Jsem zde od začátku mise Trvalá svoboda a musím říct, že důvodů, které mě vedly k tomu, abych se této mise zúčastnil, bylo víc. Nebudu vám zastírat, že je mi ukradená finanční odměna. Za peníze, které tady vydělám, budu moct vystudovat a vést přitom klidný život bez neustálého stresu, že bych se mohl dostat do finanční tísně. Tak to prostě je. Ale nikdy bych sem nejel jen kvůli penězům.

Jsem Američan a jsem na to hrdý. 11. září 2001 jsem vůbec neměl potuchy o tom, že bych se kdy stal vojákem a sloužil někde na druhé straně světa, ale v ten den se mnohé změnilo. Tohoto dne jsem ztratil několik svých blízkých přátel, kteří se stali obětí teroristických útoků. Lidé, kteří byli při těchto útocích zavražděni se nestali obětmi pouze pro své příbuzné a známé, stali se obětmi pro celé Spojené státy, dokonce i pro vás v Evropě. Aniž by chtěli, stali se hrdiny a symboly našeho společného boje za demokracii. A v tento tehdy strašný a dnes památný den jsem si uvědomil, že bezstarostnost našeho života i života příštích generací, které se narodí v demokracii závisí na našich činech a na tom, jestli se dokážeme skutečnosti postavit s odvahou a odpovědností. A nejen naše budoucnost, ale budoucnost celého světa je na tom závislá, protože pouze víra a obrana v ideály demokracie dokáže zajistit svobodu všem ostatním, kteří doposud nežijí tak jak by chtěli a měli žít. A to i těm, kteří jsou v současnosti našimi nepřáteli, nepřáteli z nevědomosti.

Jak jsem řekl, důvodů, které mě do Iráku přivedly, bylo víc. A musím říct, že ani po tak dlouhé době pobytu zde jsem je nemusel přehodnocovat.

Mé první zážitky a zkušenosti mé představy jen potvrdily. Zatím jsem neměl možnost příliš cestovat a tak setkání s mimoamerickým světem pro mě bylo ohromující. Na vlastní oči jsem měl možnost vidět, kam až dospěla tvrdá diktatura moci v držení Saddáma Husajna. Irák, už tak dost nehostinná země, je po desetiletích úpadku po všech stránkách zdevastován a na jeho obyvatelích je znát dlouholetý vliv tyranie. Ačkoli byla totalita poražena poměrně rychle, malý zájem lidí o nabytou svobodu mě nepříjemně překvapil.

Vím, s jakým nadšením vítali vaši rodiče a prarodiče americká vojska osvobozující Evropu od nacistické nadvlády, ale místní lidé nedokázali pochopit, co jim vlastně přinášíme. Ptal jsem se sám sebe proč a jsem přesvědčen, že zatímco lidé v Evropě žili většinou v demokracii, lidé v Iráku tento stav nikdy nezažili a proto se u nich stejné nadšení neprojevuje. Ale to přece nemůže být důvod k tomu, abychom rezignovali, naším úkolem zde není jen potlačovat bezdůvodné fyzické násilí, ale hlavně dohlížet na to, aby se z Iráku stala výspa demokracie v oblasti, kde zatím svoboda nezapustila své kořeny. A není nikdo jiný, kdo by mohl tuto nezáviděníhodnou práci udělat.

Nenechali jsme se odradit chladným přijetím obyvatel protože víme z historie, jak dlouho může trvat změna v lidském smýšlení a že ideové nepřátelství přetrvává. Věřím v to, že budeme silnější a doufám, že víra v pravdu bude silnější než víra v klam.

A nenechali jsem se odradit ani nyní, kdy jsme obviňováni ze špatného zacházení z vězni. Žádná válka se neobejde bez chyb a omylů, to je z historie také dostatečně známo. Naše mise je ale bezprecedentní a není jednoduché stát se dobrými přáteli našich vlastních nepřátel. A pokud se chová nepřátelsky velká část obyvatel, co teprve ti, kteří jsou jako podezřelí uvězněni. Copak je možné přesvědčit je o pravdě pouhým pasivním sdělováním, tak jak to neúspěšně činí OSN? Taková cesta by vedla jen k dalšímu zbytečnému prolévání americké krve, krve, která je prolévána ve jménu společenské svobody už po několik staletí. Naučit někoho žít v demokracii a stát se plnohodnotným člověkem znamená, že často bude muset opustit své zažité představy a takové očišťování může být někdy i bolestivé. Nesouhlasím s násilím, kterého se dopouštějí někteří kolegové, ale naše poslání nesmí být nalomeno vnitřní nejistotou o tom, že jednáme správně. A není správné odsuzovat americkou iniciativu v tomto směru, když vy sami nejste schopni zajistit celosvětové bezpečí. Polemikou o tom, zda je takový postup oprávněný nikdy nikdo ničeho nedosáhl a uhýbání zlu přece dovedlo vás, Evropany, na pokraj 2. světové války.

Zacházet špatně s vězni určitě není správné, ale představa, že jsme pozitivním hybatelem současnosti směrem k rozšiřování demokracie a míru v celém světě musí zcela jistě převážit. Jsme zosobněnou vírou v to a naše víra je silná. Od toho tu přece jsme.