Pokusme se rozplést ten podivný myšlenkový propletenec pana Čulíka. Je možné, že nová generace má jiné myšlení, ale rozhodně má stejnou národní minulost. Jistě pan Čulík ví, že na školách se o této minulosti vyučuje. Je jen na studentech, kolik si ze školy odnesou. Na školu navazuje celá řada kulturních odvětví (literatura, TV, film, divadlo, výstavy, muzea atd.), které totalitu zachycují, popisují, učí chápat.

Pan Koloc nezastával žádný politický názor, chtěl jen dělat práci novináře. Nechal se zaměstnat v komunistických Haló novinách. To už nebyla kolaborace nucená, které se občané dopouštěli docházením k volbám, lepením vlajek do oken a jásáním v průvodech. To byla kolaborace dobrovolná a placená, to byla podpora totalitního režimu, to byla duševní prostituce. Velká nemorálnost, pane Čulíku.

Podobná nemorálnost, jako kolaborace s nacisty za války. Jenže zatímco na nacistické kolaboranty se vztahoval zákon - malý Benešův dekret (dnes rozhodující při posuzování restitučních nároků), na komunistické kolaboranty se nevztahuje nic, dokonce ani veřejné opovržení. Jak známo KSČM, která se hrdě přihlásila k odkazu KSČ, je druhou nejsilnější stranou v zemi, bývalí i stávající komunisté jsou na vysokých postech moci zákonodárné, výkonné i soudní, jakož i ve vysokých hospodářských funkcích. Třeba některý z nich pana Koloce zaměstná.

Pane Čulíku, komunista ať bývalý nebo současný, morálně pokleslou osobou zůstane. To není nálepka, to je právo a potřeba slušných lidí se od příslušníků zločinného režimu distancovat.