21. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 5. 2004

Jak nám může prospět snižování daní

Může snižování daní vést k menším daňovým únikům a dokonce k tomu, že podnikatelé budou daně platit rádi? Na rozdíl od Josefa Víta ZDE), který tuto myšlenku považuje za blbost, kterou všichni říkají, ale nikdo jí nevěří, se domnívám, že existují důvody, proč bychom ji mohli považovat za rozumnou.

Pan Vít zcela správně píše, že nikdo nechce platit nic. A já dodávám, že když už něco platit musím, tak co nejméně. K tomu slouží metody dvou kategorií: legální a ilegální. První skupina zahrnuje například důkladnou znalost daňových zákonů nebo najmutí služeb daňového poradce. Možné je také přestěhování do země s nižšími daňovými sazbami. Druhá kategorie znamená stát se de iure zločincem a neplatit daně vůbec.

Všechny uvedené možnosti však přinášejí další náklady. Čas strávený studiem nepřetržitě novelizovaných zákonů mohu například věnovat práci na zakázce, za kterou dostanu zaplaceno. Služby daňových poradců nepatří k těm nejlevnějším a přestěhování firmy do daňového ráje taky není zadarmo. V případě ilegálních aktivit se vystavuji minimálně černému svědomí spíše však riziku zpětného doměření daní včetně tučných pokut či dokonce ztráty svobody. Chci-li tedy platit co nejméně, neustále poměřuji částku, o kterou přijdu zaplacením daní, s náklady, které vynaložím na to, abych se jim vyhnul. Čím vyšší jsou odvody státu, tím více se vyplatí investovat do protiopatření. Z tohoto hlediska jsou optimální daně právě tak nízké, aby se nevyplatil žádný způsob, jak si je dále snižovat.

Kromě poměřování nákladů a užitku existují ještě faktory psychologické. Do určité výše vnímá člověk obvykle daň jako morálně zdůvodnitelnou. Při překročení hranice však začne pociťovat nespravedlnost a dříve či později se rozhodne nespravedlivý systém obcházet. Úplně stejný dopad má samozřejmě pohled na plýtvání či neefektivitu při nakládání s vybranými penězi. Není pochyb o tom, že státní správa dokáže nasát jakékoliv množství financí, které se jí dá k dispozici. Chová se v tomto ohledu jako organismus připojený ke zdroji živin. Dokud živiny tečou, organismus roste (srovnejte s vývojem počtu úředníků v posledních letech).

Organismus je navíc vybaven pudem sebezáchovy. Jakákoliv opatření směřovaná proti jeho přebujelosti se proto setkávají s aktivním odporem. Jediné účinné řešení, jak docílit zeštíhlení je přiškrcení zdrojů. Vycházím z předpokladu, že čím méně peněz bude na vstupu, tím více bude třeba přemýšlet, jak je rozdělit na výstupu, a tím těžší bude nesmyslné rozhazování.

Josef Vít se naopak zřejmě domnívá, že vybrané daně se vracejí do ekonomiky produktivním způsobem a cestou do záhuby je ponechání peněz boháčům "s jednou hubou a jedním žaludkem". Za jeho argumentem se skrývá nesprávný předpoklad, že dotyční boháči sedí na svých penězích jako na zlatých vejcích. Ve skutečnosti si je ovšem ukládají do bank, které pak mohou poskytovat úvěry lidem, kteří by také chtěli podnikáním dosáhnout bohatství. Tito podnikatelé budou pravděpodobně vyplácet mzdy a tak se peníze dostanou k pracujícím, jak pan Vít požaduje. Za výhodu naznačeného procesu lze navíc považovat skutečnost, že každý rozhoduje o vlastních penězích a jen o vlastních penězích.

Nejspíš nelze docílit toho, aby lidé platili daně rádi. Na druhé straně je nanejvýš žádoucí, aby vyměřování a placení bylo maximálně jednoduché. Současná rozkošatělá, chybami, nejednoznačnostmi a výjimkami promořená legislativa je dokonalým příkladem systému, který nechuť k placení zvyšuje.

                 
Obsah vydání       21. 5. 2004
23. 5. 2004 Moorův filmový pamflet získal hlavní cenu v Cannes
21. 5. 2004 Další videozáznamy ještě horšího týrání
21. 5. 2004 V Iráku byl usmrcen další novinář z televize al Džazíra
21. 5. 2004 Šéf kulturní komerční stanice Channel Four jmenován generálním ředitelem BBC
21. 5. 2004 ČT potřebuje 6,5 miliard Štěpán  Kotrba
21. 5. 2004 Británie: jedná se o datu zrušení analogového vysílání
21. 5. 2004 Británie: Rekordní sledovanost televizních okruhů
21. 5. 2004 O žebrání Romů na české ambasádě v Londýně Karel  Mašita
20. 5. 2004 Nové fotografie týrání z Abu Ghraib
19. 5. 2004 Iráčané pohřbili svatebčany, které Američané "nezabili"
20. 5. 2004 Američané "provedli razii v rezidenci Ahmada Čalabího"
20. 5. 2004 Tisková kancelář Reuters zaútočila na americkou armádu
21. 5. 2004 Dopis z Iráku Bohumil  Kartous
21. 5. 2004 Historický okamžik Jan  Čulík
21. 5. 2004 Dotaz
21. 5. 2004 George W. Bush a Kuba Miloš  Kaláb
21. 5. 2004 Mládež na křižovatce - spojení světovosti s češstvím
21. 5. 2004 Mládež na křižovatce: Životní cíle, životní problémy a životní dráha Petr  Sak, Karolína  Kolesárová-Saková
20. 5. 2004 Nálepkování se nevyplácí Jan  Čulík
21. 5. 2004 Komunista morálně pokleslou osobou zůstane Petr  Jánský
21. 5. 2004 I mladí lidé mohou být antikomunisty Boris  Cvek
21. 5. 2004 Co je nemorální? Jan  Baláč
21. 5. 2004 Bylo to v komunismu skutečně "stejné jako na Západě"? Jan  Čulík
21. 5. 2004 Jak nám může prospět snižování daní Dalibor  Šrámek
19. 5. 2004 Moc a arogance
20. 5. 2004 Environmentální demokracie, prevence rizik a ekonomické nástroje ekologické politiky Miroslav  Šuta
20. 5. 2004 USA a Evropa -- od roku 1945 dodnes Immanuel  Wallerstein
19. 5. 2004 Jsou reportéři al-Džazíry teroristé s rukama potřísněnýma americkou krví? Fabiano  Golgo
19. 5. 2004 Výborný moderátor, špatná dramaturgie Jan  Čulík
19. 5. 2004 Argumentace "ve prospěch komunistické totality"
5. 5. 2004 Hospodaření OSBL za duben 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce