Pod titulkem "Problémy" se v memorandu praví: Nesmíme podceňovat současné potíže. Agresivní americká vojenská taktika v městech Falludža a Nadžaf vyvolala před několika týdny opozici sunnitů i šiitů proti koalici, a tak jsme přišli o podstatnou část veřejné podpory uvnitř Iráku."

Dokument dodává: "Skandál, týkající se zacházení s vězni ve vězeni Abu Ghraib ochromil morální autoritu koalice, v Iráku i mezinárodně." V memorandu, zaslaném členům britské vlády a vysokým státním úředníkům, se praví, že "musíme zdvojnásobit své úsilí, abychom zajistili, že Spojené státy zaujmou rozumný a citlivý přístup k vojenským operacím."

Memorandum přiznává, že Británie usiluje nepříliš úspěšně o to, aby Američané v Iráku zaujímali taktnější přístup. Zdůrazňuje, že je zapotřebí zabránit Spojeným státům, aby jednaly tak, "že by to ohrozilo naše cíle".

Od té doby, co vyšlo najevo mučení vězňů v americké věznici v Abu Ghraib, britský premiér Tony Blair si dával velký pozor, aby veřejně nekritizoval Bushovu vládu - i když ministr zahraničí Jack Straw si taková omezení nekladl.

Dokument, který získal list Sunday Times, má název: Irák: Střednědobé vyhlídky a je datován dnem 19. května 2004. Vypracovalo ho irácké oddělení britského ministerstva zahraničí.

Dokument je doplněn jednostránkovým doporučením, jak mají vystupovat ministři britské vlády na veřejnosti. Nemají Američany kritizovat a nejdále, kam mohou zajít, je přiznat, že "bezpečnostní situace v Iráku je složitá."

Minulý týden kritizoval Michael Howard, šéf britské konzervativní opozice, Tonyho Blaira za to, že utajuje, o čem hovoří s Georgem Bushem o Iráku. Podle Howarda by měli britští občané vědět, do jaké míry se britské postoje v této věci odlišují od amerických.

Dokument britského ministerstva zahraničí si stěžuje, že "agresivní taktiky americké armády vedly k tomu, že se boje rozšířily i do jihovýchodního sektoru Iráku včetně města Basry, kde jsou rozmístěny britské jednotky."

Dokument proto navrhuje, aby po 1. července 2004 byl minimalizován profil koaličních jednotek a aby na veřejnosti hlídkovaly především jen irácké jednotky. V dokumentu se praví: "Musíme zdvojnásovit své úsilí a přesvědčit Američany, aby prováděli vojenské operace rozumně a citlivě. To, jak se zdá, akceptují nejvyšší velitelé, ale tento přístup není ve všech případech realizován na nižších velících stupních armády."

Britové navrhují, aby bylo rozmístění britských vojsk rozšířeno i do centrálního Iráku. Britské jednotky, které jsou nyní v Německu, by převzaly oblasti, kde nyní hlídkují vojáci z Polska a z dalších evropských zemí.

Dokument doporučuje, aby šlo především o akci, v jejímž čele by stála OSN a sami Iráčané. Zdůrazňuje, že je zapotřebí nové rezoluce OSN, která by schválila novou iráckou vládu a mnohonárodnostní mírové sbory, i když přiznává, že se proti takové rezoluci možná postaví Francie. Francouze by však mělo být možné přesvědčovat během oslav padesátého výročí vylodění Spojenců v Normandii dne 6. června. Memorandum britského ministerstva zahraničí také přiznává, že v důsledku agresivní americké taktiky bude možná obtížné přesvědčit některé členy nynější irácké vládní správy, aby s tímto plánem spolupracovali.