"Nabízíme Vám zajímavou a samostatnou práci, dobré platové ohodnocení, důkladné zaškolení, průběžné profesionální školení, profesní růst v rámci velké mezinárodní společnosti." - z internetové nabídky pracovních příležitostí v Delvita a.s.

"Delvita vyždímá každého do mrtě", řekla mi při nedávném setkání jedna zaměstnankyně jednoho z jejích velkých supermarketů v Praze 6 umístěného v bývalé menze ČVUT.

Konstatoval to v Londýně libyjský ministr zahraničí Abdul Rahman Shalgam. Tím, jak se zdá, zpochybnil koordinovaná prohlášení z Londýna, z Washingtonu a z Tripolisu z loňského prosince, podle nichž se Libye prý rozhodla zbavit se zbraní hromadného ničení a podrobit se mezinárodním zbrojním inspekcím. Nyní konstatoval Shalgam v Londýně, že není pravda, že Libye "učinila ústupky". To je prý názor, který šíří "otrávená pera" v arabském světě. Libye, řekl ministr, "hodnotila celou řadu otázek, včetně programů a zařízení, zvaných zbraně hromadného ničení."

V otázce placení koncesionářských poplatků se blýská na lepší časy. Návrh na "bezreklamní" Českou televizi výměnou za navýšení koncesionářského poplatku na 150 korun, který předložila překvapivě včera ČSSD, je prvním koaličním krokem tím správným směrem. Dobrým prvním krokem - jen vydržet celý ten maratón. Dostálův návrh totiž zatím nijak neřeší problém několika set tisíc neplatičů, kteří ČT dluží stovky milionů. Ještě je tedy potřeba říci nahlas, že platit by měl každý občan, který má zdanitelný příjem a každý právní subjekt. Pak odpadne otázka, jak koncesionářské poplatky vybírat. Protože na výběr daní má stát mechanismus jednoduchý. A koncesionářský poplatek je také svým způsobem daň...

Pokud Dostálův návrh projde, zvedne se poplatek nejprve v červenci, na sto korun. A ČT zároveň přijde o 0,25 procenta reklamy. Podruhé se poplatek zvýší o 25 korun v roce 2007 a reklama klesne na 0,3 procenta. A konečně v roce 2010 se bude platit už 150 korun - a obrazovka ČT bude bez reklamy.

Záoveň by se mohlo už konečně začít uvažovat o pozvolném sloučení médií veřejné služby stejným tempem, jakým se začne stírat rozdíl mezi rozhlasovým, televizním a datovým vysíláním. Protože všechno to už jsou dnes jen jedničky a nuly. Začíná éra digitalizace.

Pokud se laskavý čtenář domnívá, že současnou vládu a politiku sociální demokracie lze kritizovat pouze zprava a nalevo u jsou pouze lvi a komunisté, mýlí se. Ideově ukotven v radikálním, tradičním socialismu, autor bilancuje uplynulých 14 let politického angažmá sociální demokracie stejně neúprosně, jak neúprosně se vysmívá létům před "sametem", nazývaje tento systém posměšně reálsocialismem. Skoro sto stran a deset kapitol knihy se snaží nalézt kvadraturu kruhu a vyřešit nevyřešitelné - najít uprostřed divoce se proměňující současnosti recept na sociálně spravedlivou správu věcí veřejných.

úterý, 13.30: Britská vláda oznámila, že plánuje setkání mezi premiérem Tonym Blairem a šéfem libyjského státu Muammarem Gaddáfím. Řekl to v úterý dopoledne britský ministr zahraničí Jack Straw na tiskové konferenci, na níž vystoupil společně s libyjským ministrem zahraničních věcí Mohammedem Abdulrahmanem Shalgamem. Shalgam jednal v úterý se Strawem i s Blairem a je to první návštěva libyjského ministra zahraničních věcí v Londýně od roku 1969.

Londýn, zdá se, se snaží projevovat iniciativu v navazování kontaktů s problematickými diktaturami. Včera navštívil íránské město Bam, nedávno tvrdě postižené zemětřesením, anglický princ Charles. Britská vláda tvrdila, že jde pouze o humanitární misi, avšak Charles se setkal i s reformním íránským prezidentem. Írán je nyní ve velmi citlivé politické situaci: mají se tam konat volby, avšak ortodoxní ajatolláhové, kteří dosud v zemi rozhodují, předem vyloučili z voleb stovky reformistických kandidátů. Reformní síly v zemi ostře pociťují potřebu podpory ze Západu. Prezident Bush loni charakterizoval Írán jako jeden ze států, kteří jsou součástí "osy zla". Ani nyní se americké vládní kruhy nedívají na cestu prince Charlese do Íránu zrovna příznivě - v pondělí večer konstatoval v britské televizi bývalý autor projevů prezidenta Bushe, že Charles do Íránu neměl jezdit - je prý ještě příliš brzo a Írán neučinil podstatnější ústupky.

Podobně sporné mohou být i nynější styky Británie s Libyí - Libye však nedávno přislíbila, že zlikviduje své zbraně hromadného ničení a podepsala dohodu, podle níž zaplatí odškodnění ve výši 2,7 miliard dolarů rodinám osob, které zemřely při katastrofě letadla ve skotském Lockerbie v prosinci 1988. Letadlo se tehdy zřítilo, protože v něm explodovala libyjská bomba.

Vědci způsobili zhubnutí obtloustlých krys tím, že jim do těla injekcí včlenili gen, který proměnil jejich buňky, ukládající tuk, v buňky, které tuk rozkládají. Jde o objev, který by mohl pomoci v boji proti obezitě.

Koncem listopadu 2002, Neil Anderson ( ředitel oddělení UNI Telecomu) a Marge Krueger (organizační administrátorka, CWA, USA) navštívili Nový Zéland, aby zhodnotili stav telekomunikačního průmyslu. Vzhledem k pracovním podmínkám tamějších zaměstnanců chtěli zjistit, jaká je situace na Novém Zélandu za posledních pár let. Marge i Neil byli ideální, aby situaci zhodnotili. Neil je Novozélanďan a bývalý úředník právě zaniklých komunikací a člen CEWU (Odborový svaz energetiků). Nyní žije ve Švýcarsku a pracuje pro UNI. Marge již byla na Novém Zélandu před deseti lety jako organizátorka semináře pro CEWU a měla by být tudíž schopna posoudit nynější situaci v porovnání se svou předchozí návštěvou. Situace, kterou shledali, je alarmující a měla by být varováním pro všechny odborové svazy v telekomunikačním sektoru. A pokud jde o nechvalný protiodborový postup, ten byl příčinou špatných platových a pracovních podmínek zaměstnanců v telekomunikační sféře na Novém Zélandu.

Příběh by měl být také varováním pro vládní orgány jako něco, co bylo způsobeno špatně promyšlenou privatizací a deregulací s dopadem na spotřebitele.

Často sa zamýšľam nad tým, prečo sa muži tak veľmi bránia, ak sa na stole objavia návrhy na vyrovnanie šancí medzi ženami a mužmi na presadenie sa v pracovnom, rodinnom či verejnom živote. Často nadobúdam dojem, že takéto návrhy sú akoby červeným súknom pre indivíduá spokojné so súčasnou situáciou. Veď načo by sme prijímali umelé opatrenia na vyrovnávanie miezd žien a mužov za rovnakú prácu a prácu rovnakej hodnoty? Veď ony sa presadia samy, prirodzene.

Blížiaci sa vstup Poľska do EÚ a zavedenie nových procedúr pri poskytovaní víz na amerických konzulátoch, ktorých súčasťou je snímanie odtlačkov prstov, v Poľsku opäť otvorili otázku zrušenia vízovej povinnosti pri cestách do USA. Túto požiadavku podporovali všetky politické strany, vládne i opozičné. Varšavský primátor Lech Kaczyński, ktorý je zároveň popredným predstaviteľom konzervatívnej strany Právo a spravodlivosť, dokonca rezignoval na plánovanú cestu do USA, kým neprestanú platiť procedúry, ktoré väčšina Poliakov považuje za ponižujúce.

Argument, že ľudia majú slobodnú vôľu nevoliť je úbohý, míní Tibor Moravčík:

Za prve: zasahovať do diania štátu je nielen vašim právom, ktoré vám politici odmietajú umožniť, ale najmä vašim prvoradým záujmom! Ak nezasahujete, ste okrádaný! Predstavte si, že necháte v podniku na stole peňaženku a odídete na wc... Keď sa vrátite bude tam? Nie. Prekvapí Vás to? Nie. Tak prečo Vás prekvapuje, keď vám dnes v peňaženke chýbajú peniaze...??? Veď ste sa nechali okradnúť! Uvedomte si, že politici budú mať vždy iné záujmy ako vy!

Za druhe: ak dnes využijete zámernú prekážku v zákone, ktorú zaviedli politici, aby mohli ľuďom vládnuť a nie ich zastupovať, idete sami proti sebe a proti svojim dlhodobým záujmom! Zamyslite sa, či chcete hrať podľa zlých pravidiel, alebo sa zasadíte za zmenu zlých pravidiel tak, aby boli v súlade s prvotnou myšlienkou demokracie - t.j., že bude rozhodovať väčšina... Osobne si myslím, že nadpolovičné pravidlo má svoje opodstatnenie iba v zastupiteľskej demokracii - t.j. vo forme demokracie, ktorá mala svoje opodstatnenie len pokiaľ priama demokracia nebola možná.

Britské listy nemusí pohřbívat jednu ze svých iluzí o českých Zelených. Stačí, když se budou držet jednoho ze základních pravidel novinářské práce, kterou je obrátit se při ověřování informací i na druhou stranu sporu, který na jejich stránkách prezentuje Pavel Pečínka. Stačí, když si ověří, že "podivné metody politické práce" nepoužívá ve Straně zelených ani její předseda Jan Beránek ani nikdo jiný. Snad jen Pavel Pečínka, který se rozhodl zveřejňovat lživé informace a svoje vlastní představy o tom, jak to u Zelených chodí.

Na prohlášení místopředsedkyně Strany zelených se nedá říci nic jiného, než to, co stojí v titulku. Britské listy nejsou rozhodčím v tomto sporu dvou frakcí již tak dost neviditelné strany. Obdrželi jsme článek Pavla Pečínky, o němž víme již dlouho, že je ve sporu se stávajícím "Beránkovým" vedením SZ. Obsahoval kromě názoru autora na vývoj ve straně i dopis, o němž jsme celý víkend pochybovali, neb kdyby v něm byla pravdivá jen desetina, je strana Zelených na rozpuštění. U autora dopisu jsme si v pondělí ověřili, že se nejedná o podvrh, ale smutnou skutečnost.

"Rád bych se vyjádřil k té části článku předsedy SZ Jana Beránka, kde hovoří o Nadaci Heinricha Bölla a uvádí, ze citace Milana Horáčka možná není pravdivá, " píše Britským listům Pavel Pečínka a přidává na důkaz svého tvrzení faksimile dopisu Milana Horáčka. Vzhledem k závažnosti mnoha slov, vyřčených v dopise, jsme požádali Milana Horáčka o vyjádření a potvrzení autentičnosti faksimile dokumentu. Horáček potvrdil Britským listům, že rozeslal tento dopis na padesát adres vedení Zelených v Německu a Evropě, odtud se rozšířil mezi Zelené v okolních zemích. Jednalo se podle něj o hodnotící zprávu, doprovozenou přílohami - 33 prohřešky proti dobrým mravům i stanovám strany. Bez těchto 33 důvodů, proč nevolit stranu Zelených a Jana Beránka do Evropského parlamentu, by byla Horáčkova hodnotící zpráva pro nezasvěceného čtenáře nepříliš srozumitelná.

Aniž jsme o to příliš stáli, dozvěděli jsme se nepříliš stravitelné podrobnosti ze zákulisí strany Zelených. A aniž jsme o to stáli, nezbývá, než dát Pečínkovi zapravdu a pohřbít zas jednu iluzi. A aniž bychom o to stáli, ukazuje se, že rozklad strany Zelených probíhá minimálně od konce listopadu minulého roku, kdy v ní vzniklo jakési hnízdo odporu proti Beránkovým podivným metodám politické práce. Dnes už o nich ví půl zelené Evropy.

Počet signatářů tohoto prohlášení k 5. únoru 2004 je 54. Jsou z 29 základních organizací a z dvanácti organizací krajských: Ústí na Labem 14, Praha 12, Jihomoravský 8 (všechno jsou to brněnské ZO), Středočeský 4, Pardubický, Karlovarský a Jihočeský po třech, Zlínský a Vysočinský kraj jsou po dvou signatářích, po jednom jsou z Plzeňského, Olomouckého a z Moravskoslezského kraje.

Aurelius Augustinus kdysi považoval paměť za výsledek působení věcí na ducha a za nástroj vnímání času; věk masových médií a kosmického výzkumu však přinesl převrat v podobě paměti tvarové. Součásti vyrobené ze speciální slitiny si po zahřátí na patřičnou teplotu "vzpomenou" na formu, již zaujímaly dříve. "Reakcionář" Augustinus se ještě naivně domníval, že paměť slouží duchu sledujícímu změnu. V našem "pokrokovém" věku jsme ducha nahradili aparáty a paměť konzervuje opakování téhož...

V článku Jana Beránka "Zelení jsou v pořádku, problém má Pečínka", je předchozí výpověď Pavla Pečínky o dění ve Straně zelených nazvána "snůškou nesmyslů".

John Humphrys, šedesátiletý hlavní moderátor ranního rozhlasového publicistického pořadu BBC "Today", který ve vysílání pravidelně svádí dramatické slovní souboje s politiky, vyjádřil nyní po určité pauze (vyvolané prý jeho rozhořčením) v obsáhlém rozhovoru časopisu Radio Times názory týkající se krize v BBC kolem Huttonovy zprávy. V přímém rozporu s postoji nynějšího prozatímníhop generálního ředitele BBC Marka Byforda zdůrazňuje Humphries, že BBC má přinášet svým divákům a posluchačům exkluzivní zpravodajství, informace, které neslyšeli jinde. Humphrysova energická obrana veřejnoprávní novinářské práce by měla být inspirací každému novináři:

Před půl druhým rokem jsem byla na návštěvě ve Vratislavi, píše komentátorka Libby Purvesová v úterním vydání deníku Times, a napsala jsem tehdy, jak mě překvapila nová generace mladých lidí z bývalých komunistických zemí, cestujících s ruksaky, kteří konečně mají svobodu cestovat, ale jsou ve srovnání s našimi vlastními mladými lidmi chudí jak kostelní myš. Tehdy jsem, píše autorka, na základě čerstvé zkušenosti z polských kaváren napsala: "Upřímně řečeno, západoevropské střední vrstvy nebudou ani tušit, co se jim stalo. Tam za bývalou železnou oponou je totiž obrovský rezervoár šťastných a spokojených, optimistických mladých lidí, jimž je něco nad dvacet, mají seriózní vzdělání, umějí několik jazyků a také vynikajícím způsobem anglicky, mají pozoruhodnou pracovní etiku a nesmírně skromné očekávání, co se příjmů a ubytování týče, vzhledem k tomu, že po celý život žili s celou rodinou v dělnických bytech v paneláku. Tato konkurence nesmírně prospěje našim vlastním dětem." - No a teď je to téměř tady:

Po určitém množství váhavých či nerozhodných výroků z kruhů britské vlády, vyvolané minulý týden bulvárním anglickým tiskem, se v pondělí vyjádřil britský ministr vnitra David Blunkett zcela jasně, že Velká Británie přivítá od 1. května 2003 středoevropské občany, kteří tam budou chtít pracovat. Britská vláda však přijme opatření, jímž zamezí, aby měli příchozí ze středovýchodní Evropy brzo nárok na sociální podporu v nezaměstnanosti. Rozporné výroky z minulého týdne byly zjevně důsledkem zmatků mezi britským ministerstvem vnitra a sociálních věcí, které nejsou na rozšíření EU připraveny a nezkoordinovaly svou politiku.

Ministr vnitra Blunkett konstatoval, že se připravuje kampaň, v jejímž rámci budou verbováni přistěhovalci ze středovýchodní Evropy do Skotska, do Londýna a do jihovýchodní Anglie. Británie má totiž v současném hospodářském "rozvětu" podle Blunketta vážný nedostatek pracovních sil:

Na desátém výročí existence nejsledovanější televize v ČR je snad nejpozoruhodnější to, jak dotyčná stanice uměla přesvědčit své diváky, že to jsou oni, kdo má co oslavovat a kdo má dostávat dárky, spoustu dárků. Diváci tak poslušně naklusali k obrazovkám, aby si vychutnali nadílku, o níž se už předem vědělo, že bude naprosto báječná. Jako kvočna ke svým kuřátkům chová se totiž televize Nova k "obyčejným lidem", kterých si váží natolik, že žádná společenská událost hodná toho jména (to jest: zveřejněná v Televizních novinách) se neobejde bez "názoru" člověka z ulice.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 zareagovali čtenáři velmi rychle na náš apel o finanční pomoc na koupi nového serveru. Za leden 2004 celkově přispěli čtenáři částkou 139 691,65 Kč. Za finanční pomoc upřímně děkujeme. Pořídili jsme nový server a nyní ho postupně zprovozňujeme. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte úplně přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.