Popisovala zázemí zaměstnanců sestávající ze špatně větraných šaten a ze skříněk, kde není oddělen prostor pro čisté a špinavé prádlo, jak ukládá zákon, a dále z místnosti pro jídlo a oddech, jež slouží zároveň jako kuřárna. "Vejdete a ztratíte chuť se najíst, protože je vám na zvracení," vyjádřila své dojmy, aniž by sama patřila k nekuřákům. To je velmi snadno představitelné, pokud v této pobočce pracuje na směně kolem stovky zaměstnanců a tato místnost není ani řádně odvětrávána. I na kuřárnu je to moc, o "jídle a oddechu" nemluvě. Téměř všechny prostory jsou ozvučeny, nepřetržitě a trvale je nutno při různé hladině hlučnosti poslouchat vysílanou hudbu, ať se někomu líbí, nebo ne. Po překonání určitého prahu pak má pobyt v takovém prostředí tlumivé účinky na psychiku, tzv. to oblbuje. V této souvislosti také v rozhovoru vyšlo najevo, že ačkoliv se ze zákona povinné neplacené půlhodinové přestávky na jídlo a oddech evidují v pracovní době zaměstnanců, ti jich často ani nevyužívají vzhledem k tempu, jakým je jejich pracovní síla využívána.

Velmi promyšlený systém "ždímání do mrtě" neboli vykořisťování se odráží i strukturou mzdy. Nástupní plat je udáván v okruhu 10 000,- Kč měsíčně. Konkrétně ale platí tarif mezi osmi až devíti tisíci, který v čisté podobě vydá zhruba na životní minimum rodiny. Další, prémiová složka, se sice obvykle vyplácí v řádu dvou tisíc korun, pokud zaměstnanec nezpůsobí žádnou škodu při manipulaci. Samozřejmě ale, že nic takového není ve smlouvě napsáno, takže si lze velmi živě představit situaci, kdy tuto část mzdy nedostane např. kritizující zaměstnanec - protože je nenároková. Je to varianta odměňování založeného oficiálně na výkonnosti ("kdo víc pracuje, víc vydělá"), ale ve skutečnosti je to velmi účinný nástroj, který vede zaměstnance - zvlášť při nízké základní mzdě k jistému druhu "pracovního sebemrskačství" a k dobrovolně povinné "loajalitě firmě". Aby byla iluze mravenčí psychologie práce ve prospěch celku (Delvity a.s.) dokonána, fyzickou práci vedle dozoru a organizace chodu supermarketů vykonávají také vedoucí zaměstnanci a čas od času si údajně fyzicky zapracuje také vyšší management.

Při takovém pracovním tempu a ostatních pracovních podmínkách pak není ani příliš zarážející, že zaměstnanci se cítí být smířeni jak s penězi, tak s nekulturními a otupujícími podmínkami na pracovišti. Jejich schopnost rozeznat vlastní míru vykořisťování je celým promyšleným systémem značně snížena. Že se situace musela v posledním roce ještě zhoršit, naznačuje i nenápadná větička z tiskového prohlášení Delvity "Rok 2003 byl dobrý, rok 2004 bude ještě lepší": "...při výrazném snížení investičních a provozních nákladů a zvýšení dostupnosti, uživatelského komfortu a efektivity práce." Zpráva si mimo jiné pochvaluje zachování výše obratu přes pokles cen potravin. Takové věty obvykle těší akcionáře, na burzách pak vedou k nákupním horečkám (jako se to stalo po nedávném oznámení firmy Kodak propustit celosvětově 25 % zaměstnanců).

Jenže - kde není žalobce, není soudce. Ani zmíněná zaměstnankyně si nepřála jakkoliv spojovat své jméno se zmíněnými informacemi - přece jen, ještě horší varianta, než se nechat odírat v Delvitě a na podobných pracovištích (v Polsku koloval hořký vtip, že pokladní v supermarketech fasují plenky, aby se nezdržovaly odbíháním na toaletu), je nezaměstnanost. Jako odbory "zvenčí" jsme alespoň zaslali Delvitě dopis s dotazy, zda jsou výše uvedené podmínky skutečně takové, v záloze máme možnost inspekce bezpečnosti práce a hygieny a samozřejmě prověření pracovních podmínek úřadem práce. Možná dosáhneme zlepšení alespoň u oné místnosti na jídlo a oddech, u šatních skříněk, možná pár dalších "drobností".

Ale dokud si lidé "uvnitř" neuvědomí, že mají jen jeden život a jedno zdraví, že pracovní poměr nesmí znamenat popření vlastní důstojnosti, do té doby můžeme psát tisíce článků a "odhalení", hrát hru na kočku a myš v podobě různých kontrol - bez výrazných výsledků. Věřím ale, že aktivita "zvenčí" přispěje k tomu, aby zaměstnanci Delvity a dalších supermarketů ožili a vzali osud do vlastních rukou. Tak jako se to již podařilo v případě našeho svazu v některých provozovnách řetězců Kaufland nebo Billa, kde jsou i kolektivní smlouvy.

Autor je členem OSPZV- Asociace svobodných odborů