|
9. 2. 2004
Dvojí metr ředitele JanečkaOmluva ČT za reportáž o SAZCE ano, omluva za lži o Bhópálu ne?Překvapilo a znechutilo mě rozhodnutí ředitele České televize Janečka, který se omluvil za reportáže pořadu Klekánice mocnému monopolu s hazardem - firmě SAZKA. Pokud by se takto ředitel Janeček chtěl chovat ve všech případech, musela by ČT buď zrušit své zpravodajství i aktuální publicistiku, nebo naopak znásobit prostor pro toto vysílání, aby Janeček měl dost prostoru pro omluvy stovkám subjektům, cítících se dotčených vysíláním ČT. Pozoruhodné v tomto kontextu je, že v jiných reportážích ČT velmi pravděpodobně lhala, aniž by to ředitele Janečka valně vzrušilo. |
|
V souvislosti s probíhající výstavou fotografií Raghú Raje "Éxposure -- Bhópálská tragédie a její oběti" , jejíž recenze byla v Britských listech zveřejněna 22. ledna 2004, bych rád jako příklad uvedl reportáž ČT v pořadu FAKTA vysílaného 8. prosince 2003, která se zabývala právě 19. výročím katastrofy v Bhópálu. Komentář ČT v této reportáži mimo jiné uvádí: "Greenpeace dnes katastrofu zneužívají ve svém politickém boji proti globalizaci a dokonce na ní založili i mezinárodní sbírkovou kampaň. Z peněz, které Greenpeace na bhópálské téma po celém světě vybrali, poskytli jen nepatrný příspěvek klinice Sambhavna ". Pokud by tato obvinění byla pravdivá, šlo by nepochybně o závažné obvinění a ČT by zasluhovala za její odvysílání pochvalu. Jenže organizace Greenpeace označila tento komentář ve Faktech jednoznačně za lež a ředitel českého Greenpeace Jiří Tutter v Literárních novinách (12. 1. 2004) doslova uvádí: "Tato informace je nepravdivá. Organizace Greenpeace nikdy nevedla žádnou 'mezinárodní sbírkovou kampaň' na téma Bhópál." Greenpeace podle Tuttera ČT o tom poskytla informace a získala dokonce vyjádření šéfa indické kliniky, který obvinění České televize vyvrací a vyjadřuje nad zkreslením skutečností politování. Domnívám se, že tvrzení ČT o údajném "politickým boji proti globalizaci" je v souvislosti s Greenpeace buď projevem prazvláštního smyslu pro humor (pak měla být vysílána v humoristickém a nikoli investigativním pořadu) nebo dokonalou ukázkou diletantismu v novinářské práci ČT. Žádný soudný žurnalista informovaný o aktivitách Greenpeace by dle mého názoru takový nesmysl neměl napsal ani do okresních novin. Vždyť právě organizace Greenpeace působící v desítkách zemí světa byla iniciátorem mnoha mezinárodních a globálních ekologických smluv (např. moratorium na lov ohrožených druhů velryb, celoplanetární úmluva o ochraně Antarktidy, mezinárodní zákaz vyhazování jedovatých a radioaktivních odpadů na dno moří a oceánů, úmluva o ochraně ozonosféry nebo o celosvětovém zákazu perzistentních chemikálií). Ještě absurdněji vyznívá výmysl ČT při čtení konkrétních požadavků Greenpeace v případě následků katastrofy v Bhópálu (V Bhópálu už 19 let pokračuje největší průmyslová katastrofa v dějinách, BL, 3. 12. 2003). Rád si dám od ČT vysvětlit, co je antiglobalizačního na finančním odškodněním obětí havárie a jejich rodin? Nebo na zajištění dlouhodobé lékařské péče pro postižené? Či na zajištění čisté pitné vody pro lidi žijící v okolí místa havárie? Další dva požadavky Greenpeace jsou už vyloženě "proglobalizační": vyčistit zamořenou továrnu v Indii stejně jako by to její americký majitel musel učinit doma v USA a v mezinárodním právu ustanovit trestněprávní i finanční odpovědnosti firem pro případy průmyslových havárií a poškození životní prostředí. Autorem mnou kritizované reportáže pořadu Fakta je Ivan Brezina, který podle dostupných informací není stálým zaměstnancem ČT, ale vystupuje jako redaktor bulvárního časopisu MAXIM (dříve QUO). Brezina v minulosti proslul zejména skandálem v souvislosti s jeho autorstvím článků, oslavujícími výhody atomové energetiky které otiskoval v denním tisku. Brezina tehdy tvrdil, že za použití svých článků v reklamě ČEZu nedostal odměnu a neúspěšně žaloval tehdejšího premiéra Miloše Zemena. [1] Ať už Brezina vylepšoval svými texty image ČEZu zdarma nebo za úplatu, považuji takové "informování veřejnosti" za neetické a považoval bych za nemravné takové chování v případě kteréhokoli novináře. Mohu snad pochopit, že podnikateli vydávajícímu bulvární měsíčník pro čtenáře pokleslým vkusem je takové chování šumafuk. Domnívám se ale, že Brezinovo chování je neslučitelné s prací pro investigativní pořad veřejnoprávní televize. Vždyť kdo si u Breziny může být jist, že jeho příští reportáž nebude znovu PR pro bohulibou činnost nějaké vlivné firmy? Když ředitel Janeček zašel tak daleko, že se omluvil SAZCE za reportáže, které byly pravdivé, jsem velice zvědav, jestli omluví i za Brezinovu nepravdivou reportáž ve Faktech. A jsem také zvědav, jestli budou pro investigativní pořady ČT i nadále pracovat lidé typu Ivana Breziny. Jelikož nejde o osud významné zakázky na reklamu může o nich patrně v ČT vysílat kdokoli cokoli. Poznámka redakce BL: [1] Podle rozhodnutí soudu se Miloš Zeman nemusel novináři Ivanu Brezinovi omluvit ani mu zaplatit třistatisícové odškodné za to, že ho obvinil z korupce. Pražský vrchní soud toto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, a naopak Brezinovi uložil, aby Zemanovi zaplatil náklady řízení ve výši zhruba 20.000 korun. Zeman v červnu 1999 novinářům jmenoval Brezinu jako příklad zkorumpovaného novináře. S odvoláním na tehdejšího generálního ředitele energetické společnosti ČEZ Milana Černého uvedl, že měl Brezina s touto společností důvěrnou smlouvu. Vrchní soud nyní dospěl k závěru, že Zeman pouze "pravdivě" opakoval to, co se dověděl od Černého, a že jeho závěry byly oprávněné. Generální ředitel ČEZ byl podle mínění soudu "relevantním zdrojem". Odpovědný je podle soudu zdroj informace. Za klíčovou považoval soud větu ředitele Černého, kterou měl říci v roce 1999 Zemanovi, poté co ho premiér káral, že zaměstnává novináře Brezinu. "Smlouva byla zrušena," řekl Černý Zemanovi i soudu. Dodal pak, že ve skutečnosti pouze vydal příkaz ke zrušení smlouvy s Brezinou, pokud existuje, a dál případ neověřoval. ČT 1, Bhópál, 8. 12. 2003
21:25, Fakta
Markéta FIALOVÁ, moderátorka : V další reportáži se podíváme do Indie a připomeneme si událost starou téměř na den přesně devatenáct let. 3. prosince 1984 unikl z továrny na výrobu pesticidů ve městě Bhópál prudce jedovatý plyn. Okamžitě zabil asi osm tisíc lidí, dalším stovkám tisíc těžce poškodil zdraví. Jak dnes žijí ti, kdo největší průmyslovou katastrofu v dějinách lidstva přežili? V Bhópálu natáčel Ivan Brezina. Ivan BREZINA, redaktor : Přelidněné indické město Bhópál se rychle probouzí. V sedm hodin ráno už jeho ulice zaplňují davy lidí. V noci před devatenácti lety se ve zdejší chemičce americké firmy Union Carbide přehřála nádrž číslo šest set deset. Když tlak roztrhl bezpečnostní ventil, zahalil spící město bílý mrak. Ráno zavládl v ulicích města Bhópálu stejný klid, jaký dnes panuje na městském hřbitově. osoba : Je tu pohřbeno mnoho lidí zabitých únikem plynu. Vidíte, právě tady jsou jejich hroby. T. R. CHOUHAN, bývalý operátor chemičky UC : Po půlnoci začal náš malý synek najednou plakat. Nejdřív jsme si mysleli, že má hlad. Vstal jsem a ohřál mu mléko, ale ukázalo se, že nepláče hlady. Za chvíli začaly pálit oči i nás a začali jsme kašlat. Když jsme vyšli před dům, zjistili jsme, že ulice jsou plné utíkajících lidí. Teprve později jsem se dozvěděl, že tu noc unikl z naší továrny smrtelně jedovatý plyn. Ivan BREZINA, redaktor : Rodina pana Chouhana se dostala včas do bezpečí. Stovky tisíc jiných takové štěstí neměly, plyn jim sežehl oči a plíce a ulice se zaplnily slepými přízraky křičícími bolestí. Osm tisíc lidí zemřelo. Tragédie okamžitě využila komunistická propaganda. ukázka - zpravodajství ČST, prosinec 1984, televizní moderátor : Zcela vyklizeno bylo dnes nejbližší okolí továrny amerického koncernu Union Carbide ve středoindickém Bhópálu. Dnes však přímo v Bhópálu minimálně šest expertů paktu NATO na chemickou válku zkoumá následky otravy. Přijeli sice jako lékaři, ale zajímá je pouze, který orgán zemřelých byl nejdříve zasažen, který jako první přestal fungovat a jak dlouhá byla doba umírání. osoba : Je všeobecně známo, že američtí výzkumní pracovníci se zajímají o působení všech toxických látek na lidský organismus, pokud se někde taková situace ve světě odehraje. A zde jsme byli svědky velké, masové tragédie, která jistě americké experty z hlediska škodlivých účinků na lidský organismus zajímala. (konec ukázky/ Ivan BREZINA, redaktor : Komunističtí propagandisté měli pravdu v jediné věci - bezpečnostní ventil nádrže číslo šest set deset roztrhla honba za co největším snížením výrobních nákladů. Karel STARÝ, londýnský zpravodaj Československého rozhlasu /ukázka/ : Neštěstí v Indii je výsledkem celkové snahy kapitalistických zemí převádět výrobu nebezpečných a jedovatých chemických látek do rozvojových zemí. T. R. CHOUHAN, bývalý operátor chemičky UC : Po havárii jsem porovnával bezpečnostní systém továrny Union Carbide v americké Virginii s naší bhópálskou filiálkou. Zjistil jsem, že mezi oběma továrnami je spousta rozdílů. Ta naše byla projektována tak, aby firma ušetřila co nejvíc peněz. Ivan BREZINA, redaktor : Těm, kdo únik plynu přežili, dnes pomáhá několik soukromých nemocnic. Lékařskou péči zdarma jim poskytuje i malá nevládní klinika Sambhavna. lékař kliniky Sambhavna : Mezi oběťmi havárie jsou dodnes velmi rozšířeny dýchací problémy. Plynný metyl-izokyanát totiž poškozuje hlavně plíce. Satinath SARANGI, pracovník kliniky Sambhavna : Firma Union Carbide nikdy neprozradila, jaké plyny tehdy vlastně unikly. Dne si myslíme, že to byla směs více než dvaceti chemikálií v různých koncentracích. Ivan BREZINA, redaktor : A proč vám neřekli, jaké látky se v továrně používaly? Satinath SARANGI, pracovník kliniky Sambhavna : Protože je to prý jejich obchodní tajemství. Union Carbide i její nástupnickou firmu Dow Chemicals jsme mnohokrát žádali - dejte nám tu informaci. Nic vás to přece nestojí, nic vás to přece nestojí. Řekněte nám to jen proto, abychom věděli, jak máme ty lidi léčit. Tím, že Union Carbide a jeho nástupnická firma Dow Chemicals tu informaci dodnes tají, jen prodlužují utrpení obětí. Ivan BREZINA, redaktor : Nádrž číslo šest set deset se dodnes povaluje na dvoře opuštěné továrny. Jed, který z ní před léty unikl, zasáhl hlavně obyvatele slamů v okolí chemičky. Firma Union Carbide po havárii z Indie odešla a zanechala oběti jejich osudu. Katastrofu dnes připomíná už jen socha osleplé matky s mrtvým dítětem v náručí. Satinath SARANGI, pracovník kliniky Sambhavna : Podle našich odhadů je dodnes chronicky nemocných asi sto dvacet až sto padesát tisíc lidí, kteří byli plynem zasaženi. Silné poškození různých tělesných orgánů prokázalo čtyřiadvacet vědeckých studií. Nikdy ale nebyly zveřejněny. A komu to pomáhá? Firmě Union Carbide. Říkají - neexistuje žádný vědecký průzkum a protože neexistuje průzkum, nemáme žádná data a protože nemáme data, tak se vlastně nic nestalo. Konec, případ je uzavřen. Ivan BREZINA, redaktor : Pro obyvatele slamů v okolí opuštěné továrny ale případ ani po devatenácti letech uzavřen není. Analýzy prokázaly, že voda ve zdejších studních obsahuje vysoké koncentrace toxických látek. Smrtící dědictví firmy Union Carbide, která v Česku prodává například Ucar, tak v Bhópálu zabíjí dodnes. Postiženým zbyly jen bezcenné průkazy obětí havárie. Satinath SARANGI, pracovník kliniky Sambhavna : Když se podíváte na systém odškodnění, zjistíte, že byl vymyšlen tak, aby co nejmíň lidí dostalo co nejmíň peněz. Ten systém byl tak záměrně vymyšlen. Takže pětadevadesát procent postižených dostalo jen ekvivalent tří set až čtyř set dolarů. Ivan BREZINA, redaktor : Oběti s nejvíc poškozeným zdravím se léčí v nemocnici Bhopal memorial postavené za peníze, které firmě Union Carbide zabavily indické soudy. lékař z nemocnice Bhopal memorial : Po havárii se tu najednou objevila spousta organizací, které se zajímaly hlavně o zahraniční pomoc a o příspěvky veřejnosti. Je otázkou, jestli se peníze, které tyhle skupiny vybraly, skutečně dostanou k obětem plynu. Ivan BREZINA, redaktor : Na utrpení obyvatel Bhópálu vydělala armáda právníků, lékařů, farmaceutických firem a nevládních organizací. Greenpeace dnes katastrofu zneužívají ve svém politickém boji proti globalizaci a dokonce na ní založili i mezinárodní sbírkovou kampaň. Z peněz, které Greenpeace na bhópálské téma po celém světě vybrali, poskytli jen nepatrný příspěvek klinice Sambhavna. Bývalý šéf firmy Union Carbide Warren Anderson dnes žije ve vile na Floridě. Za tragédii, kterou jeho firma způsobila, se nikdy nedostal před soud. T. R. CHOUHAN, bývalý operátor chemičky UC : Při útocích teroristů na americké Světové obchodní centrum a na Pentagon byla zabita spousta nevinných lidí. V Bhópálu byla také zabita spousta nevinných lidí. Amerika se velmi důrazně snaží zjednat spravedlnost a dopadnout bin Ládina živého nebo mrtvého. Warren Anderson byl šéfem americké nadnárodní společnosti, takže pokud Amerika mluví o spravedlnosti, měla by se snažit dosáhnout spravedlnosti pro všechny. Markéta FIALOVÁ, moderátorka : Víc už se do dnešního pořadu nevešlo. Dívejte se zase za týden, chystáme pro vás nová Fakta. Na shledanou. Zdroj přepisu: mediální monitor Newton IT Poznámka redakce BL na závěr: Jestliže orgán státní moci - státní zástupce či soud rozhodne jinak, než jak "informaci" odvysílalo nějaké médium, to médium MUSÍ to soudní rozhodnutí posléze reflektovat. Zda bylo správné se Sazce omluvit, anebo jen referovat ve vysílání o opačném rozhodnutí soudu, je otázka. Nějaká reakce ale ze strany televize přijít musela. V tom Janeček nepochybil. Otázka nepravdivosti výroků a případné omluvy divákům za komentář v reportáži o Bhópálu je tedy otevřená a Jiří Janeček by k ní měl zaujmout konzistentní stanovisko. |
