Iraq Survey Group oznámila ve středu, že po 15 měsících hledání nenašla žádné důkazy, že by Saddám Husajn vlastnil před iráckou válkou podstatnější množství zbraní hromadného ničení.

Zpráva je v přímém protikladu s tvrzeními Tonyho Blaira a George Bushe. Ti před útokem na Irák prohlašovali, že režim Saddáma Husajna vlastnil chemické a biologické zbraně.

Proč ignoruje tolik Američanů důkazy o tom, že se americká okupace Iráku stala katastrofou? Protože mají Spojené státy dlouhou tradici spoléhání se na víru navzdory faktům, argumentoval Jonathan Raban v deníku Guardian, a zajímavým způsobem vystopoval chování George W. Bushe až k americkým puritánům ze 17. století:

Jak dlouho to bude trvat, než si Američané uvědomí, že se okupace Iráku proměnila v krvavou katastrofu? Proč nemají na americké voliče skoro žádný vliv empirické důkazy, že politika této americké vlády na Blízkém východě neodpovědně ohrožuje Spojené státy i celý svět?

Britští konzervativci pořád ještě potřebují příběh, napsal ve středu v deníku Times k úternímu projevu šéfa toryů Michaela Howarda na výročním kongresu Konzervativní strany v letovisku Bournemouth komentátor Simon Jenkins. Tímto příběhem by se podle něho měla stát decentralizace státní moci. Británie je totiž v důsledku centralizačního úsilí Margaret Thatcherové v této věci daleko pozadu za západní Evropou.

Dochází ke konvergenci všech médií. V budoucnosti nebude záležet na tom, jakým způsobem budou sdělovány informace, ale na tom, co to bude za informace. Ty budou k dispozici na nejrůznějších nosičích a budou šířeny nejrůznějšími médii. Pořady veřejné služby bude moci šířit kdokoliv a jakýmkoliv způsobem. Zřejmě přestanou existovat "kamenné" instituce pro veřejné vysílání. Tradiční média mohou konkurovat "nevázanosti" internetu pouze důrazem na kvalitu.

(Několik poznámek pro konferenci "Digitalizace a rozhlasové vysílání", která se ve čtvrtek konalo v Poděbradech.)

Se zájmem (a napětím) sleduji zdejší diskusi kolem přesunu brněnského nádraží. Celou tu dobu čekám, kdy se někdo rozepíše o tom, jak fungují nádraží i jinde ve světě. Včera se o tom konečně zmínil ve svém článku pan profesor Dokulil a vzhledem k tomu, že referendum bude, pokud se nepletu, už tuto sobotu, vyburcoval mě, abych toto téma poněkud více rozvedl.

Brněnské referendum vyvolává ve městě rostoucí vášně. Radnice je přesvědčena, že Brno patří jí, respektive momentálně vládnoucí koalici ODS a KDU-ČSL. Referendum o záměru koalice na stavbu nového železničního nádraží proto chápe jako útok na samu podstatu jejich moci. Boj se tento týden přiostřuje, neboť již v sobotu 9. října dojde k občanskému hlasování, které může rozhodnout o osudu celého projektu v hodnotě desítek miliard korun. Z důsledků toho či onoho rozhodnutí se budou občané města těšit či jimi trpět po desítky let. Ve hře jsou rovněž nemalé ekonomické zájmy. Část investorů očekává od výstavby nového železničního nádraží ve vzdálenosti asi 700 metrů od stávající polohy nemalé zhodnocení zde ležících pozemků a tudíž i naději na tučné zisky.

Po plodné diskusi přes ICQ s kamarádem z Brna jsme si oba uvědomili absurditu úsilí přesunovat nádraží v Brně v poněkud jiném světle. Chtělo by se mi říct evropském, kdyby cokoliv ohledně Evropské unie nezaznívalo českým uším tak pejorativně.

Jan Čulík - Fabiano Golgo - Štěpán Kotrba - Radek Mokrý - Kathryn Murphy - Jan Paul - Jakub Žytek: Jak Češi bojují. Výbor z Britských listů Libri a Občanské sdružení Britské listy, Praha 2003

Deník Britské listy se během sedmi let své samostatné existence stal v českých internetových vodách hojně navštěvovaným souostrovím. Ať už budeme BL adorovat pro jejich snahu být alternativou vůči "oficiálnímu" tisku, nebo na ně naopak budeme dštít oheň jako na doupě levičáků a novinářského póvlu, těžko nás nechají na pochybách ohledně své schopnosti provokovat, vyvolávat diskusi a vůbec dokazovat, že k otevřené demokratické společnosti (jak o ní krásně psal Brit Karl R. Popper) patří jako její klíčový projev boj -- samozřejmě boj myšlenek, postojů, tradic, argumentů a slov.

Debata o vstupu Turecka do Evropské unie se dosud hlavně soustřeďovala na to, jak se EU vyrovná s tím, přijme-li tuto velkou muslimskou zemi. Avšak největší překážkou vstupu Turecka do EU není to, že je to muslimská země, ale že je to země chudá.

Európska komisia zverejní budúci týždeň dlho očakávanú správu o tom, či Turecko plní politické podmienky členstva v Európskej únii. Na základe tejto správy má Komisia zároveň odporučiť, či sa budúci rok začnú viesť rokovania o vstupe Turecka do EÚ.

Knihkupci dobře vědí, co jde dnes na odbyt: Čtenáře přesytila beletrie; pídí se spíš po pamětech, po kuchařkách a po praktických příručkách, které by uspokojily vyhlášené domácí kutily. Stejné oblibě se těší slovníky a encyklopedie, což se dá snadno pochopit: Občané v postkomunistických státech se rekvalifikují pro nové profese, otvírá se jim svět, takže si oprašují zbytky jazykových znalostí, a mimoto (většinou mylně) předpokládají, že v nových rukovětích najdou historické, filozofické i kulturní údaje, které minulý režim cenzuroval. Znamená to, že heslem dne je věcnost a střízlivost? Zdání klame. I suché heslo se dá přizdobit -- podobně jako podpis nebo tvář.

S článkem Miloše Dokulila o materiálech magistrátu k referendu o přesunu brněnského nádraží se nedá než souhlasit; neštěstí ale je, že materiály odpůrců stěhování, které přišly o pár dní později, používají naprosto stejně "přesvědčovací", podle mého názoru, ale spíše manipulativni metody, míní Ivana Binková.

Připadá mi špatné opět rozdělovat na ty hodné (ekology a podobně, kteří jsou proti stěhování) a zlé (kteří ho prosazují), a potom tedy popíšeme manipulaci u těch zlých, zatímco u těch hodných ji zatajíme. Není to opět tak trochu manipulativni? Opět je hloupá a nevědomá veřejnost, které je potřeba předložit pouze ty informace a takovým stylem, aby pochopila, co je správné si myslet?

O mnohých aspektech problému kolem brněnského hlavního nádraží jsem již v BL psal. Teď jsem ale dostal do rukou Statutárním městem Brnem vydaný leták, stavící mě jako potenciálního účastníka kvapem se blížícího referenda do role buďto zpátečníka, anebo naopak osvícence myslícího na zítřek. Hned na první straně je věta: "Aktivisté chtějí dosáhnout změny platných rozhodnutí." V uších mi zaznělo "teroristé", a kolem nosu mi to začpělo čímsi "nelegálním" (rozhodně jdoucím proti úřadům, a pak krajně podezřelým). A hned v další větě jsem se mohl dovědět, že ti zřejmě málo zodpovědní lidé "vytrhují pouze otázku polohy vlakového nádraží". Jako kdyby právě to nebylo problémem k diskusi.

Vláda Stanislava Grosse začala svou existenci dramaticky - tancem na mrtvolách bývalých premiérů. Doposud dramaticky pokračovala - tancem na polomrtvé opozici a nejspíše i dramaticky skončí. Jako bezdomovci na periferii světa. Nový premiér nejdříve řekl, že sestaví vládu novou, nakonec ji modernizoval způsobem, pro českou sociální demokracii roku 2004 typickým. Liberalizací a deregulací. Namísto garance rozšíření veřejných statků, veřejného prostoru a veřejných služeb jako záruky sociální koheze společnosti prosazuje jejich privatizaci. Ve snaze hasit počínající oheň benzínem. Prognóza je horší než realita. Hóřííí!

Vláda Stanislava Grosse TÉMA BL

Civilní podnikatelé okrádají americké daňové poplatníky, američtí vojáci nemají pořádnou výstroj a výzbroj, údajně osvobození Iráčané je nenávidí...

Poté, co přišel do kin film Michaela Moora Fahnrenheit 9/11, v němž autor především zaznamenává drastičnost válečné situace v Iráku, obdržel Michael Moore vlnu dopisů od rozhořčených amerických vojáků, kteří jsou v Iráku v současnosti ve službě. Udělal z nich novou knihu, která vychází pod názvem Will They Ever Trust Us Again? Letters from the Warzone to Michael Moore v londýnském nakladatelství Allen Lane dne 7. října 2004, cena 12.99 liber. Co přesně v ní ti vojáci píší?

Za 15 let bude zřejmě Oxfordská univerzita ve stavu, kdy bude moci odmítnout státní financování a bude se moci stát soukromou univerzitou. Chce to udělat, aby se vyhnula rostoucímu nátlaku Blairovy vlády, která požaduje, aby britské univerzity přijímaly ke studiu větší počet studentů z chudého prostředí. Uvedl to Michael Beloff, šéf oxfordské Trinity College a přítel Tonyho Blaira. Vydal zároveň varování britskému ministerstvu školství, aby si "odvezlo své tanky z oxfordských trávníků".

Brian Jones, mluvčí předvolební kampaně prezidenta Bushe, potvrdil v úterý, že Paul Bremer, bývalý správce americké okupace Iráku, kritizoval skutečnost, že Amerika nemá v Iráku "dostatečné množství vojáků". "Velvyslanec Bremer se v této věci neshodoval s vojenskými veliteli," řekl mluvčí Brian Jones a dodal: "Je to jeho právo, ale pan prezident vždy zdůrazňoval, že bude naslouchat svým velitelům na místě a poskytne jim podporu, jakou potřebují, aby to vedlo k vítězství."

Che Guevara řídil první kubánské popravčí čety. Založil na Kubě koncentrační tábory, které se ukázaly užitečnými pro odstranění homosexuálů, disidentů a obětí nemoci AIDS. Netleskejte filmu The Motorcycle Diaries, Guevaru nekriticky oslavuje, píše v časopise Slate Paul Berman. Kult Ernesta Che Guevary je ukázkou morální otrlosti dneška. Che byl totalitní vládce. Zasloužil se jen o katastrofy. Četní vedoucí představitelé kubánské revoluce zpočátku chtěli, aby se Kuba vydala demokratickou, anebo demokraticky socialistickou cestou. Che však prosazoval vliv ortodoxní prosovětské linie a jeho skupina zvítězila.

Stránky filmu The Motorcycle Diaries ZDE

vystoupení na konferenci "Sociální stát a kapitalismus", Praha, 2.10. 2004

Jak již bylo řečeno, jedním z klíčových prvků sociálního státu byla idea přerozdělování důchodů od skupin s vyššími příjmy ke skupinám s příjmy nižšími, realizované prostřednictvím progresivního zdanění, transferových plateb a sociálních investic. Aby bylo možné uchopit problematiku přerozdělování v  její šíři, musel bych se věnovat celé řadě dílčích témat. Bylo by třeba řešit otázku, jak vůbec existující míru přerozdělování měřit. Tato otázka není vůbec triviální. Pokud při posuzování míry přerozdělování zohledníme skutečnost, že mnohé služby dotované ze státního rozpočtu jsou spíše využívány bohatšími vrstvami obyvatelstva a když navíc zohledníme transfery a restrikce ve prospěch silných lobbyistických skupin a nejrůznější daňové úlevy a bonusy opět pouze pro bohaté, můžeme dojít k závěru, že i při stávajícím systému progresivního zdanění dochází v některých případech reálně k přerozdělování od chudších k bohatším.

Sociální stát a kapitalismus - Praha 2004 TÉMA BL

V srpnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 6350,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.