Che vytvořil na Kubě první popravčí čety. Založil kubánský systém "pracovních táborů", do nichž byli posléze zavírání homosexuálové, disidenti a oběti nemoci AIDS. Chtěl se nechat zabít a chtěl zabít hodně jiných lidí. Hovořil o mučednictví a vyjadřoval se takto: "Nenávist je součástí boje; neomezená nenávist vůči nepříteli, která donutí člověka, aby překonal svá přirozená omezení, takže se stane efektivním, násilným, selektivním a chladnokrevným strojem na zabíjení. A takovými stroji na zabíjení se musejí stát naši vojáci..."

Che Guevara byl usmrcen v roce 1967 v Bolivii, kde se pokoušel vést partyzánské hnutí, k němuž se nepřidal jediný bolivijský venkovan. Přesto inspiroval desetitisíce středostavovských lidí z Latinské Ameriky, aby opustili univerzity a začali organizovat vlastní partyzánská hnutí. A tato partyzánská hnutí také nedosáhla ničeho, jen způsobila smrt statisíců lidí a zvrátila a zpomalila vývoj jihoamerické demokracie. Byla to obrovská tragédie.

Dnešní kult Che Guevary - trička, bary, plakáty - kamufluje tuto strašlivou realitu. A film, adorující Che Guevaru od Waltera Sallese The Motorcycle Diaries, nyní zaujme ohnisko tohoto kultu. Už se mu dostalo ovací ve stoje na filmovém festivalu v Sundance, který organizuje Robert Redford (Redford je producentem tohoto filmu) a film obdivuje i tisk. Che byl nepřítelem svobody; přesto z něho dělají symbol svobody. Pomohl vytvořit na Kubě nespravedlivé sociální zřízení a dělá se z něho symbol sociální spravedlnosti. Prosazoval zastaralou ortodoxii jihoamerického myšlení v jeho marxisticko-leninské verzi, a přesto je oslavován jako volnomyšlenkář a rebel. A tak tomu je i v Sallesově filmu Motorcycle Diaries.

Celý tento nový film, svým pojetím a tónem, šíří kristologický kult mučednictví, kult adorace spirituálně nadřazené osoby, která se blíží smrti - je to přesně ten druh adorace, který jihoamerická katolická církev podporuje už několik století, a má to zoufalé důsledky. Rebelie proti reakčnímu katolictví v tomto filmu (Che bojuje proti autoritářským jeptiškám v kolonii malomocných) je samo vyjádřením reakčního katolictví. Tradiční kostely v Jižní Americe jsou plné soch odporných, krvácejících svatých. A masochistická atraktivita těchto soch je přesně to, co najdete v tomto filmu: ukazuje mladého Che, jak má intenzivní astmatické záchvaty a jak se podrobuje zkouškám tím, že chodí plavat do studené vody - to všechno je krásně nafilmováno a sladěno barevně do odstínů šedé a hnědé a zelené.

Film čerpá relativně věrně z deníků Che Guevary, které jsou nesystematické a většinou neideologické. Touto dobou totiž Che Guevara ještě nezastával ortodoxně ideologické stanovisko. Ale film sám je daleko více ortodoxní než Che Guevara v něm, zastává "indigenistický" postoj (to je latinsko-americký marxistický termín), sympatizující s Indiány a nepřátelský vůči dobyvatelům. Na plátně se objevují některé marxistické citace od peruánských autorů. Tvůrci filmu byli zjevně ovlivněni daleko více Subcomandantem Marcosem a jeho "indigenistickým" povstáním v mexickém Chiapas než Che Guevarou.

Porovnáte-li Sallesovy Motorcycle Diaries s jejich nábožným tónem s neuctivými, humornými, ironickými a volnomyšlenkářskými filmy Pedra Almodóvara, je lehko si představit, že Sallesův film pochází z dávno zapomenuté minulosti - například z temných, reakcionářských let Francovy vlády - zatímco Almódovarovy filmy pocházejí z moderní doby, která proti Francovi rebelovala.

V současnosti se odehrává na Kubě obrovský boj. Disidentští liberálové požadují plná lidská práva a kubánská diktatura je skoro všechny odsoudila na dlouhá léta do vězení. Mezi odsouzenými disidenty je důležitý kubánský básník a novinář Raúl Rivero, který byl odsouzen na 20 let. Za poslední dva roky se disidenti pokoušeli vytvořit na Kubě nezávislé knihovny a stát potlačil i je. Pokusy nezávislých knihovníků na Kubě podpořili Václav Havel a Jelena Bonnerová, ale ve Spojených státech se o jejich osud a jejich úsilí nikdo nezajímá - Havlvo prohlášení vyšlo ve Francii v deníku Le Monde, avšak ve Spojených státech nikoliv.

Je politováníhodné, uzavírá autor, že Sundance Film Festival oslavuje Che Guevaru, avšak solidaritu vězněným kubánským disidentům neprojevil.

Kompletní článek v angličtině ZDE