Vlakovým nádražím v Curychu totiž procházím už tři roky téměř denně, buď jedu S-bahnem do práce, nebo si tam alespoň odskočím na nákup. Vlakové nádraží "Zürich Hauptbahnhof" tvoří prakticky centrum města. Jezdí tam samozřejmě všechny meziměstské vlaky, ale zejména všechny lokální S-bahny, a také sousedí s několika centrálními zastávkami městské hromadné dopravy. Dále rozsáhlé podzemní prostory nádraží fungují jako obchodní centrum, takzvané "Shop Ville", ve kterém je několik desítek relativně malých obchodů (ani jeden supermarket), které jsou jako jediné ve městě otevřené i v sobotu večer a v neděli.

Dovolte mi se teď vzdálit od nádraží a uvést několik obecnějších dojmů z Curychu a Švýcarska.

Můj osobní dojem z dopravy ve švýcarských městech je, že hromadná a nemotorová doprava jsou jednoznačně preferovány před automobilovou. Jako chodec se musíte zastavovat pouze na červenou, ale většina přechodů je bez semaforů, takže je lepší přes ně chodit bez jakéhokoliv zaváhání, rozhlížení před přechodem, než si na to zvyknete, totiž auta pouze zdržuje, oni totiž řidiči automaticky zastaví, už když vidí, že se k přechodu blížíte, je to prostě jejich starost.

Cyklistické stezky jsou úplně všude, buď samostatné, nebo jako metrový pruh na kraji silnice. Připadá mi, že jsem v Curychu jediný cyklista, který občas respektuje semafory a značení, ostatní většinou prostě jedou, kam až to jde. Samozřejmě, že ve špičce jsou hlavní křižovatky ucpané auty s řidiči, usmívajícími se na chodce, kteří je občas nechají popojet. Není mi moc jasné, proč těmi auty jezdí, když se dá vlaky a hromadnou dopravou dostat pohodlně úplně všude i s kočárkem, i na letiště jede vlak nejméně každých 10 minut, ale možná vezou něco těžšího.

Dalším mým silným dojmem je, že se tady snaží neustále všechno vylepšovat a opravovat. Nevěřte mýtům, které tvrdí, že ve Švýcarsku všechno perfektně funguje. Je ale velmi patrná snaha, aby tomu tak bylo. Když se přijde na to, jak něco udělat lépe, tak se to prostě udělá, alespoň mi to tak často připadá.

Ze začátku mi přišlo divné, proč se ve městě i v budově, kde pracuji, pořád něco opravuje, ačkoliv se nezdá, že by bylo něco rozbité. Jednoduchou úvahou lze ale přijít na to, že se tady opravuje stejně často jako v Česku (takže i náklady jsou asi podobné), ale lidé jsou jaksi ušetřeni té fáze, kdy to nefunguje (a tím jsou ty náklady možná i menší).

Zlí jazykové sice tvrdí, že se opravuje zbytečně jen proto, aby tekly státní a obecní peníze patřičným směrem, znáte to, ale pokud se těmi opravami stávají věci lepšími a pro občany funkčnějšími, tak to jaksi nestačím pociťovat jako problém.

Nemůžu se nějak ubránit dojmu, že to město je tady pro lidi. U nádraží a kolem jezera jsou velké a udržované parky, kde si můžete lehnout na trávu, všude ve městě jsou fontánky s (prudce) pitnou vodou a všude je pro našince až zarážející čisto. Ne, že by mnozí neházeli na zem špačky a občas i odpadky, ale alespoň v naší čtvrti to usměvavý pan metař s pojízdnou elektrickou korbičkou druhý den prostě uklidí.

Samozřejmostí jsou dětská hřiště se sofistikovanými prolézačkami a skluzavkami, která specializovaná hlídka pravidelně kontroluje na přítomnost odhozených jehel a stříkaček. Funguje to i na úřadech, vlastně na úřadu, protože jinam než na "Kreisbüro" ani jako cizinec praktiky nemusíte, oni vám to s jinými úřady sami vyřídí. Úřednice a úředníci jsou milí, čekat většinou nemusíte, a když ano, tak pohodlně.

A teď zpátky na to nádraží. Pan profesor se zmiňoval o nějaké rekonstrukci, myslím teď toho curyšského. No když nad tím tak přemýšlím, možná, že se tam něco takového i děje, ale že jsem si toho nevšimnul. Pouze jsem si všiml, že komplexně rekonstruují šalinovou (pro nebrňáky tramvajovou :-) zastávku Bahnhofplatz, protože některé zastávky dočasně přesunuli, ale jinak většinou práce probíhají tak, že nikomu nepřekážejí. I když někde vyskládávají stavební materiál, včetně písku nebo sypkého betonu, tak tam prvně dají na zem igelit a když je třeba někde větší staveniště, tak si náklaďáky před výjezdem z něho ostříkají kola.

Zkoušel jsem se ptát mladších kolegů ve škole, co by se asi stalo, kdyby někoho ze zastupitelů napadlo nádraží někam odsunout. Asi úplně nepochopili, na co jsem se ptal, mám dojem, že by to totiž žádného ze zastupitelů ani nenapadlo, nebo by si dotyčný vzápětí uvědomil, že by mu to v referendu, které by automaticky následovalo, určitě neprošlo. Zdá se, že je tady vůle lidu respektována, přestože lidí k volbám ani moc nechodí.

Vzhledem k tomu, že Curyšské nádraží není (až na pár podzemních S-bahnů) průjezdné, vlaky tam tedy pouze zajíždějí, tak je asi museli kdysi "koncepčně přesunout" od projektovaných tahů do středu města, aby to prostě bylo pro lidi pohodlnější. Tak je tomu ostatně v drtivé většině západních měst, které jsem kdy navštívil.

Než začne náš starší syn chodit do školy, tak bychom se rádi vrátili zase do Brna, které máme rádi. Při občasných návštěvách vlasti pozorujeme, že se spousta věcí zlepšuje a i na úřadech jsou čím dál milejší. Bylo by úžasné, kdyby v té době byly na nástupiště výtahy, nebo šikmé výjezdy bez schodů (jak je tomu běžně tady), kdyby se dalo z nádraží všude dojít pěšky nebo dojet na kole (jak je tomu běžně tady), a kdyby se na jih od nádraží rozkládal příjemný park a ne další, 24 hodin denně otevřený, "Shocking Park". Zastupitelům doporučuji několikatýdenní pobyt v Curychu v pozici běžného občana, městským úředníkům film Ikiru a brněnským občanům, kteří chtějí žít v civilizované Evropě, zaškrtnout v referendu ANO.