Bylo by samozřejmě chvályhodné, kdyby nás slovník, který jsme si opatřili, informoval objektivně, ať už o událostech, o lidech či o jejich díle, tj. kdyby v něm nechyběly skutečné, historické mezníky a skutečné osobnosti a nezabírali místo ti, kteří svítí jen odraženým světlem, ale editoři slovníku jsou jen lidé: Někdy se nedokážou dohodnout na jednotné koncepci, takže ve slovníku objevíme například kdejakého podřadného herce, ale minimum vědců či lékařů. Jindy si zvolí pochybný princip, který uplatní se strojovou důkladností u každého jména.

Uvedou například všechny příbuzenské vztahy, takže se slovník neúměrně rozroste o příslušné manželky, bratry, otce, strýce atd., aby náhodou někoho neurazili, nebo ohodnotí kvalitu uměleckého díla podle počtu dostupných recenzí (výstav, premiér), tj. podle kvantity, která zdaleka nemusí odpovídat významu.

Zpracovatelé jednotlivých hesel nemají prostě rádi, když je jejich autorský objekt příliš všestranný, tj. když se věnuje několika oborům (například esejistice a medicíně) nebo několika uměleckým žánrům (například próze a dramatu), protože by v takových případech museli vykročit z bludného kruhu své specializace. Dráždí je samozřejmě i tvorba autorských dvojic (k nimž patří někteří výtvarníci, filmaři nebo my dva), stejně jako kolektivní výplod. Pod jakým jménem mám takové dílo uvést? ošklíbá se pisatel hesla. Nejspravedlivější bude, když z nich nezařadím nikoho.

K bizarnějším efektům dochází, formulují-li si hesla sami autoři (jako například ve slovníku Kdo je kdo). Někteří literáti vyjmenují nejen knihy, které jim vyšly, ale i kdejaký námět, který jim teprve táhne hlavou, aby nikdo nezapochyboval o jejich invenci. Jiní jsou tak strozí, že vynechají i své dlouholeté (a často velmi aktivní) členství v KSČ.Ostřílení autoři uvedou všechny nemocniční pobyty a zahraniční stáže, aby zaimponovali svým strádáním nebo svým světáctvím. Jiní autoři osvěží své heslo vtipem nebo návodem. Do rubriky ZÁLIBY vepíšou například "vyplňování podobných dotazníků" a do rubriky VZORY "každý, kdo je čestný a odpovědný", čímž jasně naznačí, jak mají být posuzováni. Celkový dojem lze umocnit i tím, že se do rubriky KRÉDO opíše latinský citát; zdá se nicméně, že tento postup vychází z módy (humanistické vzdělání je podezřelé).

Je-li nositel hesla zadobře s editorem, nebo je-li zároveň publicistou, může sáhnout k některým trikům, které přimějí čtenáře k větším či menším sympatiím. Ten, o kom se dočteme, že "se vždy intenzivně zajímal o studium historie, estetiky a politologie" v nás vzbudí větší důvěru než ten, kdo "nedokončil filozofická studia", i když jde o totéž. Vizitka "komentátor, moderátor a dopisovatel" vypadá všestranněji než prosté označení "rozhlasový reportér".

Zní-li vlastní jméno příliš tuctově, lze uvést jen pseudonym, je-li prvá a druhá manželka omylem, lze se přiznat jen k té poslední. V každém případě se vyplatí autostylizace, ať už k lepšímu nebo k horšímu. Žádný podnikatel by se nestal podnikatelem, kdyby na začátku své kariéry suverénně netvrdil, že všechno umí a všemu rozumí, a žádný nevěrník by nezůstal nevěrníkem, kdyby své záletnictví důsledně nezatloukal -- natož vědec či umělec. Nejhůř ovšem dopadnou autoři, kteří se s editorem rozkmotřili: Editor je vytrestá tím, že seškrtá jejich dílo a bibliografii jen na několik irelevantních titulů; ví dobře, že se proti tomu autor prakticky nemůže odvolat.

Informovaného odborníka taková stylizace či nedbalá práce pravděpodobně znechutí; naproti tomu laik, který listuje ve slovníku z dlouhé chvíle, může příslušná hesla domýšlet, případně se s nimi konfrontovat. Tak vida, říká si, A.B. se narodil v Mukačevu. Copak ho přivedlo do Prahy? Válka, původ, manželka? -- Počítám dobře? C.D. se dožil jen 38 let. Byl by tak produktivní i po své čtyřicítce? A nač vlastně zemřel? -- Je to možné? E.F. prý už koncertoval na všech kontinentech. Kdysi jsem s ním byl na pionýrském táboře, a to si ani neuměl zavázat tkaničky u bot. Třeba s ním jezdí nějaká ošetřovatelka. -- G.H.? O té jsem coživ neslyšel. Neměla, jak se zdá, štěstí v lásce -- je ještě svobodná. Co kdybych jí zkusil zavolat?

Čtenáře, kteří se pokoušejí s hesly přátelsky rozmlouvat, může tedy slovník přimět k užitečnému rozjímání. Vyskytují se ovšem i opačné případy. Labilního grafomana například napadne, že dosud nedal dohromady ani jedinou sbírku básní, zatímco I.J. už vydal "sedm poetických cyklů, jejichž dynamický tvar podtrhuje apoteózu prostého venkovského života". Je jasné, jak dokáže takové klišé probudit v amatérském básníkovi dřímající komplex méněcennosti. Rád bych věděl, jak by I.J. oslavoval venkov, kdyby musel den co den dojit krávy nebo se kodrcat v poli s traktorem, polemizuje v duchu se slovníkem, a nazítří vstoupí do místního ochotnického souboru, což je rozhodně rychlejší cesta k zviditelnění než smolení básniček. Naivní uživatel slovníku zas vyhledá pana K.L., "významného českého podnikatele a sponzora fotbalových zápasů", a požádá o příspěvek na zvýšené nájemné, což K.L. samozřejmě odmítne. Kdo pak tomu chudákovi uvěří, až u soudu prohlásí, že ho na šikmou plochu přivedl biografický slovník?

Hlavním účelem slovníku je nicméně přinést zadostiučinění těm, kteří se ocitli v hesláři. Přesto existují jedinci, kteří si této cti neváží. Dokonce prý ani slovník neotvírají, aby si nemuseli říct: Pár čísel a pár titulů -- to je všechno, co ze mne zbývá? Což se dá život vměstnat do sedmi řádků? Přiznáváme, že k nim chováme značné sympatie.

Upravený text z knihy Politikův umělec a umělcův politik