V americkém veřejnoprávním rozhlase zaslechl autor minulé pondělí rozhovor s otcem amerického vojáka Bena Isenberga, který byl v Iráku usmrcen dne 13. září. Otec v rozhlase argumentoval: "Toto není válka kvůli Iráčanům ani Američanům ani kvůli ropě - je to duchovní válka. Lidé, kteří toto nechápou, si prostě musejí otevřít bibli a přečíst si to tam. Tato válka byla předpověděna, byla předurčena. Pan prezident Bush je velmi zbožný křesťan. Pan prezident byl povolán, aby šel do této války, měl o ní vědomí a pochopil, co se děje a je to daleko hlubší, než čemu my lidi můžeme vůbec rozumět. My nemáme informace, jaké má pan prezident."

Toto nejsou informace z CIA, upozorňuje autor. Tyto "informace" pocházejí od bytosti, které Bush rád říká "můj vyšší otec". Jak Bush uvedl v závěru svého projevu, když přijal na nedávném Republikánském kongresu minulý měsíc svou nominaci: "Máme poslání, které jsme dostali zpoza hvězd..." Je to tvrzení, které by v některých zemích vedlo k tomu, že by mluvčího navštívili muži v bílých pláštích, ale v Americe, mezi věrnými, vyvolávají takovéto výroky nadšený potlesk.

Každý Bushův projev obsahuje velké množství odkazů na bibli a dalších tajných signálů jeho fundamentalistickým stoupencům. Racionalističtí liberálové dělají velkou chybu, když se domnívají, že holá, konkrétní fakta mohou rozdrtit Bushovu argumentaci - ta totiž není otázkou rozumu, ale otázkou víry.

Víra, jak uvedl apokryfální školák Marka Twaina, znamená "věřit něčemu, o čem víme, že tomu tak není."

Když první američtí Otcové poutníci, puritáni, dorazili do Spojených států, bylo pro ně axiomatické, že tam vybudovali své "město na hoře" v zemi, která byla do té doby obývána ďábly, jejichž zlí duchové byli stále ještě přítomni a kuli pikle proti bohabojným, moudrým a požehnaným občanům. V době procesů s čarodějnicemi v roce 1693 argumentoval Cotton Mather úplně stejně tak, jak Bush nyní argumentuje proti al Kajdě:

"Ďábel se proti nám nyní snaží učinit ještě jeden pokus, pokus obtížnější, překvapivější, propletenější s nesrozumitelnými okolnostmi než všechny pokusy, s nimiž jsme se dosud setkali. A jestliže nad ním zvítězíme, brzo se budeme těšit slavným dnům, kdy všechny šelmy nám zůstanou rozšlapány pod nohama." Bylo odhaleno "hnusné spiknutí", které, "kdyby nebylo včas prozrazeno, zřejmě by vedlo ke zničení všech kostelů v naší zemi." Více než 21 čarodějnic "se přiznalo, že se podepsaly do knihy, kterou jim ukázal ďábel, a angažoval je ve svém pekelném úsilí zaklít a zničit naši zemi."

Puritáni žijí! Chytří muži v Bushově vládě profesionálně propojili prezidenta Bushe s galvanizující energií puritánské tradice. Je tomu, jakoby Amerika od 11. září 2001 byla obnovena jako koloniální vesnice ve státě New England: ukrytá za bytelnou hradbou, která má zabránit Indiánům, aby se dostali dovnitř (Indiáni byli považováni za ďáblovy otroky); soustředěná na svou modlitebnu, v níž na kazatelně stojí Bush, kazatel z lidu, postava téměř totalitní autority v komunitě světců. Odvážní mladí muži z vesnice jsou v pustině, dělají tam Boží práci, bojují proti zlým duchům, kteří by jinak pronikli do vesnice, spálili by hlavní třídu i modlitebnu. Vzhledem k existenci americké puritánské tradice není divu, že většina Američanů tento automaticky obraz přijala, bez ohledu na to, že jsou proporce všechny špatně (zbývající jediná světová supervelmoc se těžko dá sloučit s obrazem zbožné, obklíčené vesnice). To ale nevadí, protože Bushově vládě se úspěšně podařilo využít toxického národního mýtu.

Víra vládne. Po nepříliš úspěšném začátku svého prezidentského úřadu nalezl Bush svou roli po útocích z 11. září jako hlavní pastor Spojených států. Ani nevadí, že se neumí na veřejnosti vyjadřovat. Je to výrazem jeho pokory a upřímnosti, jeho dogmatická jistota je důkazem toho, že má přímé spojení s Bohem. "To, jak kázal, bylo velmi prosté," napsal Mather o Johnu Eliotu z Raxbury, Massaschusetts. "Nenutil lidi hladovět nad prázdnými a vznosnými Spekulacemi."

Když byl před čtrnácti dny konfrontován s deprimující předpovědí CIA o zhoršující se situaci v Iráku, která pravděpodobně vyústí v občanskou válku, Bush to spatra a bezstarostně odmítl: "Oni jen hádají." Pan prezident nehádá. Jak to sděluje své kongregaci při každé příležitosti, on dostává své informace od oné Bytosti, Která Drží ve Své Pravé Dlani Hvězdy.

Pochybovat znamená podlehnout pokušení od zlých duchů. V Novém Zákoně je empiricismus kritizován v osobě chudáka pochybujícího Tomáše, jemuž Kristus řekl: "Blahoslavení jsou ti, kteří neviděli, a přesto uvěřili."

Že jsou fakta z Iráku v jasném protikladu vůči všem Bushovým tvrzením o tom, jak tam rozkvétá svoboda a demokracie, to je jen jednou z oněch zkoušek, jimiž jsou vystavováni všichni věřící. Samozřejmě, že to nevidíme, ale právě proto je ten zázrak o to zázračnější, právě jeho neviditelnost je inspirující morální výzvou pro všechny věrné křesťany.

Minulý čtvrtek při televizní debatě s Kerrym vypadal Bush naštvaně a pobaveně, že se takové debaty vůbec musel účastnit. V modlitebně není místo pro dvě kazatelny a pastor Bush byl nucen, poprvé od jeho zvolení (pokud je to ten správný výraz) v roce 2000 vystoupit jako rovný s rovným s rebelujícím členem kongregace, který jako by z oka vypadl pochybujícímu Tomášovi. V Bushově hlase byla známka zraněné nevěřícnosti, když o Kerrym řekl, že "On mění názory i na tak základní věci, kterým normálně člověk věří celou svou duší, jako to, o čem jsem přesvědčen, že je pro Irák správné." "Ach, ten nevěrec Kerry!" Podle Bushovy puritánské teologie znamená změnit svůj názor, pokud jsou nám předloženy přesvědčivé důkazy, totéž, jako popřít existenci Boha, který vládne v našem "nejhlubším srdci". Jak může být moje víra nesprávná, když ji do mého srdce umístil Bůh!

Klasické americké pocity vyjadřuje píseň newyorského lyrika "To dream the impossible dream/To fight the unbeatable foe/To bear with unbearable sorrow/To run where the brave dare not go. (Snít neuskutečnitelný sen/Bojovat proti neporazitelnému nepříteli/Snášet nesnesitelnou bolest/Běžet tam, kam se hrdinové bojí vkročit.)"

Jen hluboká víra ve vlastní výjimečnost a v Prozřetelnost, která dělá zázraky, dokáže ospravedlnit takovéto postoje. S Bushem nyní sníme neuskutečnitelný sen a bojujeme proti neporazitelnému nepříteli a desítky milionů Američanů jsou přesvědčeny - tak intenzivně, že Bushe možná zvolí podruhé - že je to správné, protože "tak to dělají Američané".

Britský premiér Tony Blair poslední dobou dělá dojem, že se snaží využívat téže inspirace. Avšak v Británii neexistuje takové zázemí lidové národní tradice, jako v Americe, v němž by Blairova "americká" slova mohla zakořenit. Historické souvislosti mezi Labouristickou stranou a metodistickou církví jsou o hodně jiné, než jaký je obraz bohabojného města na hoře v obležení, který tak silně rezonuje v amerických srdcích. Když Bush hovoří o víře, vyvolává mocné starobylé duchy. Když hovoří o víře Blair, jen upozorňuje na své soukromé svědomí, nevyvolává tím žádné konotace v Británii, v zemi mírného, sekularizovaného anglikánství, kde hovořit na veřejnosti o vlastním intimním vztahu k Bohu vyvolává jen pocity trapnosti.

Kompletní článek v angličtině ZDE