pondělí 16.00: Tony Blair v pondělí popřel, že by on sám či ministři v jeho vládě věděli o "konkrétních obviněních", že dochází k týrání iráckých vězňů britskými vojáky, dříve, než se o tom dočetl v tisku.

Dodal, že je týrání iráckých vězňů "absolutně neodpustitelné", a že výslechy vězňů s kápěmi na hlavě či vězňů podrobovaných smyslové deprivaci jsou nepřijatelné.

Blair se v neděli ve francouzské televizi omluvil všem iráckým vězňům, týraným britskýmik vojsky.

Mezinárodní červený kříž a Amnesty International však v neděli zdůraznily, že obě organizace upozornily britskou vládu na týrání vězňů v Iráku už více než před rokem.

pondělí 16.00: Kontroverzní interní vyšetřování v BBC, které se zabývalo okolnostmi, jak se dostala loni v květnu do vysílání sporná reportáž Andrewa Gilligana, v níž citoval zbrojního odborníka Davida Kellyho, který zpochybnil britskou vládní zprávu o iráckých zbraních hromadného ničení, dospělo nyní k závěru, že šéfredaktor pořadu i další vedoucí pracovníci splnili všechny interní procedury společnosti BBC pro přípravu pořadů a schválili i jeho scénář - Gilligan se ho ale při živém vysílání dne 29. 5. 2003 v 6.07 nepřidržel. BBC také dospěla k závěru, že lord Hutton neměl pravdu, když kritizoval šéfredaktora pořadu Today Kevina Marshe a šéfa rozhlasového zpravodajství Stephena Mitchella, že nepředali vedení BBC jeden email, kritizující Gilligana. Nikdo nebude z BBC propuštěn.

Andrew Gilligan na tyto oficiální záběry šetření BBC reagoval: "Odmítám tvrzení, že jsem nedodržel procedury BBC. Kdyby tomu tak bylo, očekával bych, že si toho mí nadřízení všimnou a upozorní mě na to, ale to se nestalo. Jsem v podstatě potěšen výsledkem tohoto vyšetřování, neboť, jak se zdá, se BBC konečně připojila k názoru celé země a odmítla závěry vyšetřování lorda Huttona."

Vláda prezidenta Bushe se připravuje na zveřejnění dalších děsivých fotografií a videozáznamů z vězení Abu Ghraib. Obrazově je zdokumentováno, jak američtí vojáci souloží s jednou iráckou ženou, dále jak vojáci téměř ubili jednoho vězně k smrti a také znásilňování mladých iráckých chlapců iráckými strážemi ve vězení.

Jako politický kreslený komentář v novinách, nebo jako metafora americké role na Blízkém východě by byl obrázek nahého Araba na zemi, kterého drží na šňůře a na obojku americká vojákyně, velmi urážlivý a bolestný. Avšak fotografie takovéto scény a dalších, z amerického vězení v Iráku, nesmírně vzrušily a zneklidnily Araby ze všech sociálních vrstev a každého náboženského a politického přesvědčení.

Kdyby byli vězni jen biti, anebo mučeni tak, jak jsou prý vězni mučeni v arabských věznicích, reakce v arabském světě by se nerovnala takovémuto zděšení. Tím, že byli vězni donuceni být nazí a museli pózovat způsoby, které naznačují homosexuální sex, porušili Američané ta nejstarší a nejintenzivněji pociťovaná tabu v arabském světě.

V pátek vysvětlil v americkém listě Washington Post reportér Howard Schneider, jak drastický dopad má v arabském světě sexuální ponižování iráckých vězňů a proč:

Západní výzvědné služby se zcela zjevně po útoku na Irák rozhodly, že nejdůležitější je pro ně získávat od místních zatčených lidí výzvědné informace - pro posílení bezpečnosti koaličních vojsk v Iráku i Západu obecně. Potřebu získávání informací zjevně nadřadily jakémukoliv uvažování o tom, co se stane s lidmi, kteří jim informace poskytly - do jaké míry budou psychicky poškozeni či i fyzicky zničeni.

Je mučení přípustné, i když v jeho důsledku mohou být zachráněny životy? Je přípustné umučit dítě, kdyby to spasilo svět? To je otázka, jíž se zabýval už Fjodor Michailovič Dostojevskij. V sobotu se k tomu závažnému tématu vrátil chilský spisovatel Ariel Dorfman.

Zásadní dosud nezodpovězenou otázkou zůstává, do jaké míry je úsilí vězeňských strážců zadržované osoby demoralizovat a rozložit před výslechem jejich osobnost součástí oficiální americké státní politiky, zamyslely se ve své analýze internetové stránky BBC:

Sexuální ponižování iráckých vězňů ve vězení Abu Ghraib si nevymyslelo individuálně a na vlastní pěst pár amerických vojáků. Je to součástí zavedeného systému ponižování vězňů, který užívají speciální americké jednotky. Tento způsob zacházení s vězni se nyní šíří mezi obyčejné vojáky i mezi soukromé firmy, najaté na hlídání vězňů, informovaly britské vojenské zdroje. Systém má název R2I: Resistance to Interrogation.

Jeden bývalý člen britských speciálních jednotek konstatoval: "Bylo jasné z rozhovorů s pracovníky amerických soukromých firem v Iráku, že vězeňští strážci využívali technik R2I, aniž by o to věděli."

Spojené státy se zprvu vymlouvaly, že se mučení a týrání vězňů v Iráku dopouštěla jen hrstka - šest - vojáků, kteří prý v žádném případě nezosobňovali oficiální armádní politiku.

Toto předstírání se nyní rychle rozpadá.

V sobotu vyšlo v USA znovu najevo, že týrání vězňů bylo systematické. Jedna z obviněný vojákyň, Sabrina Harmanová, sdělila listu The Washington Post, že jí vyšetřovatelé z výzvědných služeb výslovně nařídili, aby zlomila vězně pro účely následných výslechů. "Přiváželi vězně buď pojednom, anebo ve skupinách. Vězni už byli v poutech a na hlavě měli kápě," konstatovala Harmanová emailem z Bagdádu. "Úkolem vojenské policie bylo zabránit jim ve spánku a znepříjemňovat jim život tak, aby pak při výslechu vypovídali."

Britské ministerstvo obrany potvrdilo, že tři důstojníci britské vojenské rozvědky prováděli od ledna do dubna 2004 výslechy v nechvalně známém vězení Abu Ghraib u Bagdádu. Ministerstvo však popírá, že by se podíleli na týrání iráckých vězňů. Britští vyšetřovatelé dorazili do vězení Abu Ghraib v době, když už probíhalo oficiální vyšetřování týrání vězňů.

Vyvolává to otázky, kdy se nejvyšší britští představitelé vlastně dověděli, že v Iráku dochází k mučení vězňů, upozornil v neděli týdeník Observer.

Britští vojáci, rozmístění v Basře, údajně chladnokrevně zastřelili osm iráckých civilistů, napsal v neděli týdeník Independent on Sunday.

Vojáci z britského pluku Royal Regiment of Fusiliers čelí trestnímu stíhání poté, co vyšly najevo fotografie, na nichž jsou nuceni iráčtí vězni v britském vězení v Iráku podílet se na homosexuálních aktech, informoval týdeník Sunday Times.

Mezinárodní Červený kříž porušil své tradiční mlčení a zdůraznil, že se snažil na četných tajných jednáních úpěnlivě přesvědčovat vedoucí představitele západní koalice v Iráku, aby zamezili mučení vězňů. V britské komerční televizi ITV konstatovala mluvčí Amnesty International, že varovala britskou vládu, že v Iráku dochází k mučení vězňů už v červenci 2003.

Červený kříž konstatoval v pátek, že upozorňoval americké činitele, že dochází k týrání vězňů americkými vojáky v Iráku už od doby krátce po americkém útoku na Irák. Americký administrátor v Iráku Paul Bremer uvedl, že poprvé získal povědomí o týrání iráckých vězňů až letos v lednu.

Jestliže byli šokováni tím, co se dělo v tomto iráckém vězení, ale věděli o tom už letos v lednu, jak to, že lidé, kterých se to týkalo, mají být potrestání teprve nyní?

Mnoho z šokujících záběrů týrání iráckých vězňů si pořídili vojáci amatérsky sami, většinou vlastními digitálními fotoaparáty. Tyto fotografie pak emailem posílají známým či domů. Na rozdíl od předchozích válek, dnes - v důsledku technologického pokroku - absolutně nefunguje jakákoliv vojenská cenzura korespondence. Během svého pátečního slyšení přiznal americký ministr obrany Donald Rumsfeld, že šíření fotografií z Iráku americké úřady nemají nijak možnost kontrolovat.

pátek 0.30. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld přednesl před vojenským výborem amerického Senátu v pátek večer tento pozoruhodný projev. (Přinášíme překlad zkrácené verze podle internetových stránek BBC, kompletní verze v angličtině je např. ZDE)

Vzpomínám si na dobu, kdy byl Vladimír Špidla zvolen do čela ČSSD a kdy představoval ve srovnání s Milošem Zemanem spíše to levé křídlo růžové strany. Měl jsem tehdy velký strach z toho, že moderní levice v Česku definitivně ztrácí svou naději a jako Zemanova nástupce bych byl raději viděl Petru Buzkovou nebo Stanislava Grosse. Dnes, v době, kdy na pana Špidlu nadává snad každý, bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že je mým jasně nejoblíbenějším politikem a že podle mne právě on představuje opravdovou šanci pro tuto zemi.

Při svých častých návratech domů se setkávám s mentální "železnou oponou", která stále dělí Evropu na dvě části. Mívám pocit, jako bych se z relativně svobodného prostředí vrátil do nesvobody. Někdo by mohl namítnout, že žijeme ve svobodné společnosti a takové tvrzení je absurdní.

Česká republika má samozřejmě základní instituce a procedury demokratického režimu. Jsou však tyto instituce vnitřně svobodné, je česká kultura svobodná, jsou Češi svobodní? Z naznačených otázek je zřejmě, že si to patrně nemyslím. Pokusím se také vysvětlit, proč si to nemyslím, a jaké má v Čechách existující nesvoboda důsledky pro individuální a občanský život.

Obávám se, že jsem dost dobře nerozuměl reakci Jana Hrušky na můj článek Národ, který nechce být svůj. Zdá se mi, že mi v podstatě dává dvě odpovědi: 1. cizinec (jímž jsem) jen těžko rozeznává u Čechů humor a vážnost - a tudíž neberou-li se Češi sami sebe vážně a nejsou-li sví, je to společenský fenomén, jenž se nemá vzít vážně, protože ve skutečnosti Češi berou se vážně a jsou sví -; 2. pokud dnes nejsou, je to kvůli registrovaným disidentům, kteří po r. 1989 nastolili cenzuru.

Když začátkem roku 2002 český Parlament přijal komplexní novelu zákona z roku 1996 o zpřístupnění svazků bývalé československé tajné Státní bezpečnosti (StB), byla z toho velká sláva. Neboť až tato novela umožnila státní správě zpřístupnit všem českým občanům tuto část pochmurné tuzemské historie a zároveň českému ministerstvu vnitra nařídila zveřejnit jmenný seznam jak příslušníků StB, tak hlavně všech jejich tajných spolupracovníků. Ten, komu se jeho evidence v tomto seznamu nelíbila, podal příslušnému soudu žalobu, v níž se domáhal očištění svého jména a vyřazení z tohoto seznamu. Soudy tedy sice třeba rozhodly, že žalobce je v seznamu neoprávněně, leč to "vyřazení" už nepřipustily, poněvadž ten zákon to prý už neumožňuje. Teď se však zdá, že čeští soudci chtějí rušit i ty záznamy.

Minulý týden mi zatelefonoval bývalý spolužák ze školy žurnalistiky a požádal mě, zde bych nemohl pomoci jeho příteli, který sbírá informace o televizi Nova.

Souhlasil jsem, stejně jako před třemi lety, kdy obdržel Jan Čulík obdobnou žádost od jednoho britského právníka, který pak přijel do Prahy a strávil se mnou odpoledne, kdy se mně ptal, koho má podplatit v RRTV. Ptal jsem se ho mnohokrát, jestli pracuje pro nějakou firmu, která se zajímá o to koupit jednu z komerčních televizních stanic v ČR (ptal se tehdy na Primu i na Novu), na což mi tehdy britský právník odpověděl, že se k tomu nemůže vyjádřit, což se v podstatě rovnalo přiznání, že ano.

Pokusme se nad naším textem z Markova Evangelia prožívat chvíli společně ono napínavé dobrodružství postupného porozumívání biblickému textu, dobrodružství vnikání do jeho vlastní intence, uchopování toho, co nám, dnešním lidem tento text dnes chce a může říct, zda a v čem je důležitý a v čem nám je i pro naše dnešní časy a pro náš život evangeliem. Nepůjde žádnou odbornou hermeneutiku, bude to jen pokus o ni, tak krátký, aby se vešel do jednoho kázání.

Americký komik a dokumentarista Michael Moore odmítl nařčení od společnosti Disney, která ho obvinila, že si prý záměrně dělá reklamu tím, že údajně načasoval oznámení o tom, že Disney zakázal distribuci jeho nového filmu Fahrnenheit 911 právě na dobu před jeho premiérou na letošním filmovém festivalu v Cannes. Moore zdůrazňuje, že to není pravda. Na svých internetových stránkách napsal:

Dejte společnosti Walt Disney zlatou medaili za zbabělost, za to, že zakázala své pobočce Miramax distribuovat film [Michaela Moora Fahrhenheit 9/99], který kritizuje prezidenta Bushe a jeho rodinu," napsal americký list New York Times a pokračoval: Firma, která by měla hájit svobodu projevu, se namísto toho rozhodla zcenzurovat dokumentární film, který zcela zjevně spadá do kategorie přijatelných politických komentářů. Je zjevné, že Disney má daleko raději peníze než svobodu politické debaty.

Conrad Black, bývalý zdiskreditovaný majitel britského konzervativního deníku Daily Telegraph, bude v pondělí oficiálně obviněn z defraudace. Tiskový koncern Hollinger International, jehož Black býval ředitelem, dramaticky zvýšil své nároky na odškodné, vznášené proti Blackovi, na 1,2 miliardu dolarů. Požadavek na odškodné v této výši bude předložen americké Securities and Exchange Commission, Komisi pro dohled nad kapitálovým trhem. Jde o vážnou eskalaci právního konfliktu mezi koncernem Hollinger a Blackem, bývalým předsedou jeho správní rady. Poprvé bude do sporu nyní zatažena i Blackova manželka, konzervativní komentátorka listu Daily Telegraph Barabara Amieloví.

Lord Black, největší akcionář ve firmě Hollinger International, který si zvykl na rozhazovačný, milionářský způsob života, je terčem žaloby za obvinění, že si se svými společníky z podniku neoprávněně vyplácel velké finanční částky pro vlastní potřebu.

Jiří Kratochvil postavil poslední svůj román, Lady Carneval, na jednom paradoxním obrazu: vlak uhánějící po viaduktu, jenž se klene nad mořským zálivem. Paradox spočívá v tom, že z komína lokomotivy vpřed řítícího se vlaku, jak nám naznačují z oken vlající záclonky, stoupá kouř přímo vzhůru. Proti sobě tak stojí vlající záclony jedoucího vlaku a kouř stoupající volně vzhůru. Dvě navzájem se vylučující věci.

Nebudu polemizovat o tom, jestli i komunistická propaganda může být umělecké dílo nebo jestli má umělecké dílo propagovat nějakou ideologii. I když si myslím, že umělecké dílo je nejlepší propagandou pro ideologii. Ať je to obraz Krista nebo Stalina, který přikládám. (není ten obraz krásný? takový obraz v padesátých letech svůj účel splnil. [podotýkám, že je to ironie]) .

Proruský čečenský prezident Achmad Kadyrov a nejméně dalších 30 osob bylo zavražděno bombovým atentátem během oslav výročí konce druhé světové války v hlavním městě Čečenska Groznyj. Ruský prezident Vladimir Putin charakterizoval Kadyrova jako "opravdového hrdinu" a zavázal se, že se pomstí.

Zavraždění prezidenta Kadyrova je považováno za velkou ránu pokusům Moskvy nastolit v Čečensku pořádek.

Musím se především ohradit proti vaším eugeniku a polygamii prosazujících názorech. Nejdříve dovolte, abych se upřímně zasmál nad tvrzením, že "menstruace ženy bičují" - i kdyby žena porodila 10 dětí, stále je to jen malá část období, po které je plodná; navíc porod je jistě mnohem větší zátěž než menstruace, na porod se totiž donedávna docela často umíralo. Ani snad ani nebudu komentovat tvrzení, že žena, která nemá děti do 35 let, je hloupá - je to zkrátka povzdech typu, když už nešla s nikým jiným, proč nemohla jít se mnou, který ale ignoruje, že jde také o její volbu.

No, to je sprostý. Zcela účelově uvádím jména těchto tří velkých mužů do titulku svého článku. Respektive dvou velkých mužů a Čulíka, protože Jan Čulík mi napsal, že z článku mám odstranit případnou chválu jeho osoby nebo Britských listů. Jména těchto mužů jsem do titulku uvedl v průhledné snaze přilákat na ně čtenáře. No, moje jméno pod titulkem jich také aspoň trochu přiláká, nicméně ohyzdné zneužití jejich velikosti pro přilákání čtenářů přiznávám a klidně si ho dovolím, neb oni jsou profíci a píšou, alespoň teda někdy, za peníze, přičemž já píšu jen jako hobby pro noviny dvou z těchto pánů zadarmo.

Pokud by snad někdo z čtenářů náhodou nevěděl, kdo některý z těchto pánů je, tak to stručně jsou:

Můj milý deníčku

Po dlouhé době začal v úterý 4. 5. ctihodný zákonodárný sbor opět zasedat. Odmlčela jsem se tak trochu proto, že jsem nechtěla psát o tomtéž, o čem psali všichni. Protože většinu prostoru v "českých" médiích zabraly škodolibé komentáře o slzách poslankyně Levé z toho, že v tak ctihodné budově zazněla slova o zkurveném duchu v souvislosti s jejím pozměňovacím návrhem návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Fakt, že ministr Dostál změnil názor opět k nepoznání, zůstala zasunuta v diskrétním pozadí. Přišla naň až kolegyně, redktorka serveru Česká média. Inspirovala mne k podrobnějšímu pohledu. Pojďme si proto zrekapitulovat cestu kontrovezního pozměňovacího návrhu a na něj navazující spektrum názorů českého ministra české televizní kultury na český jazyk.

Díky hlasům vládní rudo--zelené koalice schválil Spolkový sněm (Bundestag) zákon, zaměřený na boj proti černé práci. Přes jednotlivé ústupky vlády se unionisté a FDP ve čtvrtek jednotně postavily proti zákonu.

Podnikatelé nejsou pouhou součástí moderního světa, oni jsou jeho nenahraditelným základem. Neboť lidská mysl je vrcholnou adaptací živé hmoty na prostředí a na budoucí neznámé. Je interakčním uzlem, fungujícím jako prvek neustále se rozšiřujícího spontánního řádu lidské interakce a jeho všemožných podřádů. Proto lidé, bytostně spojení se soukromým nebo alespoň odděleným vlastnictvím a svobodně s ním nakládající, jsou spontánními producenty řádu tržního. Právě tento výrok je jedním z dominantních klíčů k pochopení světa bez pověr a mýtů a geniální zkratkou symbolizuje to, co musí mít na paměti každý, kdo relevantně uvažuje o jeho fungování.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.