10. 5. 2004
Dolly Buster žádné poselství nemáReakce Jana Samohýla na článek Daria Nosretiho Dolly Buster jako boží poselství českému národu
Musím se především ohradit proti vaším eugeniku a polygamii prosazujících názorech. Nejdříve dovolte, abych se upřímně zasmál nad tvrzením, že "menstruace ženy bičují" - i kdyby žena porodila 10 dětí, stále je to jen malá část období, po které je plodná; navíc porod je jistě mnohem větší zátěž než menstruace, na porod se totiž donedávna docela často umíralo. Ani snad ani nebudu komentovat tvrzení, že žena, která nemá děti do 35 let, je hloupá - je to zkrátka povzdech typu, když už nešla s nikým jiným, proč nemohla jít se mnou, který ale ignoruje, že jde také o její volbu. |
Eugenika, tj. jakási systematická selekce těch nejzdravějších, se zkoušela na počátku minulého století a neměla žádný výsledek. Problém totiž je, že pokud se vyberou ti nejzdravější, tak v další generaci těch zdravých celý souboj začíná na novo. Výsledkem není nijak dokonalejší společnost (protože to bychom tam už byli). A to pomíjím její morální problémy; nechci se tím zde příliš zabývat. K polygamii bych chtěl uvést asi to, že je velmi pravděpodobně, že je z evolučního hlediska nejvýhodnější. Ovšem jsme lidé, a nemáme pouze evoluční hledisko, tj. mít geneticky co nejdokonalejší potomky! Máme i další požadavky, které jsou jaksi nad rámec evoluce, například naše seberealizace a pohodlí. Je třeba si uvědomit, že evoluce tady není od toho, aby nějakým způsobem člověka uspokojovala. Samozřejmě, snaží se tento fakt zakrýt a kompenzovat, například tím, že cítíme lásku; ale v zásadě ji nejde o to, aby se jednotlivec měl dobře, jde jí o to, aby dělal, co ona chce. A proto se pak lidé chovají různé, podle toho, jak si toto uvědomují a jak silnou tuto kompenzaci mají. A teď k té polygamii. Pochybuji, že většina žen se bude cítit lépe ve vztahů, kde se o bude dělit o jednoho může ještě s někým jiným. V realitě totiž budou takové vztahy značně komplikované a lze předpokládat, že budou přinášet víc problémů, protože se zájmy a očekávání účastníků budou spíše lišit. A to nemluvím o různých vrozených záležitostech, jako žárlivost na cizí děti apod. Ono stačí jenom uvážit, když má někdo nevlastní děti (o kterých ví, pokud o nich neví, je to zase morální otázka), kolik to přináší konfliktu navíc. To mi nepřipadá jako něco, do čeho by se člověk chtěl nějak extra hnát, ale říkám, závisí to od vkusu (mnoho žen to dělá). Já si třeba myslím, že kvalita monogamního vztahů závisí především na tom, zda jsou ti lidé schopni být přáteli i nad rámec svého sexuálního výběru. A to je něco, co evoluce nepopisuje. Takže, abych to shrnul, monogamie není jakousi falešnou morálkou, ale svobodnou společenskou volbou, která ovšem zahrnuje i jiná kritéria, než čistě evoluční. Abych dostál titulku, dvě poznámky k Dolly Buster. Za prvé, není jasné, jestli má skutečně tak řada sex, nebo to dělá jenom pro peníze (většina pornohereček to dělá pro peníze). Za druhé, tvrzení, že chuť k sexu nějak souvisí s inteligenci (jedno jakou), je už úplně scestné (například většina mužů má větší touhu po sexu než většina žen, ale nižší sociální inteligenci).
Na to reaguje Darius Nosreti:Děkuji vám za zajímavou reakci. 1) Strádání moderních žen vlivem značného počtu menstruací potvrdila alternativní medicína i oficiální věda. 2) Když si muž vybírá ženy a naopak, nejde o eugeniku, ale přirozený výběr. Člověk může nad přírodními zákony a svou biologickou základnou stavět všelijaké nadstavby, ale nemůže jít proti ním, to vede k jeho konci nebo ke změně životního druhu. Nesmíme systémově (a falešnou morálkou) bránit lidem ve střídání partnerů, nebo nutit je setrvávat v manželství bez lásky nebo bez dětí. 3) Neřekl, jsem, že žena, která nemá za mladá dítě, je hloupá, ale pokud to tak vyznívá, moc mi to nevadí, hloupost může mít různé podoby. 4) Falešnou morálkou není monogamie, ale intolerance vůči polygamii, střídání partnerů atd. a rozbíjení rodin v důsledku pokřiveného veřejného mínění, řídícího se takovou pokryteckou morálkou. 5) Souvislost mezi sexuchtivostí, potenci a inteligencí byla vědecky mnohokrát prokázána, je zmiňovaná v moderních odborných příručkách (např. z oboru tvůrčího myšlení) a v historii i dnes vidíme pár velmi výmluvných příkladů. |