Chtěl bych reagovat na úvodník pana Čulíka "Mladá generace už je objektivnější". Ale chtěl bych polemizovat o tom, z čeho článek vycházel, že "budovatelská komunistická propaganda neměla, zdá se, příliš velký dopad na lidi, vychované v demokratické První republice. Ti dobře věděli, na základě dlouholeté zkušenosti, jaké jsou skutečné hodnoty, a tak byli vůči komunistické propagandě odolní."

To je jen zbožné přání některých politiků a žurnalistů. 60% hlasů pro komunisty v prvních ještě svobodných volbách bylo jasné odmítnutí první republiky. Lidé ji velmi dobře znali, a proto volili změnu. Doufali, že komunisté zavedou nový, spravedlivý pořádek. Komunismus nabízel možnost vytvořit svět, kde by politické, etické i ekonomické prostředí zaručovalo lidem spravedlnost. Nevěděli jak vypadá v sovětské versi. Komunistické ideje byly dobré, bohužel jejich praktické provádění podle pokynů "poradců" ze SSSR bylo špatné -- přímo zločinné. Největší zločin komunistů nejsou gulagy nebo kriminály, jejich největším zločinem je diskreditace levicových myšlenek.

Já jsem mnohokrát říkal, že komunismus a křesťanství má mnoho společného. Je stejně orientováno k obyčejným, chudým lidem, na jejich podpoře závislé. Je levicové (spíše projde velbloud ouškem jehly, než boháč do království nebeského). Kdyby komunismus vydržel 2000 let jako křesťanství, určitě by vytvořil lepší svět než je ten dnešní. Komunisté, stejně jako katolická církev rozšiřovali svoji ideologii ohněm a mečem. Komunistická StB byla čajíček oproti svaté inkvisici. Nakonec všechno je o moci. Komunisté jako katolický klérus ve své touze po světovládě zapomněli na své ideje a pro udržení moci byli ochotni udělat cokoli. Výsledkem je, že lidé už nevěří nikomu a ničemu. Krédem dnešního člověka je sobectví a nedůvěra. Lidstvo má nového boha -- jsou jím peníze.

Nesouhlasím ani s tvrzením, že "navzdory vraždění byla stalinská padesátá léta pro československou společnost daleko méně ničivá a nebezpečná než léta normalizační, sedmdesátá a osmdesátá." Tato léta jsou vítězství Čechů nad snahou o normalizaci, jak si ji komunisté představovali. Češi šli jednou za 4 roky volit komunisty, ale jinak na ně kašlali. Lidé se stáhli do soukromí, věděli, že se proti tomu nedá nic dělat a proto si vytvořili svůj vlastní svět, svět bez komunistů, bez velkých idejí, zato plně funkční. 8 hodin denně v práci podle komunistů a 16 hodin podle svého, bez dohledu všelijakých důvěrníků. Na svých chalupách a chatách žili spokojeně svůj druhý, opravdový život, který věnovali jen svým zájmům, koníčkům, na které měli dost času a prostředků. Nehrozilo jim propuštění z práce ani ztráta existence. Pokud člověk neměl velké ambice jako být podnikatel nebo milionář, mohl žít spokojeně svůj život v klidu a v pohodě.

Souhlasím s tím, že "národní společenství se rozložilo a od pádu komunismu v r. 1989 se, pod tlakem bezostyšné komerce, morálně a kulturně rozkládá. Jedinou nadějí jsou nyní mladí Evropané, lidé mezi dvaceti a pětadvaceti lety, příliš mladí na to, aby mohli být postiženi normalizačním marasmem" Bohužel, nejsem už tak optimistický na to, že by dnešní mladí mohli být zachránci. Dnešní mladí jsou obrazem dnešní společnosti. Jejich bohem jsou peníze a zábava, respektive drogy. O kulturu ani o politiku se nezajímají, k volbám nechodí. Až dospějí tak ti bohatší se přidají k establishmentu a ti chudí se stáhnou do sebe, stejně jako se stáhli jejich otcové za normalizace. Politický život ovládají pragmatičtí liberálové. Naše spokojená společnost se rozhodla.