10. 5. 2004
Podnikatelům s úctouPodnikatelé nejsou pouhou součástí moderního světa, oni jsou jeho nenahraditelným základem. Neboť lidská mysl je vrcholnou adaptací živé hmoty na prostředí a na budoucí neznámé. Je interakčním uzlem, fungujícím jako prvek neustále se rozšiřujícího spontánního řádu lidské interakce a jeho všemožných podřádů. Proto lidé, bytostně spojení se soukromým nebo alespoň odděleným vlastnictvím a svobodně s ním nakládající, jsou spontánními producenty řádu tržního. Právě tento výrok je jedním z dominantních klíčů k pochopení světa bez pověr a mýtů a geniální zkratkou symbolizuje to, co musí mít na paměti každý, kdo relevantně uvažuje o jeho fungování. |
Tržní řád jako spontánní efektivnostní systém, vyvinutý evolučním tlakem lidských motivů a způsobující materiální a v důsledku toho i morální rozvoj lidstva, je zvláštním produkčním mechanismem, jehož složitost je přístupná jen intuitivně. Teorie tržního řádu je popsána ekonomickými teoretiky jako velká hra o zvláštní pozice, a proto vítězi v této hře mohou být jen někteří. Každému je přitom jasné, že to mohou být jen lidé, jejichž povahové vlastnosti, příslušný přehled, ale také štěstí, jsou natolik adekvátní, že v této hře, zvané podnikání, mají úspěch. Proto také statistiky uvádějí, že skuteční podnikatelé tvoří jen zhruba jedno procento dospělé populace. Co je tedy nejpodstatnější a nenahraditelnou funkcí úspěšných podnikatelů v tržním řádu? Je to kromě schopnosti soustřeďovat zdroje ještě důležitější schopnost zdroje efektivně umísťovat. Tato role je, dokonce bez ohledu na morální nebo charakterový profil podnikatelů, nenahraditelná ničím a nikým. Prostě proto, že dlouhodobý motiv k co možná nejefektivnějšímu nakládání se zdroji nikdo jiný než zodpovědný vlastník nemá a mít ani nemůže. Ve skutečnosti totiž, ať už nafoukaní intelektualističtí moralisté říkají cokoliv, jde, a z podstaty života i musí jít, každému z nás v prvé řadě o přežití, tudíž v civilizovaném světě o zákonné získání zdrojů k přežití. To znamená přinejmenším zaměstnaneckého platu. Motivem toho, kdo žije z platu, však není přednostní starost o efektivitu podniku, nýbrž je to jasně starost o výši jeho příjmu. Chimerická rovnice mezi kolektivním a osobním zájmem zaměstnance, se nakonec vždy ukáže jako velký holý nesmysl. Z úředníka pověřeného efektivním umístěním zdrojů v toku ekonomických událostí se nakonec vždy vyklube, a jinak to ani není možné, člověk, jehož motivem není maximální zvládnutí zmíněného úkolu, ale jakýkoliv zisk, který mu z práce na něm plyne. A to bez ohledu na to čím byl původně pověřen a jestli uloženého cíle dosáhl. Tohle přece nezpochybnitelně stále dokola prověřují všechny známé socialistické experimenty. Co nejefektivnější umísťování zdrojů je tedy jedinou cestou k pokračování v co možná nejúspěšnější podnikatelské činnosti v budoucnu a tedy k zajištění co možná nejlepších vyhlídek na úspěch v další dobrodružné kapitole života podnikatele a jeho soukromé firmy. Což znamená další, co možná nejvyšší, vyhlídky k poskytnutí zdrojů k obživě jeho zaměstnancům a splnění daňových povinností. Úspěšní podnikatelé jsou tedy poskytováním zdrojů k obživě své, svých rodin, svých zaměstnanců, zaměstnanců státu a sociálně potřebných nezastupitelným a skutečným základem moderní existence lidstva. Vděčíme jim za přežití a proto si zaslouží zvláštní ohledy i naši úctu. Zaslouží si od nás také relevantní posuzování jejich činnosti a nezastupitelné funkce. Jejich práce se proto musí stát centrem zájmu konzervativně-liberálních zákonodárců, neboť centrem moderního světa, jehož politickými reprezentanty by jmenovaní poslanci a Senátoři měli být, jsou právě tito odvážní a zvláštním organizačním smyslem obdaření lidé. Je nutné neosobně podporovat všechny, kdož se zákonným podnikáním mají co společného. To je skutečná systémová politická práce. A ta se také musí stát jedním ze středobodů činnosti konzervativně-liberálních politických stran. |