Je také zajímavé, jak se americké televizní stanice vyhnuly slovu "mučení", když nedávno referovaly o tom, co spojenečtí vojáci dělají iráckým vězňům. Podle M. Contiho, novináře, působícího v Paříži, nejoblíbenějším eufemismem bylo slovo "týrání". A široce se také používal výraz "špatné zacházení". A nakonec - "ponižování".

Není to úplně pravda - nejvýznamnější americká média užila výrazu týrání. Avšak je pochopitelné, že se americká média snaží zakamuflovat - v zájmu vlastního obrazu - hrůzy, které páchali "naši hoši a naše dívky" v Iráku - tak právě lidé v Americe nejčastěji americkým vojákům v zahraničí říkají. Konec konců, pokud si uvědomíme, jak jednotně se Američané většinou stavějí vůči své armádě, pro mnohé americké novináře musí být obtížné, aby si přiznali, že i v americké armádě jsou lidé, schopni páchat hrůzy, z nichž normálně obviňují jiné, "necivilizované" země.

Jednou věcí, která je zjevná v každém diskursu u každého Američana, včetně těch, kteří jsou proti válce v Iráku, je, že oni vždycky dodávají, že "jsme hrdi na své vojáky" a pějí ódy na vojenský personál. Je to hluboce zažitý kulturní rys: Američané považují za nepřípustné kritizovat svou armádu, protože její příslušníci "riskují za nás své životy".

Spojil jsem se s třemi svými bývalými spolužáky, kteří nyní pracují v denících Gainesville Sun, Seattle-Post Intelligencer a Des Moines Register. Potvrdili, že slova "mučení" se nepoužívalo ani při jejich interních schůzích. Jeden z nich mi řekl, že to bylo naprosto podvědomé, a že si to uvědomil teprve, když jsem mu zavolal. A otevřeně mi přiznal, že pro něho bylo velmi obtížné připustit, že se takové věci děly. Po celou dobu byl proti válce v Iráku, nevěřil, že se najdou zbraně hromadného ničení, i když přiznal, že by bylo správné, kdyby byl nějakým způsobem Saddám Husajn svržen, aby byli lidé v Iráku osvobozeni od jeho krutosti. Jenže teď zjistil, že ti, kteří jsou nyní v Iráku jeho vlastním jménem, jednají podobným způsobem.

Co je ještě více matoucí, řekl mi newyorský psychoterapeut Allyn Schwatz, že na těchto fotografiích vidíme americké vojáky, jak se smějí, jak pózují, jak mají hrdý výraz ve tváři. To, že někteří z nich se pak hájili, že nečetli Ženevské konvence, a tak nevěděli, že takovéto strašlivé jednání vůči válečným zajatcům je zakázáno, není příliš důležité. Není ani důležité, že vyšší důstojníci v armádě vojáky nepoučili o jejich povinnostech, říká Schwartz. Co nejvíce vadí většině Američanů, i když je to třeba podvědomé, je, že tyto úsměvy a hrdé výrazy v tváři dokazují, že ti si vojáci neuvědomují, že zacházet takto strašně s druhými lidskými bytostmi je nesprávné, nelidské, necivilizované.

Samozřejmě, mnoho lidí říká, že tito Iráčané ve vězení jsou teroristé, a tak by s nimi nemělo být zacházeno lidským způsobem (je to jakási mentalita "oko za oko, zub za zub"). Avšak každý musí být až do okamžiku, kdy je mu vina prokázána, považován za nevinného.

A v Iráku, jak ví každý, kdo se dívá na zprávy, je mezi zatčenými mnoho těch lidí, kteří, například, se stali podezřelými, protože když uprostřed noci přišli vojáci k dveřím jejich bytu, nevpustili je hned dovnitř, protože ženy nebyly dosud oblečené. Kdyby se vojákům dostalo základních informací, jak si poradit v takto odlišné kultuře, věděli by, že ženy se nesmějí ukazovat nahé.

Jádrem problému je Bushův vlastní fundamentalismus a jeho zjevný pocit, že jediný správný způsob života je americký (křesťanský, západní, anglosaský). To pak vede k tomu, že vysoce postavení činitelé jeho režimu ignorují a nerespektují cizí zvyky. Opakovaně jsme mohli vidět v televizním zpravodajství, zejména v BBC, že Iráčané jsou zatýkáni za toto údajně podezřelé chování, když se nesnaží skrývat žádné zbraně, ale ochraňovat soukromí svých žen.

Je nelidské dávat zadrženým osobám na hlavu pytle. Mnozí to ospravedlňují, že je to nutné, protože by zadržené osoby mohly po zatčení utéci. Také nemají vidět, kam jsou vezeny. Dobře, ale proč mají pytle či kápě na hlavě i ve vězení?

Přítel mi řekl, že ty pytle vypadají jak od Ku Klux Klanu, připomněl jsem mu ale, že jejich kápě mají otvory pro oči. Kápě, které Američané užívají v Iráku, v Afghánistánu a v zálivu Guantánamo, jsou středověkého původu, užívala jich svatá inkvizice. To jen posiluje obraz George Bushe jako organizátora křesťanské středověké křižácké výpravy.

Loni odvysílala ČT2 dokumentární film o mučení, k němuž docházelo během krvavé vlády Rudých khmérů v Kambodži. Bývalí mučitelé předváděli to, co dělali, před kamerou. Také před několika týdny se začala Brazílie konečně vyrovnávat se svou minulostí vojenské diktatury (1964-1985) a začala shromažďovat informace a svědectví o tom, co se dělo ve vládních mučírnách v letech 1968 - 1985.

Jedním rozdílem je, že v těchto dvou případech neprobíhalo mučení tak radostným a šťastným způsobem, jako v nynějším případě - soudě podle výrazů amerických vojáků.

Činitelé Bushovy vlády zdůrazňují, že jednotlivé osoby, které páchaly tyto činy, budou potrestány.

Ale hlavní a nejdůležitější otázka zní: Jestliže Donald Rumsfeld a George W. Bush věděli o těchto případech mučení už letos v lednu, před čtyřmi měsíci - a měli přístup dokonce ještě k dalším fotografiím a videozáběrům, jak jsme se v pátek dověděli z Rumsfeldova svědectví v Senátu - proč podnikli kroky proti pachatelům teprve teď?

Jen naivní, ortodoxní fanoušci George Bushe mohou věřit, že Bush a Rumsfeld skutečně byli proti takovéto praxi. Vzhledem k tomu, že velitelka vězení, odkud tyto fotografie pocházejí, uvedla, že toto všechno začalo až poté, co přišli "odborníci" ze zálivu Guantánamo, kteří poskytli strážím ve vězení AbuGhrain výcvik ohledně toho, jak zacházet se zadržovanými osobami a jak z nich dostávat přiznání (i když každý jen s trochou selského rozumu ví, že při mučení řekne mučená osoba cokoliv, jen aby bolest přestala) - pak je zjevným závěrem, že se to dělo na příkazy shora a že se takto provádějí výslechy v zálivu Guantánamo. Takže na jedné straně Spojené státy - právem - kritizují útlak, který páchá Fidel Castro na vězněných kubánských disidentech, ale samy na témže ostrově páchají něco velmi podobného...

Pokrytectví je jen velmi mírné slovo pro takto zlovolný cynismus.

Zajímalo by mě, co by nám k tomu všemu nyní řekl Václav Havel - který ignoroval v této věci názor většiny českého národa a podepsal se ve prospěch útoku na Irák.

Havel - kterého jsem hluboce obdivoval od doby, kdy mi bylo deset let - Českou republiku podvedl. Připojil svůj vysoce respektovaný podpis na dokument, který jinak podepsali skuteční šéfové státu, premiéři (prezidenti jen v zemích, kde má prezident skutečnou výkonnou moc, nikoliv jako v ČR). Samozřejmě, Havla je možno omluvit za to, že udělal chybu - konec konců, je jenom člověk - ale v tom případě by měl mít odvahu a říci nyní otevřeně, že nesouhlasí se způsobem, jak je válka, kterou podpořil, vedena.