Ariel Šaron vydal v pátek varování, že není vyloučeno, že by se Jásir Arafat mohl stát dalším palestinským vedoucím představitelem, kterého izraelský stát usmrtí, a porušil tak svůj slib, že se Arafatovi nic nestane.

Šaron informoval včera presidenta Bushe, že už není ochoten zaručit, že se Arafat nestane terčem fyzického útoku. Šaron se nevyjádřil, jak na to reagoval George Bush. Bílý dům v pátek večer zdůraznil, že se staví proti návrhu, že by měl Izrael zabít Arafata.

Arafat konstatoval, že bere hrozbu vážně, ale že se nepodvolí. "Nebojím se Šaronových hrozeb. Snažil se na mě zaměřovat už v minulosti," konstatoval.

sobota 23.45: Raketové a bombové útoky po celém Iráku usmrtily desítky iráckých civilistů, policistů i amerických vojáků. Více než 30 Iráčanů bylo usmrceno a asi 42 zraněno v Bagdádu a jinde. Podle zpráv zahynulo nejméně 7 amerických vojáků - pět z nich při raketovém útoku na jejich základnu v Tadži, severně od Bagdádu. Vyjednávání v městě Fallúdža však dospělo do etapy, kdy budou v ulicích spojené americko-irácké hlídky a soukromé zbraně budou na ulicích zakázány.

Avšak v sobotu pokračovaly četné útoky v Iráku. Mj. došlo i k útoku na ropný terminál nedaleko iráckého pobřeží, při němž zahynuli dva západní pracovníci a čtyři další byli zraněni. U terminálu explodovaly tři rychlostní čluny. Nejméně 13 Iráčanů bylo usmrceno a asi 30 zraněěno při explozích na rušném trhu v Sadr City v Bagdádu. Bomba na silnici vyhodila do povětší autobus 50 km jižně od Bagdádu. V Tikritu, v rodišti Saddáma Husajna, vybuchla bomba umístěna v automobilu nedaleko americké základny. Byli tam usmrceni nejméně čtyři iráčtí policisté a 16 osob bylo zraněno.

Podle mého názoru byl pád železné opony neočekávaný. Neočekávali ho lidé na Východě, neočekávali ho ani lidé na Západě.

Evropská unie se nepřipravovala na pád železné opony. Naopak, připravovala se na přechod od společenství k unii, na Maastrichtskou smlouvu a na prohlubování spolupráce. Když pak najednou železná opona spadla, Západ se rozhodl, že i jiný politický cíl je důležitý -- totiž rozšíření Evropské unie. Bohužel, tyto dva cíle, prohlubování a rozšiřování -- nejsou příliš slučitelné. Jdou proti sobě, křižují se.

Myslím, že žijeme ve stavu, kdy sklízíme zmatek ohledně těchto dvou cílů. Proč? Protože nové země nebyly připraveny na politickou demokracii. Nebyly připraveny na tržní ekonomiku. A najednou musely zároveň, najednou provést politickou a hospodářskou transformaci. Je to neobyčejně obtížný úkol.

Jen na ilustraci: Československo nemělo v roce 1989 ani jednoho daňového úředníka. Daně nevybíral stát, ale vybíraly je státem vlastněné podniky. Měli jsme 6000 lidí, kteří pracovali pro tajnou policii, ale ani jediného daňového úředníka.

Příspěvek, který Václav Žák přednesl ve čtvrtek 22. dubna 2004 na konferenci o rozšiřování Evropské unie, která se koná na University of Paisley ve Skotsku.

Obávám se, že vidím příklad, který jste podal, o tom, jak polská národní totožnost vznikla během devatenáctého století, kdy Polsko jako stát neexistovalo, jinak, než vy. Interpretoval bych ho jinak.

Když jsem slyšel, že by se polský premiér nemohl vrátit z jednání o evropské ústavě, pokud by přijal hlasovací změny v ústavě v opozici proti dohodě z Nice, řekl bych, že v tomto případě se polská národní totožnost postavila proti Evropské unii.

Odpověď Václava Žáka na tvrzení Józefa Nižnika, profesora sociologie a politologie z Varšavy na konferenci v Paisley, že by měla v Evropě vzniknout "společná evropská identita".

pátek 14.30: Rychlé rozšíření broadbandového připojení na internet pro všechny občany západní a východní Evropy je nevyhnutelnou podmínkou hospodářského rozvoje. Země, v nichž tento přístup urychleně nebude zaveden, zažijí hospodářský propad, varoval na konferenci o rozšiřování Evropské unie v pátek dopoledne v Paisley generální ředitel podniku British Telecom (Scotland) Bob Downes. Poukázal na to, že k rozvoji broadbandu dochází nyní velmi rychle: v roce 2003 mělo ve Skotsku přístup k broadbandu 44 procent obyvatelstva, nyní je to 70 procent.

Účinným katalyzátorem broadbandového internetu bude entertainment, zábava. Po ní začne být broadbandového internetu využíváno i pro zdravotnické, sociální a školské služby. V roce 2003 dosahovala hodnota prodeje zábavy na internetu v EU 100 milion euro, do roku 2007 to bude 1800 milion euro.

Jakmile začnou být základní společenské služby k dispozici na širokopásmovém internetu, bude bezpodmínečně nutné, aby byly k dispozici všem občanům v zemi: ti, kteří budou z přístupu k širokopásmovému internetu vyloučeni, se rychle stanou sociálně deprivovanou skupinou.

Nové členské země EU broadbandový přístup na internet většinou nemají a dosud užívají zastaralý dial-up. Všechny tyto země si však broadbandové sítě vybudují. Základní strategickou otázkou je, které firmy se na tom budou podílet. Strukturní fondy Evropské unie by měly být užity především k budování broadbandových multitechnologických sítí a už se na tom pracuje.

To je podle Charlieho Morrisona, viceprezidenta firmy IBM Services pro Evropu, Blízký východ a Afriku, jedinou možností, jak mohou evropské země přežít v zintenzivňující se globální konkurenci. Velkou konkurencí Evropě jsou v tomto smyslu Čína a Indie.

Investice do postkomunistických zemí jsou podle Morrisona, který jak uvedl, "má továrnu IBM i v Brně," zpočátku technologicky velmi nenáročné, avšak to je pouze základ, na němž se dá velmi rychle stavět. Morrison silně podporoval myšlenku spolupráce se všemi novými členskými zeměmi EU a zejména se zasazoval o to, aby ve Skotsku studovalo co největší množství studentů ze středovýchodní Evropy. Morrison hovořil na konferenci o rozšiřování EU, která se konala ve čtvrtek a v pátek na Paisley University ve Skotsku.

Mnohá biblická podobenství a mnohé metafory jsou nám, lidem technické civilizace, bohužel buď už zcela nesrozumitelné, nebo nám navozují úplně jiné představy, než měli jejich vypravěči na mysli. My, většinou městští lidé, si pod obrazem pastýře a oveček představíme tak nanejvýš sentimentální pastorální idylku ze starých obrazů, poučenější pak nanejvýš zpodobnění Ježíše jako mladého jinocha nesoucího na ramenech krásně kudrnatou ovečku.

Ostře euroskeptický konzervativní britský list Daily Telegraph přinesl v pátečním vydání článek o tom, jak Václav Klaus znovu varoval Čechy, že "naše země přestane v EU existovat jako nezávislá a suverénní entita". Potíž je, že je Klaus zjevně světově tak "známý", že si ho v přiložené fotce Daily Telegraph jaksi spletl se Zemanem...:) (Ve 14 hodin to však už na internetu opravili, ZDE).

V posledních dnech před vstupem 10 nových členských zemí do EU začíná západní tisk projevovat konečně určitý zájem o středovýchodní Evropu, dosud pro něj zcela neznámou a nečitelnou oblast. Přitom však ve svých "informacích" o nových členských zemích EU se dopouští absurdních chyb. Terčem posměchu se nutně staly např. "faktografické" stránky deníku Guardian o nových vstupujících zemích, který na nich o ČR publikoval neuvěřitelné pitomosti.

Britský Daily Telegraph se zase soustřeďuje na iracionální, euroskeptické bědování o tom, že bude "celá střední Anglie zaplavena Rumuny a Bulhary"... ZDE. Podle průběhu konference o rozšiřování EU na univerzitě v Paisley soudě, však tuto iracionální euroskepsi čelní britští podnikatelé a manažeři vůbec nesdílejí. Je pozoruhodné, do jaké míry v tomto smyslu vytváří Daily Telegraph virtuální realitu. Několik přítomných britských podnikatelů, které jsem s níže citovaným článkem seznámil, ho označilo za naprostou hloupost.

Spolkový prezident Johannes Rau varoval před zbytečně silnou centralizací v rámci EU a vyslovil se pro nutnost pestrosti kultur v rozšířené evropské společnosti. "Evropa se nesmí stát tavicím kotlem", řekl Rau ve své čtvrteční řeči na německy mluvící Univerzitě Andrásse Gyuly v Budapešti.

"Brusel by neměl sjednocovat a centralizovat dobře zažité národní tradice. Jinak se občané od Evropy odvrátí," vyjádřil se dále. Současně se ale Rau ukázal své přesvědčení, že rozšíření EU prvního května z deseti na pětadvacet členských států povede k úspěchu a překoná desetiletí trvající dělení kontinentu.

Konzervativní komentátor Andrew Roberts líčí v deníku Daily Telegraph, jak už dávno předpověděl zkázu Anglie prostřednictvím Evropské unie:

Majitel britského bulvárního listu Richard Desmond zaútočil ve čtvrtek pozoruhodně hystericky během obchodního jednání na šéfy konzervativního britského deníku Daily Telegraph (s nimiž Desmond vlastní jednu tiskárnu) za to, že uvažují o tom, že prodají svůj list německým majitelům.

Můj milý deníčku,

roznemohla jsem se velmi, ulehla jsem na dlouho a tak jsem téměř promeškala nejdramatičtější události posledních měsíců. Doutnající politickou situaci jsem pozorovala okem, perem a esemeskami novinářských kolegů. Fandila jsem těm, kteří se stali samohrdiny (od slova samohana - pozn. aut.) v Iráku a vrátili je naštěstí domů. Celé. Nepoškozené. Sebevědomé. Naštěstí. Kolik škody na dobré pověsti zpravodajského řemesla mohli ještě napáchat... Uzdravilo mne to téměř ihned. Nakonec se mi poštěstilo a já po návratu do Parlamentu viděla ministra zahraničí coby pacienta parlamentního uzdravovacího hlasování. Bylo to úžasné. Cyril Svoboda byl ranhojičskou atrakcí mimořádného sněmovního dne. Na něm dokazoval nový ministr zdravotnictví kvalitu svého resortu a křesťanská strana bezednost státní pokladny. Vrtulník ho musel převézt z Brna do Prahy, mercedes ho musel přivézt ze Strakovy akademie do Sněmovny - to vše jen proto, aby mohl zvednout svou chorou ruku ku slávě Boží, státu a sníženého / zvýšeného DPH. Vše na náklady vlády, neb ministr vnitra to tak prý chtěl. Celá česká ekonomika stála na zvednutých rukou Svobody a léčícího se poslance Kotta, kterého tři vyhlášení sociální demokraté museli hlídat, aby se zase neopil. Měli za úkol se opít místo něj. Manévry ohledně obou byly hodny operace Trvalá svoboda či jiného logistického procvičování bujarých armád NATO.

Česká televize má nyní speciální stránku ke vstupu ČR do EU, upozorňuje její tiskový mluvčí Martin Krafl. Tato stránka je ZDE.

Irena Ryšánková ze serveru Česká média si všimla počínající nové praxe v deníku Haló noviny. Tento jinak médii opomíjený či vysmívaný list přitom poměrně věrně reflektuje žurnalistický marasmus "radikální" levice, kde si vydavatel novináře plete s asistenty poslanců či PR agenturou. Výsledek ale nepotěší nikoho - nejméně samotné straníky, pokud jsou soudní, jak Britským listům přiznal včera i přeseda KSČM Grebeníček. I on nad poznámkami k rozhovorům kroutil nechápavě hlavou.

Reakce na tento článek Jana Čulíka.

V kanadských novinách "The Ottawa Citizen" vyšel koncem letošního ledna článek napsaný Jennifer L. Boenovou a Joannou Lauciusovou s použitím zdrojů z amerických novin "Knight Ridder".

Psalo se v něm o tom, že se uvažuje v USA u zavedení léčby bakteriálních infekcí metodou, kterou navrhnul před 80 lety kanadský vědec-samouk, Félix d'Herelle. Napsal o tom v r. 1917. Jedná se o bakteriofágy, což jsou zjednodušeně viry, které ničí baktérie. Každý "fág" je specifický na svého hostitele. Ve Spojených státech se používaly do třicátých let minulého století před objevením penicillinu. Byly zamítnuty Výborem pro farmacii a chemii Americké lékařské asociace. Jakmile byla zavedena antibiotika, byly bakteriofágy zapomenuty - v severní Americe.

Nešvary a protizákonné jednání včetně korupce se snad vyskytují na celém světě. Co dělají podřízení, když do situace vidí? Většina se jich patrně obává, jak na tom budou oni sami, až to "praskne". Bude se jim klást za vinu, že se vlastně na nepravostech podíleli? Jsou oprávněné jejich obavy, že "hlavouni" čili "papaláši" se ze situace nějakým způsobem vykroutí a odpovědnost padne na jejich podřízené?

V Kanadě došlo v posledním roce ke střídání ministerských předsedů bez voleb. Od Jeana Chrétiena převzal úřad jeho dřívější ministr financí, Paul Martin. Byly mezi nimi neshody, které vyústily do situace, že byl Martin před časem zbaven ministerského křesla a tedy se z něho stal tak zvaný "backbencher", čili poslanec "v zadních lavicích" v parlamentu.

To, co zažíváme od islámských teroristů, není normální politika, argumentuje v konzervativním deníku Daily Telegraph Janet Daleyová. Je to podle ní prý svého druhu mystický nihilismus.

Porazit tento mystický nihilismus, na to bude zapotřebí veškeré, organizované energie a angažovanosti, jakou dokáže bohatý, dekadentní Západ dát dohromady. Bude to také vyžadovat, abychom se vzdali dosti značné části toho, co dosud považujeme za své starobylé svobody. Ale jinak to nejde. Právo na život není jen nejdůležitějším právem ve svobodné společnosti: je to právo, bez něhož neexistují žádná další práva. V hrobě člověk nemá žádné občanské svobody.

Kouření ve filmu kdysi označovalo, že je kuřák rebel, že je módní, že je zajímavý a že je eroticky atraktivní. Dnes je kouření ve filmu metaforou pro životního ztroskotance. Psala o tom v časopise New Statesman Zoe Williamsová:

Televize Al Jazeera má za sebou historii přesného a ověřovaného zpravodajství - právě proto jsou její novináři kriminalizováni a její kanceláře se stávají terčem bombových útoků, argumentuje v listě Guardian Arthur Neslen, do minulého týdne londýnský korespondent aljazeera.net.

Autor pokračuje:

Když americká armáda nedávno požadovala, aby televizní štáb z Al Jazeery opustil město Fallúdža jako podmínku pro uzavření příměří s místním hnutím odporu, ústředí televize Al Jazeera v Doze to nepřekvapilo.

Text této prastaré písničky o zoofilii s intendantní frézou, kterou pamětníci dodnes s chutí hulákávají po pátém pivu na sjezdech abiturientů po padesáti letech, napsal velikán české lidové kultury Jaroslav Dietl, jak jsem s jistým úžasem objevil v knize Petra Jánského Totalita slovem, písní a obrazem (Dějiny hrůzovlády KSČ), již vydalo nakladatelství Music Cheb v dubnu 2004. Knížka je v podstatě dobovými reáliemi a až po převratu publikovatelnými fakty vyšperkovaný zpěvník nejslavnějších oficiálních komunistických hitů.

Před rozšířením EU dne 1. května publikuje britský deník Guardian stručné profily jednotlivých nových členských zemí. V úterý zveřejnil profil České republiky. "Jsme malá, hrdá země, která překonala množství překážek," řekla listu Guardian Věra Česenková, 34, kreativní ředitelka firmy Leo Burnett Advertising. Podle listu Guardian patří k nejznámějším Čechům Kafka a Freud. Celý "profil" ČR je ZDE.

"Češi považují členství v EU za své přirozené právo, avšak jsou na pozoru ohledně toho, co z něho mohou očekávat," píše reportér Ian Traynor a pokračuje:

Pan Prtina svou reakci ZDE na můj článek "Démoni pořád nespí", otištěný v 14.čísle týdeníku Respekt, uvedl silnými slovy jako "lživý", "nepravdivý" či výkřikem "ostudné"! Podobně jako on cítil potřebu reagovat na můj článek, cítím i já potřebu odpovědět, poněkud obsáhleji než bývá zvykem, na jeho reakci.

Mám ovšem dojem, že v zápalu rozhořčení nečetl pan Prtina můj článek příliš důkladně.

Gallery Art Factory, Václavské náměstí 15, Praha 1, 3. -- 19. 3. 2004

V roce 1972 se v rezidenční čtvrti Los Angeles odehrála výstava prostě nazvaná Womanhouse (Dům ženy), kterou lze považovat za jeden z počátků uměleckého feministického hnutí v USA. Vybydlený dům určený k demolici tehdy na měsíc zaplnila skupina mladých umělkyň instalacemi, které bezprostředně reagovaly na životní zkušenost žen. Pro podobný projekt nemohlo být lepší a autentičtější místo než předměstský dům, kde do té doby trávily americké ženy a manželky většinu svého života. K dílům, které tehdy vyvolaly nejemotivnější diskuse, patřila také instalace Judy Chicago Menstruation Bathroom (Menstruační koupelna).

Nenásilí? Dnes? V této době? V této situaci? Jak lze ještě mluvit o nenásilí tam, kde se lidé baví krví a jejich političtí vůdcové -- a často i náboženští představitelé -- vyzývají k tvrdé odplatě za brutální zločiny? Není pak nenásilí jen přeludem, opiem levicových intelektuálů, sebevražedným únikem z reality tohoto světa? Není myšlenka nenásilí vyvracena dnes a denně, když si pustíme televizní zprávy?

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.