22. 4. 2004
Kdo dnes kouří ve filmu, je životní ztroskotanecKouření ve filmu kdysi označovalo, že je kuřák rebel, že je módní, že je zajímavý a že je eroticky atraktivní. Dnes je kouření ve filmu metaforou pro životního ztroskotance. Psala o tom v časopise New Statesman Zoe Williamsová: |
Uvědomte si, píše autora: kdyby někdo před třiceti lety požádal Marianne Faithfull [přítelkyně Micka Jaggera v šedesátých letech], zda by se nepostavila do čela reklamní kampaně, aby lidi kouřili víc, bývala by řekla: "Ale, miláčku, samozřejmě." Kdysi tomu tak bývalo, že inteligentní mladí lidé měli tuto drogu velmi rádi. Stále ji mají rádi, ale už se tím na veřejnosti nechlubí. Cigarety jsou nyní ostrakizovány. Obviňuju film z této kataklysmatické změny, píše autorka. Kdysi cigarety znamenaly, že je hrdina či hrdinka zajímavý, sexy, nebo - u Humphreyho Bogarta - znamenaly určitou zralost, moudrost, drsnost, unavenou nonšalantnost, anebo - nikoliv nutně vždy v tomtéž filmu - mládí, nevinnost, naivitu a šarmantnost (Audrey Hepburnová). Ve starých filmech všichni, kdo mají výraznou osobnost, kouří. Když jste ve filmu z roku 1940 nekouřili, bylo to totéž, jako být černochem ve filmu z roku 1990: znamenalo to, že jste zloduch, že nejste velmi důležitý a pravděpodobně zemřete někdy kolem půlky filmu. Až v osdmesátých letech, když bylo definitivně dokázáno, že kouření způsobuje rakovinu plic, objevila se Sharon Stone ve filmu Basic Instinct. Teď začalo kouření znamenat, že je člověk podvratný a nemá sexuální zábrany. Právě proto jsem já začala kouřit, píše autorka: myslela jsem si, že se stanu součástí skupiny bisexuálních vražedkyň, ve skutečnosti jsem se stala jen součástí skupiny sebenenávistných, kouřících, bědujících bridget jonesových. Hollywood však postupně změnil svůj systém hodnot. Nyní je ten, kdo ve filmu kouří, metaforou životního ztroskotance - možná je taková postava ztroskotanec třeba v uměleckém filmu, ale holt je to pořád jen ztroskotanec. V divadle je tomu jinak: Mnoho anglosaských divadel nyní vrací na scénu hry, napsané někdy už v padesátých letech, a tam kouření pořád znamená, jako za starých časů, sex appeal, vášeň a inteligenci. To je zvlášť velkým problémem nyní v Dublinu, vzhledem k tomu, že tam bylo zakázáno kouřit na veřejnosti. Možná to povede mladé lidi k tomu, že schválně začnou kouřit - jenže postupně se stanou v divadle normou dnešní hry, takže převládnou dnešní normy - kuřák rovná se ztroskotanec.
Kompletní článek v angličtině ZDE
|