Po přečtení článku Matyáše Zrna, "Démoni pořád nespí", který vyšel v týdeníku Respekt 29. března 2004, na stranách 13 až 15 (on line verze: ZDE), který je bezpochyby kontroverzní a v jistých částech lživý, musím jako osoba, které se jeho řádky nepřímo dotýkají, zareagovat. Jako srbský přistěhovalec s již desetiletým pobytem v České republice nemám takové jazykové a stylistické zkušenosti abych zpochybňoval žurnalistické kvality pana Zrna, to bych přenechal někomu jinému, ovšem obsah jeho vět v článku a hlavně pohrávání si s fakty je něco, pro mě, závažnějšího. S kritikou začnu postupně, jak ostatně učinil i pan Zrno a nevyhnu se vlastním komentářům.

Jednou pozdě večer, když hrubě střižený knot rodinné petrolejky před mýma očima olizoval čadivě červenavým světlem ukořistěné svazky státních análů a tyto nahnědlé pilíře státní moci polehávaly přede mnou na nevalné betonové podlaze mého nevalného betonového domku, odhalil jsem...

Musím ostře reagovat na článek z 15.4.2004 "Soudci a psi jezdí zadarmo" od autora: Radek Mokrý, píše Karel Šemík, student PF UK.

Nejenže tento článek je bulvární svým obsahem i nadpisem, nejenže se přidává k (podle mého) neoprávněnému tažení proti soudcům, který lze v posledních letech v českých mediích pozorovat (aniž by se ovšem obracel na pravé viníky, např. opěvovaného kdysi ministra spravedlnosti), používá "bleskových" rovnostářských paralel apod.

Americký prezident George Bush podpořil kontroverzní plán Ariela Šarona pro Blízký východ. Bush charakterizoval Šaronovo rozhodnutí stáhnout se z některých palestinských území "historický a odvážný". Šaron navrhuje, že se Izrael jednostranně stáhne z pásma Gazy a z části západního břehu Jordánu a že si ponechá určitá palestinská území na západním břehu Jordánu. Palestinci reagovali hněvivě a jejich vedoucí představitel Ahmed Qurei návrh charakterizoval jako "vraždu právu palestinského lidu".

Tím, že Bush schvaluje nyní Šaronův plán, se podstatně mění americká politika vůči Blízkému východu. Palestinci se obávají, že dojde k likvidaci plánu tzv. "cestovní mapy" a tím i jejich šancí vytvořit si stát, který by zahrnoval celý západní břeh Jordánu a pásmo Gazy.

Po oznámeních o plánech na vzájemné vyvraždění se mezi vůdci palestinského povstání a představiteli státu Izrael přichází na hlavu Palestinců další studená sprcha. Neustálé boje a život v podstatě ve válečném stavu, který zřejmě nic neřeší, nutí premiéra Sharona přijít s radikálním a u voličstva všeobecně přijatelným řešením palestinské otázky. Jeho řešení je jasné: Arabové dostanou Gazu, my si zase necháme Východní břeh.

Pro čtenáře, kteří mají broadband: V minulých dnech došlo k určitému konfliktu mezi populárním americkým televizním moderátorem Davidem Lettermanem, televizí CNN a Bushovým Bílým domem. O co šlo?

Prezident Bush pronesl přibližně hodinový předvolební projev na Floridě. Těsně vedle něho stál na pódiu třináctiletý Tyler Crotty, syn významného finančního dárce pro Bushovu předvolební kampaň Richarda Crottyho. Třináctiletý Tyler během Bushova projevu nezvládnutelně zívá, dívá se na hodinky, a pak znaven upadne. (V rámci férovosti je nutno přiznat, že k tomu postupně došlo během onoho asi hodinového Bushova projevu.) David Letterman to sestříhal v přibližně třicetivteřinovou, absolutně komickou scénku a odvysílal to ve svém televizním pořadu ZDE (1,9 MB), nebo ZDE.

Na to reagovala televize CNN: tvrdila ve vysílání, že jim Bílý dům sdělil, že Lettermanem odvysílaný klip je falešný, že byl zívající chlapec digitálně včleněn na místo vedle prezidenta.

Letterman si to nedal líbit a v následném vysílání označil obvinění za lež. ZDE (5,5 MB). "Až půjdete v listopadu hlasovat, nezapomeňte, že se Bílý dům pokusil ze mně udělat blbce," končí Lettermanův klip.

Terry Jones, známý britský autor, filmový režisér, herec a Python, napsal včera v deníku Guardian jako "učitel" "stížnost" rodičům Tonyho Blaira: "Ten chlapec se musí při své školní práci skutečně snažit víc. Jeho esej o Iráku dokazuje, že vůbec nerozumí světové politice. Dávám mu tři body z deseti."

Prezident po mém soudu porušuje svůj slib prezidenta republiky, ve kterém mimo jiné sliboval, že bude zachovávat Ústavu ČR a zákony. Prezident republiky v žádném případě nestojí nad Ústavou, ale je jí podroben a musí ji zachovávat. S ohledem na znění prezidentského slibu a ústavní formulace jeho oprávnění je třeba většinu ústavních práv prezidenta republiky považovat i za jeho povinnost. Prezident má tedy podle článku 62 písm. e) Ústavy povinnost jmenovat soudce Ústavního soudu.

Ve středu dopoledne 14.4. jsme obdrželi reakci tiskové mluvčí ČSA Dany Dvořákové na tento článek, kterou zveřejňujeme níže. Jde o původní, nezkrácenou oficiální reakci paní "ředitelky pro komunikace" ČSA. Redakčně zkrácená verze vyšla v Lidových novinách dne 8. 4., tu publikujeme pro srovnání také.

Reakci Jana Čulíka na tento pozoruhodný oficiální dopis od ČSA publikujeme ZDE.

Bezprecedentní případ se stal v úterý 13. dubna ve Sněmovně. Poslanci svým hlasováním (převážně hlasy ODS a KSČM) znemožnili vystoupení senátora Mejstříka v rozpravě k zákonu. Je to poprvé v historii dvoukomorového parlamentu, že senátor nebyl připuštěn ke slovu.

Americká zahraniční politika je známá tím, že dává přednost realitě před idealismem, ale prezident Bush ohlásil ukončení éry, kdy se lidská práva obětovala v zájmu dobrých styků se spojenci. Americká podpora dnešního autoritativního režimu v Uzbekistánu však ukazuje, že není možné přikládat takovému prohlášení žádný význam. Pod Uzbekistánem totiž leží obrovské zásoby ropy a v zemi žije 25 milionů chudých lidí, většinou muslimů. Vládne jim tvrdou rukou silně proamerický prezident-diktátor.

K článku Patří ČR opravdu k zemím EU s nejnižším počtem vysokoškolsky vzdělaných občanů? ZDE Je to krásně zmatený výklad o jiném problému než je v titulku, míní Jiří Vojtěch:

Pozoruhodný dopis Daniela Cohn-Bendita, spolupředsedy poslanecké skupiny Evropského parlamentu "Zelení/EFA", který vytýká Janu Beránkovi a Jakubu Patočkovi, vedoucím silám předsednictva české strany Zelených, používání autoritářských, nedemokratických metod.

Ahoj Dany,

už jsem Ti děkoval za solidaritu a odvahu, s níž jsi vyjádřil spravedlivý názor. Ano, před volbami je třeba k vyslovení takového názoru odvahy.

Nemyslím, že bys mohl přijet do ČR a diskutovat zde s RR předtím, něž tato rada zruší potrestání mých šesti přátel a mne samého. Dvaapadesátičlenná RR se skládá zhruba z tuctu přátel Jakuba Patočky, kteří mu jsou bezmezně oddáni, dále z dalšího tuctu členů, kteří také kritizují jeho metody politické práce, ale hluboce se za to stydí, protože jsou k němu loajální, věříce upřímně v jeho úspěch (i když třeba ne už teď, v těchto volbách) a v jeho postup.

Pozoruhodný dopis, který poslali Jan Beránek a Jakub Patočka z vedení české Strany zelených Danielu Cohnu-Benditovi, spolupředsedovi poslanecké skupiny "Zelení/EFA" v Evropském parlamentu.

Americký prezident Bush potvrdil v úterý večer washingtonského času v americké televizi, že Spojené státy ve věci Iráku nepovolí, navzdory šířícímu se násilí. Přislíbil, že poskytne tolik vojáků, kolik jich bude zapotřebí, aby byla zajištěna demokracie v Iráku, a dodal: "Dokončíme práci padlých."

Zpravodajské stránky BBC připomínají, že prezident Bush původně ospravedlňoval invazi do Iráku, která dosud stála 670 amerických životů, nutností zlikvidovat irácké zbraně hromadného ničení, ale že se žádné nenašly.

Zpravodaj BBC ve Washingtonu konstatuje, že noční projev George Bushe byl spíše divadlem a neobsahoval žádné závažnější politické iniciativy. Bush se snažil uklidnit národ.

V Británii vlastní nyní 50 milionů osob mobilní telefon. Po celé zemi je rozmístěno 35 000 stožárů, vysílajících mobilní signál, ale pro právě zaváděné telefony třetí generace bude zapotřebí třikrát více těchto vysílačů. Šíří se informace, že někteří lidé, kteří žijí v blízkosti mobilních vysílačů, mají zdravotní potíže. Je to možno brát vážně?

V druhé polovině minulého roku se bitva týkající se povinné vojenské služby zdála být dobojována. Armáda se definitivně profesionalizuje, konec vojenské služby je stvrzen zákonem a poslední branci již narukovali. Téma, které mimo jiné sloužilo k mobilizaci anarchistického hnutí zejména na začátku devadesátých let, tak bylo zdálo se definitivně uloženo k ledu. Spolu s povinnou vojenskou službou měla skončit i tzv. civilní služba, alternativa pro muže, jimž svědomí nebo náboženská víra neumožňovala na vojenskou službu nastoupit.

"Úterý večer: další únosy, další zabíjení, další špatné zprávy pro prezidenta Bushe v Iráku" - těmito slovy zahájil pořad Newsnight televize BBC včera ve 22.30 své zpravodajství a pokračoval: "Americká vojska čelila sunnitským i šiitským vzbouřencům, zatímco se prezident Bush připravoval na obranu své politiky před americkým lidem v televizi. Ale do jaké míry tato politika vytváří víc nepřátel, než američtí vojáci mohou usmrtit či zvládnout?"

Stabilizace bezpečnostní situace v Iráku vyžaduje dodatečné finanční náklady. Tyto požadavky jsou nad rámec možností Spojených států. Mnozí očekávali, že rok po začátku války v Iráku bude situace vyřešena. Že převládne všeobecné uspokojení nad svržením diktátora, v Iráku bude zaváděna demokracie a země bude směřovat k prosperitě. Jenže minulý týden bylo během povstání v této zemi zabito přibližně 900 Iráčanů a 62 Američanů.

Muslimští přistěhovalci [na Západ] nehledali nový způsob života. Předpokládali, že budou moci pokračovat ve svém dosavadním způsobu života, jen že budou bohatší. Neočekávali ani nechtěli nevyhnutelné kulturní napětí, vzniklé v důsledku přechodu do jiné civilizace, a v žádném případě je ani nenapadlo, že v dlouhodobé perspektivě nebudou schopni udržet svou kulturu a náboženství při životě. Starší generace si nyní uvědomuje, že ani vnějšková konformita vůči tradičnímu způsobu oblékání a chování u mladých 'muslimů' už není zárukou, že vnitřně přijímají islám. Nedávno jsem čekal na taxíka před nemocnicí v britském městě, kde žiju, vedle mě stály dvě mladé ženy, plně zahalené v muslimské burce, byly jim vidět jen oči. Jedna řekla druhé: "Hele, dej mi čouda, už to nemůžu vydržet." Jakmile prostředí přestane vyvíjet na tyto dívky tlak, přestanou okamžitě nosit muslimský oděv.

Všichni, kdo žijí v takovýchto britských městech, se nutně musejí ptát, zda islám obsahuje nějaké hodnoty - kromě instinktivního vědomí, že jakmile je jednou zahájena sekularizace, vzniká nezastavitelná řetězová reakce - a tak není islám přizpůsobitelný modernímu světu. To jsou argumenty Theodora Dalrympla, které shrnujeme.

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.