V oficiální reakci společnosti ČSA ZDE na můj článek v Lidových novinách ZDE nacházím několik znepokojujících skutečností.

Mluvčí ČSA Dana Dvořáková píše:

Nad touto formulací zůstávám stát s otevřenou pusou. Namísto toho, aby se letecká společnost omluvila cestujícímu za nepříjemnou zkušenost, ho její mluvčí obviňuje, že "ví o motivaci" jakési řízené kampaně proti ČSA. Nedovedu si představit podobnou reakci od jakékoliv západní podnikatelské společnosti na stížnost zákazníka.

Během diskuse, která v této věci proběhla v Britských listech, jsem byl některými leteckými odborníky upozorněn, že prý mých zveřejněných zážitků může být zneužito při rozhodování o tom, zda má ČSA koupit nová letadla od společnosti Boeing anebo Airbus právě proti Boeingu. Nyní jsem se taky dověděl, že zveřejněním své zkušenosti "napomáhám" proti ČSA levným charterovým turistickým společnostem, jejichž letadla jsou prý paradoxně méně bezpečná než letadla ČSA.

Je mi velmi líto, ale já jsem incident s nouzovým přistáním letadla ČSA skutečně zažil.

Rád bych sdělil všem tvůrcům paranoidních teorií, že mě neplatí ani Airbus ani charterové společnosti, že incident s poruchou na motoru letadla ČSA v neděli dne 4.4. nezpůsobila ani firma Airbus ani charterové společnosti a že jakákoliv insinuace v tom smyslu, že snad "znám příčiny mediální kampaně zaměřené proti ČSA" je pozoruhodně urážlivá a nedůstojná společnosti s dobrým jménem, jakou je, doufám, právě ČSA. Redaktoři Lidových novin udělali společnosti ČSA velmi dobrou službu, že tyto insinuace z její oficiální reakce před otištěním vyškrtli (jinak se ten text řádně zkrátit nedal). Publikuji však původní dopis od ČSA ve veřejném zájmu v plném znění, protože považuji takovouto reakci státní firmy - jakékoliv firmy - za nepřijatelnou a znepokojující.

Paní Dvořáková také v nezkrácené verzi své reakce píše toto:

Jak mě upozornili z Lidových novin, i toto její tvrzení je věcně nesprávné. Vzrůst počtu zpráv o ČSA v databázi Newton je jednoduše jen důsledkem toho, že se Newton nedávno rozhodl zaznamenávat každou jedinou zprávu, publikovanou v Denících Bohemia a Denících Moravia, tolikrát, kolikrát se objeví v jednotlivých okresních či místních mutacích tohoto tisku. Tatáž jediná zpráva o ČSA tedy nyní vytváří ve vyhledávači Newton dojem, že je to zpráv padesát. Ani toto není tedy zřejmě důkaz žádného celostátního mediálního konspiračního spiknutí proti ČSA.

Jinou pozoruhodnou a znepokojující charakteristikou dopisu paní Dvořákové je pohrdání názorem řadového cestujícího: Reakce pasažéra Jana Čulíka v letadle, které zaznamenalo závadu, musela být nelegitimní a přehnaně emocionální, protože Čulík "není letecký odborník" (všimněte si té sžíravé ironie), je to jen nějaký "jednotlivý, obyčejný cestující". Takže ČSA létá jen pro letecké odborníky? ČSA se tedy baví jen s "odborníky" a to, co na palubě jejích letadel zažijí obyčejní cestující, tuto společnost nezajímá? To snad nechtěla paní Dvořáková naznačit, z jejího dopisu to však vyzařuje. Opět: žádná západní společnost, která chce podnikat v tržním prostředí, neudělá nikdy na veřejnosti takto arogantní faux pas. Jsem však rád, že vím, že to, co dává do novin paní Dvořáková, není jediným názorem ČSA: z debaty s jedním pracovníkem ČSA vím, že mých připomínek "obyčejného cestujícího" si někteří zaměstnanci firmy cení a využijí jich zřejmě při své práci. Tak by to u dobré firmy mělo být.

Ponechávám stranou, že paní Dvořáková ve své odpovědi hájí něco, co jsem nekritizoval (standardní bezpečnostní opatření při přípravě nouzového přistání). Je to odvádění pozornosti od jádra věci.

K jádru svého článku nemám co dodat a velmi lituji, že ČSA - jak alespoň vyplývá z reakce paní Dvořákové - vůbec nepochopila, oč mi jde a v čem svou službu cestujícím zanedbala. Jak už jsem psal, šlo o to, že se s cestujícími nikdo nebavil a nikdo jim nic nevysvětlil. Ani po vypuštění cestujících na letišti po dosti drastickém incidentu o ně nikdo neprojevil minimální lidský zájem. Není prostě pravda, kolikrát to mám opakovat, že bylo postiženým cestujícím sděleno, že jde o závadu na motoru. Nebylo jim to sděleno nikdy.

Mám zkušenost, že západní společnosti se chovají trochu jinak. (Potvrdil mi to mj. i jeden známý pražský navrátilec do českého prostředí po letech života v Británii - sdělil mi, že jsem věc prý definoval naprosto přesně; jenže on se prý něco takového v českém prostředí neodváží veřejně říct, protože tam musí žít... :( Proč je však stále ještě patnáct let po pádu komunismu požadavek lidského, slušného přístupu k zákazníkovi považován za něco šokujícího?)

Paní Dvořáková ve své reakci dále píše, že na rozdíl od Čulíka, "drtivá většina [cestujících] situaci pochopila, zvládla a po přistání na letišti v Ruzyni velmi výrazně ocenila přístup jak posádky, tak pilotů." Velmi by měl zajímalo, jak má paní Dvořáková tyto reakce zdokumentovány, vzhledem k tomu, že s cestujícími, vypuštěnými z letadla, které zaznamenalo poruchu, nikdo na letišti nehovořil. Znamená to snad, že ČSA později dostala od těchto cestujících, vystavených dramatickému návratu na letiště, tisíce děkovných dopisů? Pokud je paní Dvořáková Britským listům zpřístupní, rádi je zveřejníme.

Nejdůležitější informací v dopise paní Dvořákové je však informace, že při závadě na elektroinstalaci motoru šlo o jen "druhou takovou závadu za posledních třináct let". Je tedy zjevné, že to byla - přece jen - asi závada velmi závažná. V diskusi, která v této věci vznikla v Britských listech, mi někteří letečtí odborníci psali, že elektrozávada na motoru je věc velmi vážná, jiní vyjádřili názor, že snad šlo o prkotinu. Myslím, že je záhodno, aby byly zveřejněny výsledky nezávislého vyšetřování, k čemu vlastně došlo a proč nebyla závada objevena před startem.

Na můj dopis, žádající zveřejnění výsledků vyšetřování, jak k závadě došlo a proč nebyla objevena předem, jsem dosud nedostal od ČSA odpověď. Paní Dvořáková mi však nabídla schůzku, takže doufám, že tato i všechny ostatní okolnosti budou objasněny.