Protiváleční aktivisté v kalifornském Fresnu, v říjnu loňského roku, zjistili z fotografie na úmrtním oznámení v novinách, že jedním z členů jejich skupiny byl víc než půl roku zástupce šerifa pro boj s terorismem. V jejich skupině používal falešné jméno, uváděl i jiné zaměstnání a projevoval sympatie k jejich činnosti. V Aucklandu zase došlo ke srážkám mezi policií a protiválečnými demonstranty, ve kterých policie použila gumové projektily, na základě informací, které policii dodalo kalifornské Protiteroristické informační centrum ZDE. Koncem listopadu se vysvětlení těchto událostí objevilo v New York Times, které psaly o odhalení důvěrného memoranda FBI z října téhož roku, ve kterém instruovala místní policie, aby "podávaly zprávy o jakékoli podezřelé aktivitě při protestech místním protiteroristickým oddělením" ZDE .

Mezi aktivitami, které měly být sledovány, je ale v memorandu uvedeno např. i "používání internetu k náboru lidí, získávání peněz a koordinace činností před demonstracemi". Směšování boje proti terorismu s bojem proti politické opozici, jak k tomu došlo ve Fresnu a v Aucklandu, je v demokratickém světě jistě neobvyklé.

Už od roku 2001 mají odpůrci prezidenta Bushe zakázáno stát na místech kudy projíždí prezidentské auto nebo, kde má prezident projev. Místo toho jsou pro ně vyhrazeny tzv. "Zóny svobody slova". Typickým příkladem takové zóny bylo baseballové hřiště obehnané plotem, vzdálené asi půl kilometru od místa, kde měl prezident Bush projev v Pittsburgu. Policie vyčistila celou trasu prezidentského auta od protestních transparentů, lidé se souhlasnými transparenty mohli zůstat. Kdo odmítl odejít, byl zatčen pro výtržnictví. Při návštěvě George Bushe na Floridě byly zatčeny i dvě babičky.

Při prezidentově návštěvě v Jižní Karolíně byl zatčený demonstrant soudem osvobozen, protože tamní zákon neuznává přečin výtržnictví na veřejných prostranstvích, proto ho americké ministerstvo spravedlnosti obvinilo ze "vstupu do vymezené oblasti kolem prezidenta USA", za což mu hrozí trest půl roku vězení a pokuta 5000 dolarů.

Minimálně v jednom případě, v Saint Louis, policie nevpustila do zóny svobody slova novináře a nedovolila ani demonstrantům, aby k novinářům vyšli ZDE.

Organizace amerických právníků na obranu občanských svobod, ACLU, se chystá podat žalobu na prezidentovu tajnou službu, protože tito demonstranti nepředstavují bezpečnostní, ale politické riziko.

Válka s terorismem se projevila i v atmosféře ve sdělovacích prostředcích. V článku z konce září loňského roku napsal autor anglického časopisu New Statesman, John Pilger, že bývalý producent pořadu televizní stanice CBS "60 Minutes" mu řekl: "Za Bushe je mlčení mezi žurnalisty horší než v padesátých letech. Murdoch je nejvlivnější mediální mogul v Americe, stanovuje normy a o těch se veřejně nediskutuje. Proč 70% Američanů věří, že Sadam Hussajn byl za útoky z 11. září?

Protože to garantují media, která jsou stálou ozvěnou vlády" ZDE. Podle informace amerického deníku USA Today řekla významná válečná dopisovatelka americké televizní stanice CNN, Christiane Amanpour, v diskusním pořadu na televizní stanici CNBS, že CNN byla během války v Iráku "zastrašována vládou a jejími pěšáky z Fox News" (televizní stanice Ruperta Murdocha), kteří "vytvořili atmosféru strachu a autocenzury" ZDE.

Konkrétně hovořila o tom, že novináři se během války neptali po zbraních hromadného ničení a z hlediska novinářské etiky to hodnotila jako "nejzazší dezinformaci". O americké úctě ke svobodě tisku nesvědčí ani útok Američany dosazených iráckých úředníků na kanceláře arabské televizní sítě Al Arabia v Bagdádu a zákaz jejího vysílání ZDE

Pro kontrolu veřejnosti nad činností vlády je v demokratickém státě velmi důležitý přístup veřejnosti k dokumentům o činnosti vlády a zákonodárných orgánů. Prezident Bush ale už jako guvernér státu Texas projevil nezvykle velký sklon k utajování. Po skončení guvernérského období dokonce ani nepředal záznamy o své činnosti, nepodléhající utajení, texaské knihovně, jak je tomu zvykem a odnesl si je s sebou.

V loňském roce podnikl americký časopis News&World Report obsáhlou studii utajování za vlády George Bushe ZDE a hledat "The Bush Administration is Doing Public's Business out of the Public Eye"). Podle časopisu utajila vláda George Bushe za první dva roky stejný počet informací jako vláda Billa Clintona za celé čtyřleté prezidentské období.

Podle nových pravidel utajování stanovených vládou odmítla v Aberdeenu armáda sdělit obyvatelům, jak se tam do pitné vody dostaly toxické látky z jejich skladu raketového paliva a v jiném případě bylo organizacím na ochranu životního prostředí, tím že jim byl odmítnut přístup k informacím, znemožněno podat žalobu na průmyslové farmy pro znečišťování řek a podzemních vod.

Stejným způsobem bylo znemožněno podat žalobu bývalému zaměstnanci CIA, který chtěl tuto agenturu žalovat za rasovou diskriminaci. Americká vláda požádala o utajení jednání i v případě soudního řízení, které proti ní zahájil přistěhovalec, který byl mezi víc než tisícem zadržených přistěhovalců po útocích z 11. září 2001.

Americký Kongres není zcela schopen vykonávat ústavou mu předepsaný dohled nad výkonnou mocí protože někdy nedostává ani základní informace o její činnosti. Ministerstvo spravedlnosti například odmítlo poskytnout kongresu informace o tajném prohledávání bytů a odposleších amerických občanů podle Vlasteneckého zákona odhlasovaného po teroristických útocích na USA. Když americké organizace, hájící občanské svobody, podaly, podle zákona o svobodě informací, žalobu o zveřejnění těchto informací, poskytlo jim ministerstvo spravedlnosti 6 stránek začerněných dokumentů.

Koncem prosince loňského roku podepsal prezident Bush zákon, který rozšiřuje počet podniků, od kterých mohou FBI a výzvědné organizace vyžadovat finanční záznamy jejich zákazníků, aniž by k tomu potřebovali souhlas soudu ZDE. Kterýkoli agent FBI apod. teď může napsat tzv. dopis o národní bezpečnosti, na základě kterého mu podnik musí požadované záznamy předložit. Oproti dřívějšku, kdy se tento zákon vztahoval jen na protiteroristická vyšetřování se jeho použití rozšířilo na všechno, co se může týkat americké národní bezpečnosti.

Sledování zákaznického chování se přitom stalo výnosným obchodem. Na základě informací o chování zákazníků jsou vytvářeny tzv. zákaznické profily, které se používají při reklamních kampaních a zpracování trhu. FBI a jiné organizace ale mohou získat velmi podrobné informace o kterémkoli americkém občanovi, který používá kreditní nebo zákaznickou kartu nebo nakupuje přes Internet.

Už dříve získaly FBI oprávnění prohledávat byty amerických občanů, s tím, že je o tom může informovat až mnohem později a rozšířená práva k odposlechům bez soudního dohledu. Vloni představitel FBI sdělil, že protiteroristická vyšetřování byla použita ve více než 1000 případů a pomohla rozbít plány na nejméně 4 teroristické útoky v zahraničí. Konkrétní údaje o těchto plánech nesdělil.

Podle studie Syrakuské university, založené na předávání případů vyšetřovaných FBI soudům, bylo, během dvou let od teroristických útoků, použito teroristických vyšetřování v 6.400 případů. Z toho 3500 případů bylo utajeno s odůvodněním, že se jedná o skutečné teroristické činy. Přitom jenom 19 z předložených případů vedlo k rozsudkům na více než pět let ve vězení, jenom pět na více než dvacet let a jen v jednom případě došlo k odsouzení na doživotí.

Počet skutečně odsouzených za terorismus byl dokonce nižší než počet odsouzených za terorismus před 11. zářím 2001 a zhruba polovina obžalovaných byla soudem osvobozena. Protiteroristická pravidla vyšetřování byla tedy, v rozporu s americkou ústavou, v řadě případů použita při vyšetřování kriminálních případů. Ve zprávě Syrakuské univerzity jsou jako příklady uvedena odsouzení vězně, který se snažil z vězení zorganizovat vraždu federálního soudce a odsouzení muže, který odpálil bombu v prázdném autě své přítelkyně ZDE.

V šesti amerických státech už platí zákon, podle kterého je zločinem vlastnit software, který je schopen zakrýt existenci nebo zdroje elektronických komunikací. Lidé tedy nesmějí šifrovat informace, aby se tím nemohly stát nedostupnými pro státní elektronický odposlech, jehož počítače prosívají veškeré elektronicky doručované informace v USA i po celém světě ZDE.

Zatímco americká výkonná moc, v protiteroristické ofensivě, zaútočila na soukromí i politická práva občanů, zákonodárná a soudní moc si, s odstupem od posledního teroristického útoku, začíná uvědomovat svou zodpovědnost za zachování americké demokracie. V červenci loňského roku odhlasoval americký kongres poměrem hlasů 309 ku 118 zvláštní ustanovení k zákonu o rozpočtu pro ministerstvo spravedlnosti, které mu zakazuje použít jakékoli peníze na tajné prohledávání domů podezřelých ZDE.

Tento paragraf Vlasteneckého zákona, odhlasovaného po teroristických útocích na USA, podle kongresmanů porušuje americkou ústavu a dlouho zavedenou tradici, že vláda nemůže prohledávat soukromé vlastnictví, aniž by to nejdřív oznámila vlastníkovi.

Vlastenecký zákon také postavil lidi podezírané z terorismu mimo veškeré americké právo a mezinárodní právo týkající se zacházení s válečnými zajatci. Podle nařízení prezidenta Bushe z r. 2001 mohou být cizí občané podezřelí z terorismu tajně zadržováni a dokonce i popraveni bez soudního řízení. Ačkoli, podle zprávy Amnesty International ZDE, není známo, že by byl někdo odsouzen vojenskou komisí (jak prezidentův rozkaz interpretoval Pentagon), po útoku amerických speciálních jednotek na vesnici v afghánské provincii Uzurgan v lednu roku 2002, bylo nalezeno několik těl mrtvých vesničanů s rukama svázanýma za zády. 27 vesničanů, které američtí vojáci odvezli do Kandaháru k výslechům bylo údajně bito a kopáno a totéž tvrdilo, po svém propuštění, i 31 vesničanů, kteří byli odvezeni k výslechům po jiném americkém útoku.

Amnesty International také vyšetřovala podezřelé úmrtí dvou mladých zajatých Afghánců na základně v Bagramu ZDE a ZDE ). Z jejich úmrtních listů bylo zjištěno, že oba zemřeli na následky bití a jako důvod úmrtí bylo v úmrtním listu uvedeno zabití. Zadrženým v Bagramu byl znemožňován spánek křičením a kopáním. Jako trest za hovory se spoluvězni museli zajatci celé hodiny stát.

V říjnu loňského roku otiskl americký měsíčník Atlantic Monthly článek, ve kterém autor píše o zadržení teroristy pokládaného za architekta obou útoků na světové obchodní centrum a dalších teroristických akcí, Šejka Mohammeda. Autor článku píše: "Výzvědní a vojenští činitelé jsou ochotni mluvit o situaci Šejka Mohameda jen nepřímo a podmíněně...S největší pravděpodobností je zavřen nahý v cele, kam nemá přístup denní světlo. Prostor je ve dne v noci osvětlen ostrým světlem, naplněn hlukem, a tak malý, že v něm nemůže ani stát rovně, ani pohodlně sedět ani si úplně lehnout. Není mu dovoleno spát, je mu zima a nejspíš je pořád mokrý. Když se mu podaří usnout, je hrubě probuzen. Jídlo dostává málokdy a nepravidelně...Izolovaný, zmatený, vyčerpaný, hladový, vystrašený a mučený byl Šejk Mohamed postupně zredukován na svazek nejzákladnějších potřeb ovládaných jeho vyšetřovateli" ZDE.

Pokud jde o podezřelé z terorismu, vlastenecký zákon z roku 2001 je zbavil práva mít obhájce a vidět své rodiny. V prosinci loňského roku, při posuzování bezprávní situace těchto lidí, rozhodl odvolací soud v Kalifornii, že vězni z Guantanama mají právo na obhájce. Soud rozhodl, že podmínky za jakých jsou vězni na Guantanamu drženi jsou v rozporu s americkým i mezinárodním právem.

V dalším podobném řízení, odvolací soud na Manhattanu rozhodl, že Jose Padilla, dlouholetý člen chicagského gangu, který konvertoval k Islámu, navštívil Pákistán a řadu států na Středním východě a hledal na Internetu "špinavou bombu", která by rozptýlila do rozsáhlé oblasti radioaktivní částice, nemůže být, jako americký občan, zadržován jako nepřátelský bojovník bez přístupu k obhájci. V obou případech se americká vláda odvolala a definitivní rozhodnutí vynese nejvyšší soud.

Začátkem letošního roku se americký nejvyšší soud rozhodl posoudit případ občana USA, Jásira Esama Hamdiho, který je držen jako nepřátelský bojovník na vojenské námořní brize v Charlestonu. Toto rozhodnutí nejvyššího soudu vrací případ Hamdiho do amerického právního systému a soud k němu dospěl navzdory žádosti vlády prezidenta Bushe, aby se případem nezabýval. Zahájení řízení se předpokládá v dubnu letošního roku. Podle názoru New York Times tím bude současná protiteroristická politika americké vlády "vystavena podrobnému přezkoumání, které by mohlo mít následky pro celá příští desetiletí."

Je pochopitelné, že vláda USA reaguje na teroristické útoky. Z předchozích informací je ale také zřejmé, že tato reakce zahrnuje útok na ústavní svobody amerických občanů a porušování mezinárodního práva, které se neprojevuje jenom v zacházení se zajatci, ale i letos realizovanou okupací Iráku. Prezident Bush jako jedno ze svých prvních prezidentských rozhodnutí zastavil nadějná mírová jednání mezi Izraelem a Palestinou, která prezident Clinton nestihnul dokončit. Neexistence palestinského státu je přitom v rozporu s rezolucemi OSN a tedy i s mezinárodním právem. Vzhledem k tomu, že všichni teroristé, kteří provedli útoky na cíle v USA ukončili svůj výcvik už v červnu 2000 (a mohli tedy útoky provést ještě za vlády prezidenta Clintona), nelze vyloučit, že útoky byly reakcí na toto rozhodnutí prezidenta Bushe. Je snadné si představit, jakým směrem by se vyvíjela americká demokracie, kdyby se teroristům podařila odveta za neopodstatněné americké obsazení Iráku. Americká vláda přitom usiluje o to, rozšířit svá pravidla protiteroristické války i na další země demokratické části světa.

Nedávno jistý britský expert řekl, že válka proti terorismu může trvat zhruba 50 let. Tento odhad může těžko někomu připadat nerealistický. Při trvající neexistenci palestinského státu, okupaci Afghánistánu a neoprávněné okupaci Iráku, je ve světové politice muslimský svět zahnán do takového undergroundu, že by nikoho nemělo překvapit, kdyby všude v muslimských zemích existovaly "vysoké školy" terorismu. Za dobu, za kterou by se mohlo podařit muslimský odpor zlomit, se ale dnešní demokratické státy mohou proměnit ve státy ovládané elitou kontrolující elektronické státní a soukromé systémy a jejich prostřednictvím i občany.

Například policie na Floridě vytváří protiteroristickou databázi schopnou analyzovat miliardy záznamů o kriminálnících i řádných občanech, která umožní v případě potřeby najít vzorce a spojitosti mezi lidmi a událostmi. Databáze je vytvářena z kombinace policejních informací a sbírek osobních informací, které zaznamenávají obchodní organizace o většině dospělých Američanů. Systém najde například okamžitě jméno a adresu každého hnědovlasého majitele dodávky značky Ford v okruhu 30 km od podezřelé události.

Program se jmenuje Matrix (Multistátní antiteroristická informační výměna ZDE) a měl by se z Floridy rozšířit po celých USA. Zatím je zaváděn ve státech Connecticut, New York, Ohio a Pennsylvanie. Ve státě Utah zastavil guvernér zavádění programu do doby než bude posouzen jeho legislativním výborem na veřejných zasedáních ZDE. Program Matrix je zjevným pokusem prosadit jinou cestou program TIA (Totální informační bdělost), jehož realizaci americký senát zakázal loni v zimě.

Ve státě Oregon se uvažuje o zavedení placení silničních poplatků na základě sledování pohybu aut pomocí systému GPS ZDE. V současné době je už celý systém připraven k otestování. V rámci protiteroristické politiky USA bude jeho zavedení znamenat, že všechny pohyby každé osoby v jejím autě budou zaznamenány a agentům FBI a jiných organizací budou na požádání tyto záznamy kdykoli předloženy. Přitom systém vlastně nepřináší nic nového proti dosavadnímu systému placení silniční daně v rámci odběru pohonných hmot. V září loňského roku rozhodl americký nejvyšší soud, že na auta nemohou být instalována zařízení pro sledování pomocí systému GPS bez soudního příkazu. Zavedení oregonského systému by toto soudní rozhodnutí obešlo.

Více než 90 největších světových korporací se také chystá zakrýt do svých výrobků takzvaný radiofrekvenční identifikační čip (RFID). Společnost Gilette chce začít čip ukládat do svých výrobků už od července letošního roku. Čip má nahradit dosavadní čárový kód, chránit výrobek proti krádeži v obchodě, sloužit jako identifikace při placení a zjednodušit inventuru. Při placení ovšem bude snadné spojit informaci z čipu s informací z platební karty a to bude obchodní společnosti nesporně zajímat, aby tak mohli získat a prodat informace použitelné při vypracování metodik reklamních kampaní a výrobních strategií velkých korporací.

Když je čip aktivován radiofrekvenčním signálem, vyšle na čtecí zařízení svůj číselný kód ZDE). Jediný problém, který by systém GPS musel řešit při napojení na tyto čipy by bylo hledání polohy čipu s určitým identifikačním číslem s použitím frekvencí těchto čipů. Italská Firma Benetton, která vyrábí šatstvo, prohlásila, že od plánu čip používat neustoupí, pokud ji od toho neodradí rozhořčená reakce veřejnosti. Výsledkem zavedení této technologie by bylo, že by člověk nemohl jít ani na nedělní procházku bez vědomí, že může být kdykoli sledován.

Americká agentura zabývající se vývojem vojenských technologií, DARPA, pracuje na systému, který by pomocí tisíců kamer sledoval dění na ulicích okupovaných měst a pomocí počítačů vyhledával v záznamech jejich snímků určité tváře nebo barvy, velikosti, tvary a čísla aut ZDE . Po dokončení nebude problém prodat tento systém i policiím, které už dnes sledují kamerovými systémy místa s velkou kriminalitou. John Poindexter, kteý byl vybrán za šéfa projektu TIA, který byl zakázán americkým senátem, v té době psal na své webové stránce, že v rámci projektu bude vyvinut i systém, který dokáže "pomocí multimodálních biometrických technologií" identifikovat a sledovat jedince na dálku.

V dubnu roku 2002 sdělil viceprezident americké společnosti Sandia National Laboratories, na konferenci Americké fyzikální společnosti a Americké astronomické společnosti, novinářům, že výzkumní pracovníci v laboratořích začali pracovat na vývoji základních technologií k realizaci projektu výroby senzorů, o velikosti golfového míčku, které by byly schopny identifikovat a sledovat lidi - "dost chytrých na to aby rozeznaly Usamu bin Ladina, když vystoupí z jeskyně a odeslaly informaci, která by umožnila vojenský úder", řekl viceprezident společnosti Gerry Jonas ZDE. Čtenář se může jenom dohadovat, kolik podobných a pro demokracii ještě nebezpečnějších technologií zůstává veřejnosti utajeno, protože podléhají zákonům o zachování státního tajemství.

Vývoj technologie možnosti elektronického sledování neustále rozšiřuje. Např. nanotechnologie směřuje k vyvinutí elektronických součástek o velikosti molekuly. Z toho vyplyne další miniaturizace sledovacích technologií. V budoucnosti by tak nemusel být problém vpravit do lidského organismu čipy umožňující jeho sledování nebo dokonce ovládání jeho nervové soustavy při běžném očkování. I v jiných oborech může výzkum přinést technologie sledování a případně i ovládání lidského chování, které se budou vymykat kontrole veřejnosti bez speciálních vědomostí a speciálních měřících přístrojů. Tyto technologie pak mohou mít k disposici pouze vlády, protože budou, v rámci války proti terorismu, utajeny. Chris Mayer z vojenské akademie USA nedávno napsal, že "probíhá výzkum vkládání myšlenek do lidských myslí" ZDE.

Za těchto okolností se současná politika spojenců okupujících Irák může jevit i jako záměrný pokus spojeneckých vlád zbavit se občanského dohledu nad svou činností vyprovokováním odvetných akcí muslimského světa za bezpráví, kterého se vůči němu dopouštějí. Je totiž velmi sporné uvěřit, že se miliardová světová muslimská populace smíří bez odporu s okupací muslimských území, která je, zejména v případě palestinského území a okupace Iráku, v rozporu s mezinárodním právem.

Zatímco Irán, po fundamentalistické revoluci, vyvolané americkým zasahováním do jeho vnitřní politiky, nenásilnou cestou nevyhnutelně realizuje kroky směřující k demokracii odpovídající jeho kulturním tradicím, pokusy USA demokratizovat arabský svět násilnou cestou - ať už sázejí na Izrael jako výspu demokracie na Středním východě nebo okupují Afganistan a Irák - podemílají západní demokracii. Nemá-li se život v civilizovaném světě proměnit v elektronizovanou noční můru, bylo by žádoucí, aby se demokratický svět naučil respektovat právo arabských i jiných států na vlastní cestu při přizpůsobení se technické civilizaci a jí odpovídajícímu politickému systému, a aby byly podniknuty účinné kroky ke spravedlivému řešení v palestinsko-izraelském konfliktu.