Jiní, například neokonzervativní komentátor William Shawcross a blairovská labouristická poslankyn Ann Clwydová, se dostali do stavu koktavého zmatku, když nyní vidí, jaké krveprolévání a utrpení pomohli způsobit. Clwydová, která často navštěvuje Irák jako velvyslankyně britského premiéra "pro lidská práva", s velkými potížemi přiznala v pondělí v rozhovoru, že bombardování amerických letadel a střelba amerických vojenských vrtulníků na irácká města riskuje vraždění civilistů. Následujícího dne podle zpráv bylo ve městě Falludža usmrceno 16 dětí, když americká letadla střílela na jejich příbytky. Ve čtvrtek usmrtil americký vrtulník desítky Iráčanů v mešitě ve městě Falludža.

Útokem proti šiitskému duchovnímu Moqtadovi al-Sadrovi - poté, co ze svobodomyslných důvodů? Američané zakázali jeho noviny - vyvolaly Spojené státy konečně dlouho předpovídanou rebelii po celém šiitském jihu Iráku a ukončily izolaci iráckého odporu v tzv. sunnitském trojúhelníku. Sunnitští a šiitští partyzáni nyní bojují v Bagdádu proti okupačním jednotkám ruku v ruce.

Zdá se, že se rebelie proměňuje v iráckou intifadu a městům, jako je Falludža a Ramadi - centrům odporu proti okupaci - se nyní dostává zacházení, jakého se dostává od Izraelců Palestincům v Dženinu, v Nablusu a v Rafahu už dva roky. Jak se hnutí odporu v Iráku rozšířilo a nyní už jen neútočí jednotlivě na americké vojáky, ale snaží se ovládnout rozsáhlejší území, americké úsilí je zničit je stále brutálnější. Po celém Iráku nyní zabíjejí američtí vojáci a jejich evropští spojenci Iráčany po stovkách v jejich vlastních městech. Je to explozivní obnova imperiálního dědictví Blízkého východu.

Pro Británii je Irák první velkou koloniální válkou od doby, kdy byla Británie donucena koncem šedesátých let opustit Aden. Příslib amerických velitelů, že zpacifikují sílící odpor, připomíná neúspěšné americké pokusy ze šedesátých a sedmdesátých let zlomit odpor ve Vietnamu. Mluvčí prezidenta Bushe charakterizoval šiitské partyzány jako "zločince a teroristy" a jeho irácký prokonzul Paul Bremer - šéf okupační armády, čítající 130 000 vojáků, která už usmrtila více než 10 000 iráckých civilistů - odsoudil veřejně organizace, "které se domnívají, že moc v Iráku by měla být založena na vojenské síle... to je nepřijatelné".

Rostoucí panika ve Washingtonu ohledně toho, co senátor Edward Kennedy nazývá "Bushovým Vietnamem", se nyní zaměřuje na zcela formální předání moci vybrané irácké loutkové správě, k němuž má dojít 30. června.

Současné povstání v Iráku stále více připomíná poslední velkou rebelii v Iráku proti britské nadvládě, k níž došlo v roce 1920 a která také stála více než 10 000 iráckých životů a v jejímž důsledku získala země oficiálně nezávislost. Avšak Británie zemi ovládala za scénou až do roku 1958.

Potíž v Británii je, že všechny tři hlavní britské politické strany okupaci Iráku podporují, píše britský komentátor. Avšak západní vojska by měla využít jednoho z mnohých mechanismů, které jsou k dispozici, aby vyjednala odchod ze země a svobodné volby. Tony Blair tomu říká "utéci" a přiznat, "že jsme se naprosto mýlili". Ale on a Bush se skutečně naprosto zmýlili: neexistovaly žádné zbraně hromadného ničení, Irák nebyl hrozbou, válku neschválila OSN a invaze byla protizákonná. Zahraniční vojska v Iráku nejsou mírové sbory, jsou to agresoři. Poučení z toho, co se stalo s impériem, si musíme připomínat znovu a znovu, uzavírá autor.