Na "civilku" i přes její několikanásobné znevýhodnění oproti vojenské službě (především její délka dosahující 1,5 násobku "vojny") nastupovala velká část branců. Nepodařilo se mi vyhledat číselnou statistiku, ale zjistil jsem, že se na civilní službu čeká i přes značný zájem státních a neziskových organizací i tři a více let, v některých regionech dokonce pět a více.

Jenomže civilní služba jaksi neskončila. Sektory, které nejvíce zneužívají civilkáře jako tu nejflexibilnější a nejlépe vykořisťovanou sílu -- o tom, že toto tvrzení není nadsazené, později -- tedy nemocnice a zdravotnictví obecně a různé nevládní organizace, spustily povyk. Kdo civilkáře nahradí? V různých tiskových zprávách a rozhovorech představitelé a představitelky těchto institucí neváhali a mluvili pěkně natvrdo. O tom, jak civilkáři pracují ve třísměnném provozu, jak vykonávají ty nejtěžší a nejšpinavější práce, které nikdo jiný nechce dělat, a hlavně o tom, že skončení civilní služby bude jejich konec.

Ministr Škromach to pak uzavřel: "Na druhou stranu přiznává, že za několik stovek nebude chtít nikdo vyměňovat seniorům pleny či pomáhat v ústavních prádelnách," píše se na serveru dobrovolnik.cz. A uhodili jsme hřebíček na hlavičku. Konec práce civilkářů,pobírajících směšné náhrady ve výši maximálně okolo 4.000 korun, ale reálně mnohem, mnohem nižší, protože speciálně sektor zdravotnictví jim rád poskytne třikrát denně stravu a často i nabídne ubytování, čímž se dostáváme na ohromující částku 500 Kč měsíčně, by pravděpodobně znamenal ránu z milosti našemu systému zdravotní péče.

Nejvykořisťovatelnější síla

I když se tento jazykolam může zdát nadsazený, opak je pravdou. Civilkář je příslušné instituci přidělen pověřeným pracovníkem či pracovnicí městského úřadu. Prostě jednoho dne přijde obsílka a do 14ti dnů je civilkář povinen nastoupit u jmenované instituce. V praxi je možné, podle míry dobré vůle příslušného úředníka, si místo na výkon civilní služby najít sám, ale žádný z nich si nenechá vyschnout rezervoár pracovní síly pro nemocnice a domovy důchodců.

Civilkář nedostává žádný plat, pouze služné 500 Kč měsíčně a dále různé "náhrady." Na ubytování mu organizace "může" v případě, že mu ho není sama schopna zabezpečit, přispět opět ohromující částkou 420 Kč měsíčně -- ovšem pouze v případě, že nejste ubytování u osoby blízké (rodiče, společný byt s manželkou atd.).

Dále máte nárok na 84 korun denně jako stravné v případě, že vám ho 3x denně nezabezpečí organizace, a příplatek 24 korun za oběd a večeři, respektive 12 za snídani, pokud zrovna nejste ve službě. A k tomu 150 korun jako příspěvek na šatstvo. Toť vše. Výslednou částku si snadno spočítáte. Vybavuje se mi reklama na bezdomovecký časopis Nový prostor s jejími vtíravými otázkami: "a co nové boty na zimu?"

Nemocnice a domovy důchodců vše dotáhly do pomyslného konce. Při nástupu vám nabídnou nemocniční stravu (pokud jste vegetarián, bydlíte v jiném městě nebo "jenom" na jeho druhém konci a nechcete dojíždět dvě hodiny na snídani, na oběd a na večeři, když zrovna nemáte službu, máte smůlu -- odmítnutí se rovná odebírání stravy) a pokud nebydlíte u rodičů, kutloch v ubytovně. Dostanete tak 650,- měsíčně a na oplátku musíte být organizaci k dispozici 12 hodin denně 6 dní v týdnu. Samozřejmě na ty nejpodřadnější práce, protože na rozdíl od ostatních nemůžete podat výpověď a při delší marodce budete jednoduše nasluhovat. Nekup to za ty peníze...

Problém zametený pod koberec

Jak jsem se již zmínil, koncem loňského roku se zdálo být dobojováno. Nevládní organizace věnující se lidským právům, ekologii atd., městské úřady, technické služby, knihovny a další instituce již přestaly civilkáře nabírat a raději si na uvolněná místa hledaly placené zaměstnance, protože konec civilky se zdál být hotovou věcí. Média "konec vojny" vytroubila do světa a problém povinné vojny/civilky zmizel.

Dnes je ale všechno jinak. Už i tyto instituce začínají v tichosti civilkáře opět nabírat. Na serveru sektoru nevládních organizací ecn.cz snadno zjistíte, že civilkáře v poslední době začal hledat například Člověk v tísni nebo Greenpeace. Novodobé otroctví, posvěcené tak jako všechny další formy otroctví v minulosti zákony a dneska dokonce jen "právním vakuem," zřejmě nesmrdí ani organizacím ohánějícím se lidskými právy.

Stát vše nenápadně pojistil malou kličkou. V zákonu o civilní službě, paragrafu dva se totiž píše:

"(6) Občan může prohlášení až do dne doručení povolávacího příkazu k výkonu civilní služby odvolat, a to písemným podáním příslušné vojenské správě. Odvolání podléhá souhlasu příslušné vojenské správy."

Ano, máte pravdu. Kamenem úrazu je souhlas vojenské správy. Byl vydán nenápadný pokyn, aby tento souhlas nebyl vydáván...

A tak se zdá, že si stát vytvořil na několik dalších let rezervoár neuvěřitelně levné a flexibilní pracovní síly. Fanfárami o zrušení branné povinnosti navíc na dlouhou dobu vytvořil kouřovou clonu, která má toto legální otroctví skrýt. Civilní služba se teprve nyní ukazuje v celé své nahotě: není žádnou alternativou vojenské službě, která již ani nebude existovat, ale prostě zdrojem levné pracovní síly do odvětví, která stát není schopen finančně zabezpečit.

Okolo civilní služby panuje jakési právní vakuum, kterého instituce, jichž se týká, neváhají zneužívat. Jednoduchým telefonickým dotazem na městském úřadě jsem zjistil, že ani pověření úředníci nemají o konci civilní služby žádné informace. A tak pokračují ve své agendě... Mezi řečí mi onen úředník řekl, že si osobně myslí, že stát se jen těžko bude civilkářů dobrovolně zbavovat, a kdyby přece, je to při stavu v našem parlamentu proces na rok a déle.

Odpor žije?

Prozatím není žádný závěr. Vykořisťování civilkářů pokračuje a nějakou dobu asi i bude. Problém je přehlížen tak dokonale, že při zvýšení DPH začátkem tohoto roku a obecném zdražení všeho nebyly civilkářům ani valorizovány již zmíněné směšné náhrady.

Jako obvykle je na samotných civilkářích a budoucích civilkářích (tedy těch, co se v minulosti přihlásili na civilní službu, ale dosud na ni nenastoupili), jestli se rozhodnou s tímto problémem něco dělat a vrátit jeho agendu na pořad dne. Myslím, že pouze nátlak těchto lidí a jejich veřejná aktivita může donutit zodpovědná místa jednat. Možností je spousta, od demonstrací, jako způsobu upozornění na problém, až po výstražné stávky. Nejdříve je ale třeba se organizovat, zakládat sdružení civilkářů a budoucích civilkářů, protože jedinou zbraní je vzájemná solidarita těchto lidí. Všichni ostatní už problém zametli pod koberec.