Nezákonný zásah policistů proti aktivistovi Radkovi Mikulovi dne 28. 10. 2003 poté, co se ten den nenechal policisty nezákonně perlustrovat, skončil u soudu první instance odsouzením obžalovaného za trestný čin útoku na veřejného činitele na šest měsíců s podmínkou v trvání jednoho roku. Samosoudkyně JUDr. Helena Králová pominula práva obžalovaného, pominula i zákon a důkazy o nevině. Zato připustila důkazy policie, pořízené částečně i nezákonnou formou. Důkazy vyhodnotila nesprávně, tendenčně a rozsudek vynesla 18. 5. 2004 v nepřítomnosti obžalovaného. O kvalitě výpovědí policistů ani nemluvě... To vše konstatoval odvolací senát Městského soudu v Praze na neveřejném zasedání a vrátil 24. 8. 2004 věc soudu prvního stupně zpět. Soudkyně obvodního soudu se poté 13. 10. 2004 sama vyloučila z dalšího projednávání pro podjatost.

Flagrantní případ policejní s soudcovské zvůle, kterému přítrž učinil až odvolací soud, tak po více než roce spěje k snad uspokojivému závěru.

Američané sdílejí s Evropany instituce, nikoliv hodnoty. Sociální a morální hodnoty většiny Američanů se radikálně odlišují od těch hodnot, jimiž se řídí většina Evropanů. Evropanům je cizí i nebezpečná americká neznalost ostatního světa i americká směsice intelektuálního izolacionismu a imperiálních intervencí v zahraničí. Ve Spojených státech má víc občanů střelnou zbraň než cestovní pas. Existuje jediný evropský národ, o němž je toto pravda? ptal se v pondělí v deníku Guardian Jonathan Steele.

Rada pro správu škol v okrese Cobb County v americkém státě Georgia se v pondělí octla před soudem, kde byla nucena obhajovat, že v učebnicích, jichž se používá v tamějších školách, se vyučuje evoluční teorie. Někteří rodiče u soudu považují, aby se kreacionismus - teorie, že Bůh stvořil člověka tak, jak se o tom mluví v Bibli - vyučoval ve školách spolu s evoluční teorií.

V neděli 7. listopadu ve 20 hodin začala britská televize Channel Four vysílat třídílný dokumentární seriál Jona Ronsona Crazy Rulers of the World (Šílení vládci tohoto světa). První část tohoto filmu, nazvaná "The Men Who Stare at Goats (Muži, kteří civí na kozly)" se zabývala v neděli 7.11. historií tajné jednotky americké armády, založené v roce 1979 po traumatu vietnamského debaklu, která se jmenovala "First Earth Battalion" a jejíž příslušníci se vážně pokoušeli procházet zdí a zabíjet zvířata tím, že na ně civěli.

V pondělí dopoledne interviewoval reportér Andrew Marr v rozhlase BBC v pořadu Start the Week autora dokumentu Jona Ronsona. Z rozhovoru vyjímáme:

Byl jsem tím slůvkem kdysi okouzlen. Uvěřil jsem v něj a ono mi přineslo spoustu báječného intelektuálního dobrodružství. Dnes už je na místě hovořit o dědictví, protože postmodernismus se s přelomem tisíciletí začal jevit jako nesplněný sen. Krásný a vděčný sen, z kterého však -- tak jako ze všech snů -- bylo nutné se probudit. Smrt Jacquese Derridy může být v tomto ohledu symbolická. Jako by filosof opustil tento svět, aby mohl v klidu a pokoji spát svůj věčný postmoderní sen. My, kteří jsme zůstali, to máme o něco složitější.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Úmysly politiků jsou však vždy něco jiného, než jejich veřejné sliby (viz např. ZDE). A tak nám zůstávají zpočátku jen ty sliby a nakonec již ani ty ne. Mohly by toto být dějiny demokracie v ČR za posledních 15 let v kostce?

Trend volebního chování se nezměnil. Obklíčení vládní koalice opozicí zesílilo.

Volby krajských zastupitelstev a první kolo voleb třetiny senátorů přinesly minulý týden dvě důležité zprávy o politické situaci v Česku.

• Český volič je racionální a nestačí mu bezobsažné volební kampaně. Prázdné heslo "Myslím to upřímně" doprovázené dětskou tváří předsedy ČSSD a premiéra nezabralo. A když si volič nenajde svého favorita, k urnám nepřijde.
• Selhaly výzkumy volebních preferencí, a to hned ve dvou nejdůležitějších výpovědích. Již dva měsíce ujišťují výzkumné agentury, že klesá obliba opozičních stran. ODS údajně se propadla pod laťku 30 % příznivců, sociální demokraté prý předběhli komunisty.

Několik dnů poté, co mediální lobbista Jaroslav Berka vstoupil opět na trh elektronických médií jako podnikatel s cílem "polknout" regionální televizní studia a vytvořit pro svou novou firmu RTA síť regionální "zpravodajské" televize, stalo se mu malé faux pas. Jeho další firma Česká média pořádá jeden z dlouhé řady mediálních seminářů, tentokrát ovšem na téma Obstojí zpravodajské televize?. Mediální debatu pořádá firma, zájem jejíhož majitele není v tomto případě není čistě publicistický. Jako "veřejná služba" českému mediálnímu světu je to úžasné... Ještě více k popukání by bylo, kdyby Berkova firma v té souvislosti chtěla diskutovat také o financování médií veřejné služby a sama definovala vznikající podnikání RTA jako veřejnou službu. Server Českých médií dokonale naplňuje "sebedefinici" jako stránek, které mají mentálně i personálně blízko ke komerčním televizním společnostem.

Pokud chcete ve čtvrtek podnikateli Berkovi poradit, jak dělat zpravodajskou televizi, obstát a neprodělat přitom kalhoty (například tím, že si nechá za "objektivní" komunální vysílání platit radnicemi, hejtmany z ODS, fondy EU na podporu regionů a bude navíc požadovat grant na "veřejnou" službu po vzoru Státního fondu pro rozvoj kinematografie), tak přij'ďte. Bude alespoň legrace... Já ale zůstanu v tomto deštivém počasí doma.

Uběhlo několik dní od okamžiku, co v paláci Conservatori v Římě došlo k podpisu historické "Zakládající smlouvy o Evropské ústavě" . Očekávalo by se, že po podpisu Euroústavy předsedou vlády Stanislavem Grossem, bude následovat veřejná diskuse o roli České republiky v tomto procesu. Avšak místo vážné politické rozpravy o tomto jednom z nejdůležitějších dokumentů novodobých českých dějin, politická veřejnost této země se plně oddala diskusi o krátkodobých záležitostech a událostech.

Britským listům zaslal jeden stoupenec George Bushe ze Spojených států.

Jiné mapy, s demografickým rozborem amerických volebních výsledků ZDE

Dovoluji si zdvořile oponovat komentáři Josefa Víta o tom, jak by privatizací nemocnic zmizelo ze systému zdravotního pojištění 15-30 miliard ročně.

Po pravdě jsem se trochu zděsil po přečtení článku "Privatizace nemocnic je vynikajícím řešením" Jana Bláhy. A tak moje dlouhé mlčení a nekomentovani různých expertů ke zdravotnictví bylo přerušeno touto poslední kapkou, píše Petr Wagner.

Stalo se obecným zlozvykem, že zdravotnictví je posuzováno ekonomickými kritérii. Ano, jistě lze na zdravotnictví vydělávat, ale původním účelem není produkce přímého zisku či "neztrátovost" avšak léčení nemocných.

Nemocnice vznikaly v historii z tohoto důvodů, ne jako podniky pyšnící se černými čísly. Nevím, zda pan Bláha myslí vážně slova navádějící lékaře k omezování léčby podle "perspektivy" pacientů a nevím, zda by na nich trval i v případě svých blízkých. Co vím však určitě, je, že kdokoliv říká, že zná řešení problémů zdravotnictví, ať se ohání organizací vlastnictví nebo jiným klackem, tak jednoduše nemluví pravdu. Je to mrzuté, ale jednoduchá řešení složitých problémů opravdu neexistují.

Pozn. JČ: Nemám zkušenosti s českým zprivatizovaným zdravotnictvím, neboť využívám v Británii už pětadvacet let státního zdravotnictví, podle jehož vzoru bylo v Československu po druhé světové válce vybudováno státní zdravotnictví československé, a nemám zatím takovou smůlu, že by se mi nedostalo potřebné zdravotní péče - a to zdarma. Ani k soukromým zubařům v Británii nechodím. Není tedy pravda, že "všude na světě je zdravotnictví soukromé".

Diskuse v britském rozhlase v pondělí dopoledne v pořadu Start the Week se zabývala mj. ideologizací jazyka. Jedna její palestinská účastnice poukázala na to, že jakmile Američané zahájili silný útok na Fallúdžu, ve vyjadřování některých sdělovacích prostředků přestala být Fallúdža "město" a proměnila se v povstalecké "středisko" či v povstaleckou "pevnost". (a rebel stronghold)

Osoby ukryté v "povstalecké pevnosti" je jistě možno vyvraždit bez menších výčitek svědomí než budeme-li oběti označovat za obyvatele jednoho města, že...

pondělí 17.30:Američané právě zahájili velkou ofenzívu proti městu Fallúdža.

pondělí 14.00: Irácký premiér Aláví schválil Američany vedený útok na město Fallúdža, které ovládají rebelové. Oznámil, že v městech Fallúdža a Ramadi bude od 18 hodin místního času (od 16 hodin středoevropského času) vyhlášen zákaz vychzáení a bagdádské letiště a některé mezinárodní pohraniční přechody budou uzavřeny.

Americká vojska provádějí ofenzívu do západního předměstí Fallúdži, kde se octla pod ostrou palbou vzbouřenců.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Soudce v americkém městě Leesburg ve státě Virginia odsoudil na devět let Jeremy Jaynese za rozesílání spamů. Jaynes byl totiž podle odhadů osmým nejplodnějším rozesílatelem spamů na celém světě. Každý den rozesílal miliony emailů lidem, kteří je nechtěli. Nabízel jim údajný lehký výdělek za padesátidolarovou investici. Je pozoruhodné, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph, že až 10 000 lidí měsíčně mu na tuto nabídku skočilo a poslali mu prostřednictvím svých úvěrových karet objednávky, za své peníze však nedostali nikdy nic. Zase ale tak pozoruhodné to není, dodává britský list, protože většina lidí, které Jayne podvedl, byli Američani, a jak to ukázala minulý týden jiná událost, Američané jsou národem, který není imunní vůči tomu občas propadnout kolektivní ztrátě soudnosti. Nicméně i tento spammer sám musel být překvapen, jak rychle se mu podařilo nashromáždit jmění v odhadované výši 20 milionů dolarů...

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ve druhé polovině října proběhl v Berlíně za účasti vrcholných politiků, ekonomických expertů a zástupců letecké dopravy a průmyslu Německý kongres letecké dopravy. V jeho rámci byla zveřejněna nová Koncepce rozvoje letišť v SRN (tzv. Masterplan), na které se podílelo několik spolkových ministerstev spolu se skupinou nezávislých odborníků. Cílem koncepce je posílit význam SRN v mezinárodní konkurenci v rámci letecké dopravy a zlepšit koordinaci všech zúčastněných stran při rozvoji německé letištní sítě. 

Management papíren Neusiedler SPC, patřící do mezinárodní korporace Neusiedler z Rakouska, v Ružomberoku začal podle představitele nezávislých odboru ZOO Papier Jozefa Daniše propouštět "z organizačních důvodů" 5 organizátorů této nové odborové organizace. Pro její vytvoření se dělníci rozhodli poté, kdy se závodní výbor "oficiálních" odborů KOZ (Konfederácia odborových zväzov) distancovaly od petice za vyšší mzdy.

Dělníci ve slovenském Neusiedleru si vydělají asi 12 tisíc měsíčně, zatímco jejich kolegové v Maďarsku mají trojnásobné a v Rakousku osminásobné výdělky. Zářijového shromáždění se zúčastnilo 300 dělníků. Petiční výbor za zvýšení platů vznikl ve firmě počátkem září a už tehdy získal téměř 1000 podpisů, což bylo 90% zaměstnaců v výrobní sféře.

Zahraniční odboráři byli šokovaní, že předseda závodního výboru odborů KOZ měl podle kolektivní smlouvy dvojnásobek průměrného platu v podniku. Podle mluvčího SCP Mateja Hlôšku zveřejnili členové petičního výboru "nepravdivé údaje o výši platů a vývoj mezd za uplynulé období, čímž podle společnosti vážně porušili pracovní disciplínu a poškodili dobré jméno firmy". Proto byli podle něj v souladu se zákoníkem práce a po odsouhlasení závodního výboru Odborového zväzu propuštěni. Hlôška to prohlásil pro agenturu SITA. Odboráři se proti výpovědi okamžitě odvolali.

Během posledních dvou let zavedla slovenská vláda brutální neoliberální šokovou terapii. Aby nalákala zahraniční investice, zavedla rovnou daň z příjmu, zisku firem a DPH 19 %, částečně zprivatizovala důchodový systém a zvýšila věkovou hranici pro odchod do důchodu ženám s dětmi z 58 a mužům z 60 na 62 let pro všechny. Nezaměstnanost se na Slovensku drží na 16 % a průměrná mzda se pohybuje kolem osmi tisíc korun měsíčně.

Mnozí ve Spojených státech zastávají nyní názor, že došlo k revoluci v americké politice. Ani válka v Iráku ani to, že poprvé od velké hospodářské krize dochází v USA k poklesu pracovních příležitostí voliče nezaujalo. Hlasovali kvůli "kulturním hodnotám". Voliči projevili víru ve vládu a v "kulturní hodnoty", týkající se potratů a homosexuálních manželství.

Je to velkým vítězstvím Republikánského politického stratéga Karla Rova. Ten byl po nerozhodných volbách v roce 2000 přesvědčen, že 4 miliony znovuzrozených křesťanů nešly tehdy k volbám a že je nutno je zmobilizovat. To se mu podařilo.

"Miluju svojí zemi a nenávidim ty idioty, co tu žijou. Vždycky sem byl na to, že sem Američan, hrdej, dneska se za to stydim..."

Tak a podobně vyjadřovala svojí beznaděj (protože "zklamání" by nebylo to přesné slovo) většina mých amerických přátel ve středu ráno, kdy už bylo o výsledku voleb s témeř definitivní platností rozhodnuto. Frustrace, která z nich čišela, ostře kontrastovala s euforií, ve které se nacházeli ještě předchozí den, kdy si nedokázali představit, že by se našlo dost Američanů, kteří by na Bushovu politiku posledních čtyř let dokázali říct ano. A přesto bylo ráno, asi symbolicky, nebe tady v Kalifornii zamračené.

Dekonstrukce, filozofická metoda, kterou Derrida podporoval, neznamená zničení myšlenek. Dekonstrukce dohání myšlenky až do takového bodu, kdy se začnou rozpadat a odhalují své latentní vnitřní rozpory. Znamená to, že musíme číst proti proudu údajně zjevných pravd a nepřijímat je jako samozřejmé, obhajuje Jacquese Derridu anglický literární teoretik Terry Eagleton.

V klasickom hollywoodskom filme sa často používa technika, ktorá sa nazýva romantická narácia. Subjektívny "komentátor" nás vovádza na objektívnu scénu konfliktu, ktorého pôvod a genéza sú pre nás neznáme a preto nie je celkom vysvetliteľný. Vzťahy medzi postavami, podstata konfliktov medzi nimi a v hlavnom hrdinovi sú zahalené tajomstvom až dovtedy, kým sa neobjaví nejaký "kúsok puzzle" z minulosti a nie je prezradená pravá podstata postáv a ich vzťahov. Obzvlášť dobrými príkladmi tohto žánru sú filmy ako Občan Kane, Mildred Pierce a Marnie, v každom z nich je rozprávanie založené na životnom príbehu. Takýto druh narácie je hádam rovnako starý ako Sofoklov Oidipus. Forma týchto príbehov je postavená a závisí od tematizácií prítomnosti. Možno tiež prežívame svoje životy s pomyslením na to, že ich nejaký chýbajúci kúsok skompletizuje (dobre, či zle) a uzavrie. A predsa... Rozprávanie vnucujúce jeden "kúsok", ktorý zväzuje všetky ostatné kúsky, participuje na "logocentrizme" západnej metafyziky -- tak ako štruktúra závisí od centra, ktoré je, aj nie je jej časťou a ktoré transcenduje aj zaisťuje autentickosť štruktúry. Z lacanovskej perspektívy, excentrickej voči Freudovi, ale aj Derridovmu prispôsobeniu Freuda dekonštrukcii ("différance" a Nachtraglicheit), je takéto skompletizovanie mŕtve, keďže sa po ňom túži, no jednako sa po ňom netúži príliš. Medzi mnohými formami rozprávania životných príbehov má táto forma, vnucujúca centrum a štruktúru, v našej kultúre veľmi veľkú ideologickú váhu.

Francúzsky filozof Jacques Derrida, ten, ktorý sa nikdy nezmieril so svojou smrteľnosťou, zomrel 8. októbra 2004 vo veku 74 rokov. Nikdy som sa s ním nestretla osobne, veľmi dobre si však pamätám prvé stretnutie s jeho textom. Čítať po prvý raz o "différance" bolo ako predierať sa labyrintom slov, hlások a viet bez akejkoľvek nádeje dospieť k východu. Bez mapy, bez návodu. Skutočné dobrodružstvo.

Keď v polovici 80-tych rokov prenikla sláva Derridovej dekonštrukcie aj do domáceho prostredia, stala sa súčasťou vlny, ktorá sa zvykla označovať ako postmoderna. Ak projekt moderny znamenal autoritatívny sociálno-inžiniersky pokus, postmoderna znamenala v tom čase červenú kartu autorite. Ak moderna priniesla zo sebou nárok na racionálne zdôvodnenie objektívne kontrolovateľnej platnosti noriem, postmoderna sa niesla v znamení irónie, kontingencie a rodovej nestability fundamentálnych rozlíšení. Tie sa týkali nielen umenia, ale v prvom rade oblasti práva, morálky a politiky. Ak dekonštrukcia oslobodzovala normy od ich navždy platnej autority, pre mnohých sa stala len iným menom pre deštrukciu akejkoľvek záväznosti. Aj dnes je toto prepojenie červeným súknom v očiach mnohých laikov -- ak dekonštrukcia niečo pre nich znamená, potom je to rozkývanie, sparadoxnenie všetkých hodnôt, ktoré, žiaľ, v preklade domácich fundamentalistov znamenajú: nihilizmus, stratu viery, skrátka veľké nič. Háčik je v tom, že to tak vôbec nie je.

"S upřímností nejdál dojdeš," praví jedno ne zrovna upřímné pozměněné přísloví a své o tom jistě vědí i ti, kteří mají podobné kategorické imperativy ve sbírce svých oblíbených , univerzálně použitelných vět. Jak moc upřímně to vlastně dvojitý předseda Gross ve své kampani myslel se už asi nedozvíme a může nám to být upřímně volné. Od sobotního večera ale nejspíš proklíná okamžik zrodu hlavního předvolebního motta a zřejmě i toho ďábelského našeptávače, který si asi vzpomněl na svá dětská léta a starostlivý rodičovský apel, jenž tak často slýchával. Musí být k uzoufání, když ani mnohamilionová upřímnost není oceněna slušným volebním výsledkem. Budiž Stanislavu Grossovi ke cti, že ODS prostřednictvím televize poblahopřál k vítězství.

slyšel jsem před chvílí v rádiu a v televizi Vaše povolební bilancování, v němž se snažíte porovnat "úspěch" ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu a v krajských volbách, které právě proběhly. Chcete tak zřejmě odvrátit pohled od mapy České republiky, jejíž všechny (snad s výjimkou ústeckého) kraje ovládla pravice (ODS a KDU-ČSL), chcete občanům vemluvit, že byť ČSSD krajské volby prohrála, oproti evropským si polepšila.

Podívejme se krátce na výsledky letošních krajských voleb. Začněme základními údaji. Ze 7,3 miliónu voličů (v Praze se zastupitelstvo nevolilo) si převzalo ve volební místnosti obálku 2,16 miliónu lidí (přesněji 29,62%). Necelých 5 tisíc z nich obálku neodevzdalo, dalších 42 tisíc hlasů (cca 2%) bylo z nějakého důvodu neplatných. ODS, KSČM a ČSSD nešly nikde do krajských voleb v koalicích, takže lze jejich podporu ve společnosti snadno vyhodnotit.

Autorem slavných dokumentárních filmů Century of the Self a The Power of Nightmares, který poukazuje na to, že "válka proti terorismu" je mýtus, je britský dokumentarista Adam Curtis. Býval učitelem politologie na Oxfordské univerzitě. Z tohoto prestižního místa odešel, protože se mu nelíbila izolovanost oxfordského vysokoškolského učitele od vnějšího světa, a dal se do televize.

Adam Curtis, píše týdeník Observer, dělá rád obtížné věci. Před půldruhým rokem navrhl svým šéfům v BBC, že chce natočit sérii dokumentárních filmů o filozofických idejích, které jsou jádrem konzervatismu. Přiznává, že "nudněji to nemohlo vypadat".

Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti TÉMA BL

V angličtině si můžete stáhnout všechny tři díly filmu The Power of Nightmares v dokonalé kvalitě (každý díl má cca 600 Mb) ZDE

Minulý týden jsme skončili v období na konci devadesátých let, kdy obě skupiny, američtí neokonzervativci i islámští extremisté, byli marginalizováni a ztratili moc. Avšak s útoky z 11. září se osud obou skupin dramaticky změnil. Islamisté byli po svém momentu triumfu během několika měsíců téměř úplně zničeni. Avšak neokonzervativci ve Washingtonu převzali moc. A pak neokonzervativci začali islamisty rekonstruovat. Vytvořili neexistujícího nepřítele. A jak se tato neskutečná noční můra začala šířit, politikové si uvědomili, že jim to poskytuje ve světě, který se octl v hluboké deziluzi, obrovskou moc. Ti, kteří šířili nejhroznější noční můry, se stali nejmocnějšími lidmi na této planetě.

Shrnujeme argumentaci z třetí a závěrečné části dokumentárního filmu Adama Curtise The Power of Nightmares (Síla nočních můr), nazvané Shadows in the Cave (Stíny v jeskyni), která se vysílala ve středu 3. listopadu v 21 hodin v televizi BBC 2. První část tohoto významného filmu je ZDE, druhá část je ZDE.

Adam Curtis - Vymítač duchů ZDE

V minulosti nám politikové slibovali lepší svět. Měli různé způsoby, jak toho dosáhnout, ale jejich moc a autorita pocházela z optimistických vizí, které nabízeli svým občanům. Tyto sny selhaly. A dnes lidé už ztratili víru v ideologie. Politikové jsou stále častěji dnes už považováni jen za manažery veřejného života. Avšak oni nyní objevili novou roli, která jim navrací jejich moc a autoritu. Namísto toho, aby pro nás plnili sny, nám politikové slibují, že nás ochrání -- před nočními můrami.

Tvrdí nám, že nás dokáží zachránit před strašlivými nebezpečími, která nevidíme a jimž nerozumíme. A největší hrozbou ze všeho je mezinárodní terorismus -- mocná a zlá mezinárodní síť, rozprostírající se všemi zeměmi světa. A proti této hrozbě je nutno vést válku proti terorismu.

Avšak většina této hrozby je jen fantazií, přehnanou a zkreslenou politiky. Je to temná iluze, kterou, nezpochybněnu, šíří vlády po celém světě, bezpečnostní služby i mezinárodní sdělovací prostředky.

Toto je soubor filmů o tom, jak a kdy byla tato fantazie vytvořena a komu přináší prospěch. Jádrem tohoto příběhu jsou dvě skupiny: američtí neokonzervativci a radikální islám. Obě skupiny byly idealistické. Obě vznikly ze selhání liberálního snu vytvořit lepší svět. Tyto dvě skupiny skutečně změnily svět, ale nikoliv tak, jak zamýšlely. Společně vytvořili dnešní vizi noční můry tajné mezinárodní organizace, která ohrožuje svět. Je to fantazie, o níž politikové pak zjistili, že jim vrací jejich moc.

Ve středu 20. října 2004 ve hlavním vysílacím čase ve 21 hodin uvedl okruh BBC 2 první díl závažného třídílného dokumentárního filmu od Adama Curtise o "fikci globální teroristické hrozby". Zde je shrnutí jeho argumentace:

Shrnutí druhé části tohoto filmu je ZDE

Jádrem globálního příběhu posledních desetiletí jsou američtí neokonzervativci a radikální islámisté. Britský dokumentarista Alan Curtis v trojdílném dokumentárním filmu, který se v současnosti vysílá v televizi BBC, argumentuje, že se američtí neokonzervativci a radikální islámisté sobě navzájem nesmírně podobají a vzájemně si -- nevědomky vyhovují a pomáhají si. Svět se tak dostává do velmi nebezpečné situace.

V druhé části Curtisova filmu The Power of Nightmares (Moc nočních můr), nazvané Phantom Victory (Iluzorní vítězství), který se vysílal na stanici BBC 2 ve středu 27. 10. ve 21 hodin, líčí autor, jak se američtí neokonzervativci a islámští extremisté spojili, aby bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu. Obě skupiny dospěly samostatně k přesvědčení, že právě ony porazily "Říši zla", a tak mají moc změnit svět. Oboje jejich revoluce ale selhaly.

Proto si američtí neokonzervativci ve snaze uchvátit znovu moc vymysleli novou fantazii, nového iluzorního nepřítele pro celý národ, Billa Clintona. Radikální islamisté v téže době propadli zoufalé spirále hromadného masakrování a terorismu, také ve snaze přesvědčit občany, aby je následovali. Z toho vznikl podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž nyní žijeme.

Publikujeme shrnutí argumentace z této druhé části Curtisova filmu. První část je ZDE.

Shrnutí třetí části tohoto filmu je ZDE

Pro stažení filmu budete potřebovat program BitTorrent. Pokud ho ještě nemáte, je možné zdarma ho nainstalovat stažením a spuštěním souboru z této stránky (klikněte v pravém sloupci "Download" na libovolnou z bílo-černých ikon). Program je zdarma, ale při prvním spuštění možná zobrazí okno s žádostí o příspěvek, které stačí zavřít kliknutím na "Ne".

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V říjnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5119,90 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.