Mnoho komentátorů nyní argumentuje, že by se Evropa měla distancovat od Ameriky. Podle Steela potřebuje Evropa plnou nezávislost. Je nutno zrušit NATO. Aliance, která měla být zrušena už tehdy, když se rozpadl Sovětský svaz, nyní slouží téměř výlučně jako nástroj Spojených států pro ovlivňování evropské zahraniční politiky.

Pokud jsou evropské státy oficiálně "spojenci" Ameriky, musejí Spojené státy podporovat a respektovat jejich "vedení". Proto je pro evropské vlády obtížnější chovat se nezávisle - mohou být obviněny, že jsou "neloajální".

Avšak normálním postavením evropských zemí by mělo být, že evropské země, stejně jako Spojené státy, mají své vlastní zájmy. Tyto zájmy se někdy budou s americkými zájmy shodovat, jindy ne. Ale to je normální.

Některé země Evropské unie se rozhodly už za studené války riskovat a nevstoupit do NATO: Rakousko, Finsko, Irsko a Švédsko. Nepovažovaly za nutné do NATO vstoupit v daleko bezpečnějším světě, v němž žijeme nyní.

Takže je nesmyslné, aby se největší a nejmocnější evropské státy, které jsou schopny se bránit, dál trvaly na zastaralé představě, že jejich bezpečnost závisí na USA. Potřebujeme skutečně americké jaderné zbraně, aby nás ochránily před teroristy či teroristickými státy? Naposledy, kdy potřebovala Evropa pomoc před nacistickými tanky v letech 1939 -1940, zůstali Američané stranou až do útoku na Pearl Harbor.

Existuje jedna škola myšlení, která tvrdí, že NATO je už stejně v podstatě mrtvé, takže nemá smyslu se jím ani zabývat. Je pravda, že NATO už nikdy nebude jednat tak jednotně jako za studené války. Poučením z Iráku je, že se NATO stalo jen koalicí "neochotných" a jeho nejdůležitější členské země jako Francie a Německo se společných akcí v Iráku neúčastnily.

Avšak NATO poskytuje Spojeným státům podstatný nástroj pro morální a politický nátlak. Od Evropy se automaticky očekává, že podpoří každou americkou válku, případně bude po amerických válkách uklízet, jako v Afghánistánu či v Iráku.

NATO se stalo pro Evropu hrozbou. Jeho existence také zpomaluje úsilí Evropy vybudovat si vlastní bezpečnostní instituce. Některé členské země NATO se neustále ohlížejí přes rameno a bojí se, že urazí Velkého bratra.

Okamžitou prioritou na cestě evropské nezávislosti by podle autora mělo být přestat podporovat Bushovu katastrofální politiku v Iráku a podpořit většinu Iráčanů, kteří chtějí, aby Spojené státy přestaly útočit na jejich města a ze země odešly.

Zrušení NATO by neznamenalo, že by Evropa začala odmítat dobré styky s USA. Ani by to neznamenalo, že by evropská policie a evropské výzvědné služby nemohly s USA v důležitých otázkách spolupracovat a ochraňovat naše země před terorismem. Evropa by také mohla podpořit USA v příští válce, pokud by došlo v této věci k mezinárodnímu konsensu a voliči evropských zemí by takovou válku podpořili.

Avšak Evropané se o takových věcech musejí rozhodovat v postavení skutečné nezávislosti. Spojené státy vždycky přistupují k Evropě z hlediska vlastních politických zájmů. Evropa by měla činit totéž vůči Americe. Měla by i nadále být přítelem Spojených států. Nikoliv však už jeho spojencem, uzavírá autor.

Podrobnosti v angličtině ZDE