V ČR se zejména mezi Romy lavinovitě šíří úžera - lichvářské půjčování peněz na vysoký úrok, v jehož rámci provozovatelé tohoto "podnikání" tvrdě zotročují nejubožejší a nejnevzdělanější obyvatelstvo. Stejný problém existuje mezi nejchudšími a nevzdělanými lidmi ve Velké Británii, kde se však vláda nyní rozhodla proti úžeře podstatnou reformou zákona o půjčkách podniknout razantní kroky: mimo jiné i tím, že na dělnických sídlištích s vysokou nezaměstnaností budou působit policejní agenti v civilu, jejichž úkolem bude lichváře chytit.

Takto radí britským občanům poradenské organizace na ochranu zákazníků.

Zaprvé, zadluženost není nic, za co byste se museli stydět.

AI je znepokojena tím, že v rámci boje proti terorismu podporují demokratické země vojensky a politicky často také státy, ve kterých dochází k hrubému porušování lidských práv.

10. prosinec se tradičně slaví jako Den lidských práv. Organizace Amnesty International se od svého vzniku v roce 1961 věnuje prosazování lidských práv na základě přesvědčení, že tato práva jsou univerzální a nedělitelná a že jejich porušování kdekoliv na světě představuje současně ohrožení pro celý svět.

"Děkujeme našim rakouským bratrancům za pomoc v roce 1968," stojí na památníčku Rodina v Mikulově. Je asi jedinou připomínkou zapomenutého přátelství a je příznačné, že jej financovala rodina Kynclových, žijící v USA a vytvořil sochař Jan Koblasa, žijící v SRN. Z pěti příhraničních měst, kterým manželé Kynclovi v roce 1996 výstavbu pomníčku nabídli, projevil zájem pouze Mikulov.

Jednou z nejsprostších věcí, jakou dělají evropské vlády už od třicátých let, (viz Erich Maria Remarque, Komu zvoní hrana) je, když si přehazují uprchlíky jako horký brambor. Pevně doufáme, že se nelidští úředníci, kteří tyto křivdy páchají, také jednou v životě octnou v situaci bezprizorných uprchlíků, vydaných na milost a nemilost kruté a sobecké byrokracii. - Podle zprávy organizací Amnesty International a Nesehnutí, viz níže, se obětí krutého přehazování si uprchlíků mezi Rakouskem a Českou republikou nyní stala skupina Čečenců.

Na přelomu října a listopadu t. r. skupina šedesáti čečenských uprchlíků žádajících v ČR o azyl překročila v oblasti Českých Velenic hranici do Rakouska, kde rovněž požádala o azyl. Poté, co byli dva dny rakouskou pohraniční policií zadržování v ponižujících podmínkách, byli vráceni zpět do ČR. V důsledku toho bylo rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR jejich azylové řízení zastaveno a cizineckou policí jim bylo uloženo správní vyhoštění. V současné době probíhá soudní řízení, které projednává jejich žalobu proti rozhodnutí MV ČR. Pokud soud tomuto jejich opravnému prostředku nevyhoví, hrozí jim deportace z ČR.

Dovolte mi trochu doplnit příspěvek Miroslav Polreicha, "Situace v Číně je jiná, než jak ji prezentuje Česká televize".

Domnívám se, že v případě diskutovaného dynamického rozvoje Číny jako stále sílícího hráče na globální politické scéně je třeba také mít pořád na zřeteli velkou nerovnováhu onoho procesu změn odehrávajícího se uvnitř této velké země a s tím souvisejících možných úskalí. Přístup České televize k tomuto tématu je dlouhodobě veskrze povrchní až tendenční - rovněž nehledá možné rozpory či neukazuje na rýsující se trendy.

Podivná mlha byla kolem odchodu Ratibora Majzlíka. Majzlík tvrdil, že má mandát mluvit za celou DEU: "Republikové předsednictvo DEU rozhodlo o ukončení svazku s US." Naproti tomu někteří delegáti z řad DEU prohlásili, že odchod nebyl projednán se členskou základnou a že tudíž Majzlík mluví pouze za sebe. V tomto duchu se vyjádřil Karel Kühnl: "R. Majzlík ať si jde, kam chce, ale těch zbývajících 200 členů platformy ať zůstane."

Nebezpečí, plynoucí z relativizace rovnoprávnosti států, zásady svrchované rovnosti a státní suverenity, či práva každého státu na vlastní sebeurčení, které ukazuje článek Jaromíra Fridricha, ve jménu jakýchsi "lidských práv" patří do rodiny argumentů, které nelze nazvat jinak než jako latentně fašizující.

Zpráva Jana Čulíka, napsaná v listopadu 1995 pro tehdejší pražskou tiskovou kancelář ČTA. V BL původně vyšla dne 7. července 1997

GLASGOW (ČTA) - V rozsáhlém článku, který o víkendu (4. 11. 1995) přinesl list Guardian, varuje filozof a sociální antropolog českého původu Ernest Gellner, že liberalismus, dnešní dominantní světová politická teorie, má velmi nepevné filozofické základy.

Zpráva z období, kdy Jan Čulík v roce 1995 pracoval pro pražskou tiskovou kancelář ČTA. V BL vyšlo původně dne 7. července 1997 ZDE

GLASGOW (ČTA) - V neděli zemřel na infarkt ve věku 69 let na pražském letišti významný světový filozof a antropolog Ernest Gellner. Tři britské deníky dnes (7.11. 1995) přinesly jeho rozsáhlé nekrology.

Jedním z nejzajímavějších autorů je v tomto smyslu Jaroslav Hutka, který strávil 11 let svého života v Holandsku a napsal tam celou řadu fejetonů, které dobře mapují jeho proces psychologické adaptace na nové poměry - i zpochybňování svého vlastního kulturního dědictví. Vydal je v knížce Požár v bazaru nejprve vlastním nákladem v emigraci, pak těsně po pádu komunismu v Československu. Lidi v Čechách tomu nemohli rozumět. Myslím, že dnes nastala doba, kdy jsou schopni Hutkovu "rozdírání jistot" z osmdesátých let naslouchat daleko lépe.

Hutka o svých zahraničních zkušenostech donedávna nechtěl mluvit, domníval se, že by ho nikdo v ČR nepochopil, viz tento rozhovor. Zaujalo mě, že se nyní rozhodl k své exulantské zkušenosti vrátit, vydáním svých písní z té doby, viz ZDE.

Povšimněme si dnes podstatného posunu v Hutkově vnímání jeho nové "domovské země", Holandska. Srovnejme Hutkův fejeton "Holandská místnost", ZDE, který napsal jako čerstvě přibyvší Čech těsně po vyhoštění z Československa, v době, kdy ještě "nerozuměl ničemu" (jak by řekl Milan Kundera) s textem jeho písně "Nizozemí" ZDE ze začátku osmdesátých let. Právě tuto píseň nyní Hutka vydává na jednom ze svých nových cédéček.

K Hutkovým "podvratným" fejetonům se v BL v příštích dnech ještě vrátíme. O jeho prozaické tvorbě jsem kdysi napsal toto:

Původně vyšlo v BL v březnu 1999 ZDE, knižně též v publikaci ...jak Češi jednají, Chomutov, Milenium Publishing, 2000, str. 546-558.

Holandská místnost je nekonečná spousta drobných předmětů a na ty nejhezčí svítí lampičky. Kolik světla předměty odrazí, tolik ho dopadne do místnosti. Lustry neznají. A tak vypadá celé Holandsko. Každý člověk je osvětlen svou privátní lampičkou a kolik světla odrazí, tolik ho dopadá na společný prostor života a historie. Život tu neoslňuje, ale láká a vypráví. Tisíce titěrných maličkostí, které se sestavují v šišaté celky, které zase upoutávají svými detaily.

Před několika dny došlo k dohodě zúčastněných institucí nad základními tezemi nové Koncepce přechodu na digitální vysílání. V těchto dnech se čeká na písemné zpracování aktuální podoby návrhu pravidel pro zahájení regulérního digitálního vysílání. Dokument zpracovává Ministerstvo informatiky, které je hlavním vládním garantem. Podle nedávných prohlášení zástupců MI by měl být dokument také k dispozici veřejnosti na příslušných ministerských webových stránkách.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Ovšem POZOR! - o milostných aférách českých hereček se v ní nedočtete, a ani neobsahuje žádné kuchařské recepty! A není v knize ani zmínka o starém seriálu televize BBC Červený trpaslík!! Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V důsledku poválečného světového pořádku a šílené militarizace podněcované Bílým domem a předkládané jako jediný lék na řešení problémů současné epochy, prochází mezinárodní systém mimořádně nebezpečnou fází. V souvislosti s tím stojí Spojené státy před nemilosrdným paradoxem: jsou jedinou vojenskou supervelmocí planety drtivě dominující na tomto poli, avšak současně jsou zranitelnější než kdy předtím, jak dosvědčují atentáty z 11. září.

Jinak docela dobrý článek Martina Kunšteka ZDE bohužel obsahuje informace, které jsou nepravdivé, upozorňuje Vít Černý: Jednak léková komise na ministerstvu zdravotnictví neexistuje. Autor ji zřejmě zaměnil s Komisí pro kategorizaci léčiv. Taková komise existuje, ovšem nemá ve svém složení žádného zástupce z ministerstva financí, takže se tam ani nemůže vyskytovat pí. Maštálková, která je zaměstnankyní Ministerstva financí, natož ve funkci předsedkyně komise. Pí. Maštálková registruje ceny léků ma MF ČR a její muž ing. Pavel Maštálka je ředitel odboru metodiky cen a místopředseda Rady ČR pro jakost. Článek tedy obsahuje řadu údajů, které nejsou pravda. Někteří čtenáři to poznají.

Britský ministr vnitra David Blunkett chce zavést "vstupní poplatek do Británie" ve výši 500 liber (cca 23 000 Kč) který se bude vybírat od cca 900 000 hospodářských přistěhovalců či studentů, kteří každoročně do země přijíždějí. Chce tím vydělat asi 450 milionů liber ročně a tím uhradit čtvrtinu ročních nákladů na britský azylový a imigrační systém. Tento poplatek 500 liber budou muset příchozí do Británie platit kromě jiného poplatku, ve výši 155 liber, za pracovní a studijní povolení. Britská vláda poukazuje na to, že vstup do Británie bude stát "pouhých" 625 liber, kdežto např. Austrálie požaduje za vstup do země od svých hospodářských přistěhovalců 770 liber. Žadatelé o azyl budou od poplatků osvobozeni, poplatky se nebudou týkat občanů z členských zemí Evropské unie.

Vzhledem k celkovému světovému vývoji a nutné spolupráci v oblasti globální odpovědnosti se stále častěji setkáváme s novým aktivním faktorem při řešení současných problémů - se závažnou rolí Číny. Unilaterální postavení Spojených států ustupuje do pozadí a multipolarita dostává pozvolna formu "trojky". Úloha spolupráce americko - ruské je známá, a je proto nutno se soustředit na další článek - Čínu. Nejde jen o impozantní ekonomický rozvoj, ale i o diplomatickou aktivitu, která již nesleduje pouze specifické čínské zájmy, ale má i daleko širší charakter.

Měl jsem tuto středu vzácnou příležitost zúčastnit se ekumenického modlitebního shromáždění politiků, diplomatů a zástupců zemí celého světa, konaného každoročně v Evropském parlamentu v Bruselu. A protože to byla pro mne velmi silná a pozitivní duchovní zkušenost, rád bych se o ní rozdělil v tomto kázání. Text z Izaiáše, který jsme slyšeli i dnes, tam četl Isikeli Mataitoga, velvyslanec z Fidži, Markův text o nezastínitelném světle četl evropský komisař Samuele Furfari a na oba texty kázal pozorovatel v evropském parlamentu za Estonsko a bývalý ministerský předseda Estonska Mart Laar.

Pořad České televize Na stopě reagoval minulý týden na aktivitu policie, která v den zveřejnění rozhovoru s Georgem Novotnym v BL, přidala na své stránky čtyřicet nových "uměleckých" falz. Ty se také staly jediným obrazovým doprovodem nebývale obsáhlé hlavní části pořadu, který byl věnován problematice machinací a korupce v obchodu s uměním. Jakoby se zveřejněním rozhovoru začínal projevovat efekt "dědek tahá řepu"; jsem ale zvědav, co se vytáhne. A tak bravo, chce se zvolat trochu ironicky, i když prý nikdy není pozdě.

V rámci 3. zimní filmové školy bylo v Uherském Hradišti k vidění mnoho filmů. Kromě programových cyklů, v nichž byly uváděny filmy Terence Daviese, Romana Polanského či filmy z Projektu 100 -- 2004, se nabízelo i několik mimořádných projekcí.

Jednou z nich byla i hradišťská premiéra filmu Mazaný Filip od režiséra Václava Marhoula. Marhoul film osobně uvedl. Vysvětlil publiku, že jeho film nemá žádnou "přidanou hodnotu", jeho cílem je pobavit diváka...

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v listopadu 2003 na jejich provoz celkovou částkou 8615,99 Kč 14 osob. Zadavatel jednoho z inzerátů v knižní publikaci Jak Češi bojují zaplatil 25000 Kč; tím bude uhrazena část výrobních nákladů na publikaci.

Čtenáři z celého světa mohou nyní přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. V současnosti především postupně hradíme účetní firmě výdaje za vypracování finančních zpráv za léta 2001 a 2002.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.