V době bipolárního světa hrála Čína svoji roli ve vztazích k oběma velmocem a také mezi nimi. Byla to tzv. "čínská karta", ale to je již minulost. Můžeme si jen třeba připomenout navázání a aktivizaci vztahů USA s Čínou, čehož Spojené státy zneužily k působení na politiku SSSR, což prodloužilo vietnamskou válku o několik let (Kissinger). Čína se však dnes stala vzájemným rovnocenným partnerem a je tak plně respektována. Je důvěryhodným účastníkem společných řešení mezinárodních problémů, a to nejen v asijské oblasti.

Tato skutečnost je nezvratná, protože má objektivní základ v současném postavení i v tom, jak jej chápou USA i Rusko.

Není to nová situace, jak se může českému čtenáři zdát, neboť naše vnitropolitická scéna a téměř jednotné mediální zaměření neumožňuje objektivní pohled. To je náš nedostatek "malosti" a dnes již velmi primitivního působení mediálně propagovaných organizací, které jsou s "fakty v tísni".

V krátkosti ani nelze popsat z různých aspektů ekonomický pokrok a proměny čínské společnosti. Je nutno si ale uvědomit, že tento pokrok nese v sobě i vnitřní náboj, který se musí projevit, a to spíše dříve, i demokratizací vlastních společenských poměrů. Čína se dnes již stala otevřenou společností, která však z hlediska řízení vnitřní správy a organizačního zajištění soužití populace a nakonec i transformačního procesu vyžaduje specifický přístup.

Cestou k pochopení je hodnocení určujícího dlouhodobého trendu, který má stabilizující charakter. Současný stav jistě není ideální, ale to je možno namítnout i v jiném politickém prostředí, kde nakonec vzniká válečné bezpečnostní zákonodárství (USA), což svými důsledky vede k obavě o omezování lidských práv jak zaznamenává již i OSN.

Vlastní průmyslový rozvoj Číny a rozsáhlá zahraniční investiční politika je podmíněna i důrazem na erudici nejenom v oblasti odborné, ale vytvořením prostoru i pro individuální iniciativu a přístup. To jsou skutečnosti, které vybočují z dosavadního mediálního klišé, ale mají objektivní váhu.

Ministerský předseda Wen Jiabao se připravuje na svoji cestu do USA. Na programu jsou otázky pro USA jistě velmi závažné. Nemusíme zde podrobněji hovořit o problému Severní Koreje, kde Čína hraje velmi důležitou prostředkovatelskou roli a jistě její postoj je nejen mediátorský. V podstatě se postupně a velmi pozvolna vrací vše do stavu v době Clintonovy vlády, dosti násilně přerušeného novou americkou administrativou. Česká media informují podrobně o posledním vývoji a předvolební situaci na Tchajwanu (o referendu a o volbě prezidenta). Tato jistě velmi závažná problematika je však vzhledem ke měnícímu se významu obou zemí v jiné rovině, a tu media buď v důsledku neznalosti, nebo účelově opomíjejí.

Politiku jednotné Číny dnes nikdo nezpochybňuje a USA rozhodně nebudou dnes tou zemí, která by jakýmkoliv způsobem chtěla narušit status quo. To ale neznamená, že se situace nemění. Dnes má Tchajwan má přímý kontakt s Čínou, a to nejenom obchodní. Musíme si uvědomit, že je dnes tchajwanské hospodářství s čínským velmi silně propojeno, a to do té míry, že tím vznikají posuny i v jiných oblastech. Na příklad největší světový výrobce notebooků, tchajwanský podnik Quanta přesunul tři čtvrtě své výrobní kapacity do nových továren u Šanghaje, které v roce 2002 měly výrobu přes 1 miliardu dolarů.

Spojené státy mají pasivní obchodní bilanci s Čínou, ale přesto jen export v letošním roce do Číny z USA dosáhl hodnoty 130 miliard dolarů. V porovnání s ostatními zeměmi se nesmírně silně zvyšuje.

V současných mezinárodních vztazích mezi Ruskem, USA a Čínou, tedy vzniká nová situace. Nesmí nás to však vést ke zjednodušení. Existují zde i jiné faktory a snad by bylo dobré právě v této souvislosti se podívat na současný stav čínsko-indických vztahů. Obě země mají přes miliardu obyvatel a disponují s atomovou výzbrojí.

Vzájemné vztahy jsou nyní charakterizovány "totálně novou strukturou". Otázky hranic obě země mlčky posunuly do "historie" od pohraniční války roku 1962. Ministerský předseda Indie A. B. Vajpayee při své ne tak dávné návštěvě Číny má přistup - "status quo" a Čína to s úsměvem ponechává "příštím generacím". Zajímavý je však jejich společný pohled na ekonomickou a strategickou dominanci USA v asijském regionu s požadavkem nutných vzájemných konzultací. V této souvislosti je možno uklidňujícím pohledem i posoudit vztah s Pakistánem. Zhoršující situace je pouze v Afghánistánu nejenom proto, že tam v jednotlivých regionech stále vládnou jednotliví fundamentalističtí váleční magnáti,, ale i v důsledku obrovského vzrůstu obchodu s drogami.

Indický ministr zahraničních věcí Yashwant Sinha charakterizuje vzájemné vztahy s Čínou jako "zodpovědné" a mající globální dopad, jak jinak ani být nemůže u dvou nejlidnatějších států. Indie už nebude faktorem v "mocenské rovnováze" jak tomu bývalo dříve, a to zvláště ve vztahu k Číně. Tyto vztahy mají svoji vlastní mezinárodní integritu, kterou musejí respektovat i Spojené státy. Snad pouze pro ilustraci a uvědomění si daného, Li Zhaoxing, čínský ministr zahraničí, považuje změnu ve vzájemných vztazích za důležitý mezinárodní faktor. Podstatná je i vojenská spolupráce. Proběhlo vůbec prvé společné námořní cvičení v oblasti Šanghaje, právě bylo ukončeno jednání vysokých vojenských představitelů Indie v Číně, kteří, také poprvé, navštívili i Tibet, (problém Tibetu, mimochodem, ani jeho "vláda" v emigraci, nijak neovlivňuje indicko-čínské vztahy). Čína dokončuje železnici do západního Tibetu k indickým hranicím a Indie otevřela trať do Nepálu.

I když jsem tu zdůraznil roli hlavních tří faktorů na mezinárodní scéně, je třeba mít na vědomí, že vztahy bývají složitější, ale přes "nová nebezpečenství," tak jak je zdůrazňuje hlavně americká strana, má svět i pozitivní cestu svého vývoje.

Víme málo o Číně, alespoň v širší veřejnosti. Stačí snad jen ilustrovat, že současný čínský export z 52% vyrábějí továrny s cizím kapitálem. Že si nevedou špatně, svědčí zpráva Americké obchodní komory, která uvádí, že 75% podniků dosahuje mimořádných zisků. Ekonomika, pokud má progresivní tendenci, je vždy stabilizujícím prvkem a často je určujícím pro vzájemné mezinárodní vztahy. Pod tímto úhlem je třeba se dívat i na problematiku zahraničně politickou, kde téměř stejně jako v případě Ruska potřebují USA s Čínou kooperovat v zájmu své vlastní bezpečnosti. V této souvislosti je nutno posuzovat i vývoj na Tchajwanu, a pokud je v ČR populární problematika Tibetu, tak se i zde otevřít reálným informacím a dát jim prostor.

Dříve byla česká média v první řadě, jak se zdá, motivována antikomunismem. Dnes už ale nejde o ideologii ani o neprofesionalitu, ale o prostou hloupost. Přesto právě v těchto dnech odvysílala Česká televize velice primitivní program, navíc mnoho let starý, od Šimona Pánka o Tibetu. Komentář patřil do kategorie hledání nepřítele. V podstatě se ale jde jenom o nás a jak si to ještě dlouho necháme líbit. Nikoho jiného se to již netýká a ani neovlivňuje. Svět žije jinde.