Zprávy z posledních týdnů nemohly být horší: "vítězství" v Iráku ohlašované triumfálně Georgem Bushem Jr. vystupujícím z vrtulníku v kostýmu vojenského pilota u pobřeží San Diega, se díky jednomu z oněch historických zvratů změnilo v hořkou prohru. Hollywoodská fikce, jež Rumsfelda a další jemu podobné diletanty přesvědčila, že pro vítězství ve válce stačí beztrestně rozbombardovat bezbranné obyvatelstvo, náhle narazila na klasické vyústění všech filmových snů, kde stojí: "konec".

"Prubířským kamenem" bylo obsazení a účinná kontrola nad územím. Když onen okamžik nadešel, ukázalo se, že ivazní jednotky nemají vyhráno nic, že irácký lid nenáviděl stejně Saddáma, jako ty, kteří ho kdysi dosadili a dnes se vydávají za "osvoboditele". A tak jediná alternativa zbývající "washingtonským Talibáncům" je, vymyslet co nejméně ponižující cestu k útěku dřív, než truchlivá karavana přepravující vaky s těly mrtvých zpět do USA přesvědčí definitivně voliče, že majestátný mstitel z Bílého domu nebyl ničím víc, než operetní figurkou, příliš malou pro konfekčí velikost odpovídající jeho funkci a historické roli.

Za těchto okolností sotva věštících úspěch, je tlak Washingtonu na co nejrychlejší prosazení Celoamerické dohody o volném obchodu (ALCA) pochopitelný. Pro Spojené státy znamená absolutní -- ekonomickou, politickou i vojenskou -- kontrolu nad rozsáhlým geografickým prostorem, sahajícím od Aljašky až po Ohňovou zemi a současně vybudování nezbytného ochranného pásma v současnosti zranitelného a ohroženého amerického území.

Přes neoliberální řeči, prezentující ALCA jako prospěšné schéma obchodní integrace, jde o projekt kontinentální anexe. K ověření tohoto názoru nemusíme pátrat v nesčetných kritikách vznášených ze strany latinskoamerických lidových hnutí. Stačí vzít na vědomí slova Colina Powella pronesená krátce po jeho nástupu do funkce státního tajemníka v současné americké vládě: "Naším cílem je zajistit americkým podnikům kontrolu nad územím rozkládajícím se od Arktidy po Antarktidu a svobodný přístup našeho zboží, služeb, technologií a kapitálu bez jakýchkoli překážek po celé polokouli". Řečeno bez obalu: ALCA představuje vyvrcholení dávného plánu na dosažení nadvlády, načrtnutého již v roce 1823 pátým americkým presidentem Jamesem Monroem, poslední triumf monroismu, maskovaný klamnou rouškou prosté obchodní integrace.

Za současných podmínek se vytvoření ALCA rovná legalizaci a institucionalizaci koloniálního drancování, jehož nositelem byla politika Washingtonského konsensu, a jehož obětí jsou národy tohoto regionu již desítky let. Proto projednávali "experti" nástiny projektu zcela bokem jakéhokoli veřejného skrutinia. Důvod je velmi prostý. Skutečné cíle ALCA nesmějí být přiznány -- legalizace imperialistického kořistnictví, z něhož mají prospěch pouze velké americké společnosti a jejich spojenci a místní zástupci. Proto mluvčí pravice, kteří nás denně ohlušují krákáním o liberální demokracii, skládání účtů, transparentnosti v řízení věcí veřejných a občanské společnosti, porušují bez váhání a hrubým způsobem všechny tyto zásady jakmile dojde na prosazení ALCA, neštítí se vydírání vlád a současně drží národy stranou jakékoli diskuse. Sama myšlenka vypsání všelidového referenda k této klíčové otázce je pro tyto takzvané demokraty hodna uvalení do klatby. Nemorálnost jejich dvojtvářnosti je srovnatelná jen s věrolomností jejich chování.

Suma sumárum: ALCA je neslučitelná se svobodou, spravedlností, demokracií a blahobytem našich národů. Proto se o ní musí jednat za zavřenými dveřmi. Připomeňme si slova José Martího: "národu, jenž má být svobodný, nechť je dána svoboda v jednání". ALCA posvěcuje naši ekonomickou podříjenost "americkému Římu". S ní mizí rovněž naše politické sebeurčení a demokracie se stává prázdným pojmem. Je to trojský kůň, jenž mezi americké národy vnáší rezignované přijetí našeho nevyhnutelného osudu jako kolonií Spojených států. Budoucí generace nám nikdy neprominou naši slabost v boji o to, abychom zabránili takové ponižující kapitulaci.

Atilio Borón je významný argentinský sociolog (Universidad Católica Argentina), poliolog (FLASCO), doktor filosofie (Harvard), ekonom, profesor Facultad de Ciencias Sociales, Universidad de Buenos Aires a sekretář Ejecutivo del Consejo Latino Americano de Ciencias Sociales (CLASCO). Autor knihy Estado, Capitalismo y Democracia en América Latina, EUDEBA, Buenos Aires, 1997. Článek byl zveřejněn v časopisu Juventud Rebelde, přeložil CU