9. 12. 2003
Věrozvěsti nových pořádků aneb chápání mezinárodního práva po 37 letech"Když čeští poslanci našeho znovu probuzeného národa během francouzsko-německé války mluvili o mezinárodních evropských otázkách, prohlásili ve svém memorandu ze dne 8. prosince 1870. Všechny národy, ať velké nebo malé, mají stejné právo na sebeurčení a jejich rovnosti má stejnou měrou býti dbáno. Jen z uznání rovnoprávnosti a ze vzájemného ocenění svobodného sebeurčení všech národů může vykvésti volnost a bratrství, všeobecný mír a skutečné lidství."
Vlastimil Tusar - tříkrálová deklarace 6. ledna 1918
Nebezpečí, plynoucí z relativizace rovnoprávnosti států, zásady svrchované rovnosti a státní suverenity, či práva každého státu na vlastní sebeurčení, které ukazuje článek Jaromíra Fridricha, ve jménu jakýchsi "lidských práv" patří do rodiny argumentů, které nelze nazvat jinak než jako latentně fašizující. |
A to nejen v kontextu české historie, kdy toto právo bylo jediným argumentem Čechů nejen proti rakousko-uherskému mocnářství, ale i určujícím prvkem evropské diplomacie při vyjednávání o československé státní samostatnosti. Argumentace nezcizitelností práv menšiny a nutností exportu a ochrany němectví i mimo hranice Německa byla za doznívající 1. republiky leitmotivem k rozbíjení republiky henleinovskými bojůvkami a parlamentním měšťáctvím politické scény. Export němectví až k Uralu dal vzniknout nejstrašnější válce dějin. V době globalizace má euroatlantická (dnes už pouze atlantická) exportní strategie "vývozu lidských práv" do jiných koutů světa důvod jediný. Ospravedlňuje zločiny páchané na jiných civilizacích a kulturách ve jménu nadvlády jednoho jediného státu. Ve jménu Huntingtonovy teze o nevyhnutelnosti střetu civilizací. Popírá se tak Charta Organizace spojených národů, která byla podepsána 26. června 1945 v San Franciscu na závěr Konference Organizace spojených národů o mezinárodní organizaci a vešla v platnost 24. října 1945. Popírá se tak i Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, podepsaný v sídle OSN v New Yorku 19. 12. 1966, ve kterém se praví mimo jiné
V českém kontextu má odmítání práva na sebeurčení i další pikantní příchuť - demontáž Masaryka a jeho myšlenek o Nové Evropě z podhoubí českého myšlení v 21. století. Má ale křesťanská kultura právo být nadřazena islámu, animismu či hinduismu? Osvobození Ameriky od indiánské kultury je ukázkou nejbarbarštějšího úseku historie kontinentu. V Indii už také jednu zkušenost s exportem křesťanské nadřazenosti mají - skončila porážkou koloniální Anglie. Porážek současných "civilizačních" pokusů v Afghánistánu a Iráku jsme svědky nyní. Pokoušíme se odcizení "naší" techno-civilizace naroubovat do rodového zřízení, které se mnohdy ještě řídí pravidly evropského středověku. Afriku tato strategie dokázala ožebračit na stovky let. Dodnes jsme se ze svých pseudohumanistických chyb nepoučili? |