1. Všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj.
2. Všechny národy mohou pro své vlastní cíle svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a zdroji bez újmy na jakýchkoli závazcích, vyplývajících z mezinárodní hospodářské spolupráce, založené na vzájemné výhodnosti a mezinárodním právu. Vžádném případě nesmí být národ zbaven svých vlastních prostředků k životní existenci.
3. Státy, smluvní strany Paktu, včetně těch států, které jsou odpovědny za správu nesamosprávných a poručenských území, budou podporovat uskutečnění práva na sebeurčení a budou toto právo respektovat v souladu s ustanoveními Charty Organizace spojených národů.
4. Nic v tomto Paktu nemůže být vykládáno tím způsobem, jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod uznaných tímto Paktem nebo k jejich omezení ve větším rozsahu, než tento Pakt stanoví.

V českém kontextu má odmítání práva na sebeurčení i další pikantní příchuť - demontáž Masaryka a jeho myšlenek o Nové Evropě z podhoubí českého myšlení v 21. století.

Má ale křesťanská kultura právo být nadřazena islámu, animismu či hinduismu? Osvobození Ameriky od indiánské kultury je ukázkou nejbarbarštějšího úseku historie kontinentu. V Indii už také jednu zkušenost s exportem křesťanské nadřazenosti mají - skončila porážkou koloniální Anglie. Porážek současných "civilizačních" pokusů v Afghánistánu a Iráku jsme svědky nyní. Pokoušíme se odcizení "naší" techno-civilizace naroubovat do rodového zřízení, které se mnohdy ještě řídí pravidly evropského středověku. Afriku tato strategie dokázala ožebračit na stovky let. Dodnes jsme se ze svých pseudohumanistických chyb nepoučili?