středa 17.00: Jeremy Sivitz, americký voják byl ve středu odsouzen k ročnímu vězeňskému trestu a byl propuštěn z armády v prvním vojenském soudním procesu, týkajícím se týrání vězňů v iráckém vězení Abu Ghraib.

Tři novináři z britského deníku The Daily Mirror, kteří se octli v ohnisku kontroverze týkající se falešných fotografií, zobrazujících údajné týrání iráckých vězňů britskými vojáky, budou moci se právně postavit proti jakýmkoliv snahám donutit je, aby jmenovali své zdroje, konstatovali v úterý čelní britští odborníci na mediální právo. Bylo by "bezprecedentní", kdyby mediální instituce nerespektovala anonymitu novinářských zdrojů, dodali.

Nejméně jeden další právní zdroj v úterý konstatoval, že podnik Trinity Mirror, který vlastní deník Daily Mirror a který minulý týden donutil šéfredaktora listu Pierse Morgana k rezignaci, bude muset splnit Morganův požadavek na odškodné ve výši 2 milionů liber. Toto odškodné za náhlé propuštění by mu mohla firma Trinity Mirror odepřít pouze tehdy, pokud by mu u soudu prokázala "záměrnou nedbalost" či "nepoctivost" při rozhodnutí publikovat fotografie, o nichž se ukázalo, že jsou falešné.

Vojenská policie v Británii zatkla včera několik vojáků v souvislosti s fingovanými fotografiemi, na nichž údajně britští vojáci mučí irácké vězně. Údajně jsou vyslýchány až čtyři osoby. List Daily Mirror, který ty fotografie zveřejnil, popřel, že předal jména vojáků vojenským úřadům. Zdroj v deníku Daily Mirror konstatoval: "Armáda se na nás neobrátila." Britské ministerstvo obrany odmítlo poskytnout informace o zatčených osobách. Jeho mluvčí konstatoval, že proti nikomu nebylo zahájeno trestní stíhání.

V neděli 16. května 2004 se v televizi Nova vysílal poprvé debatní politický pořad Sedmička s moderátorem Českého rozhlasu Martinem Veselovským. Hosty byli místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) a senátor Robert Kolář (US-DEU).

Uznávám, že teoreticky vzato měl v pořadu Kolář vystupovat jako zástupce vládní koalice. To však nefungovalo, protože deklaroval, že s nynější spoluprací US-DEU s vládnoucí ČSSD nesouhlasí, a přiznal, že se chystá z US-DEU vystoupit. Moderátor Veselovský měl proto se strukturou hostů problém. Měl ve studiu dva zástupce pravice, kteří si víceméně názorově notovali. Pokud bylo účelem pořadu poukazovat na aktuální politické problémy při práci současné vládní koalice, Kolář i Sobotka mohli docela důvodně zastávat postoj, že oni přece za chyby a nedostatky současné vlády nenesou žádnou odpovědnost. Pořad trpěl tím, že v něm nevystoupil žádný představitel vládní moci, který by se z kritizovaných nedostatků mohl zodpovídat. Chci-li kritizovat například nekvalitní rozhodování sociálně demokratického ministra zdravotnictví, měl bych kritiku jako moderátor vmést do tváře přímo jemu. Ptám-li se opozice, co si ona myslí o jeho chybách, je to dost špatná žurnalistika. Vlastně to dává opozici prostor k prezentování vlastní propagandy.

V neděli napsal Jan Čulík na žádost serveru Česká média tuto analýzu první Veselovského Sedmičky. Kompletní text je ZDE

Byl to křiklavý film, občas šokujícím způsobem manipulativní a často byl podivně selektivní při výběru materiálu. Snímek Michaela Moora Fahrenheit 9/11 byla agitační, protiválečná protibushovská polemika, která byla vhozena jako zápalná bomba na přeplněný filmový festival v Cannes.

Takto zahájil deník Guardian svou recenzi nového filmu Michaela Moora, z níž dále citujeme:

Ke vstupu nových členských zemí do EU publikoval deník Guardian dne 1. května ve své sobotní barevné příloze celou řadu textů se středoevropskou a východoevropskou tematikou. Články to byly jistě dobře míněné, ale projevovaly často asi takové porozumění dnešní středoevropské problematice, jaké nalezneme ve Svěrákově svým sentimentálním schematismem k západnímu publiku směrovanému filmu Kolja Jonathan Jones se například pokusil vysvětlit v článku nazvaném "Argumentace ve prospěch komunistické totality", proč podle jeho názoru nevznikla po roce 1989 v postkomunistické Evropě žádná významnější kultura. Posuďte sami:

Během tří uplynulých let se roční poplatky za služby stavebních spořitelen v průměru více než ztrojnásobily. Nespokojeným klientům se podařilo vyvolat reakci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jak jsme již dříve informovali v článku Stavební spořitelny asi tunelují státní podporu svým klientům, u státních dozorových orgánů ani oslovených poslanců nespokojení klienti zastání nenašli.

Volba a předvolba operátora, které měly umožnit výběr telefonního operátora z konkurenčních nabídek, neplní očekávání. Ceny jsou i přes pokles sazby DPH a nižším mzdovým nákladům více než dvojnásobné než v sousedním Německu. Dovedně spletená konstrukce povinností, klientům až "nuluje" případné výhody.

Možná že bychom také měli trochu myslet na inspiraci, která --- ne poprvé, ale zrovna teď --- doznala realizace legalizací "sňatků" mezi osobami téhož pohlaví ve státě Massachusets (v USA). Především se může zdát, že je všechno v naznačených ohledech naprosto jasné. Skoro všichni jsme nějak zahájili svou vlastní životní pouť v nějaké "rodině".

Smysl práce může být různý... někdo pracuje na své zahradě, aby ji přivedl k obrazu svému, někdo pracuje především pro peníze, jiný zcela nezištně z nadšení pro ten nebo onen ideál... a konečně je také možné, že práce samotná je důvodem práce, neboť člověka prostě baví. Je ale ještě jeden velice rozšířený smysl práce, o němž a o jehož důsledcích se chci zmínit trochu podrobněji. Dalo by se říci: práce jako místo -- nebo: pracovat, aby se nepracovalo.

Je opravdu pozoruhodné s jak bohorovným klidem sleduje nejsilnější strana vládní koalice strmý pád svých volebních preferencí. Jistě vítězí v nepodstatných šarvátkách a občas utrpí i Pyrhovo vítězství (viz zákon o DPH), ale ve strategické bitvě o důvěru voliče prohrává. Existuje proto několik důvodů.

Mnoho ustálených výroků má tu zajímavou vlastnost, že jim lze rozumět dvěma naprosto protikladnými způsoby. Například heslo absolutistických panovníků "stát jsem já". Buď mu můžeme rozumět jako francouzští Ludvíci, tedy "stát jsem já, proto záleží jenom na tom, aby byl splněn každý můj rozmar" - a skončíme v rozkladu a revoluci, nebo jako Josef II, tedy "stát jsem já, proto bezpráví na kterémkoli mém poddaném se mě osobně dotýká".

O víkendu proběhnuvší sjezd KSČM udělal jasno na politické scéně. Očekávání těch, kteří si přáli změnu v jejím čele, se nenaplnilo. Předsedou strany zůstal i pro další období Miroslav Grebeníček a Vojtěch Filip prohrál o 9% delegátů v druhém kole volby - poté, co s téměř sejným minimem hlasů v kole prvním odpadli zbývající dva protikandidáti: Václav Exner a Miloslav Ransdorf.

Podle interních informací sjezd takto "rozhodla" nejkonzervativnější část delegátů, stalinisté z Prahy pod vedením Marty Semelové. Ta se ale do vedení strany nedostala a ani se s její kooptací nepočítá, přestože mezi místopředsedy není žádná žena... Z velmi dobře informovaných kruhů blízkých novému vedení však zazněla i informace, že výsledek hlasování přes svou vnějškovou dramatičnost pro nezasvěcené odpovídal pečlivě vykalkulované, předem uzavřené a úzkostlivě dodržované dohodě mezi prvními dvěma muži strany, která se připravovala skoro dva roky v rámci jejich výjezdů do regionů.

Pavel Mühlbauer byl a zatím ještě je krajinář, což také potvrzuje jeho výstava v Galerii 9, v obci Klokočná u Prahy, která potrvá až do 30. 5. 2004. Mimochodem opravdu doporučuji, galeristé vám uvaří kávu a budou se vám věnovat. Je to skvělý výlet, pár kilometrů za Prahou se vám totiž otevře úžasná krajina s kopci a kopečky, která se poeticky vlní až k Benešovu.

Vysvědčení školy, na které v současnosti učí Jana Peterková (28), by mohlo znít asi takhle: "Mezi obecně drsnými státními britskými školami patří k těm horším. Děti v ní po učiteli hodí židlí, ale pistole si prozatím nechávají doma." Jana učila šest let na slovenském gymnáziu. Již tři roky ale učí na předměstí více než desetimilionového Londýna, ve státní škole, kde má na starosti děti od jedenácti do šestnácti let.

Poznávat písmenka a hlasitě je reprodukovat, je to čtení? Je gramotný ten, kdo si umí přečíst bulvární deník a napsat pohlednici z výletu? A co třeba sestavit seznam toho, co chybí ve spíži a podle něj vybrat zboží v obchodě? Můžeme toto v průmyslově vyspělých zemích postmoderní éry považovat za gramotnost? No ano, můžeme. Ale jen proto, abychom nemuseli rušit zavedený pojem. Vědci proto vymysleli nový: Funkční gramotnost. A kdo v Evropě vede? Země s trhem bez přívlastků a tradicí privátních elitních škol nebo ty druhé - socialistické, severské?

Vedle článků o nešvarech a o bezradnosti školství zahraničního si také čítám články a různá svědectví o situaci v české škole a třídě. Obvykle v těch i oněch postrádám vědomí zásadních věcí -- totiž cílů. K čemu vlastně chceme, aby se děti ve škole dopracovaly a vychovaly, a čemu proto budeme dávat ve výchově a výuce přednost?

Stokrát se můžeme podivovat nebo pohoršovat nad školami a zeměmi, kde se po učitelích střílí, anebo kde se naopak "jenom" sedí a netečně zapisuje do sešitu, co stupidního učitel nadiktuje.

Dvacátého osmého dubna minulého roku se konal v budově KTF UK vzpomínkový večer na Zdeňka Bonaventuru Bouše, který 16. dubna 2002 zemřel. Bonaventura, přáteli nazývaný zásadně "Bony", byl zcela výjimečnou duchovní postavou, prorokem, který ovlivnil zcela zásadní měrou podstatnou část katolických i protestantských osobností dneška. Je však také znám a respektován i mezi kulturní elitou necírkevní.

Zřejmě se na tento úkol pod vedením svého předsedy Grebeníčka chystají se staronovou chutí naši čeští komunisté (KSČM). Zdá se dokonce, že termín "sociální stát" by nadmíru svůdně mohl být společným programovým vývěsním štítem celé "levice", tedy pro KSČM spolu s ČSSD (možná dost brzo!). Samozřejmě že se přitom také okamžitě v rámci mocenské aritmetiky počítají mandáty v Poslanecké sněmovně. Kupodivu se zatím neanalyzuje, v jakém sociálně-politickém rámci by měl být takový program realizován, tím méně jaké asi prostředky jsou pro případnou realizaci takového programu k dispozici.

Jak uvádí agentura "Citizen News Services", biskup druhé největší římsko-katolické diecéze ve státu Colorado vydal 14. května strohé varování katolickým voličům: Jestliže by volili politiky, kteří uznávají požadavky žen na přerušení těhotenství, podporují výzkum kmenových buněk a souhlasí s eutanázií a sňatky homosexuálů, nebude jim uděleno svaté přijímání.

Podle zákona jsme si všichni před Spravedlností rovni. To je teorie, která v praxi platí jen velmi omezeně. Nerovnost v dostupnosti práva mezi společenskými skupinami, popř. jednotlivci, patři k nejošklivějším vadám tohoto státu. Když soudce Jiří Horký zapomněl prodloužit vazbu vrahovi Roubalovi, vypukl skandál.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.