Okupační armády mají odpovědnost, nikoliv práva. Jejich prvotní odpovědností je co nejrychleji ze země odejít, a to způsobem, o němž rozhodne okupované obyvatelstvo... Vyplývá z toho, že rozkazy, které vydává prokonzul Bremer, jsou nelegitimní a měly by být zrušeny, včetně oněch rozkazů, které umístily irácké hospodářství v podstatě do západních, hlavně amerických, rukou. Nelegitimní je i uvalená patnáctiprocentní jednotná daň, která, kromě toho, že je nespravedlivá, uzavírá cestu k zoufale potřebným sociálním výdajům a znovuvýstavbě země.

Washington by také měl ukončit machinace, jejichž cílem je zajistit svou dlouhodobou vojenskou přítomnost v Iráku a nadvládu nad iráckými bezpečnostními silami. Podle západních průzkumů veřejného mínění v Iráku toto skoro vůbec nemá mezi Iráčany podporu.

Američané se také musejí vzdát plánů na vytvoření trvalých vojenských základen v podřízeném státě uprostřed největších světových rezerv energie.

I většina Američanů zastává názor, že by měla hrát vůdčí roli při předávání suverenity Iráčanům OSN a nikoliv Spojené státy. Rekonstrukce země by měla být v rukou Iráčanů a neměla by být odkládána jako způsob, jak je ovládat, jak Washington naznačil.

Ti, kdo jsou odpovědní za devastaci irácké občanské společnosti krutými sankcemi a vojenskými akcemi by měli poskytnout Iráku reparace, spolu s ostatními zločineckými státy, které podporovaly Saddáma Husajna v době, kdy páchal nejhorší zvěrstva. To je minimum, co vyžaduje slušnost.