A ještě méně se uvažuje o tom, co za program to vlastně v té naší současnosti je. Má to být opatrný ("vyvážený") návrat k některým fenoménům "socialismu" (zřejmě s jakousi "lidštější" tváří)? Ze strany ČSSD zaznívají dokonce hlasy, že to "sociální" je třeba skloubit s "tržními" zřeteli. Zatím slýcháme spíše obecná hesla než na základě ekonomických analýz nějaké opatrné výhledy směrem vpřed (do časů, které by nám příkladně dramaticky připomněly zcela nové role státu v rámci Evropské unie, jejímž členem jsme se v mezidobí stali).

Samozřejmě že tu jsou ve hře rozmanité faktory. Svou roli tu jistě stále sehrává to, že totalitní stát z let 1948-1989 svým "plánovaným hospodářstvím" vytvářel iluzi racionálního řízení společnosti, jakoby bez rušivých vlivů té prožluklé "neviditelné ruky trhu". Přitom nezanedbatelnou součástí tohoto sociálního projektu ("plánu") také evidentně byla plná zaměstnanost a --- celkovou nivelizací mezd a platů --- obdobná životní úroveň takřka pro všechny (včetně zprůměrované zdravotní péče a skromného zajištění ve stáří). Potraviny byly subvencovány, nájemné ve státních bytech bylo zanedbatelnou položkou. (Že ti sobě vzájemně rovní kdesi "dole" čekali každý týden ve frontách na maso nebo zoufale párkrát do roka na pomeranče nebo banány, je zřejmě jiný příběh. Že tohle všechno samozřejmě neplatilo pro ty, kteří ve svých právech "byli rovnější" než ostatní občané, je rovněž jiný příběh. Že na začátku teklo hodně nevinně prolité krve a že před koncem té éry vrchnost se snažila s jistými rozpaky rozptylovat deziluzi z nefunkčnosti systému rétorikou, v níž už nešlo o socialismus, ale o to, že je údajně nějak "reálný", je zas další úhel pohledu na týž už do minulosti zapadlý příběh.)

Ovšemže lze paušálně říci, že "sociálně-tržní stát" je programem pro zítřek. Lze se ale zdůvodněně obávat, že pokud dva říkají totéž, nemusí to nutně být totéž. KSČM asi šilhá svými "sociálními jistotami" po vyběhaných kolejích ze včerejška. Zároveň není jasné, zda v ČSSD nejde jen o visačku, která navenek zaštíťuje jakoby navenek "jednotný vládní program" koalice. Kdyby mělo jít o definici "sociálně-tržního státu", ten pokus by zřejmě nemohl dopadnout úspěšně. Obávám se, že vůbec nelze (nejen na počátku 21. století!) konstruktivně najít taková kritéria, aby se v definici harmonicky setkaly cíle autenticky sociální a funkčně tržní.

Zatím uvažujme bez nějakého teoretizování: V situaci, kdy se zvyšuje konkurenceschopnost podniků především nesrovnatelně vyšší technologií (spojenou s komputerizací procesů), doplácejí na to setrvale ti, které neosobní "vyšší produktivita práce" činí nadbytečnými. Necvrlikají si již nějaký čas vrabci na střechách našich příbytků, že v té naší společnosti nelze dosáhnout relativně plné zaměstnanosti? A že větší šanci na uplatnění mají mezi námi ti, kdož mají vyšší kvalifikaci (spolu se způsobilostí snáz se přizpůsobit novým nárokům); přičemž být bez kvalifikace znamená stále častěji zůstat bez vyhlídek na získání trvalejšího pracovního poměru?

Navíc dnes žijeme ve společnosti, v níž se "šedá ekonomika" udržuje zčásti vinou zcela nových forem a možností masové zločinnosti, zčásti setrvalou "způsobilostí" mnohých lidí ke korupci. Včerejší "plánované" hospodářství by tohle nejen nevymýtilo, nýbrž oním netržně proslulým nedostatkem (či "nepoptávaným" přebytkem) ještě dále posílilo.

Samozřejmě že nás musí zajímat nejen případný plný žaludek a zajištěná střecha nad hlavou, ale také sociální jistoty další, počínaje možná stabilizovanou měnou, kontrolovanou mírou inflace, nestrannými a účinnými soudy, bezpečností doma i na veřejnosti... Jenže je otázkou, zda tyhle hodnoty umí zajistit lépe "rudý pořádek" než stávající, poněkud rozpačitý systém současný (někdy bezstarostný, jindy málo předvídavý, přitom teď okatě vstupující na "evropskou scénu" a zřejmě chytající "druhý dech" na cestě --- kéž by konečně --- k úctyhodnější a ne tak formální demokracii).

Asi by se hodilo připomenout, že historicky první fáze myšlenek na stát "sociálních jistot" ("welfare state") pochází už z první třetiny 19. století, ve zcela jiné sociálně-politické (a kulturní) situaci než je ta naše dnešní; vzorově v tehdejší průmyslově rozvinuté a v sociálních antagonismech se zmítající Anglii. Zcela jinak vypadal takový program po první světové válce, a zase jinak po roce 1945. Asi by se nemělo zapomínat na to, že komunisticky orientované Československo po druhé světové válce získalo výchozí zdroje své sociální politiky znárodněním průmyslu, dolů a bankovního sektoru. Dnes skoro všechny nečekané rezervy, které ještě kdysi měla díky privatizaci finančně k dispozici na počátku 90. let např. Klausova vláda, jsou pryč (i s naší námořní flotilou), jsou zjevné potíže s vyrovnáváním státního rozpočtu, a mj. taky má náš stát na krku rozmanité arbitráže (řádově od několika miliard po desítku miliard Kč, jež by mohly dopadnout nebo již dopadly na daňové poplatníky, a takto dále zatížily státní rozpočet). Náš stát má dnes zjevně problémy se stabilizací zdravotnictví, školství a penzijního systému. Ve všech těchto oblastech jde taky (mj. "až na prvním místě") rovněž o finanční zabezpečení těchto aktivit, práv a jistot, aniž jsou automaticky na obzoru jak zdroje, tak účinný systém k jejich spravování.

Takže: vstříc "sociálnímu" nebo "sociálně-tržnímu" státu? Nejenže na něj nemá naše stávající koaliční (většinově sociálně-demokratická) vláda. Kde by na to vzali prostředky komunisté? (Samozřejmě že jsme se zatím nedotkli citlivé otázky majetkových práv občanů nebo možných restrikcí v podnikatelské sféře, kdybychom se měli vracet k již kdysi "osvědčeným" prostředkům, jak získat finanční zdroje k "velkorysejší" --- a "revoluční" --- redistribuci hodnot ve státě.)

Není už proto dobře, že si i po 17. květnu 2004 stále KSČM ponechává svůj stávající "líderský image"? Aby nebylo omylu? (Kritizovat nemusí být příliš obtížné. KSČM zatím tutlá, jak a čím chce navodit svou "rudou" spravedlnost.)