Prvním zlomovým bodem byla volba prezidenta republiky. Část vedení strany ve snaze odsunout důchodce definitivně na Vysočinu raději poslala Klause na Hrad. A tak "nadstranický" prezident a čestný předseda ODS obratným vhazováním kamínků do soukolí vládní politiky zvyšuje preference své rodné strany. Stejně mohl sociálním demokratům prospívat i Zeman. Byla však raději zvolena cesta potření vnitřní opozice a "stabilizace" strany.

Machiavelistické plány se teď obrací proti jejich strůjcům. Myslí si, že Důchodce se vrací. Myslí si to, i když to není pravda... Výčitky, že Václav Klaus byl zvolen hlasy komunistů jsou příliš cítit po kyselých hroznech. Je opravdu paradoxní že se KSČM, na rozdíl od ČSSD, zachovala jako státotvorná strana. Její představitelé usoudili, že je lepší mít alespoň nějakého prezidenta, když levicového díky "schopnostem" sociální demokracie není možno zvolit. Pragmatická dohoda s pravicí o ukončení ostrakizace KSČM se hodila. ODS silní komunisté nevadí -- naopak. Spoléhají na jejich nulový koaliční potenciál a revitalizaci "ještěří" povahy po právě proběhlém sjezdu.

Občanům je však třeba nabídnout především hospodářskou prosperitu, nebo alespoň naději na ni. A právě v této klíčové oblasti ČSSD zklamala. Po šesti letech nenabízí ani jedno ani druhé. Rekordní nezaměstnanost a deficit státního rozpočtu, jen velmi nesmělý hospodářský růst. Čím se ale tato vláda po šesti letech vedení státu může po hospodářské stránce opravdu pochlubit?

Za předchozího vedení se sociální demokracie rozkročila až k pravému středu. Získala i hlasy mnoha drobných podnikatelů a živnostníků. Ti byli zklamáni zahladěním ODS do velkého kapitálu a uvěřili heslům o podpoře drobného podnikání a pdpoře poctivého podnikání. Z jejich hlediska však byli zrazeni. To co očekávali se nestalo - naopak byli zatíženi dalšími daněmi a poplatky. Výsledkem je, že desetitisíce drobných podnikatelů už skončilo a další ukončení živností zvažují. Hlasy této skupiny obyvatelstva ČSSD již zřejmě definitivně ztratila. Hlasy propuštěných zaměstnanců získala zleva opoziční KSČM.

Stejným způsobem si dokáže ČSSD jako největší koaliční strana odrazovat celé další skupiny voličů. V poslední době třeba státní zaměstnance či ambulantní lékaře. Lapidárně se mi k tomuto problému vyjádřil jeden regionální politik ČSSD v Praze. "Každá strana někomu vadí, ale jen sociální demokracie dokáže nasrat všechny."

Sociální demokracie má již jen dva roky na zvrácení nepříznivých trendů. Již teď by měla usilovně bojovat o získání ztracených pozic. To se však neděje. Její současná pštrosí politika vede k jednoznačnému výsledku -- prohrání evropských voleb, prohrání senátních voleb, prohrání komunálních voleb a předání veškeré moci pravici. Možná, že to je jediná cesta k pochopení historického citátu, že sociální demokracie je předkožka na těle dělnické třídy. Ale to ukáže už blízká budoucnost.