Vždycky jsem se divil, uvažuje autor, jak je možné, že úplně normální lidi páchali hromadně zvěrstva, ať už to bylo v nacistickém Německu, v komunistickém Sovětském svazu anebo nedávno ve Rwandě.

Je ovšem pár výjimečných lidských bytostí, které mají potěšení ze zla jako takového, bez ideologické nálepky. Takových lidé je však málo: občas se s nimi setkávám v souvislosti se svou profesí, pokračuje autor.

Avšak většinu zla nepáchají tito "morální šílenci", páchají ho obyčejní lidé. Mám nyní velmi skeptický obraz lidstva, nikoliv kvůli tomu, že jsem čel o nacistickém Německu a o sovětském Rusku, které se mi zdají kulturně vzdálené, ale od té doby, kdy jsem začal studovat životy obyčejných Britů v moderní situaci. Dospěl jsem k závěru, že lidé jsou svou podstatou zosobněním zla a že většina z nich bude ráda páchat zlo, pokud se vyskytne v situaci, kdy je to povoleno.

Tam, kde neexistuje sociální či právní nátlak, aby se lidi chovali slušně, začnou vznikat orgie zla, píše autor. Jsem každodenním svědkem, že lidé mají potěšení z působení zla. A kromě toho, zlo fascinuje i ty, kteří se na něm přímo nepodílejí.

Například je jasné, míní dále autor, že mnoho mladých žen dává přednost mužům kteří jsou zosobněním zla, před muži, kteří jsou dobří. A zlo, které páchají, se často děje na základě výmluv, že jde o morální jednání.

Muž zmlátí svou dívku, protože tvrdí, že je mu nevěrná, ale hlavně proto, že není lepší způsob, jak ji udržet pod kontrolou a kromě toho, bít bezbrannou ženu je taková zábava.

Už před třiceti lety vydal psycholog Stanley Milgram výsledky svých experimentů v knize s názvem Obedience to Authority, poslušnost vůči autoritám. Dokázal v ní, jak daleko jsou obyčejní lidé ochotni zajít při působení bolesti jiným. Osoby byly dokonce ochotny působit obětem na příkaz člověka, kterého vůbec neznali, bolest elektrickými šoky (ty byly sice jen simulované, ale testované osoby to nevěděly). Byly ochotny to dělat bezdůvodně, jen v údajném "zájmu vědy".

Když mi bylo devět let, píše dále autor, s nadšením jsem lil horkou vodu do mraveniště u našeho domu. Rád jsem pozoroval, jak se mravenci proměňují v uvařené černé tečky. Zdůvodňoval jsem si to tím, že tak chráním před mravenci náš dům.

Zkoumání vlastní mysli i zkoumání druhých mě vede k závěru, že je zlo v nás všech a že civilizace je velmi tenký nátěr, který nás odděluje od barbarství. Nezapomínejme na dědičný hřích a všechny jeho následky.