Co způsobilo nynější hysterii ohledně přistěhovalců do západní ze středovýchodní Evropy? Že by si západní politikové najednou uvědomili, že se za posledních 15 let nezmenšil obrovský rozdíl v platech na Východě a na Západě?

Cožpak si teprve teď uvědomili, že takzvaný přechod k tržnímu hospodářství nebyl příliš úspěšný a dospěli k názoru, že lidé ve středoevropských zemích se budou nutně zoufale snažit dostat se do západní Evropy, kterou nebyli schopni dohnat přijetím tržních sil? Je-li tomu tak, mají západní politikové tak na padesát procent pravdu, píše v deníku Guardian maďarský ekonom Laszlo Andor:

Oslavujme v sobotu dramatické rozšíření svobody v Evropě, míní Timothy Garton Ash:

Čtvrtek 23.00: Velitelé amerických vojsk u města Fallúdža ve čtvrtek oznámili, že ruší své obklíčení města Fallúdža a že okamžitě stáhnou své jednotky. Město podle nich mají spravovat nově vytvořené irácké bezpečnostní jednotky.

Jak však konstatovalo ve čtvrtek večer zpravodajství BBC, američtí vojenští činitelé ve Washingtonu popřeli, že by věděli o jakékoliv takovéto dohodě. A několik hodin po zveřejnění dohody zaútočila americká letadla znovu na vzbouřenecké cíle ve městě.

Podle původních zpráv ze čtvrtka odpoledne měly ve městě Fallúdža od pátku hlídkovat nové jednotky. Tyto nové jednotky se měly jmenovat Fallúdžská ochranná armáda a měly se skládat z 1100 iráckých vojáků, jimž měl velet jeden bývalý generál z armády Saddáma Husajna.

Americký plukovník Brennan Byrne konstatoval, že této dohody bylo dosaženo pozdě ve středu večer mezi americkými činiteli a policejními a občanskými představiteli z města Fallúdža.

Usuzuje se, že mnoho povstalců v městě Fallúdža je bývalými příslušnýky režimu či armády Saddáma Husajna. Minulý týden oznámil americký spráce Iráku Paul Bremer, že nová irácká armáda přijme do svých řad vysoké vojenské činitele ze Saddámovy éry, kteří se nepodíleli na jeho zločinech.

Množství civilních raněných a mrtvých a záběry zoufalých obyvatel, prchajících z města před americkými dělostřeleckými a leteckými útoky zvýšily tlak na americké vojenské představitele, aby našli alternativu k plánovanému totálnímu útoku na město, napsal k tomu britský list Guardian.

Chceme být křesťany, komunisty, nacionalisty či liberály? Můžeme být čímkoliv, z elementárního hlediska se jedná o totéž.

Za dvě desetiletí se vyvinuly mobilní telefony ve velice žádané spotřební zboží, které uspokojí i toho nejnáročnějšího - vraha či teroristu. Podobně jsou ale vynikajícím pomocníkem i pro kontrarozvědku, takže jsou dnes vlastně nepostradatelné. Výbušné nálože určené k odpálení pomocí mobilního telefonu se dají jen velice obtížně zneškodnit.

V neděli 2. 5. 2004 od 19.00 se koná v pražské Stromovka Music Garden (Praha - Výstaviště) koncert Attily the Stockbrokera z Velké Británie. Se svou doprovodnou skupinou Barnstormer hraje široké spektrum hudebních stylů, od punku a ska až po "baroque'n'roll". Stěžejní součást Attilova projevu tvoří texty, ať již zpívané s doprovodnou skupinou nebo deklamované jako "ranting poetry".

Včerajší článok Dariusa Nosretiho o "akútnom štádiu slovenského rasizmu" ZDE potrebuje nevyhnutne polemickú reakciu. Autor totiž súdnemu čitateľovi neposkytol nijakú možnosť utvoriť si vlastný názor. Naopak, vrcholne jednostranne naservíroval obraz priemerného Slováka, ktorý sa v podstate nepohne z domu bez myšlienky, ako zahubiť úbohých spoluobčanov inej farby kože. Nikdy ale nenájdeme cestu ku správnym riešeniam, ak nebudeme mať pred očami starú pravdu: Moja sloboda a moje práva sa končia tam, kde sa začína sloboda a práva druhého. Lenže túto tézu treba aplikovať obojstranne. Pri istotu to zopakujme: Obojstranne!

Rasismus je globální systém správy rozdělování hmotných a symbolických zdrojů. Šíře je definován v souladu s těmito zásadami:

Zásada 1: Rasismus je ideologický, strukturální a historický stratifikační proces, jehož prostřednictvím je populace evropského původu, za pomoci svých individuálních i institučních nátlakových praktik, schopna podporovat, ke svému největšímu prospěchu, dynamický mechanismus společenské mobility směrem nahoru nebo dolů k všeobecné nevýhodě obyvatelstva, označeného jako nebělošské (v globálním měřítku) užíváním barvy kůže, pohlaví, třídy, etnické příslušnosti či nezápadní národní příslušnosti. To jsou hlavní ukazatelová měřítka, jichž se užívá k vynucování diferenčního rozdělování zdrojů, které vede k podstatným změnám v relativním rasovém postavení, a to způsoby, které dávají přednost obyvatelstvu označovanému jako "bělošské".

Minulý týden jsem navštívil Slovensko a ověřil jsem si, že významné procento tzv. bílých slovenských občanů (,gádžů') si veřejně nebo jinak představuje řešení romské otázky jako víceméně fyzickou likvidaci či ,dobrovolný' odchod Romů a o přijatelných řešeních vůbec neuvažuje (tato duševní pasivita je pro mne osobně mnohem děsivější než nějaká ta rozbitá hlava). Zmíněné projevy jsem zaznamenal jak u mládeže, tak seriózních otců rodin, jak u dělníků, tak u příslušníků technické inteligence, jak u policistů, tak u zemědělců. Přiznávám, že neumím odlišit, co jsou jen neškodné projevy jakéhosi zvráceného slovního folklóru a co je míněno vážně, kdy jde jen o styl a pózu, resp. stereotypní psychosociální vzorec chování, a kdy o chladnou ,účelnost'.

V předvečer vstupu 10 nových členských zemí do EU uspořádaly internetové stránky BBC v angličtině pro své čtenáře k rozšíření EU kvíz: Co víte o České republice? ZDE

Ve středu večer pořádá Tony Blair v Londýně recepci pro velvyslance a další návštěvníky z přistupujících zemí. Ironický článek "Ale pane Blaire, vy nás rozmazlujete!" na toto téma vydal deník Guardian ZDE. Poznamenává v něm, že od nynějška by snad mělo trvat kratší dobu než dosud, než velvyslancům z nových členských zemí poskytne britský ministr zahraničí audienci... :(

V kvízu BBC o ČR nás zaujala Otázka č. 8: Co je Laterna Magica?

Možné odpovědi:

Jinak, pokud si chcete ověřit, jak absolutně nic nevíme o ostatních nových zemích EU, zkuste si udělat tento kvíz BBC o Maďarsku: ZDE

Zhlédl jsem výstavu "Josef Čapek -- Nejskromnější umění", jejíž kurátorkou je Alena Pomajzlová, a musím říci předem, že jsem byl velmi nadšen!

Měl jsem příležitost vidět jak instalaci v pražském Obecním domě, tak v Místodržitelském paláci v Brně. V porovnání s pražskou, brněnská instalace vyznívá mnohem lépe. A je k tomu několik důvodů. Především se mi zdají velmi vhodné brněnské výstavní prostory, které se více hodí ke komornímu charakteru vystavených artefaktů.

Neuvěřitelné se děje stále. Česká Bulvární Kancelář vydává stále větší a větší bláboly. Poslední opravdu stál zato. Posuďte sami... Byl to včerejší rozhovor redaktora Václava Hrníčka s europesimistickým astrologem Baudyšem o astrologických charakteristikách rozšířené Evropské unie. Redaktor Hrníčko v telefonické reakci na můj nelíčený a nevěřící údiv po přečtení této "zprávy" prohlásil: "Co mi můj zaměstnavatel přikáže, to dělám...". Novinářskou hrdost musel nejspíš nechat doma tváří v tvář hrozící nezaměstanosti. Hrníčko patřil přitom vždy k profesionálům věcného, nezaujatého vnitropolitického zpravodajství. A to i v dobách porevolučních, kdy velebení nových mocných patřilo ke standardům žurnalistiky.

Co byste si mysleli o člověku, kterého jednou postraší, on všude vypráví o hrozbě, jíž byl strašen, a pak se ukáže, že to byla naprostá blamáž. O něco později jej znovu postraší -- a on zas bez sebemenšího přemýšlení o tom, že by něco mohlo být jinak, jde a všude vypráví o tom hrozném ohrožení. Že existenci takového tvora nevěříte? Také bych nevěřil. Po posledním týdnu už věřím. Jmenuje se český policejní novinář.

Policisté strašili už v ročním předstihu zástupy radikálů přijíždějících bojovat proti summitu NATO. Nikdo moc neposlouchal organizátory a organizátorky protestních akcí, kteří říkali, že jejich cílem je v klidu demonstrovat svou alternativu a kreativně působit po celém městě (tedy něco dosti odlišného od programu na zasedání MMF a Světové banky, kdy bylo cílem, nijak netajeným, narušit zasedání). Novináři raději věřili absurdním lžím o anarchistických výcvikových táborech. Demonstrace proti summitu proběhly v naprostém poklidu a policisté i novináři zažili tak trochu blamáž. Nyní se domnívám, že je čeká něco podobného.

"Když milujete smrt, můžete ji mít." Toto vyjádření, které se vztahovalo na odpověď, jak reagovat na chování teroristů, padlo v rozhovoru spolkového ministra vnitra Otty Schilyho se zpravodajským magazínem "Der Spiegel". Zelené Schilyho vyjádření ohledně cíleného zabíjení teroristů zarazila, bavorský ministr vnitra reagoval s pochopením.

Informace k tomuto zákonu jsou smutnou výpovědí o stavu domácí žurnalistiky. Běžnému čtenáři utkví v paměti invalidní vozík a pseudospor o kondomy. Jen pozorný čtenář Hospodářských novin zjistí, že je cosi shnilého ve státě dánském.

Co se tedy ocitlo pod rozlišovací schopností české žurnalistiky? Především neexistují prováděcí vyhlášky. Zajisté, příslušní úředníci příslušných ministerstev se mohou vymlouvat na to, že není možno zveřejnit vyhlášku před tím, než vstoupí zákon v platnost. Leč zákon už platí a vyhlášky zatím nejsou - zeptejte se koncem týdne.

Oficiálně ano. Není složité zjistit kde. Přesně patro "pod stranou" (ano, tou stranou). Tato dvě patra jsou neodmyslitelně propojena potrubní i myšlenkovou poštou. Co se děje dole, ví se nahoře. Co se děje nahoře, ví se dole, ale je na těch nahoře, jestli se o tom bude psát. Ale je to skutečně redakce? Z několika kanceláří se ozývají zvuky psacího stroje. V jednadvacátém století. Pan Věrtelář do mechaniky buší své poznámky na stránku publicistiky. Tento jev si vyžaduje o jedno pracoviště víc. Tedy písárnu. Tam se přepisují i rukopisy externistů. To jsou většinou důchodci, kteří mají zenit dávno za sebou a vzpomínají se slzou v oku na 70. léta.

Rozhovor s Janem Vrbou, ministrem průmyslu České republiky v letech 1990-1992. Původně vyšel v časopise Listy (www.listy.cz) č. 6/1999.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Katedra slovanských studií na Glasgow University vypisuje konkurs na místo bohemistického lektora na školní rok 2004-05. Hledáme absolventa bohemistiky, pokud možno se zkušeností výuky češtiny pro cizince, či jiného jazyka. Uchazeči by měli mít obstojnou znalost angličtiny. Jejich úkolem bude vyučovat studenty prvního a druhého ročníku bohemistiky českému jazyku. Jejich pracovní úvazek bude cca 8 vyučovacích hodin týdně. Jmenování je na dobu deseti měsíců, od října 2004 do června 2005. Úspěšný kandidát obdrží na tuto dobu stipendium ve výši 6000 liber. Zároveň se očekává, že kandidát vypracuje postgraduální práci v oboru bohemistiky, slavistiky či anglistiky pro získání titulu MPhil. Pro toto roční postgraduální studium kandidáta Glasgow University osvobodí od platby školného, které bude po vstupu ČR do EU sníženo z nynějších 7000 na 2500 liber.

Toto místo pro bohemistického lektora-postgraduálního studenta financuje společně Glasgow University, MŠMT ČR a britský Foreign and Commonwealth Office.

Podrobnosti i formulář pro zájemce jsou ZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.