Místnosti jsou nápaditě vymalovány vzory převzatými z Čapkovy tvorby. V prostoře Obecního domu, který disponuje dvěma velkými sály, narážel podle mě architekt Velíšek, podílející se na obou verzích výstavy, na úskalí jak rozdělit díla, aby se udrželo logické navazování tématických celků. Vyřešil to rozmístěním praktikáblů stlučených z režných prken (parafráze na motiv obrazu Muž s bednou z roku 1921), na které byly obrazy navěšeny. Šlo o poměrně zajímavý nápad, který se hodí k tématice výstavy, ale podle mě architekt absolutně nectil daný výstavní prostor, který se vyjadřuje jemnou secesní ornamentalitou. K architektonickému řešení bych ještě dodal, že je velmi účinné umístění popisek, které jsou pod obrazy instalovány ve zkosené poloze. Návštěvník se tak k nim nemusí obtížně naklánět.

Jak jsme informováni okamžitě při vstupu do expozice, jde o soubor prací Josefa Čapka, olejových maleb, kreseb a grafik, zapůjčených ze soukromých sbírek (převážně z Čapkovy rodiny) a několika českých muzeí a galerií, které se vážou k problematice "nejskromnějšího" umění, jak jej Čapek popsal ve své stejnojmenné studii, prvně vydané v pražském Aventinu v roce 1920.

Jedná se tedy o výstavu tématickou a nikoliv monografickou. Tento fakt je důležité uvědomit si hned při vstupu do expozice. V knize se zabývá periferií výtvarného projevu, do které zařazuje dobovou forografii, tvorbu vývěsních štítů, ostrostřeleckých terčů a jiných neškolených výtvarných projevů. Ty jsou na výstavě také prezentovány, a nutno říci, že v účinné symbióze s díly Čapkovými.

Mimo jiné jsou vystaveny i malby českých umělců, kteří byli také inspirováni naivní a primitivistickou tvorbou. Mezi nimi například Alois Wachsmann, Jindřich Štyrský, či V. V. Novák. Čapek si na takzvané "primitivní" tvorbě cenil její bezprostřednosti, jisté výtvarné neobratnosti a především upřímnosti, s jakou byly tyto předměty, jež měly veskrze praktický účel, tvořeny. To podle něho mnohdy chybí v profesionální, umělecky kvalitní tvorbě. Nejde o díla notoricky známá, a tím je výstava také přitažlivější, přinese nám mnoho nových postřehů a souvislostí.

Na místě jsou také promítány ukázky z francouzského filmu "Fantomas" z roku 1914, který výrazně ovlivnil umělce té doby. Pro nás už asi těžko bude mít ten hrůzný efekt, jaký pravděpodobně měl ve své době, ale jde o zajímavý inspirační zdroj, a je dobře, že máme příležitost jej na výstavě ve zlomku shlédnout.

Můžeme tak konstatovat, že výstava nám poskytuje pohled na Čapkovu tvorbu ze zajímavého úhlu pohledu a v mnoha souvislostech, které bychom si sami těžko uvědomovali. Jde každopádně o zajímavý, přitažlivý a moderní výstavnický počin. Nechte se tedy unést bezprostředností a upřímností vystavených děl, máte k tomu příležitost v Brně do 23. května.