Německý historik Leopold von Ranke napsal to, čemu říkal "historie latinských a germánských národů". O Slovanech tam nic nebylo. Ti nebyli tvůrci historie. Jeden vysoký německý politik mi kdysi se silným přízvukem řekl, že historii střední Evropy vytvářela "interakce Němců, židů a otroků (slaves)". Trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomil, že měl na mysli Slovany (Slavs).

Co znamená rozšíření Evropy pro každodenní život? Ash míní, že jsou nyní Středo a Východoevropané svobodnější než kdykoliv předtím. Mohou si cestovat, kam chtějí - omezuje je jen náš společný tyran, peníze. Mohou si na veřejném náměstí křičet, co chtějí. 1. května letos budou někteří oslavovat vstup do EU, jiní se budou účastnit protiglobalizačních demonstrací.

Je pravda, že Polák či Slovák, kterého potkáte v Británii, bude častěji dělníkem na staveništi nebo uklízečkou než ředitelem či profesorem. Ale to se změní. V padesátých letech byly v Británii aupairky švýcarské, německé či francouzské. V sedmdesátých letech to byly Španělky a Portugalky. Teď to jsou Polky a Slovenky, ale za 10 let to mohou být Ukrajinky či Turkyně.

A není to poslední rozšíření. Rumunsku a Bulharsku už byl přislíben vstup. Postupně přijde i zbytek Balkánu.

S tímto rozšířením EU zvítězila rozrůzněnost. Otázkou už není: bude naše individulní národní totožnost zlikvidována evropským superstátem, bude to Evropa, řízená byrokraty z Bruselu?

Je pravda, že nové členské země jsou většinou chudé, a zůstanou chudé po léta. Mnoho z ních trpí šokující mírou korupce ve veřejném životě, nestabilními stranickými systémy a frustrovanými voliči. Nikdo neví, jak se bude rozhodovat u onoho velkého stolu v Bruselu pro 50 ministrů.

Ale to budeme řešit od pondělka, teď oslavujme. Srovnejme Evropu letošního 1. května s naší vlastní minulostí. Pomysleme, co byla Evropa před dvaceti lety, v roce 1984, nemluvě v roce 1944. Pusťte si Dvořákovy Slovanské tance a otevřte vodku!