Americký prezident Bush vyvolal v USA obrovskou kontroverzi tím, že si na gala večeru pro novináře a televizní pracovníky začal dělat legraci z toho, že nebyly v Iráku nalezeny žádné zbraně hromadného ničení.

Politika KDU-ČSL představuje pro průměrného člověka mé generace (třicátníci) vskutku bizarní představení. Jsem věřící člověk, hlásím se ke křesťanství, dokonce k tradici starého katolicismu, tedy katolicismu z doby před Čtvrtým lateránským koncilem, kterou dnes zastávají starokatolické církve. Nedovedu však pochopit, proč by neměl existovat institut registrovaného partnerství (starokatolické církve v něktetých zemích homosexuálním párům žehnají v kostelích!), nechápu, co je to ta tradiční rodina (jestli je to rodina z dob feudalismu nebo z dob bezprávnosti žen a dětí?) -- a už vůbec nerozumím tomu, proč by marihuana měla být nelegální, natož postavená naroveň heroinu.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na svém 7. zasedání ve dnech 23. až 25. března 2004, které se konalo jako výjezdní zasedání v Ostravě se mimo jiné zabývala podnětem na vysílání seriálu Třicet případů majora Zemana a neshledala porušení zákona č. 231/2001 Sb. Se stejným výsledkem projednala podnět, týkající se diskusního pořadu Nedělní partie s Ludvíkem Zifčákem na TV Prima. Neshledala porušení zákona ze strany provozovatele.

Rada byla v průběhu jednání přijata hejtmanem Moravskoslezského kraje Evženem Tošenovským (ODS), s nímž diskutovala zejména o možnostech, které pluralitě vysílání přinese digitalizace a o působení elektronických médií v regionu.

K výročí nedožitých devadesátých narozenin Bohumila Hrabala v sobotu 28.3 2004:

Bohumil Hrabal by se asi v hrobě obracel, kdyby zjistil, že Česká televize chce uctít jeho nedožité devadesátiny v sobotu 27. března vysíláním nepříliš povedeného filmu Dušana Kleina z roku 1993 Andělské oči (proč vybrali z celé řady filmů, natočených podle Hrabalova díla, zrovna tento špatný film?) a zejména, kdyby si přečetl formulaci tiskového prohlášení ČT, která Hrabala, snad největšího českého spisovatele druhé poloviny dvacátého století, redukuje na autora produkujícího prózy vyznačující se "laskavým humorem". Všichni odborníci na českou literaturu, které jsem s tímto hodnocením seznámil, se poněkud otřásli. O "laskavý humor" totiž vůbec nejde.

Můj milý deníčku,

Včera nám jen poslanec Skopal oznámil převratnou novinu, že chce třetí čtení zemědělských zákonů vsunout na páteční jitro -- jak ranní slunce pozměňovacích návrhů. Tak uvidíme, jak to bude s těmi víny. Budou nejspíš plná.

Britský premiér Tony Blair ukončil ve čtvrtek třicetiletou izolaci libyjského plukovníka Kaddáfího návštěvou v jeho sídle v Tripolisu. Blair uvedl, že je nyní možný "nový, stabilní vztah" s Libyí, poté, co Kaddáfí loni v prosinci přislíbil, že Libye zlikviduje své zbraně hromadného ničení. Jde o první návštěvu britského šéfa státu od doby, kdy v roce 1969 plukovník Kaddáfí převzal v Libyi moc. K návštěvě došlo po mnoha desetiletích nepřátelských vztahů a sankcí kvůli tomu, že plukovník Kaddáfí podporoval terorismus, včetně atentátu letadla společnosti Pan Am, které vybuchlo v prosinci 1988 nad skotským městem Lockerbie.

Na rozdíl od Saddáma Husajna je libyjský plukovník Kaddáfí terorista. Blairova návštěva v Libyi, jak pozoruhodný způsob vedení "války proti terorismu", míní v britském konzervativním deníku Daily Telegraph šéfredaktor týdeníku Spectator Boris Johnson.

Bylo téměř vidět, jak kritikové píchají špendlíky do voskové figuríny Josého Luise Rodrigueze Zapatera poté, co nový španělský socialistický premiér řekl nahlas, co si mysleli tiše mnozí: nelze zorganizovat válku proti Iráku na základě lží, napsal ve čtvrtek v redakčním komentáři list Guardian a pokračoval:

Pane profesore, blijete do novin jako prase. Tak by také příště mohla vypadat odpověď samozvanému géniovi bohemistiky, pokud by editorská politika Britských listů pokračovala v duchu posilování jadrnosti českého výraziva. V opačném případě nezbývá než omluva za přehlédnutí nepřehlédnutelného. Britské listy mohou dočasně hřešit na to, že se na ně nevztahuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, kde by nespisovný výraz "blijete" byl porušením toho zákona, avšak zbytku věty by nemohl úřad češtinářského cenzora vytknout nic, sejně jako výrazu "štoudev"... Nemám nic proti jadrnému výrazivu ani proti bohemistům, pobouřeným nedomyšleností a omezeností "češtinářského paragrafu" v nově schváleném zákoně. Mám však lehké mrazení v zádech, pokud nedostatek žurnalistické kultury, argumentů i inteligence bude někdo považovat za účelové užití jazyka spisovného, doplněného o regionální specifika. Od toho nezbývá než se distancovat. Sprostota zabíjí jakoukoliv diskusi.

Otřesným zážitkem pro soudného člověka znalého věci byla středeční diskuse na zasedání Rady České televize v bodě "různé". Členové ctihodného orgánu "prezentovali své názory" na jeden jediný článek v Právu o možném nehospodárném hospodaření České televize a kousavou poznámku v něm o své spoluodpovědnosti za tento stav.

Jejich reakce ukázala posluchačům a divákům přímého přenosu jejich nervozitu a nejistotu, stejně tak ukázala, jak dokáže jeden jediný článek přimět několik radních k čtvrthodině planého plkání. Autorovi jeho výhrady nevyvrátili. Snažili se vyvrátit autora...

Angličtí detektivové vyšetřují podezření, podle něhož dva Srbové a Maďarka možná okradli kasino v londýnském hotelu Ritz pomocí laseru, mobilních telefonů a počítače o 1,3 milionu liber. Je to skutečně technicky možné a budou kdy postaveni před soud?

Včera v Košiciach reagovala bývalá podpredsedníčka slovenského parlamentu Zuzana Martináková na slová z generálnej prokuratúry, že nijaká premiérom mohutne proklamovaná "skupinka" nepriateľov štátu, nebola objavená. Vzhľadom ku faktu, že časť bývalých Dzurindových poslancov tvorí dnes v snemovni jazýček na váhach, nejde o zanedbateľné postoje. Každého jedného občana tiež musí zaujímať, že momentálne má na čele svojej vlády muža, ktorý evidentne používa presne také postupy ako démonizovaný Vladimír Mečiar - teda lož, nátlak, zneužívanie postavenia. Aké sú pre kohokoľvek záruky, že tieto metódy nebude uplatňovať aj naďalej ?

Reakce na tuto reakci.

Pane Vavruško, cílem mého příspěvku do diskuse o stavu svobody v ČR bylo především upozornit na skutečnost, že pod tímto termínem si různí lidé představují různé věci, že svoboda volit sama o sobe ještě nevytváří demokracii, a že svoboda člověka je dána také jeho vnitřní psychickou svobodou, schopností samostatně myslet, která je v procesu McDonaldizace planety za bezmocného přihlížení vzdělávacích systému cíleně otupována.

Četli jsme akční příběh, jeden z nejznámějších ze života Ježíšova. Však také žádné filmové zpracování Ježíšova příběhu tuto filmově vděčnou scénu nemůže vypustit. Rozumíme však dobře tomu, co to tam v jeruzalémském chrámě vlastně Ježíš dělá?

Interpretací této události bylo a je mnoho: například ty nejnaivnější, totiž že ti vyhánění lidé dělali v chrámě rotyku a tudíž z příběhu se máme poučit, že v kostele máme být pěkně zticha a spořádaně poslouchat kázání. Znám kazatele, kteří s odkazem na tento příběh nesnesou ani aby v kostele při bohoslužbách pobrukovalo malé děcko -- prý to ruší. To je samozřejmě nesmysl a převrácení toho, co má být bohoslužba a jak má vypadat shromáždění věřících. Kéž by do mrtvolného (údajně posvátného) ticha našich kostelů zavanul trochu šrumec opravdového života víry! Závidím americkým křesťanům, kteří v kostele tleskají, radují se, vykřikují, tančí...

Můj milý deníčku,

Včera bylo posezení s termity opět konsensuální, jen občas jiskérky prolétly. Dopoledne bylo takové zemědělské. Prvně chmel, pak hnojiva, a potom potraviny. Nuda, nuda, šeď, šeď. Jedině zajímavé snad bylo, že promluvil poslanec Josef Řihák z ČSSD, který je jinak nesmírně mlčenlivý. Pomluvil o potravinách. Nejsem si dokonce jista, milý deníčku, jestli nepromluvil dnes ve sněmovně poprvé a nepřišel tak o parlamentní nevinnost. Možná zároveň promluvil i naposled a přišel o daleko víc. Byl zpravodajem a ještě se přihlásil do podrobné rozpravy. Hned dvě mouchy jednou ranou. Mluvil sice poměrně krátce, ale zato k věci. Což nebývá u každého vždy pravidlem.

Poznámka úvodem: tento článek jsem napsal před rokem a odložil stranou, protože mi přišel neaktuální. K jeho publikaci mě přiměla diskuse na Neviditelném Psovi o kupónové privatizaci, kdy jsem si uvědomil, že její hodnocení je značně nepřesné.

Boris Cvek ZDE nastoluje ve svém článku závažné otázky, které by si "levicově smýšlející" intelektuálové rozhodně měli vzít k srdci. Prvoplánový antiamerikanismus, jemuž je, jak někdy pozoruji sám na sobě, tak snadné podlehnout (a někde -- např. ve Francii -- je to dokonce součást jistého folklóru), totiž levicové či liberální ideály oslabuje, banalizuje a odvádí pozornost od jiných, mnohdy podstatných souvislostí. Přesto chci na otázku, uvedenou v názvu článku, odpovědět a postoj většiny "protibushovských" aktivistů obhájit.

Francis Fukuyama obhajoval nedávno v diskusi v Izraeli svou tezi o "konci historie", kterou poprvé zformuloval koncem léta r. 1989 v článku v časopise The National Interest. Nezadržitelný je podle jeho pokrok světa směrem k liberální demokracii a tržnímu kapitalismu, ani muslimské země nejsou výjimkou.

Velké věci se dějí o přestávce. Zatímco italské předsednictví Evropské unie - na čele s fanfarónským Silvio Berlusconim, který měl před bruselským summitem "něco v kapse" - již téměř upadlo do zapomnění, na scénu zvolna vešel na počátku tohoto týdne muž, kterého nikdo nezná. Zapamatujme si jeho jméno: jmenuje se Bertie Aherm a je právě irským premiérem. Země tohoto muže nyní "shodou okolností" předsedá do června Evropské unii. "Skutečně, myslím, že je možné ukončit práci Konventu," řekl nenápadný pan Aherm toto pondělí. Nikdo si jeho slov v České republice nevšiml.

Slovo všeználek bohužel není v žádném z českých kodifikačních slovníků, a není tedy spisovné. Slovo pazneht naštěstí ve slovnících je, a proto můžou moderátoři komerčních rádií a televizí dál mluvit o poslancích naší dolní sněmovny. O těch, kteří do novely mediálního zákona prosadili paragraf, který nařizuje lidem z licencovaných audiovizuálních médií mluvit spisovně.

Seminář s tímto názvem se koná dne 29.3. 2004 od 13:00 do 15:00 hodin na Právnické fakultě UK, náměstí Curieových 7, Praha 1, v místnosti č. 38 (napravo ve vstupní hale fakulty).

Na semináři vystoupí prof. Pavel Šturma ( PF UK, Legislativní rada vlády), doc. Vladimír Mikule ( PF UK, Legislativní rada vlády), Luboš Majerčík ( Amnesty International), JUDr. Stanislav Křeček ( Poslanecká sněmovna, Ústavně právní výbor) a JUDr. Jiří Pospíšil ( Poslanecká sněmovna, Ústavně právní výbor).

Ve Spojených státech byla zveřejněna oficiální zpráva, která plasticky vylíčila historii selhání amerických pokusů neutralizovat hrozbu Usámy bin Ladina před 11. zářím 2001. Národni komise pro teroristické útoky nekritizovala pouze Bushovu vládu.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 nám čtenáři rychle poskytli finanční prostředky na koupi nového serveru. Zakoupili a instalovali jsme toto zařízení: Taft SRCS14 L, server Board SE7505VB2, 533 MHz, WD2000JD - 2 kusy, Forton 460W, XEON 2,8 GHz/512k, 533BOX - 2 kusy, WD740GD - 2 kusy, server DDR 512MB PC2100 ECC reg. LP - 4 kusy, Hudson II SC5100, Rocket RAID 160, WD2000JD - 4 kusy. Celkem zařízení stálo 100 409,80 Kč, s DPH 122 500,00 Kč, fakturu uhradíme dodavateli v nadcházejících dnech.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V únoru 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 7456,84 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.