"Já ty narozeniny neoslavuji," řekl podle svědectví jednoho novináře Milan Kundera o svých pětasedmdesátinách. "Jsou jen připomínkou přibližující se smrti."

Jak typicky kunderovský výrok. Snad nejvýznamnější český spisovatel posledního půlstoletí v něm znovu projevuje svůj charakteristický rys: chce poručit větru a dešti, být na kozlíku dějin, vládnout významem a směrem svého života a díla - přestože celý dílem paradoxně a geniálním způsobem svědčí o tom, že je něco takového nemožné. Kunderovo dílo je paradox. Na první pohled brilantní úsudky a brilantní bonmoty, avšak když se nad nimi jen trochu zamyslíme, uvědomíme si, že obsahují navzájem si protiřečící rozpory. A právě tím je Kunderovo dílo zajímavé - jeho mystifikace povzbuzují u čtenáře nezávislé, samostatné myšlení. Jeho apodiktické výroky jsou na první pohled inteligentní, líbivé a zajímavé, avšak z hlubšího pohledu jsou sporné. Je podnětné objevovat v čem. Proto je vhodné a slušné se pozastavit v den jeho pětasedmdesátých narozenin nad dílem autora, který vyšel z českých poměrů, výrazně je ovlivnil, aby se pak stal světoznámým autorem, jehož romány, které v ČR nevyšly, se staly v poslední době bestsellerem v komunistické Číně - jeho Směšných lásek a (v ČR nikdy nevydané) Nesnesitelné lehkosti bytí se za pouhý měsíc v Číně nyní prodalo od každé knihy 50 000 výtisků, připravuje se dotisk, viz ZDE.

Je tomu několik desítek let, co Ivan Illich napsal knihu Odškolnění společnosti a Alvin Toffler svůj slavný Šok z budoucnosti, v nichž oba (byť z odlišných důvodů) tvrdě kritizovali způsob výuky v systémech oficiálního školství. Současné školství se však neustále potýká s problémy, o kterých tito a mnozí jiní autoři psali před třiceti lety. Shrneme-li stanovisko Tofflera, způsob výuky na školách pokulhává za požadavky a potřebami okolního sociálního systému.

Setkáváme-li se se studenty vysokých škol, jsou velmi často nespokojeni. Nepraktická orientace, nudná výuka, nízké požadavky na práci studenta, malý důraz na aplikaci znalostí, nereflektování požadavků trhu práce, slabá stimulace ke kreativitě.

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla od nynějška každoročně udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách ("ring-fenced awards in Central and East European Studies"). O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB naleznete ZDE. Žádosti o stipendium nutno podat do 4. května 2004.

Internetové stránky katedry slovanských studií (včetně bohemistiky) na Glasgow University jsou ZDE.

Překvapivě se ukazuje, že favoritem na uvolněnou funkci předsedy Rady BBC je Peter Mandelson, blízký přítel Tonyho Blaira, jeho "šedá eminence" - člověk, který vytvořil image "Nové Labouristické strany", a umožnil jí tak, aby v roce 1997 vyhrála volby.

Mandelson zastával vlivná, často neformální postavení, blízká Tonymu Blairovi, po určitou dobu byl také ministrem pro Severní Irsko, ale v důsledku několika skandálů byl dvakrát donucen odejít z politiky. Při posledních všeobecných volbách, kdy byl Mandelson znovu zvolen do poslanecké funkce, pronesl velmi podivný projev o tom, jak "nepřátelé" usilovali o jeho zničení, ale on prokázal, že je "mužem z ocele"

(Mám velké podezření, že je tohle aprílová zpráva. JČ)

Firma ČZ Uherský Brod vyvezla vloni zbraně do Kolumbie a Keni, tedy zemí rizikových pokud jde o dodržování lidských práv. Tímto vývozem zbrojovka porušila Kodex EU o obchodování se zbraněmi. Za nedostatečnou aplikaci tohoto Kodexu byla přitom Česká republika vloni kritizována Evropskou komisí. Amnesty International je znepokojena skutečností, že vláda ČR se sice ke Kodexu EU několikrát slovně přihlásila, přesto však opakovaně uděluje licence k vývozům, které jsou s ním v evidentním rozporu.

Byli jsme zasaženi oznámením, že už ani dřevo není co bývalo, míní Oldřich Průša.

Policejní mluvčí nás obšťastnila větou, že vánoční strom na Staroměstském náměstí padl, protože nebyl z kvalitního dřeva. Dočkáme se snad v budoucnu i objevného sdělení, že důvodem pádu vyšetřujících policejních důstojníků bylo, že tito naopak z kvalitního dřeva byli. Neměli bychom mít za takovéto perly též nárok na odškodnění? A neměly by mít tiskové mluvčí právo nevypovídat?

Zveřejněno ve středečním deníku Právo jako názor čtenáře

Můj milý deníčku,

včera se očekávalo velké drama. Skoro takové, jako třeba státní rozpočet nebo potraty. Naše sněmovna totiž po roce konečně hodlala vrhnouti mládě v podobě zákona o koncesionářských poplatcích. Do poslední chvíle nikdo nevěděl, jak to dopadne. A zmatky v tom byly pěkné. Své pozměňovací návrhy si dodala Eva Nováková, Táňa Fischerová, Petr Pleva a spousta dalších dárců zákonů, takže nakonec stejně nikdo nevěděl, co se to děje a téměř nikdo, o čem se hlasuje. Pak ale převážil názor, že musí zvítězit Nováková, která televizi na jedné straně dává a na druhé trošííínku ubírá a rozhlasu jenom dává. Oj ty štědrá sněmovno...

O regionálních volbách ve Francii, v nichž byla minulou neděli doslova smetena vládní pravice, vyšlo v našem tisku několik článků, ale téměř žádný z nich neměl analytický charakter. Zdánlivou výjimku představoval pouze komentář Kateřiny Šafaříkové (redaktorky Respektu), který uveřejnily Lidové noviny ve středu 31. 3.

To stojí v tiskové zprávě ČT, kterou instituce veřejné služby vydala u příležitosti schválení "kompromisního" návrhu, v mediálních kruzích známého jako "Nováková", zajišťujícího médiím veřejné služby navýšení koncesionářských poplatků a jen lehounce snížený limit pro reklamu. Bohužel ve víru hledání prosaditelného kompromisu už všichni zapomněli, že původní představa byla jiná. Původní představa směřovala nikoliv k tomu, aby denně mohla Česká televize za jejich peníze oblažovat 23 minutami reklamy, ale aby divákům místo toho nabídla program, o jehož vyváženosti a objektivitě nebudou mít pochyb nejen poslanci, ale ani koncesionáři. Reklama měla přijít zkrátka a nepřišla. Poslanci ve víru hledání koalice a opozice nalezli jako obvykle nesystémové řešení.

Státní policie provedla v Kanadě dvě velké razie na kancelář i soukromá dům ottawské novinářsky proto, že psala o problémech, které měl kanadský občan syrského původu. Vracel se do Kanady přes New York a tam byl zatčen Američany a deportován do Sýrie. Nikdo neví, proč byl údajný terorista deportován do Sýrie.

Díky manželce, která se obrátila na všechny, kdo by mohli jejímu manželovi pomoci dostat se ze syrského vězení, a také díky kanadské vládě, která intervenovala u syrské vlády, byl pan Arar déle než po roce vrácen do Kanady. Po návratu vyprávěl o mučení, kterému byl v Sýrii vystaven, a chtěl vědět, čí je to vina, že přišel o více než rok života. Novinářka O'Neillová o tomto případu napsala do novin a tak se dostala pod drobnohled státní policie také.

Španělská pravice prohrála volby. Až příliš snadno se vše dalo do souvislosti s teroristickými akcemi pár dnů před volbami. Jednalo by se však o velké zjednodušení. Minulá španělská vláda v příkrém rozporu s postojem obyvatel vystoupila jako neochvějný podporovatel útoku na Irák ve skupině osmi zemí "Nové Evropy" (ve skutečnosti zemí bývalého Varšavského paktu).

Španělští socialisté v souladu s rezolucí Socialistické internacionály nesouhlasili. Nakonec i čeští sociální demokraté přijali na svém sjezdu obdobnou rezoluci. Socialistický premiér Špidla však překvapivě "oprášil" známý citát Carl von Clausewitze že "válka je pokračováním politiky jinými prostředky".

Asi abychom pochopili jeho postoj. Jako historik sice opomněl připomenout, kdo na této teorii opřel svoji agresivní politiku před druhou světovou válkou. Zdůraznil pouze, na které straně stojí jeho vláda. Ve Španělsku tak jednala pravice a prohrála volby. Nemylme se ale. Nechtěla se vzdát snadno.

Tisková zpráva ČT

První dubnový Adresát ČT bude v sobotu 3. dubna, v 16.50 hod. na ČT1, věnován užívání českého jazyka v televizním vysílání. Česká televize tak aktuálně reaguje na veřejnou diskusi o zákonu, který má uložit provozovatelům celoplošných televizních a rozhlasových stanic povinnost mluvit ve zpravodajských a publicistických pořadech spisovně. Pořad seznámí diváky mimo jiné s principy používání češtiny při práci v televizi, s postupy její korekce a se vzdělávacími programy a pořady k tomuto tématu. Zavede je do televizního zákulisí, Poslanecké sněmovny PČR i do filmových studií a zeptá se na názory těch, jejichž práci zákon může ovlivnit.

Poznámka JČ: Bylo by záslužné, kdyby se pořad zabýval tím, do jaké míry dodržují reportéři České televize spisovnou ortoepickou (výslovnostní) normu českého jazyka.

Chtěl bych upřesnit poslední odstavec pana Křečka ZDE: definice nájemného v občanském zákoníku skutečně je a to v §671 (viz ZDE), upozorňuje Vladimír Švagr: Kde je doslova "úplata, kterou je nájemce povinen platit pronajímateli podle nájemní smlouvy (případně ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání, není-li výše nájemného ve smlouvě určena)".

Skutečně je tak těžké pochopit, že vlastník věci chce mít z jejího vlastnictví přiměřený prospěch? Určitě ne, podotýká Alfred Eckhardt z Tábora k článku Stanislava Křečka:

Myslíte si, že by se měly drogy rozlišovat na "měkké" a "tvrdé"? Tak zní otázka ankety, kterou na svých internetových stránkách vyhlásila strana KDU-ČSL, známá svým nekompromisním prosazováním represivní protidrogové politiky. Kalkul stranických PR manažerů ale nevyšel a hlasování se začalo prudce obracet proti politice strany. Ještě v pondělí 29. března kolem patnácté hodiny se pro legislativní rozdělení drog vyslovilo 345 respondentů. Za programem KDU-ČSL jich stálo pouze 187. Stačil jeden den, aby se poměr hlasů změnil. Včera odpoledne anketa ukazovala, že na straně KDU-ČSL stojí 193 respondentů, zatímco rozdělení drog na měkké a tvrdé si přeje pouze 161 hlasujících.

"Je naprosto jasné, že výsledky ankety byly zmanipulovány ve prospěch KDU-ČSL," prohlásil dnes konopný ombudsman Marek Jehlička.

Můj milý deníčku,

ráda bych napsala něco radostného, ale radosti bylo v úterý pomálu. Diskuse o potratech, započatá v pátek, mne spíše znechutila. Jako obvykle tomu líp rozuměli chlapi. Tedy -- chlapi "kde nic není, ani se svíčkou nenajdeš". Šťastní muži s malým m. Ale začali zostra.

Na rozdíl od křesťansky laděných pánů, kteří nám dokázali sdělovat pouze, jak je to hnusné, že se chceme rozhodnout, jestli budeme mít dítě nebo ne, ženy bojovaly kultivovaně, ačkoliv bojovaly skutečně o život. O svůj. Jitřní gambit zahájila Soňa Marková z KSČM, i když bojovně naladěna byla i poslankyně jindy mírná jako plavý beránek - Kateřina Dostálová. Už v pátek měla na sobě černorudý komplet, jakoby chtěla zalichotit ve sněmovně nepřítomným anarchofeministkám.

Od pátku si připadám jak Alenka v říši divů a po dnešní diskusi chvilkami mám pocit, jako kdybych já - přesvědčený ateista - navrhla k diskusi etické téma zrušení celibátu a požadovala potom po Svaté stolici, tak nevím, jak by potom k tomuto přistoupila, protože toto zrušení celibátu také považuji za etické téma a myslím si, že v dnešní době se již přežilo. Nicméně nebudu k tomu přistupovat a dovolte mi, abych se na problém interrupcí podívala z trošičku jiného soudku.

Dovolil bych si jenom krátce glosovat některé nepravdy, které tady jsou šířeny a některé zavádějící argumenty. Za prvé - zákaz potratů není žádný výdobytek moderní embryologie nebo moderní medicíny, není to dokonce ani žádný výdobytek moderní etiky. Zákaz potratů je nábožensky motivovaný zákaz, konfesní zákon, který má převyprávět katechismus do trestního práva. Nic jiného.

Reakce na polemika Jindry Vavrušky Minimální daň, sociální pojištění a další nesmysly vymyšlené za účelem vytahování peněz lidem z kapes

Se zájmem jsem si přečetl článek Jaroslava Spurného v Respektu č. 12/2004. Oldřich Kužílek, stejně jako lidé z Ekologického právního servisu a právnička Helena Svatošová dělají mnoho velice záslužné práce, o které ledacos vím a tím víc si jí cením. Problém je ten, že tahají na kratší konec -- ten delší má v rukou zpravidla úředník veřejné správy -- a podle toho to také v praxi vypadá. Třeba takový bývalý ekologický aktivista Aleš Šulc, tak pěkně, konformně fungující v aparátu Ministerstva vnitra a připravující nový a ještě účinnější zákon o utajování ...

Vážený pane Čulíku, velmi Vás pozdravuji. A neméně tolik, jistě i více Vám děkuji za osobní článek v Britských listech "Žiji již v deváté desítce svého života" ze dne 15.3.2004, ZDE, píše Ladislav Kotrla ze Vsetína (pod přezdívkou na internetu známý jako "Martin") v reakci na informaci, publikovanou v BL, o jeho serveru www.valach.net. Pokračuje:

Nepochybuji o tom, že k mému pocitu dobrého zdraví, čiže k faktické zdravotní kondici mi přispívá nejen zahradničení, ale i soustavná práce s počítačem a internetem. Dcera koupila mé vnučce studující na Masarykově univerzitě v Brně asi před 5 roky počítač, v té době z nejlepší řady.

Nezajímal jsem se o něj. Domníval jsem se, že to nebude pomocník ale zdržování od studia.

Snad jsem zprvu kolem něj přecházel opatrně a s úctou, řečeno "po špičkách". Zábrany vůči počítači u mne ale opadly a brzy se ze mne stal možná až jeho náruživý uživatel.

V pátek 2. dubna ve 20.10 hodin bude ČRo vysílat v pravidelném pořadu Média v postmoderním světě padesátiminutovou diskusi o údajné buvarizaci současných českých médií mezi Václavem Žákem a Janem Čulíkem. Pořad moderuje Radko Kubičko. Navazuje na nedávnou pražskou diskusi na toto téma, kterou zorganizoval portál Česká média a kterou v Britských listech ostře zkritizoval Štěpán Kotrba tímto článkem. Je ke cti Radka Kubička, že v pořadu citoval Kotrbův článek v plném znění, i když kritizuje celou diskusi a konkrétně i jeho samotného.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 nám čtenáři rychle poskytli finanční prostředky na koupi nového serveru. Zakoupili a instalovali jsme toto zařízení: Taft SRCS14 L, server Board SE7505VB2, 533 MHz, WD2000JD - 2 kusy, Forton 460W, XEON 2,8 GHz/512k, 533BOX - 2 kusy, WD740GD - 2 kusy, server DDR 512MB PC2100 ECC reg. LP - 4 kusy, Hudson II SC5100, Rocket RAID 160, WD2000JD - 4 kusy. Celkem zařízení stálo 100 409,80 Kč, s DPH 122 500,00 Kč, fakturu uhradíme dodavateli v nadcházejících dnech.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V únoru 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 7456,84 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.