Citace z příspěvku pana Švece: Ekonomičtí liberálové se v podstatě řídí jednou velmi jednoduše formulovanou základní poučkou: "Trh je samoregulující". Od této poučky se odvíjejí prakticky veškerá zdůvodnění jejich tvrzení, chcete-li učení. Zastánci poučky tvrdí, že pokud máte trh bez jakýchkoliv administrativně vytvořených omezení, samoregulace vždy v praxi funguje. Jak už to bývá, čím je jednodušší základní poučka, tím bývá její aplikace v praxi problematičtější.

Jak už to bývá, čím jsou autorovy znalosti o předmětu sdělení chatrnější, tím bývají jeho závěry problematičtější.

Ona velmi jednoduše formulovaná základní poučka je spíše poučkou autora onoho příspěvku, a tak se stalo, že článek pana Švece má společného s liberalismem právě jen slovo "liberalismus". Bohužel nic víc. Text tvoří snůška nesmyslů, charakteristická převážně tím, že ekonomické problémy, které pan Švec popisuje, vyplývají ze státních intervencí do fungování ekonomiky, což ale s liberalismem nemá nic společného. Zbytek jsou pochybná tvrzení, která lze při hlubším zkoumání vyvrátit.

Liberálové tvrdí, že pokud mají být přírodní zdroje využívány co nejhospodárněji k uspokojování nejžádanějších lidských potřeb, musí být společenský řád založen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, na nedotknutelnosti (ochraně) soukromého vlastnictví a dobrovolné směně. Kde se v těchto zásadách dá najít "poučka" o "samoregulaci trhu" je pro mne hádankou.

Vybral jsem několik zřejmých příkladů, na kterých lze ukázat, že dnešní česká i západní ekonomika se liberálnímu ideálu ani vzdáleně nepodobá.

Liberalismus	Státní intervence
Dobrovolnost výměny, smluvní svoboda	Monopolizace některých odvětví systémem státních licencí (živnostenských, lékařských, vysílacích, vývozních, dovozních) Omezování volné soutěže "antimonopolními" zákony Cenové regulace (minimální mzda, regulace nájemného, celní tarify, ceny vybraných komodit) Omezení pracovních smluv (zákonem nařízená zkušební a výpovědní lhůta, povinné smlouvy na dobu neurčitou, atd.) Omezování nebo vynucování pracovní nebo prodejní doby Nucené práce bez náhrady (povinný úklid sněhu z veřejných pozemků majitelem sousední soukromé nemovitosti, vojenská a civilní služba) Povinné zdravotní pojištění
Nedotknutelnost soukromého majetku	Daň z příjmu, dědická, z nemovitostí, z kapitálových výnosů, z převodu nemovitosti, z výher Jiné omezování vlastnických práv (regulované nájemné, vývozní licence, zákon o myslivosti) Vyvlastňování "ve veřejném zájmu"

Z obsahu pravého sloupce je zřejmé, že po nějakém liberalismu není v Česku ani v okolní Evropě ani památky. Tím se naprosto nehodlám vyjadřovat k oprávněnosti či prospěšnosti státních zásahů příkladem uvedených v tabulce, pouze chci poukázat na to, že naši (ani americkou a už vůbec ne evropskou) ekonomiku nelze ani omylem nazývat liberální. Alespoň tak jsem pochopil pana Švece: za všechno špatné může současná "liberální" globalizace.

Avšak již v roce 1927 napsal Ludwig von Mises v úvodu ke své knize Liberalismus:

The philosophers, sociologists, and economists of the eighteenth and the early part of the nineteenth century formulated a political program that served as a guide to social policy first in England and the United States, then on the European continent, and finally in the other parts of the inhabited world as well. Nowhere was this program ever completely carried out. Even in England, which has been called the homeland of liberalism and the model liberal country, the proponents of liberal policies never succeeded in winning all their demands. In the rest of the world only parts of the liberal program were adopted, while others, no less important, were either rejected from the very first or discarded after a short time. Only with some exaggeration can one say that the world once lived through a liberal era. Liberalism was never permitted to come to full fruition.

(Napsal to nejspíš německy, ale nemám po ruce český ani německý text, tento pochází z anglického vydání, tak promiňte.)

A dnes, téměř po osmdesáti letech, není situace o nic lepší, spíše naopak.

Pan Švec si ostatně sám protiřečí, když přiznává, že "Zastánci poučky tvrdí, že pokud máte trh bez jakýchkoliv administrativně vytvořených omezení, samoregulace vždy v praxi funguje." a přitom si nevšiml kolik nejrůznějších administrativních omezení ovlivňuje náš každodenní život.

Tak trochu ho podezřívám, že některé pasáže odněkud opsal

Zcestná je i domněnka pěstovaná v hlavách lidí léty nacionálně-socialistického a posléze marxistického přesvědčování, že svobodný trh je nemorální vynález "kapitalismu" a nástroj vykořisťování. Tržní chování vychází z přirozeného chování člověka. Je to přírodní zákonitost, ne nepodobná zákonům fyzikálním a jakákoliv snaha ignorovat jejich působení je stejně legrační jako pokus nařídit dekretem národního výboru dešti pršet nebo vydat skále v Hřensku úřední zákaz spadnout na střechu přilehlého hotelu.

Jako důkaz lze uvést například stovky pražských bytů s regulovaným nájemným (čili se státem uměle nařízenou sníženou cenou), které majitelé dekretů nabízejí realitkám, aby jim je pronajaly za tržní cenu. Nebo byty převedené v Hradci Králové do osobního vlastnictví "sociálně potřebným" za zlomek tržní ceny, jejichž novopečení majitelé obratem ruky inkasovali rozdíl mezi přirozenou, tedy tržní cenou, a umělou cenou dotovanou. Jak je vidět, trh si cestu najde i tam, kde podle byrokratických předpisů oficiálně neexistuje. Popsaná situace s byty navíc nápadně připomíná princip spojených nádob, kde se kapalina (trh s byty) při jakékoliv nerovnováze pohybuje tak, aby vyrovnávala rozdíl v tlacích (různé ceny při stejné nabídce a poptávce).

Jindra Vavruška

P.S. Bývá mi občas právem vytýkáno, že něco tvrdím, aniž bych to měl podloženo. Proto pokládám za svou povinnost upřesnit kde beru výše uvedené příklady. Co se týče pražských "státních" bytů, je to notoricky známá věc, kterou si ověříte když takový byt budete chvíli hledat (realitku má dnes v Praze každý, kdo umí číst a psát, takže by to neměl být problém). O bytech v Hradci jsem slyšel před několika málo týdny v reportáži jisté soukromé televize, o níž se domnívám, že si nemůže dovolit postih, který by jí hrozil, kdyby byla reportáž založena na výmyslech. Jedná se tedy o informaci z doslechu a nemusíte jí věřit.