|
1. 4. 2004
Janečkova televize a TolkienPro vedení České televize je rozhodnutí poslanců Poslanecké sněmovny PČR o zvýšení poplatků a o způsobu jeho placení pozitivním krokem, který ji však nijak nezbavuje nutnosti hledat úsporná opatření i vyšší výnosy (například pro přípravu digitalizace vysílání). Pokud rozhodnutí poslanců schválí Senát PČR i prezident republiky, bude snížení reklamy na 0,8% vysílacího času znamenat pro Českou televizi ztrátu vyšší než 200 milionů korun ročně. ČT se bude snažit využít zbývající reklamní čas ve svém vysílání co nejlépe... To stojí v tiskové zprávě ČT, kterou instituce veřejné služby vydala u příležitosti schválení "kompromisního" návrhu, v mediálních kruzích známého jako "Nováková", zajišťujícího médiím veřejné služby navýšení koncesionářských poplatků a jen lehounce snížený limit pro reklamu. Bohužel ve víru hledání prosaditelného kompromisu už všichni zapomněli, že původní představa byla jiná. Původní představa směřovala nikoliv k tomu, aby denně mohla Česká televize za jejich peníze oblažovat 23 minutami reklamy, ale aby divákům místo toho nabídla program, o jehož vyváženosti a objektivitě nebudou mít pochyb nejen poslanci, ale ani koncesionáři. Reklama měla přijít zkrátka a nepřišla. Poslanci ve víru hledání koalice a opozice nalezli jako obvykle nesystémové řešení. |
|
Kvalitu vždy televize veřejné služby nenabízí - to se zřetelně neděje a řediteli Janečkovi nezbývá než dohnat dluh, který za jeho působení utěšeně narostl. Už nemůže spoléhat na 100 dní hájení, už musí ukazovat výsledky. A dámské dramaturgické duo v čele České televize už nemůže oblažovat diváky beztrestně "rejžkovinami" všeho druhu. Zpravodajská smečka si také nemůže dovolit "betlémy" a "armstrongy" při každé příležitosti. Konečně by měl přestat i mediální "hon" na všechny ty, kteří nesdílí obecně oblíbené omyly pánů redaktorů o podobě minulosti či současnosti. Pluralita by měla nastoupit i do tak "citlivých" oblastí, jakými je zpravodajství a publicistika. Hlasatelé té jediné pravdy a lásky by se měli smířit s tím, že doba bratrstev končí. Janečkova personální politika by měla právě nyní ukázat, jak poctivě chce generální ředitel naplnit tolkienovskou vizi, se kterou před časem přišel do Britských listů a kterou doporučil managementu České televize jako povinnou četbu. Janeček ve svých programových tezích napsal 17. července 2003 "Směrem k veřejnosti -- tedy k lidem - a reflektovat jejich potřeby, zájmy i problémy. To vše pod křídly práva -- čímž naplňuje své pravé poslání -- být jakýmsi etalonem na české mediální scéně. Zmiňuji se o tom proto, že ne vždy byl tento aspekt její existence reflektován. Naopak za pojmem veřejnoprávnost se mnohdy skrývala šeď, nuda či elitářství. Televize veřejné služby je ale především televizí lidí -- vždyť si jí i platí -- a právě pro ně, ne pro úzké skupiny pseudoarbitrů, by měla koncipovat svůj program. Proč vymýšlet vymyšlené, když zkušenosti ukazují, že Češi a Moravané sice rádi okusí americkou či mexickou kuchyni, ale rádi se vracejí ke své osvědčené "vepřové se šesti". Původní tvorba a původní formáty pořadů, vyvážené a komplexní zpravodajství, vysílání pro menšiny definované jak osudem tak volbou a nastartování dvou plnohodnotných digitálních kanálů / zpravodajský a vzdělávací/, to jsou základní pilíře, na kterých by ČT měla vystavět svůj chrám." Ve své "osobní motivaci k výkonu funkce generálního ředitele ČT" pak převedl suchou řeč do podoby úvahy emocionálně podbarvené, a o to více zavazující: "... Když kolega odešel, našel jsem Ríšu ve svém pokoji, četl oblíbeného Tolkiena a ani se na mě nepodíval. "Co je ti?" zeptal jsem se? Mlčel dál. Po chvíli ale zvedl hlavu, nechal Froda Pytlíka, nechť si s ohyzdným Glumem poradí sám, a začal s výslechem. "Tatí, uměl sis jít za svým snem?" "Myslím, že ano. Kdybych si za ním nešel, dodneška bych tahal žoky a palety v plánské chemičce. To přece víš." " A tatí, má se člověk za své ideály prát?" "Určitě, ty malý rozumbrado, život je příliš krátký a neznám tristnější pohled než pohled na člověka, který pohřbil své ideály a nad pivem v hospodě fňuká, co by byl, kdyby..." " A tatíku, máš rád svoji práci?" " Samozřejmě, vždyť jsem si jí vysnil, a za ta léta tam znám snad každou cihlu." " K čemu bys jí přirovnal?" "To jsou mi ale divné otázky, já nevím, možná je to taková moje druhá máma. Taky mě - obrazně řečeno - učila chodit a tu a tam mi dala i pár facek, když jsem byl klackovitej." V korespondenci s Britskými listy pak Janeček o měsíc později své odhodlání potvrdil. "Kdybych si nedával laťku vysoko, tak ničeho nedosáhnu. Věřte - nevěřte, budu se moc a moc snažit, aby to co jsem napsal či říkal, nebyly jen plané řeči. Co bych tím konec konců získal? Teď potřebuji jediné, abych dostal čas něco ukázat (nebo neukázat)."
Čas už Janeček dostal. Peníze už dostal také. Teď je na čase předvést výsledky. Nerad cituji ministra televizní kultury Dostála, který tolik horoval pro tři procenta reklamy, aby se nakonec vyznal veřejně z názoru úplně opačného, ale tentokrát si citát neodpustím. Je z poslenecké diskuse před schvalovacím maratónem koncesionářských poplatků, kde všichni v sále skoro slzeli dojetím. Jen bych chtěl říci, že bychom si měli všichni poctivě přiznat - tedy někteří z nás by si měli poctivě přiznat - že důvody proti zvyšování rozhlasového a televizního poplatku nejsou mnohdy u nich motivovány věcnými argumenty, že jsou motivovány tím, kterak - a to se teď týče hlavně televize - vypadá televizní zpravodajství a televizní publicistika. Já neříkám, že tyto argumenty nejsou pravdivé, neříkám, že Česká televize, pokud se týká televizního zpravodajství, postupuje v souladu se zákonem, že informuje všestranně a vyváženě, např. o práci tohoto parlamentu, ale přes to všechno jsem přesvědčen o tom, že tato skutečnost by neměla být na překážku toho, abychom hlasovali pro zvýšení televizních a rozhlasových poplatků. Už z jednoho prostého důvodu - proto, že tato část vysílání, tedy zpravodajská a publicistická část obou veřejnoprávních médií, je, pokud se týká rozsahu vysílání, pokud se týká časového rozsahu vysílání, tak opravdu svým rozsahem je tato část minoritní a já se domnívám, že kvůli ní bychom neměli ohrozit hlavně tvorbu, která v obou médiích existuje. A pokud nebudou zvýšeny rozhlasové a televizní poplatky, tak umělecká tvorba bude opravdu velice, velice vážně ohrožena. Nebál bych se doporučit zákonodárcům,. aby se vrátili k otázce reklamy znovu. Protože nyní už se nemůže nikdo vymlouvat, že umře hlady. Nyní je čas na koncepční rozpravu o kultuře a veřejné službě v plném rozsahu těchto termínů. Bez reklamy na vložky s křidélky. Byť by jí bylo pouze 0,8%. Já chci také vědět, jestli se v Glumovi probouzí jeho lepší já a chci vědět, zda vyhraje. Autor je členem Rady Českého rozhlasu |
