Tisková zpráva Ligy lidských práv

Výbor proti mučení (CPT) při Radě Evropy zveřejnil zprávu o návštěvě České republiky z dubna roku 2002. Výbor CPT navštívil 12 zařízení ministerstva vnitra v západních Čechách, v Praze a Ostravě, tři věznice, psychiatrickou léčebnu v Opavě a ústav sociální péče pro mládež v Ostravici.

CPT, který zde byl na druhé návštěvě (první proběhla v roce 1997), zjistil řadu nedopatření, k nimž dochází v případech omezování občanů na svobodě. Jeho zpráva obsahuje několik desítek konkrétních doporučení pro zlepšení současného stavu.

Na tradiční páteční tiskové konferenci vládní strany, na kterou přišel premiér Špidla a ministr vnitra Gross, představil nový místopředseda strany pro mediální politiku mluvčí, která má vystřídat veterána v této funkci, Jiřího Hrona. Stalo se. Milá tvářička, laskavý hlásek, naivní představení. Sedala prý mlčenlivě v rohu tiskových konferencí... Co řekla, jí schválili. Mladičká Lucie Orgoníková, dcera poslankyně z Hradce Králové, bývalá Grossova asistentka. Jedna tvář ČSSD. Ročník 1976.

Druhou tvář představili dvoumetroví příslušníci ochranné služby premiéra a ministra vnitra, kteří na tiskové konferenci byli přítomni v nebývalém množství, pletli se novinářům ostentativně pod nohy a bez skrupulí perlustrovali žurnalisty při příchodu do místnosti. Za deset let tiskovek ČSSD se něco podobného stalo poprvé. Bezděčný lapsus, demonstratiní ukázka síly anebo cílený pokus zastrašit "smečnku hyen" jako počátek nové mediální politiky sociální demokracie?

Z nového průzkumu veřejného mínění v Izraeli vyplývá, že by chtělo 85 procent Izraelců vstoupit do Evropské unie, ale většina z nich je přesvědčena, že je EU antisemitská, uvedl časopis EU Observer ZDE.

O evropském antisemitismu a "antisemitismu" publikoval včera velmi rozumný článek v britském deníku Guardian bývalý editor konzervativního Daily Telegraphu Max Hastings.

Ve středu večer byli v Londýně propuštěni na svobodu i čtyři zbývající britští vězni, dva roky zadržovaní v americkém táboře v zálivu Guantánamo, Tarek Dergoul, 26, Asif Iqbal, 22, a Shafiq Rasul, 26 a Rhuhel Ahmed, 22. Britská policie nezahájila proti žádnému z nich trestní stíhání. Pátý vězeň z Guantánama, Jamal al-Harith, 37, byl propuštěn hned po svém příletu do Británie v úterý. Čtyři další britští vězni jsou i nadále zadržováni v táboře v zálivu Guantánamo.

Dergoul, bývalý sociální pracovník pro přestárlé z Londýna, je v "mentálně složitém stavu". Po dvou letech věznění v zálivu Guantánamo je nyní jen s obtížemi schopen chodit. Dergoulovi amputovali po jeho zatčení v Afghánistánu jednu ruku.

Jamal al-Harith svědčil v rozhovoru pro deník Mirror, že američtí vojáci přiváděli do tábora v Guantánamo prostitutky a předváděli je nahé před mnoha zbožnými muslimy. al-Harith také svědčil o tom, že ho američtí vojáci kopali, bili pěstmi i pendreky. Konstatoval, že vězni byli v železech a v poutech až 15 hodin denně, byli také přivázánio kovovými poutky na kůži. Vězně bili dozorci a vězni byli terčem psychického mučení a manipulace, jejímž cílem bylo je zlomit.

V sérii bombových atentátů, z nichž španělská vláda obviňuje baskickou separatistickou organizaci Eta, zahynulo při dopravní špičce na madridských železničních nádražích vícenež 190 osob a 1240 jich bylo zraněno.

Někteří sociální vědci s oblibou označují sociální vědu jako královnu věd. Na trůn ji podle jejich názoru staví její široký záběr syntetizující poznatky mnoha jiných dalších, i velmi vzdálených oborů, schopnost analýzy rozličných společenských fenoménů a trendů a neustálý styk s tím, co se každý den děje kolem nás.

Sebevědomí sociálních vědců je poměrně vysoké.

Jmenuji se Jiří Bakala a pracuji jako lékař v Baťově krajské nemocnici ve Zlíně Všechny články v novinách a televizní vyjádření k problematice Motolské nemocnice působí spíše na emotivní stránku naší mysli než na stránku racionální.Podle mě nezní celý problém " nové špičkové pracoviště v Motole za 4 miliardy Kč", ale problémem jsou další 4 miliardy do pražského zdravotnictví. Již v předchozích letech jsme viděli několik nevratných půjček v hodnotě mnoha miliard na umoření dluhu pražských nemocnic.

Zajimavý pohled na současnou světovou politiku má francouzský novinář a spisovatel Emmanuel Todd, ve své knize Vzpomínka na světovou velmoc USA (Aprés l'empire) Doba americké nadvlády je tatam a Spojené státy již nemají za cíl šíření demokracie, i když prezidenta G. W. Bushe neunavuje to donekonečna opakovat. Ve skutečnosti jde o zajištění politické kontroly nad světovým bohatstvím a zdroji.

Vědci, jak se zdá, objasnili záhadu, proč ženy žijí ještě mnoho let po přechodu, dlouho poté, co samy mohou mít děti. Nesmírně důležitá je totiž jejich role jako babiček. Výzkum také ukázal, že upadající role babiček v moderní společnosti je zřejmě jedním z faktorů, v jehož důsledku klesá v současnosti v evropských zemích porodnost.

To, o čem se nepíše v samotných papírových denících, vydávají prý někteří jejich zaměstnanci na internetu formou blogu, informuje studentský server Médiář ZDE. Drby ze zákulisí novinářské práce (třeba o tom, že prý list Právo "krade" zprávy odjinud bez uvádění zdroje) vycházejí v blogu mfvcera a jim konkuroval nyní už zrušený blog Klidovky...

PETICE

Žádám vládu a Parlament České republiky, aby využili práva státu a v rámci probíhající reformy veřejných financí stanovili mimořádnou daň z vysílání televizní stanice NOVA určené k úhradě nákladů státu vzniklých v souvislosti s existencí vysílání televizní stanice NOVA v právním prostředí České republiky a zamezili tak přenášení těchto nákladů ve formě spotřebních daní, daně z přidané hodnoty a snížení nemocenských dávek na občany. Žádám vládu, Parlament a prezidenta České republiky, aby v zájmu zachování sociálního a mezigeneračního smíru legislativně přepracovali a schválili požadavek petice.

Ing. Josef Juroš
Bratříkovice 41

Nevím, jestli to přidá následujícím řádkům na důvěryhodnosti, ale přesto: nechť jim předchází zmínka o počáteční skepsi. Když jsem před několika dny otevíral nejnovější číslo mně dosud neznámé Revue Labyrint (2003), příliš jsem mu nevěřil. Časopisy tohoto druhu a rozsahu (330 stran), s lesklou obálkou a množstvím barevných, často šokujících fotografií, ve mně spíš než nadšení budívají ostych, a když o ně náhodou někde zavadím očima, raději se rychle zadívám na něco jiného. Nemám je prostě rád. Vadí mi jejich tuctovost, na které nic neubírá ani ta nejprofesionálnější úprava. A možná je v tom i trochu strach, co na mě vyskočí, až to otevřu...

Zaměstnanec české pobočky Greenpeace Miroslav Šuta ve své reakci na můj článek v Britských listech uvádí ZDE, že Greenpeace nikdy nevedlo žádnou fundraisingovou kampaň týkající se katastrofy v indickém Bhópálu. Pokud se ale čtenář blíž seznámí s podstatou věci, zjistí, že je to jen dovedné žonglování se slovíčky a účelové zamlžování podstaty věci.

Byl jsem jedním z čtenářů BL upozorněn na text (manipulativní a demagogický) od Ivana Breziny týkající se Bhópálu, který Váš internetový deník publikoval ZDE

Chápu, že publikujete Brezinovu reakci na článek, který ho kritizoval. Musím nicméně poznamenat, že pan Brezina uvádí o fundraisingu Greenpeace snadno vyvratitelné nesmysly.

Ve středu byl v Británii No Smoking Day, Den proti kouření.

Téměř 5000 lidských životů ročně by se zachránilo, kdyby byl zaveden zákaz kouření ve veřejných místnostech, argumentovali ve středu britští aktivisté vystupující proti kouření. Je to více lidí, než kolik jich ročně zemře na britských silnicích.

Vážený pane Koloci,

ve svých článcích ZDE a ZDE píšete cosi o donkichotském boji. To není špatné přirovnání. Don Quijote to myslel svým způsobem dobře: chtěl bojovat proti zlu. Jenže zlo bylo ve společnosti, která mu byla cizí a ve které duchovně nežil. Zlo, kterému by rozuměl, neexistovalo, a tak si ho vymyslel. Jeho boj nebyl jen marný, ale hlavně nesmyslný ve své podstatě.

Podle Vás byl český a slovenský národ znovu zaprodán mezinárodnímu kapitalismu.

Rozhlas BBC vysílal ve středu v podvečer rozhovor s jedním z afghánských "teroristů", který byl loni ke konci roku propuštěn z tábora v zálivu Guantánamo.

Česká spořitelna pod rakouským majitelem a americkým ředitelem opět změnila obchodní podmínky. Upozorňuje na to Sdružení na obranu spotřebitelů. Tentokrát jde o podmínky u Penzijního fondu ČS, pro který snažila získat klienty prémií pro pozůstalé pojištěnců v případě jejich úmrtí. Dodatečně však ČS doplnila podmínku, která mnohým získání prémie znemožňuje.

Opakuje se tak situace s účty v režimu Sporostudent, kdy banka odmítala vyplatit slíbenou mimořádnou prémii studentům. V obou případech jde o základní částku deset tisíc korun.

Nebyl jsem zdaleka sám, kdo na úterní diskusi k tématu "potraty" na Filozofické fakultě nevycházel z údivu nad neurvalostí, s jakou si pan Slačálek uzurpoval slovo pro svou nenávist vůči "katolickým tmářům". V kontrastu s věcným, klidným tónem referujícího předsedy Hnutí pro život Radima Ucháče vykřikoval své námitky způsobem hodným nevychovaného výrostka či pouličního agitátora.

Během posledních čtrnácti let bylo až příliš často na univerzitách slyšet heslo "politika na vysoké školy nepatří." Jak se ale stále více ukazuje, platí to jen pro někoho. Spolku studentů a studentek politologie Polis nikdo nedělá problém pořádat na vysokých školách debaty s různými (ale povětšinou pravicovými) politiky. Vysoká škola ekonomická je pak přímo zahlcena akcemi pravicové mládežnické úderky Mladí konzervativci. Ti se nyní rozhodli uspořádat jednu akci i na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. To, co proběhlo 9. března na v budově této fakulty na Palachově náměstí ale mělo daleko k (byť třeba ostré) debatě na akademické úrovni. Byla to spíše propagandistická agitka za návrat do středověku.

Akci nazvanou "Umělé potraty z konzervativního hlediska" svolali "studenti historie a politologie" (respektive jejich naprostá menšina), pražský klub Mladých konzervativců a Hnutí Pro život ČR. Organizátoři nejen, že nepozvali mezi diskutující žádné odpůrce své "prolife" politiky, ale rovněž ani žádné ženy.

Hned v průčelí pražské galerie Art Factory mě uvítaly dvě obří dámské menstruační vložky, pocákané červenou barvou. Pracně prošívaný monumentální objekt uvozuje projekt společnosti Gender Studies, pod divácky chytlavým názvem Tento měsíc menstruuji. Nebylo to ale všechno, návštěvník mohl shlédnout i video, na kterém si v detailu hrdinka mění tampón přímo před kamerou. Napadlo mě, co všechno lze vystavovat. Třeba vlastní výkaly a jiné exkrementy, lidské činnosti tak samozřejmé pro člověka, že o nich už ani nepřemýšlí. Ano, s tím vším lze jít na veřejnost, otázka je ale proč.

Navrhnout a přijmout zákon o tom, že některá osoba něco udělala, je totální nadmutí. Zákon o Benešově zásluze o stát má ke skutečnému uznání Benešovy zásluhy asi tak daleko, jako má břicho nadmuté k břichu naplněnému jídlem.

Ať už se Beneš zasloužil o stát komunistický nebo demokratický, předválečný nebo poválečný, zákonem se tohle nevyjadřuje. Tak se nemluví, nemilí moji zákonodárci!

Zákony jsou na to, aby regulovaly, co se mezi lidmi opravdu dělat nesmí, anebo otevíraly možnosti k tomu, aby si lidi zařídili, co potřebují. Na to, aby byl někdo podkuřován, oslaven, zveřejněn, připomenut, jsou oslavy, média, státní řády, kostely a obětiště, lidové slavnosti u pohřebišť atd.

Pětasedmdesátiminutový dokumentární film reportéra Johna Simpsona z pořadu Panorama televize BBC "In the Line of Fire" (Terčem útoků) obdržel cenu britské Královské televizní společnosti. Pořad, dramatický příběh o tom, jak na tým britských televizních novinářů v Iráku americké stihačky shodily bombu, se vysílal v neděli 9. listopadu 2003 před Dnem příměří (11.11.), kdy se od ukončení první světové války mezinárodně vzpomíná padlých ve všech válkách, a také jako mimořádný příspěvek k padesátému výročí existence dokumentárního televizního programu BBC Panorama.

V zdůvodnění poroty, proč byl film oceněn, se praví:

"V silné tematické oblasti, zastoupené filmy většinou vysoké kvality, obsahující často odvážnou novinářskou práci a výmluvný investigativní žurnalismus, se jeden pořad vyčlenil jako jednomyslná volba všech členů poroty v této kategorii.

Film zaznamenává skutečně šokující událost, jíž se stali reportér a jeho tým přímou součástí. Měli duchapřítomnost natočit vše, co se kolem nich odehrávalo a zachytili znepokojující a pamětihodný vizuální materiál.

Z toho vznikl vysoce kvalitní dokumentární film, který dojemným způsobem ukazuje hrůznou realitu moderního válečnictví a jeho důsledků pro obyčejné lidi."

Česká televize tento film dosud neodvysílala, ač by měla. Zpronevěřuje se tak svému veřejnoprávnímu poslání informovat o věcech tak, jak jsou. Co na to Rada České televize?

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 nám čtenáři rychle poskytli finanční prostředky na koupi nového serveru. Zakoupili a instalovali jsme toto zařízení: Taft SRCS14 L, server Board SE7505VB2, 533 MHz, WD2000JD - 2 kusy, Forton 460W, XEON 2,8 GHz/512k, 533BOX - 2 kusy, WD740GD - 2 kusy, server DDR 512MB PC2100 ECC reg. LP - 4 kusy, Hudson II SC5100, Rocket RAID 160, WD2000JD - 4 kusy. Celkem zařízení stálo 100 409,80 Kč, s DPH 122 500,00 Kč, fakturu uhradíme dodavateli v nadcházejících dnech.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V únoru 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 7456,84 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.