Na rozdíl od vědců z jiných oborů jim média trvale poskytují velkou část svého prostoru a snaží se fragmenty sociálněvědného myšlení zprostředkovat široké mediální veřejnosti. Nastane-li v každodennosti společnosti mimořádná událost, vysílací minuty televizních stanic se plní sociology, politology a mnoha dalšími, aby z pozice své odbornosti naznačili, jak je dění radno chápat a interpretovat, případně jaké kroky je v daném ohledu vhodné činit.

Kolegové z jiných oborů jim v tomto směru mohou jen závidět. Kybernetika se nikdo neptá, jaký je jeho názor na pubescentní kriminalitu, stejně tak nebývá biochemik tázán na svou interpretaci antiglobalistických bouří. Jim jsou vyhrazeny odborné žurnály či maximálně vědecky populární sekce periodik. Jejich názory na věci kolem nich totiž nezdobí punc relevantní erudice.

Mimo obrazovku televizoru a stránky novin pozice sociální vědy již zdaleka není tak růžová. Ačkoli sociální vědci působí jako vlivná skupina, zejména v klíčové oblasti vědy, to znamená ve výzkumu a vývoji, zdaleka nejsou těmi, kdo se těší výsadní pozici. Přehled financí ročně vydaných na činnost vědních oborů ve výzkumu a vývoji vykresluje sociální vědu jako nepříliš atraktivní děvečku, o jejíž služby nikdo kromě státu nemá příliš záje m.

Data Českého statistického úřadu za rok 2002 ukazují, že v podnikatelském sektoru je výzkumná role sociálních a humanitních věd v porovnání s jinými obory naprosto marginální. Komerční sektor za sociálněvědnýá výzkum utratil 52 milionů korun, což je nejméně ze všech vědních oborů; v porovnání s přírodními vědami se zhruba třemi miliardami, technickými vědami, do jejichž výzkumu firmy vložily třináct miliard, lékařskými vědami se zhruba jednou miliardou nebo zemědělskými vědami s něco více než 400 miliony korun. Oproti roku 2001 sociálněvědný výzkum v podnikatelském sektoru navíc zaznamenal zhruba 30% pokles ve vynaložených penězích. Z osmnáctimiliardového obnosu, které firmy věnovaly na výzkum a vývoj, si sociální vědy ukously nepatrné sousto tvořící 0,003% celého koláče.

V oblasti výzkumu a vývoje se zdá, že dovednosti sociální a humanitní vědy jsou pro firmy zcela nepřínosné či jejich možný přínos zatím nedokázaly objevit. Příliš významnou úlohu nesehrál sociálně vědní výzkum ani pro neziskový sektor, který vynaložil 25 milionů a zaznamenal tak pokles oproti roku 2001 o více než čtyřicet procent. Na kom jsou tedy sociální výzkumníci životně závislí, je stát.

Pro stát je význam výzkumného úsilí sociálních vědců zřetelně důležitější než pro podnikatelský sektor. Ze zhruba osmi miliard, které stát na výzkum a vývoj v roce 2002 vynaložil, putovalo k sociálním vědcům téměř 850 milionů, to je cca 12% a to už je z koláče slušný kus. I zde však dominantní pozici tvoří přírodní vědy (3,5 mld.) a technické vědy (1,5 mld.).

Dalším sektorem, který využívá služeb společenských výzkumníků, je vyšší odborné a vysoké školství. Od státu je však v drtivé většině případů neoddělitelný, protože na výzkum přispívá zejména prostřednictvím svých grantových mechanismů. Zde je pozice sociálněvědných výzkumníků přibližně stejná jako v státním sektoru. Z celkové částky 4,5 miliardy korun, které tento sektor na výzkum vynaložil, putovalo k sociálním vědcům přes 600 milionů korun, což je 13% podíl.

Z celkového počtu 2760 pracovníků, kteří v sociálněvědném výzkumu v Čechách působí, pracuje pro podnikatelský sektor pouhých 120 lidí, pro neziskový sektor padesát. Hlavním zaměstnavatelem je stát (1350 výzkumníků) a vysoké a vyšší odborné školy (1240 badatelů). Z dat ČSÚ je zřejmé, že sociální a humanitní vědy se v oblasti výzkumu a vývoje nedokáží prosadit mimo náruč státu a škol a jejich význam pro komerční společnosti i neziskový sektor je velmi nízký. Sociální a humanitní vědy mají tedy na tomto poli velmi omezenou působnost. Zastávají pozici sektoru, který takřka výhradně slouží státu a vládním aktivitám a bez nich by patrně jen velmi těžko hledaly širší uplatnění.

Sociální vědy samy však, reprezentovány texty mnoha svých autorů, o své širší užitečnosti nepochybují a zdaleka se v definicích své potenciální výzkumné relevance neomezují jen na státní sféru. To však v Čechách zatím nenastává. Jedním z možných důvodů může být způsob výuky na vysokých školách, které studium neorientují směrem k větší uplatnitelnosti i mimo státní sektory. Aby se však ne-státní využitelnost sociálních a humanitních věd v Čechách mohla stát skutečností, mladí adepti sociálně vědního výzkumu by již během studia museli být vedeni k větší orientaci na praktickou upotřebitelnost poznatků svých oborů a reflexi požadavků trhu.