Člověku, který si diskusní večer pod hlavičkou klubu Mladých konzervativců a Hnutí pro život plete s nováckým Kotlem a chtěl by pořadatelům diktovat, koho tam měli pozvat, bych doporučoval místo FFUK navštívit raději psychiatra.

Otázka, předložená jako hlavní téma k diskusi o etické a biologické stránce potratu, zněla takto: Jde v případě nenarozených dětí o lidský život? A pokud ano, je přípustné tento život zmařit jen proto, že komplikuje osobní situaci matce?

Bylo pozoruhodné sledovat, jak vytrvale oponenti obcházeli toto jádro pudla a odváděli pozornost k církevní a stranické příslušnosti odpůrců potratu, ke zločinům církve v minulosti a podobně. "Když vám tolik záleží na tom, abyste zachraňovali životy, proč nejdete do Afriky, kde umírá lidí daleko víc, a nezachraňujete životy tam?" byla jedna z perel, které se zde daly slyšet.

Buďte si lidumilové v Africe, ale tady nám do života nekecejte. Anebo: "Potratovost za poslední roky klesla i tak, k čemu tedy ještě zákazy? Křesťanům nikdo nezakazuje dítě donosit, tak ať nám nezakazují potraty! My jim nevnucujeme promiskuitu, ať nám nevnucují věrnost a sexuální zdrženlivost! Nikdo nemá právo ženě vnucovat, aby se kvůli dítěti omezovala! Neukazujte nám fotky potracených dětí, to je zneužívání emocí a citové vydírání! Žena má právo na vlastní rozhodnutí na základě úplné informace!" Všimněte si: cokoli je dobré, jen když se vyhneme nutnosti odpovědět na onu základní otázku.

Nechci zde tuto otázku řešit, je to povýtce problém mravní a filozofický, protože z biologického hlediska je lidská kvalita embrya nezpochybnitelně daná geneticky. Ale protože pseudoargumenty, které zde zazněly, se notoricky opakují všude, kde se téma interrupcí otevře (jako i krátce předtím v nováckém Kotli), nebude na škodu, když je vezmu alespoň zkusmo vážně a popořadě se k nim vyjádřím.

1. Jako občané této republiky máme každý odpovědnost především za tuto zem. Nikdo není povinen ani schopen osobně čelit veškeré bídě celé zeměkoule. A je-li někdo dokonce poslancem, je jeho odpovědnost geograficky docela přesně vymezena. Přesto nic nebrání ani panu Slačálkovi a jemu podobným podporovat třeba nějaké nepálské dítě, jako jsem to ke čtyřem vlastním dětem dělal několik let i já. To je ovšem ani nenapadne, to s radostí přenechávají nám křesťanům a nepraktickým snílkům.

2. Pokles potratovosti nijak nedokazuje zbytečnost dalšího úsilí protipotratových iniciativ. Protože ten sestupný trend je do značné míry jejich výsledkem, potvrzuje naopak jejich prospěšnost a užitečnost. Očkování proti TBC nebo dětské obrně také nezrušíme jen proto, že s jejich současným výskytem už můžeme být spokojeni.

3. Křesťané zákaz potratů nikomu nevnucují. Demokraticky jej navrhují demokraticky zvolenému parlamentu, a ten jej demokraticky přijme nebo odmítne. Přijme-li jej, je to zákon jako každý jiný. Mně se taky např. nemusí líbit povinnost platit daně, kterou mi vnutil parlament, a splácet dluh za někým jiným vytunelované banky. Ale přesto dávám přednost životu v takovém státě před pustým ostrovem, kde by mě zajisté nikdo k ničemu nenutil.

4. Povinnost omezovat se je rodičům uložena zákonem nejpozději od narození dítěte (tzv. povinnost vyživovací). Není to tedy v našem zákonodárství princip neznámý ani nový. Je to dokonce princip do té míry přirozený, že drtivé většině rodičů je samozřejmý, patří totiž k základním přírodním instinktům. Je samozřejmě možné se mu vzepřít, stejně jako se sebevrah vzepře instinktu sebezáchovy; ale to je vždy cosi patologického.

5. Utratit nebo nechat utratit vlastní dítě, to zastáncům potratů nepřipadá nijak zavrženíhodné. Ale ukazovat jim obrázky toho, co spáchali, co dopustili nebo čeho se zastávají, to uráží jejich jemnocit, to je donebevolající křivda. Eichman, pokud vím, taky své oběti nikdy nespatřil. Proč by si masový vrah kazil oběd tak neestetickým zážitkem? Možná, že nejúčinnějším prostředkem proti potratům by bylo nařízení, že každá žena, která požádá o interrupci, musí se jí nejdříve zúčastnit jako divák.

6. Pro rozhodování o budoucím dítěti nikdy nemáme a ani nebudeme mít úplnou informaci. O tom, co teprve bude (zda bude dítě zdravé, zda živitel bude mít zaměstnání, zda bude mít vyhovující bydlení, zda se dožije jeho dospělosti atd.) nemůžeme mít sebemenší jistotu. Rodičovství je vždycky sázka s nejistým výsledkem. Možná proto dnes tolik lidí sází raději na jistotu opačnou. Nicméně z nedávného lékařského průzkumu ve Finsku vyplynuly výsledky, které se v žádné gynekologické poradně nedozvíte (proč asi?): mezi ženami, které podstoupily potrat, je úmrtnost do jednoho roku 3,5krát vyšší než po porodu; lékaře navštěvují dvakrát častěji, psychiatra třikrát častěji a sebevražednost je u nich sedmkrát vyšší. Tuto věcnou informaci, mimochodem, pan Slačálek přešel zcela bez povšimnutí, ačkoli tolik horuje proti emocím a pro vědecká fakta.

7. Poslední chabý pokus obhájit genocidu, která každý rok vymaže z naší mapy jedno město jako Břeclav, Kolín nebo Písek, zněl: nemůžeme přece mluvit jenom o životě, důležitá je i jeho kvalita. Moje otázka: Co je na prvním místě? Kvalita života, nebo život sám? Jak může někdo mluvit o kvalitě něčeho, čemu ani nedá šanci vzniknout? Analogicky: jestliže ve sporu Arabů s Izraelci o bariéru proti teroristům je na jedné misce vah pohodlí Arabů a na druhé holý život židovských občanů, co váží víc?

Závěrem: všichni účastníci diskuse se shodovali, že potrat sám o sobě není nic pozitivního. Nanejvýš jako východisko z nouze v krajním případě. Pozitivní hodnotou je život. A dodejme: dokonce i ten neplnohodnotný, hendikepovaný, jaký Hitler usiloval ze své říše vymýtit. Žel, jeho obludná filozofie u nás nachází nadšené pokračovatele. Svou současnou interrupční politikou se český národ likviduje sám a dobrovolně, a ještě tomu říká POKROK.