V rozhovoru pro včerejší týdeník Observer konstatoval Boyce, který byl poté, co loni v květnu odešel do důchodu, jmenován doživotním členem britské Horní sněmovny, že by býval pravděpodobně kvůli této věci odstoupil, charakterizoval ji jako "otázku bytí a nebytí".

Konstatoval, že jeho obavy sdělil britskému generálnímu prokurátorovi jeho jménem premiér Tony Blair. Toto zjištění podle listu Observer dodává větší přesvědčivosti spekulacím, že Blair donutil britského generálního prokurátora, aby svou právní analýzu na poslední chvíli změnil.

Boyce požadoval od generálního prokurátora jednoznačné, jednořádkové memorandum, které by potvrdilo, že bude válka proti Iráku legální, aby nebyli britští vojenští velitelé a jejich vojáci postaveni před mezinárodní trestní soud.

Jeho výroky zjevně posilují tlak na Tonyho Blaira, aby zveřejnil plné podrobnosti o tom, jak dospěl britský generální prokurátor k závěru, že útok na Irák je legální. Vzhledem k tomu, že to trvalo dalších celých pět dní, než generální prokurátor útok na Irák schválil, podle britského listu ukazuje, že si ještě pouhých několik dní před válkou britská vláda vůbec nebyla jista, že bude útok z právního hlediska přípustný.

Minulý týden vyšlo najevo, že v první verzi doporučení generálního prokurátora, která vznikla kolem 7. března 2003, vládly pochybnosti o tom, zda by invaze byla legální bez druhé rezoluce OSN. "Generální prokurátor se ještě tou dobou odmítal jasně vyjádřit," konstatoval čelný právní odborník v britské vládě. Goldsmith byl donucen své doporučení v posledních dnech před válkou zřejmě přepsat.

Týdeník Observer také zjistil, že Goldsmith v únoru 2003 navštívil Washington a jednal tam se svým americkým protějškem Johnem Ashcroftem o tom, zda bude útok na Irák legální. Jejich tajné jednání se konalo 10. února 2003, ale Goldsmith se vrátil do Británie stále ještě nerozhodný.

Boyce konstatoval: "Mé názory byly jasné a vyjádřil jsem je oficiálně ve vládě a můj názor sdělil premiér generálnímu prokurátorovi. Požadoval jsem kus papíru, na němž by bylo potvrzeno, že útok na Irák bude legální. Jestli to znamenalo, že oni pak šli a požadovali tvrdší verzi právního názoru na válku, to já nevím."

Boyce plně podporoval potřebu svrhnout Saddáma Husajna a nemyslel si, že je zapotřebí druhé rezoluce OSN. Byl přesvědčen, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení a že byly někde ukryty. Obával se však, že bez právního potvrzení, že je válka proti Iráku legální, by mohli být britští vojáci stíháni za válečné zločiny. Boyce přiznal, že kdyby takový papír nedostal, pravděpodobně by odstoupil ze své velitelské funkce, což by vyvolalo podstatnou politickou a vojenskou krizi pouhých několik dní před útokem na Irák.

Minulý týden sdělil vysoký činitel v britské vládě listu Observer, že britská vláda nechce zveřejnit plnou verzi právní analýzy generálního prokurátora ohledně legálnosti války proti Iráku, protože se obává, že by se pak vláda stala terčem "celé řady soudních sporů".

Právníci, kteří zastupují aktivisty z organizace Greenpeace, kteří se u soudu nyní zodpovídají za to, že údajně poškodili tanky na cestě do Perského zálivu, chtějí povolat Boyce jako svědka. Tvrdí, že jeho svědectví by mohlo pomoci dokázat, že akce aktivistů Greenpeace proti potenciálně protizákonné válce byly ospravedlnitelné.