Ladislav Kahoun: Vaše Jasná Výsosti, v České republice je obecně známo, že Vaší rodině byl po druhé světové válce zabaven majetek na základě Benešových dekretů. Již méně je známo, že Vás otec po anexi Rakouska hitlerovským Německem přesídlil z Vídně do Vaduzu a prakticky již zcela neznámá je informace, že, alespoň podle Vašeho podání k mezinárodnímu soudu z 30.5.2001, bylo za druhé světové války Lichtenštejnsko neutrální zemí podobně jako Švýcarsko a že vaší neutralitu uznaly všechny bojující strany, tedy dokonce i nacistické Německo. Můžete prosím uvést něco bližšího o této otázce a upřesnit, jaké skutečnosti nebo dokumenty dokazují, že neutralita Vašeho státu byla uznána Hitlerovským Německém?

Kníže Hans-Adam II: Lichtenštejnské knížectví vyhlásilo svou neutralitu během I. a II. světové války. V obou případech byla neutralita respektována všemi státy zúčastněnými v první světové válce a druhé světové válce. Důkazem, že neutralita byla respektována všemi státy v I. a II. světové válce, byl fakt, že žádný z těchto států nevyhlásil Lichtenštejnsku válku nebo že Lichtenštejnsko nebylo vojensky okupováno během těchto válek.

Ladislav Kahoun: V internetové diskusi na českém serveru "Neviditelný pes" se nedávno objevila informace, že na konci druhé světové války do Lichtenštejnská uteklo několik tisíc Kozáků, bojujících na straně Němců. Spojenci poté údajně vstoupili na vaše území a vydali kozáky Sovětskému svazu. Šlo tehdy ze strany spojenců o porušení Vaší neutrality?

Kníže Hans-Adam II: Spojenci na konci druhé světové války neporušili naši neutralitu. Ruské jednotky, bojující na straně Němců proti komunistům, byly odzbrojeny, když překračovaly hranice do Lichtenštejnska. Navzdory silnému tlaku Sovětského svazu mu Lichtenštejnsko odmítlo předat tyto lidi proti jejich vůli a přijalo je jako uprchlíky podle mezinárodního práva. Ti, kteří se chtěli vrátit, byli buď popraveni nebo posláni sovětskými úřady do Gulagu. Pokud je mi známo, Lichtenštejnsko bylo jedinou zemí, která odmítla vydat ruské jednotky, bojující na Německé straně, proti jejich vůli ruským úřadům.

Ladislav Kahoun: V již zmiňované diskusi se dále také objevila informace, že Lichtenštejnsko podporovalo za druhé světové války český odboj, přesněji řečeno českou exilovou vládu. Tato informace nebyla blíže specifikována. Pokud tomu tak skutečně bylo, můžete prosím o této věci uvést nějaké bližší informace?

Kníže Hans-Adam II: Lichtenštejnské knížectví bylo jedním z těch několika málo evropských států, které nikdy neuznaly Mnichovskou dohodu a pozdější okupaci Československa ze strany Třetí říše. Uznali jsme Československou exilovou vládu jako legitimní/legální (v orig. "legal" -- pozn. Kahoun) vládu během druhé světové války. Bylo mi řečeno, že jsme také podporovali Československou exilovou vládu finančně, ale nebyly o tom vedeny žádné záznamy, alespoň pokud je mně známo.

Ladislav Kahoun: Další informací, která se v diskusi objevila, je, že dne 21. 11. 1945 správní soud v Bratislavě zamítl stížnost Vašeho otce a v odůvodnění uvedl, že žalovaný orgán dospěl k závěru, že navrhovatel je "osobou německé národnosti" ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) dekretu, poté, co konstatoval (soud), že se jedná o všeobecně známou skutečnost. Reakce účastníků internetové diskuse na informaci o takovém způsobu odůvodnění naznačila, že takové odůvodnění by mnozí lidé v dnešní České republice vnímali samozřejmě přinejmenším jako nesmyslné. Opravdu se popisovaná událost stala a soud v Bratislavě použil v odůvodnění zamítnutí stížnosti zmiňovaný argument? Pokud ano, co si o této věci myslíte?

Kníže Hans-Adam II: Ano, bratislavský soud rozhodl, že Lichtenštejnský kníže je německé národnosti a že to je všeobecně známá skutečnost, která již nadále nemusí být dokazována. Bohužel, úřady v České republice a Slovenské republice stále podporují toto absurdní ospravedlnění rozsudku a odmítají uznat Lichtenštejnské knížectví jako suverénní stát, který byl v první a druhé světové válce neutrální.

Ladislav Kahoun: Podle informací, které publikuje americká tajná služba CIA ZDE Vaše panovnická rodina nárokuje pozemky v České republice, zabavené v roce 1918, tedy po První světové válce. Podle článku [české sekce] BBC publikovaném ZDE požadujete nikoli majetek, ale finanční náhradu za zabavený majetek ve výši jedné miliardy Švýcarských franků a to nikoli za majetek, zabavený po I. světové válce, ale za majetek, zabavený na základě Benešových dekretů po II. světové válce. Můžete prosím tedy upřesnit jaký majetek a/nebo kompenzace Vaše rodina na České republice požaduje?

Kníže Hans-Adam II: Tento článek BBC obsahuje mnoho nesmyslů. Já jsem vždy říkal, že kompenzace by byla pro Českou republiku finanční břímě, které by nedávalo žádný smysl. Ve skutečnosti, z čistě ekonomického hlediska, by bylo pro Českou republiku velmi výhodné vrátit nám naše majetky nazpět. My jsme nejen ochotni, ale také schopni investovat značné množství peněz do těchto majetků a do historických budov, které jsou s těmito majetky spojeny. Ve skutečnosti by restituce byla velké finanční břímě pro moji rodinu, protože lesní a zemědělské pozemky už nejsou moc výnosné a totéž je nutno říci o historických budovách, zvláště pak na venkově.

Ladislav Kahoun: Podle výše zmíněného článku BBC by tedy na každého obyvatele České republiky připadalo 2000 korun Vašeho požadavku na finanční náhradu. Je skoro 60 let po II. světové válce a téměř nikdo ze současných obyvatel České republiky již nepamatuje ani válku ani zabavování podle Benešových dekretů, natož aby se na něčem z toho podílel. Považujete za spravedlivé, pokud by současní občané České republiky měli platit pro ně tak vysokou částku, přestože nikdo z nich se na událostech, že kterých odvozujete svůj nárok, nepodílel?

Kníže Hans-Adam II: Tato otázka byla již zodpovězena v odpovědi na předchozí otázku.

Ladislav Kahoun: Jak se z pohledu Vašich požadavků na Českou republiku stavíte k zásadě práva EU, že není retroaktivní?

Kníže Hans-Adam II: Pro odpověď na tuto otázku my musíte říci, co přesně EU uvedla, pokud jde o princip EU, že její právní systém není retroaktivní.

Ladislav Kahoun: Po roce 1918 byl na území Československa zkonfiskován veškerý majetek rodu Habsburků. Žádný potomek tohoto rodu však dosud se žádnými restitučními nároky nevystoupil. Připouštíte, že Habsburkové uznávají morální oprávněnost této konfiskace, nebo se domníváte že takto jednají pouze pod nátlakem Versailleské a následně Postupimské konference?

Kníže Hans-Adam II: Nemohu mluvit za rod Habsburků. Musíte se zeptat jich, jaký je jejich postoj.

Ladislav Kahoun: Nakolik se Váš rod cítí být duchovně spřízněn s rodem Habsburků? Je Vám známo, že v českém a moravském povědomí jste byli vždy považováni za Habsburkům nejbližší a nejvěrnější šlechtický rod?

Kníže Hans-Adam II: Moje babička byla sestrou arcivévody Františka Ferdinanda, který byl zabit v Sarajevu. To je možná důvod, proč je v českém a moravském povědomí dynastie Lichtenštejnů považována za nejbližší dynastii Habsburků. Historicky je nutno říci, že rodina Lichtenštejnů začala být nadnárodní dynastií s koncem Svaté říše římské v roce 1806, tak jak tomu bylo u bavorské dynastie (tedy Wittelsbachové -- pozn. Kahoun), Württembergské dynastie a dalších dynastií, které byly předtím součástí Svaté říše římské a byly proto blízké Habsburské dynastii. Mnoho z těchto nadnárodních dynastií si podrželo majetky v Rakousko-Uherské říši po roce 1806 podobně jako Lichtenštejnové. Tyto dynastie byly také velmi často úžeji spřízněny s Habsburskou dynastií prostřednictvím sňatků. Vezměme například císařovnu Sissi, choť císaře Františka Josefa II.

Ladislav Kahoun: Podle mých informaci vlastnil Váš rod na Moravě a ve Slezsku 99 panství. Mohl byste prosím pro naše čtenáře jmenovat aspoň nejdůležitější z nich?

Kníže Hans-Adam II: Nejdůležitější pro naši rodinu byly Valtice a Lednice (v orig. "Feldsberg" a "Eisgrub" -- pozn. Kahoun), které byly více méně oficiálními sídly naší rodiny od patnáctého století.

Ladislav Kahoun: Pokud je mi známo, dosud jste naši republiku nenavštívil, tedy jste žádné z těchto panství dosud osobně neviděl. Předpokládám ale, že je znáte alespoň z obrázků a fotografií. Kdyby Vám bylo umožněno vybrat si jen jedno jediné z nich, které by to bylo? Které vnímáte jako osobně nejmilejší?

Kníže Hans-Adam II: Navštívil jsem většinu z našich majetků (v orig. "estate", lze překládat také jako "statků" nebo "nemovitostí" atp. -- pozn. Kahoun) v České republice společně se svou rodinou jako soukromá osoba. Samozřejmě bych si zvolil Valtice a Lednici, a to z historických důvodů.

Ladislav Kahoun: Pokud by Vám byly vráceny všechny Vaše državy na Moravě, bude Váš rod usilovat o uznání jejich suverenity a pokud ano, dokážete si vzhledem k tomu, že državy netvoří souvislé území, představit fungování takovéhoto územně rozptýleného státu?

Kníže Hans-Adam II: Všechny naše majetky na Moravě byly majetky soukromými, a to ne pouze v době, kdy byly součástí Československa, ale také předtím, kdy byly součástí Rakousko-uherské monarchie. Vlastníme majetek také v Rakousku a v dalších státech a nikdy bychom neuvažovali o tom, vyhlásit jejich suverenitu a prohlásit je za součást Lichtenštejnského knížectví. Nevím odkud se tento dost hloupý (v orig. "stupid", což by šlo přeložit i např. jako "pitomý" -- pozn. Kahoun) nápad vzal, ale pravděpodobně od nějakého komunistického propagandistického experta, který nikdy nerozuměl povaze soukromého majetku v tržním hospodářství. Pokud by prezident Bush nebo anglická královna koupili zemědělskou usedlost v České republice, tato usedlost by se nestala součástí USA nebo Spojeného království.

Ladislav Kahoun: První z Vašich předků na našem území, Jindřich z Liechtenštejnu, dostal panství Mikulov v roce 1249 odměnou za své věrné služby od moravského markraběte, pozdějšího českého krále Přemysla Otokara II. Cítí se Váš rod být zavázán pouze legitimnímu českému králi nebo byste byli ochotni podřídit se i principu občanskému - t.j. přijmout závazky vůči státu, na němž se nacházejí Vaše majetky, bez ohledu na formu vlády? [Tak, jak to po listopadu 1989 učinil Karel ze Schwarzenbergu.]

Kníže Hans-Adam II: Samozřejmě respektujeme závazky ke státu, na jehož území máme své majetky. Na druhé straně, stát má povinnost respektovat základní lidská práva. Vyvlastnění bez náhrady je například porušením jednoho z těchto základních lidských práv.

Ladislav Kahoun: Mezi Vašimi předky byl i Karel z Liechtenštejnu [1569 - 1627], který z našeho pohledu neblaze proslul jako císařský místodržící po bitvě na Bílé hoře. Mj. poslal na popraviště oněch 27 českých pánů a rovněž se nesmírně obohatil činností v tzv. de Wittském konsorciu, které přivodilo největší zhroucení měny v dějinách českých zemí a následně totální ožebračení celé země. Jaký máte názor na něho? Byl byste ochoten souhlasit s názorem, že tyto historické události byly, řekněme, "nešťastné"?

Kníže Hans-Adam II: Vím, že čeští nacionalisté a komunisté načrtli velmi jednostranný obraz o mém předkovi Karlovi z Liechtenštejnu. Když se stal po bitvě na Bílé hoře císařským místodržícím, císař mu nařídil popravit velké množství rebelů, kteří bojovali proti císaři. Můj předek odmítl všechny ty lidi popravit, zdržoval popravu déle než rok a požádal císaře aby jim všem udělil milost. Císař nakonec ustoupil ale trval na tom, že alespoň 27 osob musí být popraveno.

Co se týče měny, tyto ztráty byly předloženy téměř 30 let po smrti Karla z Liechtenstejnu a jsou nějaké náznaky, že to byla dvorní intrika proti jeho synovi Karlovi Eusebiovi. Pokud já vím, vyšetřování vedené v tehdejší době neukázalo žádná pochybení a celá věc byla vyřešena zaplacením poměrně malého vyrovnání (v orig. "payment", což podle mě lze přeložit např. i jako "poplatku", nelze ale přeložit např. jako "pokuty" -- pozn. Kahoun). Ožebračení celé země bylo důsledkem válek proti Turkům, které probíhaly, alespoň na Moravě, do začátku sedmnáctého století a pak třiceti leté války, která bezprostředně následovala.

Ladislav Kahoun: Vaše země je spolu s Norském a Islandem prostřednictvím EFTA členem European Economic Area, ale není členem Evropské unie. Čeští voliči hlasovali pro vstup do EU, o teoretické možnosti stát se členem European Economic Area, ale nikoli přímo EU, zde ale téměř nikdo nevěděl. Referendum o vstupu do EU provázela zjednodušující vládní reklamní kampaň, kterou jsem já sám v jednom ze svých článků kritizoval a to přestože jsem sám hlasoval pro vstup České republiky do EU. Můžete vysvětlit, v čem spatřujete výhody a nevýhody stavu, ve kterém se nachází Vaše země spolu s Norskem a Islandem, tedy být členem EEA ale nikoli EU?

Kníže Hans-Adam II: Já jsem byl vždy pro vstup do EEA, navzdory tomu, že členství v EEA bylo v lidovém hlasování na podzim roku 1992 odmítnuto Švýcarskem a navzdory opozici vlivných skupin zde v Lichtenštejnsku proti našemu členství v EEA. Buď jak buď , v lidovém hlasování Lichtenštejnský lid velkou většinou odhlasoval naše členství v EEA. Členství v EEA nám zásadním způsobem dává všechny ekonomické výhody, jaké má členství v EU, ale bez vysokých nákladů, které členství v EU obnáší. Samozřejmě, bez členství v EU nemáme politický vliv na budoucnost EU, ale být nejmenším členem EU, které má 25 nebo více členů, by nám nikdy nedalo mnoho politického vlivu. Proto si tedy myslím, že je v nejlepším zájmu Lichtenštejnského lidu zůstat, alespoň v dohledné budoucnosti, mimo Evropskou unii.

Ladislav Kahoun: Když Lichtenštejnsko odmítlo 14. října v Lucemburku podepsat smlouvu o rozšíření EEA, solidárně s ním smlouvu nepodepsalo Norsko a Island. Podle informací v českých médiích nedlouho potom Norsko a Island změnily názor. Stalo se tak po jednání ministrů zahraničí Česka, Norska a Islandu bez účasti Lichtenštejnska. Jedna z hlavních českých TV stanic to dokonce komentovala slovy "jednání o Lichtenštejnsku bez Lichtenštejnska", což byla narážka na Mnichovský diktát, o kterém se v Česku říká "o nás bez nás". Proč myslíte, že se Norsko a Island tohoto jednání zúčastnily a proč podle Vás po jednání na věc změnily názor?

Kníže Hans-Adam II: Když Norsko, Island a Lichtenštejnsko 14. října nepodepsaly smlouvu o rozšíření EEA v Lucemburku bylo mezi námi třemi jasné, že to nakonec podepíšeme. Významným faktem pro Lichtenštejnsko bylo, že rozšíření smlouvy obsahovalo dokument, který uznával dlouhodobou suverenitu Lichtenštejnska a jeho neutralitu během I. a II. světové války. Toto bylo přijato všemi členskými státy a všemi kandidáty s výjimkou České republiky a Slovenské republiky. Vlády Norska a Islandu velice laskavě nabídly učinit poslední pokus přesvědčit českou a slovenskou vládu akceptovat historická fakta. Bohužel, ani česká ani slovenská vláda nejsou dokonce ani dnes schopny přijmout historická fakta o existenci Lichtenštejnského knížectví. Nebyla žádná jednání ministrů zahraničí Norska a Islandu o Lichtenštejnsku bez Lichtenštejnska.

Ladislav Kahoun: Podle informací z českých médií se také Vaše země nakonec rozhodla smlouvu podepsat. Znamená to snad, ze byste se chtěli vzdát svých nároků vůči České republice a pokud ne, jakým způsobem budete dále své nároky prosazovat?

Kníže Hans-Adam II: My můžeme pouze doufat, že česká a slovenská vláda budou nakonec akceptovat historická fakta a vzdají se svého dosti dětinského postoje k Lichtenštejnskému knížectví. Kdyby pečlivě analyzovaly celou situaci, brzy by zjistily, že vrátit nám nazpět naše majetky je v nejlepším zájmu jejich vlastního lidu, jak jsem zmínil již dříve. Je jim dovoleno navštívit naše majetky v Rakousku nebo někde jinde a přesvědčit se, že jsou dobře vedeny a dosahují zisk. Ladislav Kahoun: Česká republika neuznává suverenitu Lichtenštejnska. Uznává Lichtenštejnsko suverenitu České republiky, tedy stav po rozdělení bývalého Československa a pokud ne, jste připraveni recipročně uznat suverenitu České republiky, pokud Česká republika uzná suverenitu vaši?

Kníže Hans-Adam II: My jsme nikdy neměli problém uznat Českou republiku jako suverénní stát, právě tak jako jsme nikdy neměli problém uznat jako suverénní stát Československo. Československo nás uznalo jako suverénní stát těsně po První světové válce, kdy se samo stalo suverénním státem. Brzy potom se Československo rozhodlo, že nebude nadále uznávat Lichtenštejnsko jako suverénní stát, dokud znovu nezměnilo svůj názor v roce 1938. V roce 1945 Československo znovu změnilo názor a rozhodlo se neuznat Lichtenštejnské knížectví jako suverénní stát a nyní Česká republika a Slovenská republika jsou ochotny uznat nás pouze jako suverénní stát, který byl vytvořen pouze před několika lety. Toto popírání historických faktů mi připomíná ty Němce, kteří stále ještě dnes popírají, že Třetí říše zavraždila miliony židů. Naštěstí, Lichtenštejnští občané nebyli zabiti, ale všechny jejich majetky jim byly odebrány bez jakékoli náhrady

Ladislav Kahoun: Vaše země má jeden z nejvyspělejších bankovních systémů na světě. Nicméně na webových stránkách americké tajné služby CIA ZDE je uvedena informace, že nedostatky ve Vašem bankovním regulačním dohledu (v orig. "banking regulatory oversight" -- pozn. Kahoun) vyústily v snahy o použití finančních institucí pro praní špinavých peněz. Jaká opatření jste učinili, abyste zabránili pokusům zneužít Váš bankovní systém?

Kníže Hans-Adam II: Každý, kdo toho trochu ví o kriminálních organizacích a praní špinavých peněz, také ví, že dobře přes 90 procent případů praní špinavých peněz se odehrává tam, kde je zločinecká organizace aktivní. Přemísťování peněz přes hranice jen zvyšuje pro zločineckou organizaci její rizika a náklady. Ty případy praní špinavých peněz, které mají mezinárodní rozměr, obvykle jdou přes velká finanční centra jako New York nebo Londýn, kde je mnohem snadnější schovat nějaké malé ilegální transakce mezi obrovské denní objemy všech transakcí. Jsou samozřejmě nějaké případy praní špinavých peněz, které se také dotýkají malých finančních center, jako je Lichtenštejnsko. V minulosti jsme neměli dostatek kvalifikovaných lidí, abychom se vypořádali se všemi těmito případy vyhovujícím způsobem. Před několika lety jsme se rozhodli najmout soudce, právní zástupce a policejní vyšetřovatele, kteří mají kvalifikaci pro vyšetření a soudní projednání dokonce těch nejkomplikovanějších případů mezinárodního praní špinavých peněz. Všichni tito lidé nebyli k dispozici v Lichtenštejnsku, najali jsme je v Rakousku, Švýcarsku a Německu, což samozřejmě nebylo tady v Lichtenštejnsku nebo dokonce v zahraničí vždy populární. Problém, který nyní vidíme, je, že třebaže my jsme schopni naše úkoly zvládnout, jiné země, které by s námi měly na jednotlivých případech spolupracovat, nemají pro vyšetření těch komplikovaných případů mezinárodního praní špinavých peněz dost kvalifikovaných lidí.

Kromě najímání kvalifikovaných lidí za značnou cenu (orig. "cost", lze přeložit též např. jako "náklady", "výdaje" -- pozn. Kahoun), jsme také změnili některé zákony, abychom nejenom usnadnili vyšetřování praní špinavých peněz, ale také usvědčili zločince, kteří mají téměř ve všech případech sídla v zahraničí a ne v Lichtenštejnsku.

Ladislav Kahoun: Lichtenštejnsko je nyní jednou z nejbohatších zemí. Nebylo tomu tak vždy a Váš otec byl podle některých informací dokonce nucen prodat část rodinných šperků. Vy sám jste často považován za brilantního obchodníka a nynější bohatství Vaší země je spojováno s Vašimi osobními schopnostmi. Souhlasíte s tímto názorem?

Kníže Hans-Adam II: Můj otec neprodal část rodinných šperků, ale část umělecké kolekce a nějaké pozemky, které jsme vlastnili převážně v Rakousku. Říkal mi, že musím studovat ekonomii, abych znovu vybudoval rodinné podnikání, a já se snažil to udělat tak dobře, jak jen to bylo možné. Měl jsem velké štěstí a pomáhali mi velice schopní lidé.

Když mne můj otec před dvaceti lety požádal převzít funkci hlavy státu, Lichtenštejnsko již mělo ve světě jeden z nejvyšších příjmů na hlavu. Já jsem pouze pokračoval v jeho politice a až půjdu příští rok jako hlava státu do důchodu a můj prvorozený syn funkci převezme, myslím, že bude také dále pokračovat v té samé politice.

Ladislav Kahoun: Od začátku Druhé světové války sídlí Vaše rodina na zámku ve Vaduzu. Podle informaci ZDE jste zmínil možnost Vašeho přestěhování do Vídně, pokud Vám lichtenštejnští voliči neodhlasují zvýšeni Vašich pravomocí, které byly již i dříve značné (například rozpustit parlament). Opravdu hrozí, ze se z Vašeho zámku ve Vaduzu přestěhujete do Vídně?

Kníže Hans-Adam II: Kdo si dá práci porovnat starou ústavu s tou novou, uvidí, že vládnoucí kníže se vzdal části moci (orig. "some powers", lze přeložit i např. jako "některých pravomocí" -- pozn. Kahoun), aby posílil demokracii a úlohu práva. Problémem bylo, že někteří politici a politické strany chtěli mít tuto přidanou část moci pro sebe a ne pro lid. V lidovém hlasování pouze 16 % voličů podporovalo tuto stranickou linii, 20 % chtělo zachovat starou ústavu, která dávala vládnoucímu knížeti více práv a 64 % hlasovalo pro náš návrh. (výrazem "vládnoucí kníže" je samozřejmě v současné době míněn on sám -- pozn. Kahoun)

Hádky týkající se ústavy trvaly přes deset let a my v knížecí rodině jsme byli toho názoru, že začínaly být větším a větším břemenem pro celý stát. Proto jsme se tedy rozhodli, že pokud náš návrh bude odmítnut, budeme opět žít v zahraničí, tak jak tomu bylo před rokem 1938, kdy jsme žili v Rakousku a v Československu.

Ladislav Kahoun: Já sám pocházím ze země, kde je již od dob naší předmnichovské první republiky velmi silné republikánské cítění a téměř nikdo si zde nepřeje ani neumí představit monarchistické státní zřízení. Mohl byste říci, v čem spatřujete výhody a nedostatky monarchie oproti republice?

Kníže Hans-Adam II: Pokud se podíváte na historii lidstva z celosvětového pohledu, vidíte, že celou lidskou historií obvykle jako forma vlády dominovaly monarchie a nikoli republiky. Byla samozřejmě období republik, ale ta byla obvykle kratší. Historik se musí samozřejmě zeptat sám sebe, proč tomu tak je. Monarchie mohou zjevně nabídnout některé výhody, které republiky nabídnout nemohou.

Pravděpodobně to musí souviset s faktem, že monarchie obvykle nabízí více politické stability po delší období a že monarcha má sklon přemýšlet v generačních horizontech a ne pouze o vítězství v příštích volbách. Já myslím, že kombinace, kterou máme v Lichtenštejnsku, kombinace silného monarchy, přímé demokracie, která jde dokonce dále, než je tomu ve Švýcarsku, a politické decentralizace, která dává našim obcím mnoho autonomie, by mohla být modelem pro budoucí monarchie.

Po dobu o trochu kratší, než sto let, žijeme v době republik, tato doba není příliš dlouhá a pokud se podíváte na historii lidstva, já si myslím, že dříve nebo později se monarchie (v orig. "monarchies", tedy množné číslo! -- pozn. Kahoun) vrátí.

Ladislav Kahoun: V již zmíněné internetové diskusi na serveru "Neviditelný pes" se objevil názor, že pokud by Vám byly vráceny pozemky na Moravě a vyhlásil jste nad tímto územím svrchovanost, tak se diskutující okamžitě stěhuje na jižní Moravu, aby mohl být Vaším poddaným. Od diskutujícího šlo možná o nadsázku, přesto však, chtěl byste případně tomuto diskutujícímu něco vzkázat?

Kníže Hans-Adam II: Mohu pouze říci, že je mnoho lidí, kteří by se strašně rádi přestěhovali (v orig. "love to move" -- pozn. Kahoun) do Lichtenštejnska, ale, bohužel, my jsme moc malí na to je všechny přijmout.

... toto je poslední (dvacátá třetí) skutečně položená a zodpovězená otázka. Já na toto místo ale moc chci dodatečně přidat ještě následující repliku:

Ladislav Kahoun (dodatečně): Vaše Jasná Výsosti, děkuji Vám za sebe i za své čtenáře, že jste si, na rozdíl od ministerstva zahraničí mé vlastní země, udělal na mé otázky čas a tak podrobně mi na ně odpověděl...