Nejsem historik, a proto nejsem kompetentní z hlediska ryze odborného hodnotit všechny Benešovy životní eskapády, snad tedy jen namátkově. Klady: podíl na vybudování samostatné ČSR, účastenství v druhém odboji.

Zápory: partajnictví, intrikánství ve prospěch svůj i Masarykova Hradu, spolu s Masarykem snaha o socialistický oktroj Ústavy ČSR, snaha o diskreditaci autentické opozice z pravicových pozic, podcenění nebezpečí bolševismu, laxní přístup k VŘSR a jejím dopadům, aktivní spojenecká politika se SSSR, uzavření spojenecké smlouvy se SSSR (1935), podpora republikánů ve španělské občanské válce, Mnichovská kapitulace, kuloární dohody se SSSR ke konci 2.světové války o rozdělení vlivu po válce, smlouva, na základě které SSSR anektovalo Podkarpatskou Rus, Košický vládní program a likvidace veškerých pravicových sil v zemi, znárodňování, legální msta na německých občanech ČSR až do října 1945, nezabránění komunistickému puči v únoru 1948 - žádná snaha o zvrácení toku dějin.

Trochu nepoměr, nezdá se vám?

Záměrně jsem do kladů a záporů nezařadil výnosy prezidenta republiky, všeobecně známé jako Benešovy dekrety. Musíme chápat poválečnou situaci a snahu Čechů o revanš, v tomto bodě jsou důsledky výnosů z kontextu doby pochopitelné, nevnímám to však jako nějaký právnický majstrštyk, na který bychom měli být po generace hrdí. Prostě nutné zlo, historicky akceptovatelné, bohužel často brané jako politikum se současnými dopady, nikoli jako materiál pro studium historiků. Jelikož jedním z nejdůležitějších úkolů právního systému je uchovat právní jistotu, je jasná sebeobranná snaha o nezpochybnitelnost těchto právních aktů, ovšem z hlediska ryze praktického, ne jako princip či glorifikovatelný symbol. Argumentováno by jimi mělo být pouze při nesmyslných útocích zpochybňujících integritu českého státu a majetková práva českých občanů, neprospěje jimi máchat coby rudou muletou býkovi přímo před očima. Nemluvě o dalších dekretech se silně socialistickým nábojem.

Zaráží rovněž zákonná forma Benešovy glorifikace. Chápu, že se oddaní příznivci TGM snažili poněkud nekriticky deklarovat jeho zásluhy, republika byla ještě mladá, proč však nyní Beneš? Zákony vždy mají určitý účel, kodifikují státem požadované pravidlo chování a sankcionují jeho případný opak.

Základními stavebními prvky právní normy jsou hypotéza, dispozice a sankce, přičemž někdy může některý z těchto prvků zcela chybět, ve věcech trestních splývá hypotéza s dispozicí. K čemu ale deklarativní zákon bez všech těchto složek právní normy? Pravidlo chování nestanovuje, žádné chování rovněž nesankcionuje, považuji jej proto za právnický paskvil. Jistě existuje množství jiných způsobů, jak někoho ocenit pro jeho zásluhy. Jaký zákon přijde příště, ptám se pánů poslanců. Lex Gottwald nebo lex Havel? A co Jan Tleskač?