12. 3. 2004
Pohádka Miroslava ŠutyZaměstnanec české pobočky Greenpeace Miroslav Šuta ve své reakci na můj článek v Britských listech uvádí ZDE, že Greenpeace nikdy nevedlo žádnou fundraisingovou kampaň týkající se katastrofy v indickém Bhópálu. Pokud se ale čtenář blíž seznámí s podstatou věci, zjistí, že je to jen dovedné žonglování se slovíčky a účelové zamlžování podstaty věci. |
Bhópálská kampaň Greenpeace totiž mimo jakoukoli pochybnost existuje -- má dokonce vlastní webovou stránku. Ve svém článku jsem uvedl a internetovými odkazy jasně doložil, že Greenpeace na této stránce používají utrpení stovek tisíců lidí jako argument, kterým své příznivce přesvědčují, aby podpořili toxickou kampaň. Na stránce toxické kampaně Greenpeace je pak umístěna výzva, z níž je zcela jasné, že má jít o podporu finanční. Je to dovedně vymyšlená konstrukce, připomínající pohádku o chytré horákyni. Greenpeace tak vlastně bhópálskou kampaň pořádá-nepořádá a peníze ve jménu obětí havárie vybírá-nevybírá. Aktivistům to umožňuje odmítat případné dotazy veřejnosti, co se děje s vybranými penězi. Tato otázka je ale zcela legitimní už proto, že Greenpeace vystupuje jako nevládní občanská organizace, zastupující veřejný zájem. Šuta ji ovšem označuje za "zlomyslný útok". Chápu jeho rozhořčení, že jsem si ji dovolil položit. Jako toxický expert české pobočky Greenpeace je totiž Šuta placen také z prostředků, které veřejnost posílá jeho organizaci s vírou, že tak pomůže lidem zasaženým plynem. Dopis Rashidy Bee, kterým Šuta argumentuje, je učebnicovou ukázkou mistrně zvládnutého spin-doktoringu, kterým je organizace Greenpeace proslulá. Indická aktivistka totiž bezpochyby nečte Reflex, ve které vyšel článek o Bhópálu, na který později reagovala. Aktivisté Greenpeace nechali můj článek přeložit do hindí a prostě si na něj objednali reakci u ženy, se kterou dlouhodobě spolupracují. Dopis, který se tváří jako projev "spontánního nesouhlasu pobouřené veřejnosti," tak ve skutečnosti není ničím jiným než klasickým produktem krizového PR managementu. Miroslav Šuta má ale pravdu v tom, že jsem mu skutečně zaslal pár "urážlivých e-mailů". V létě 2002 mně totiž jako zástupce české kanceláře Greenpeace opakovaně obtěžoval emaily, v jejichž příloze mi jeho zaměstnavatel nabízel zaslání propagandistické brožurky o geneticky modifikovaných rostlinách. Když záplava Šutových nevyžádaných e-mailů neustávala, poslal jsem ho do háje stejně, jako tam posílám autory spamu nabízejícího pirátský software či placený přístup na pornostránky. Na obraně svého soukromí před spammery nic urážlivého nevidím. |