Většina zvířat se rozmnožuje až do smrti, ale u lidí žijí ženy - samičky ještě dlouho po přechodu. Výzkum vědců z University of Sheffield a Turku ve Finsku přinesl důkazy, které podporují tezi, že babičky zajišťují úspěch vlastní rodiny - a tak i vlastních genů - tím, že pomáhají svým dětem vychovávat vnoučata.

Tým vědců zkoumal rodinnou historii téměř 3000 žen ve Finsku a v Kanadě během 18. a 19.století, v době, kdy ještě existovala tradiční rodinná struktura.

Vyšlo najevo, že čím déle žila žena po přechodu, tím úspěšnější byla léta, v nichž její děti plodily děti. V rodinách, kde byla babička, se děti začínaly rodit dříve, mezi narozením jednotlivých dětí byly menší mezery, děti se rodily po delší dobu a děti pravděpodobněji přežily do dospělosti. Ženy měly v průměru o dvě vnoučata více za každých dalších deset let života po přechodu.

Výzkum podporuje tezi, že pro starší ženy je lepší, aby pomáhaly s výchovou vnoučat, než aby měly samy další děti. V souladu s tím umírají babičky většinou přibližně v tom věku, kdy jejich dcery samy dosáhnou věku přechodu.